2x. Pro počátek běhu subjektivní dvouměsíční lhůty pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem (6 84 odst. 1 s. ř. s.) je rozhodný okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o úkonu nebo nečinnosti správního orgánu, v nichž spatřuje nezákonný zásah. Okamžik, kdy žalobce nabyl přesvědčení, že tento úkon nebo nečinnost správního orgánu naplňuje veškeré znaky nezákonného zásahu, naopak není pro běh uvedené lhůty rozhodný.
2x. Pro počátek běhu subjektivní dvouměsíční lhůty pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem (6 84 odst. 1 s. ř. s.) je rozhodný okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o úkonu nebo nečinnosti správního orgánu, v nichž spatřuje nezákonný zásah. Okamžik, kdy žalobce nabyl přesvědčení, že tento úkon nebo nečinnost správního orgánu naplňuje veškeré znaky nezákonného zásahu, naopak není pro běh uvedené lhůty rozhodný.
C.. Svojí klíčovou stížní námitkou stěžo- vatel brojil proti závěru krajského soudu o opožděnosti podané žaloby. Podle jeho ná- zoru je třeba $ 84 odst. 1 s. ř. s. vykládat v tom smyslu, že běh subjektivní dvouměsíční lhůty pro podání žaloby na ochranu před nezákon- ným zásahem začal až okamžikem, kdy se stě- žovatel dozvěděl o kumulativním naplnění všech znaků nezákonného zásahu ve smyslu $ 82 s. ř. s. S tímto názorem stěžovatele však Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Podle $ 84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalob- ce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozdě- ji lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Z citovaného ustanovení vyplývá, že subjektivní lhůta k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je vždy vázána na vědo- most žalobce o nezákonném zásahu (srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110, č. 735/2006 Sb. NSS). Je proto třeba zodpově- dět otázku, které okolnosti vztahující se k ur- čitému úkonu správního orgánu musí být ža- lobci známy, aby došlo k počátku běhu této subjektivní lhůty pro podání žaloby. 849 2386 Stěžovatel svoji námitku opírá o judikatu- ru Nejvyššího správního soudu týkající se po- suzování důvodnosti žaloby podle $ 82 a násl. s. ř. s. Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že předpokladem pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgá- nu je kumulativní naplnění šesti podmínek: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrá- cen na svých právech (2. podmínka) nezá- konným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního or- gánu v širším smyslu) správního orgánu, kte- rý není rozhodnutím (4. podmínka) a který byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smys- lu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Ne- ní-li byť jen jediná z těchto podmínek naplně- na, nelze ochranu podle $ 82 s. ř. s. poskytnout (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). Naplnění shora uvedených podmínek je otázkou důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, k je- jímuž posouzení jsou příslušné soudy ve správním soudnictví. Žalobce může toliko tvrdit, že určitý úkon správního orgánu vyka- zuje všechny znaky nezákonného zásahu. Zá- věr o splnění všech uvedených podmínek však může učinit pouze příslušný krajský soud, jenž v takovém případě rozsudkem při- zná žalobci ochranu podle $ 82 s. ř. s. Do vy- dání rozsudku příslušného krajského soudu zůstává názor žalobce o tom, že byl dotčen nezákonným zásahem správního orgánu, pouhým tvrzením, byť by byl o správnosti svého tvrzení subjektivně zcela přesvědčen. Vědomost žalobce o existenci všech prvků nezákonného zásahu ve smyslu $ 82 s. ř. s., resp. o důvodnosti žaloby, proto nemůže být skutečností podmiňující běh lhůty pro podá- ní žaloby na ochranu před nezákonným zása- hem správního orgánu. Názor zastávaný stěžovatelem, pokud by měl být akceptován, by navíc vyvolával znač- né výkladové nesnáze. O tom, zda jsou napl- něny veškeré znaky nezákonného zásahu, se totiž žalobce s konečnou platností „dozví“ až 850 na základě rozsudku příslušného soudu. Bez ohledu na možnost podání mimořádných opravných prostředků (např. kasační stížnos- ti) by tak k počátku běhu lhůty pro podání ža- loby mohlo dojít nejdříve doručením rozhod- nutí příslušného krajského soudu, případně později, pokud by byl názor krajského soudu modifikován názorem Nejvyššího správního soudu. Tento důsledek lze demonstrovat i na nyní posuzovaném případě, kdy stěžovatel podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného dne 25. 