Ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního
fondu, umožňuje změnu dříve uděleného souhlasu s dočasným odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu a jeho podmínek, avšak jen v řízení jiném, tj. v řízení
o změně rozhodnutí, jejichž závaznou součástí (ve smyslu § 10 odst. 1 zákona
o ochraně zemědělského půdního fondu) se souhlas stal.
Ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního
fondu, umožňuje změnu dříve uděleného souhlasu s dočasným odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu a jeho podmínek, avšak jen v řízení jiném, tj. v řízení
o změně rozhodnutí, jejichž závaznou součástí (ve smyslu § 10 odst. 1 zákona
o ochraně zemědělského půdního fondu) se souhlas stal.
Prejudikatura: č. 2434/2011 Sb. NSS.
Žalobkyně požádala žalovaného o souhlas
k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského
půdního fondu (dále jen „ZPF“) pro výstavbu
golfového hřiště.
Žalovaný následně žalobkyni udělil souhlas k dočasnému odnětí zemědělské půdy
ze ZPF na dobu 14 roků včetně provedení
zpětné rekultivace. Vydaný souhlas byl vázán
podmínkami, přičemž v jedné z nich bylo stanoveno, že za dočasné odnětí zemědělské půdy
ze ZPF bude podle § 9 odst. 6 písm. d) a podle § 11
odst. b) zákona o ochraně ZPF zaplacen odvod,
a to za celou odnímanou plochu. V další podmínce bylo uvedeno, že výše odvodu bude stanovena orgánem ochrany ZPF. Výpočet odvodů
může být upraven v souladu s případným zpřesněním, které by vyplynulo z řízení podle stavebního zákona. Dále bylo v písemnosti uvedeno, že
orientační výše odvodu je stanovena v jeho výpočtu, který je součástí dokumentace žádosti.
Orgán ochrany ZPF rozhodl o odvodu za
dočasné odnětí půdy ze ZPF pro nezeměděl-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
stupem. K tomu lze připomenout, že podle § 17
tohoto zákona může stát, nahradí-li škodu,
požadovat regresní úhradu od těch, kteří se
podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí
nebo na nesprávném úředním postupu.
ské účely ve výši 459 982 Kč za každý rok,
kdy odnětí trvá.
Žalobkyně požádala žalovaného o změnu
souhlasu s odnětím půdy ze ZPF ve smyslu
§ 10 odst. 2 zákona o ochraně ZPF, pro změnu
podkladů, na základě nichž byl žalovaným
stanoven orientační výpočet výše odvodů ze
zemědělského půdního fondu. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu,
jenž vydal rozhodnutí, kterým byla zrušena
všechna ochranná pásma na odňatém území,
a odňaté území bylo zahrnuto do územního
plánu, ze kterého plyne, že toto území je územím určeným k urbanistické funkci. Podle
žalobkyně tak nadále nelze uplatňovat užité
výpočtové koeficienty 10 a 5, neboť se odňaté
území již nenachází ve 2. ochranném pásmu
vodní nádrže a je již řešeno územně plánovací dokumentací.
Žalovaný k žádosti žalobkyně sdělil, že při
rozhodování o odvodech podle § 11 odst. 2
zákona o ochraně ZPF se vychází z právního
a skutkového stavu ke dni nabytí právní moci
rozhodnutí, jehož se souhlas stal závaznou
součástí.
Žalobkyně následně podala ministrovi životního prostředí stížnost na průtahy, neboť
dle jejího názoru nelze výše uvedené sdělení
považovat za rozhodnutí ve smyslu správního
řádu.
Na stížnost reagoval náměstek ministra životního prostředí přípisem, ve kterém žalobkyni sdělil, že na její podání již ministerstvo
odpovědělo.
Žalobkyně proto podala u Městského soudu v Praze žalobu proti nečinnosti správního
orgánu při vyřizování žádosti žalobce o změnu
souhlasu s dočasným odnětím půdy ze ZPF.
sledně podala ministrovi životního prostředí stížnost na průtahy, neboť
dle jejího názoru nelze výše uvedené sdělení
považovat za rozhodnutí ve smyslu správního
řádu.
Na stížnost reagoval náměstek ministra životního prostředí přípisem, ve kterém žalobkyni sdělil, že na její podání již ministerstvo
odpovědělo.
Žalobkyně proto podala u Městského soudu v Praze žalobu proti nečinnosti správního
orgánu při vyřizování žádosti žalobce o změnu
souhlasu s dočasným odnětím půdy ze ZPF.
Městský soud žalobu zamítl rozhodnutím
ze dne 25. 2. 2011, čj. 3 A 3/2010-25, jelikož
dospěl k závěru, že žalovaný nebyl povinen
o podání vydat žádné rozhodnutí ve věci, neboť správní rozhodnutí, jehož vydání se žalobkyně domáhá, nenachází v platné právní
úpravě dostatečný podklad. Žalobkyně svou
žádostí o změnu orientačního výpočtu výše
odvodů jako součástí rozhodnutí o vydání
souhlasu, požadovala změnu nezávazné části
rozhodnutí. Cestou podle § 10 odst. 2 zákona
o ochraně ZPF lze však podle městského soudu provést jen změny závazných částí rozhodnutí o souhlasu.
Toto rozhodnutí žalobkyně (stěžovatelka)
napadla kasační stížností z důvodu nesprávného posouzení právních otázek soudem
v předcházejícím řízení. Dle stěžovatelky
městský soud nesprávně vyložil § 10 odst. 2
zákona o ochraně ZPF tak, že v souhlasu s odnětím půdy ze ZPF je nutné rozlišovat závazné a nezávazné části. Stěžovatelka konkrétně
nesouhlasila s názorem soudu, že její žádost
ke změně souhlasu s odnětím půdy směřovala ke změně nezávazné části rozhodnutí. Žádost, aby byly zohledněny nové podmínky
v území, tzn. existence územního plánu a redukce ochranných pásem, a aby tato změna
byla promítnuta do orientačního výpočtu výše odvodů, směřovala podle stěžovatelky ke
změně podmínek souhlasu, které jsou závazné pro stavební úřad při následném rozhodo-
vání dle stavebního zákona a místní orgán
ochrany životního prostředí, který rozhoduje
o výši odvodů. Jakmile se stanou součástí pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu,
stanou se závazné i pro žadatele. Podle stěžovatelky její žádost odpovídá předpokladům
§ 10 odst. 2 zákona o ochraně ZPF, tj. je návrhem na změnu podmínky či další skutečnosti
v souhlasu uvedené a žalovaný měl o ní řádně
rozhodnout.
Stěžovatelka v kasační stížnosti také uvedla, že zákon o ochraně ZPF pro řízení dle § 10
odst. 2 nevylučuje užití správního řádu a pro
vyloučení použití správního řádu nelze použít analogickou úvahu a dospět k závěru, že
správní řád se nepoužije z důvodu, že se nepoužije ani pro řízení o vydání samotného
souhlasu. Takový postup by znamenal negativní zásah do právní sféry žadatele o změnu
souhlasu.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační
stížnosti kromě ztotožnění se závěrem městského soudu zdůraznil zejména to, že účel,
pro který byl souhlas vydán, byl realizován,
a skutečnosti, které nastaly po vydání souhlasu, jsou pro výši odvodů právně irelevantní.
Rozhodující pro závazný výpočet výše odvodů je stav ke dni nabytí právní moci rozhodnutí, jehož se souhlas s odnětím půdy stal závaznou součástí
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
su.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační
stížnosti kromě ztotožnění se závěrem městského soudu zdůraznil zejména to, že účel,
pro který byl souhlas vydán, byl realizován,
a skutečnosti, které nastaly po vydání souhlasu, jsou pro výši odvodů právně irelevantní.
Rozhodující pro závazný výpočet výše odvodů je stav ke dni nabytí právní moci rozhodnutí, jehož se souhlas s odnětím půdy stal závaznou součástí
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Nejvyšší správní soud nesouhlasí zcela ani s městským soudem, a nesouhlasí ani se
stěžovatelkou. Pro posouzení této právní
otázky je třeba vycházet z toho, jakou povahu
měl (a má) souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu podle § 9 odst. 6 zákona o ochraně ZPF v rozhodné době. Podle § 21
odst. 2 věty druhé zákona o ochraně ZPF, (ve
znění zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, účinného
od 1. 1. 2007), souhlasy vydávané podle tohoto zákona jako podklad pro vydání rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu nebo
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
ouhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu podle § 9 odst. 6 zákona o ochraně ZPF v rozhodné době. Podle § 21
odst. 2 věty druhé zákona o ochraně ZPF, (ve
znění zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, účinného
od 1. 1. 2007), souhlasy vydávané podle tohoto zákona jako podklad pro vydání rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu nebo
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
územní souhlas anebo ohlášení stavby jsou
závazným stanoviskem podle správního řádu
(v poznámce pod čarou odkázáno na § 149
odst. 1 správního řádu) a nejsou správním
rozhodnutím. Podle § 9 odst. 1 zákona
o ochraně ZPF „[k] odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, který je nezbytný
k vydání rozhodnutí podle zvláštních předpisů, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2“ (o takový případ v dané věci nešlo).
Shledá-li orgán ochrany zemědělského půdního fondu, že půda může být odňata ze zemědělského půdního fondu, vydá k tomuto
odnětí souhlas, ve kterém mimo jiné pod písmenem d) také vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody za odnětí půdy ze
zemědělského půdního fondu. Souhlas podle
§ 9 odst. 6 zákona o ochraně ZPF považuje
Nejvyšší správní soud za jeden celek, o čemž
svědčí i znění zákona, podle něhož „vydá
k tomuto odnětí souhlas, ve kterém zejména“ a pak následuje demonstrativní výčet
pod písmeny a) až d), co v něm vymezí, stanoví, schválí. Ustanovení § 10 odst. 1 věty prvé citovaného zákona stanoví, že „[s]ouhlas
k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu vydaný podle § 9 odst. 6 je závaznou součástí rozhodnutí, která budou ve věci vydána podle zvláštních předpisů“. To znamená
souhlas jako celek. Nejvyšší správní soud
oproti městskému soudu v souhlasu podle citovaného zákona nespatřuje závaznou a nezávaznou část, když za nezávaznou část považuje městský soud vymezení, zda a v jaké výši
budou předepsány odvody za odnětí půdy ze
zemědělského půdního fondu, což dovozuje
z toho, že v souhlasu byl uveden jen orientační výpočet, kdežto jejich konečná výše je stanovena až v rozhodnutí podle § 11 odst. 2 zákona o ochraně ZPF. S vysloveným názorem
městského soudu Nejvyšší správní soud nesouhlasí, neboť podle jeho názoru celý souhlas
s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu je podkladem pro konečné rozhodnutí,
konečná rozhodnutí ve věci. To vyplývá z výše již citovaného § 9 zákona o ochraně ZPF
i z výše již citovaného § 21 odst. 2 téhož zákona, podle něhož souhlasy vydávané podle to-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
odle § 11 odst. 2 zákona o ochraně ZPF. S vysloveným názorem
městského soudu Nejvyšší správní soud nesouhlasí, neboť podle jeho názoru celý souhlas
s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu je podkladem pro konečné rozhodnutí,
konečná rozhodnutí ve věci. To vyplývá z výše již citovaného § 9 zákona o ochraně ZPF
i z výše již citovaného § 21 odst. 2 téhož zákona, podle něhož souhlasy vydávané podle to-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
hoto zákona jsou závazným stanoviskem podle správního řádu a nejsou správním rozhodnutím. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8.
2011, čj. 2 As 75/2009-113, č. 2434/2011 Sb. NSS,
„závazná stanoviska vydaná dle § 149
správního řádu nejsou rozhodnutími ve
smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s. ř. s.,
jelikož sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti“, a dále „skutečnost, že dle § 149
odst. 1 správního řádu [...] je obsah závazného stanoviska závazný pro výrokovou část
rozhodnutí správního orgánu, se týká samotného procesu tvorby konečného rozhodnutí. Tato závaznost potvrzuje zakládání
práv a povinností vyplývajících ze závazného stanoviska a materializuje se v rozhodnutí konečném.“ (...)
Žalobou na nečinnost se lze proto domáhat ochrany u soudu jen tehdy, pokud je
správní orgán nečinný ve vydání rozhodnutí,
kterým má být rozhodováno o právech nebo
povinnostech žalobce. Pokud úkon správního orgánu není způsobilý zasáhnout do práv
a povinností žalobce (tj. není rozhodnutím ve
smyslu legislativní zkratky § 65 odst. 1 s. ř. s.)
není v pravomoci soudu poskytovat ve správním soudnictví ochranu proti správnímu orgánu, který je s provedením takového úkonu
v prodlení (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 2.
2006, čj. 4 Ans 1/2005-60). (...)
Ustanovení § 10 odst. 2 zákona o ochraně ZPF
nezakládá žalovanému oprávnění ani povinnost vydat rozhodnutí o stěžovatelkou požadované změně souhlasu s dočasným vynětím
půdy ze zemědělského půdního fondu a jeho
podmínkách. Toto ustanovení upravuje, že
orgán ochrany zemědělského půdního fondu, který vydal souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, může na návrh
žadatele změnit podmínky a další skutečnosti v něm stanovené při řízení o změně rozhodnutí vydaných podle zvláštních předpisů
(s poznámkou pod čarou, odkazem na stavební zákon z roku 2006). Zákon o ochraně ZPF
a jeho shora citované ustanovení tedy umožňuje změnu dříve uděleného souhlasu s dočasným odnětím půdy ze zemědělského půd-
Společnost s ručením omezeným Casa Serena proti Ministerstvu životního prostředí
o změně souhlasu k dočasnému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, o kasační stížnosti žalobkyně. rozsudek má za daného faktického stavu proto i význam pro případný postup žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za
škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
rozhodnutím nebo nesprávným úředním po- tu jen „zákon o ochraně ZPF“)