11. 2008, při- P čemž tvrdil, že subjektivní dvouměsíční lhůta P k podání žaloby začala plynout až dne 22. 2. . 2010. Ještě absurdnější by byly následky v pří- padě, pokud by příslušný krajský soud do- spěl při posouzení důvodnosti žaloby k názo- ru, že nedošlo k naplnění některého ze znaků nezákonného zásahu, a řízení by v důsledku toho vyústilo v zamítnutí žaloby. Za takových okolností by k počátku běhu subjektivní dvouměsíční lhůty pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správní- ho orgánu nikdy nemohlo dojít. Uvedený vý- klad tedy nemůže obstát, neboť vede k závě- rům, které jsou neslučitelné se systematikou soudního řádu správního i s účelem $ 84 odst. 1 s. ř. s., jímž je zajištění právní jistoty dotčených osob. Z hlediska systematiky soudního řádu správního lze též poukázat na $ 72 odst. 1 s/ř. s., který obdobně stanoví lhůtu pro podání žalo- by proti rozhodnutí správního orgánu podle $ 65 a násl. s. ř. s. Podle uvedeného ustanove- ní lze žalobu proti rozhodnutí správního or- gánu podat do dvou měsíců poté, kdy roz- hodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. I v tomto případě vlastně počíná běh dvouměsíční lhůty pro podání ža- loby okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl o úkonu správního orgánu, tzn. o vydání správního rozhodnutí, byť se tak navíc musí stát kvalifikovaným způsobem, tj. jeho řád- ným doručením žalobci. Počátkem běhu lhů- ty je tedy den, kdy bylo žalobci správní roz- hodnutí oznámeno, resp. doručeno. Přitom názor žalobce na zákonnost správního roz- hodnutí ani na to, zda napadený akt naplňuje znaky rozhodnutí správního orgánu ve smys- lu $ 65 odst. 1 s. ř. s., nemá na běh této lhůty žádný vliv. I z tohoto srovnání je zřejmé, že ji- nak tomu nemůže být ani v případě běhu sub- jektivní Ihůty pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. 7) S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud shrnuje, že $ 84 odst. 1 s. ř. s. je třeba vy- kládat v tom smyslu, že počátek běhu subjek- tivní dvouměsíční lhůty k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správní- ho orgánu je dán okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl o skutečnostech, v nichž spatřuje nezákonný zásah. Rozhodující je přitom zna- lost žalobce o skutkových okolnostech, z nichž vyplývá konání či nekonání správního orgá- nu, v němž je spatřován nezákonný zásah. Okamžik, kdy žalobce nabyl přesvědčení o tom, že předmětné konání či nekonání správního orgánu naplňuje veškeré znaky ne- zákonného zásahu definované v $ 82 s. ř. s., není pro běh této lhůty rozhodný. V nyní posuzovaném případě byl stěžovatel přípisem ze dne 11. 12. 2007 vyzván k tomu, aby předložil žalovanému blíže specifikované informace a podklady týkající se možného zneužití dominantního postavení a aby zaslal tyto informace žalovanému ve lhůtě do 20. 12. 2007. Z kopie uvedené výzvy předlo- žené stěžovatelem, která je součástí spisu, plyne, že byla právnímu zástupci stěžovatele doručena dne 13. 12. 2007. Nejpozději doru- čením této výzvy se tedy stěžovatel poprvé dozvěděl o tom, že byl vůči němu v rámci správního řízení vedeného žalovaným uči- něn úkon, kterým mu byla uložena povinnost předložit žalovanému | určité | informace a podklady. Dvouměsíční subjektivní lhůta k podání žaloby podle $ 84 odst. 1 s. ř. s. tak začala stěžovateli plynout dnem doručení té- to výzvy a skončila dne 13. 2. 2008. Nejvyšší správní soud se z těchto důvodů ztotožnil s názorem krajského soudu o opož- děnosti žaloby, neboť ji stěžovatel podal až dne 25. 11. 2008. Nejvyšší správní soud tedy shle- dal předmětnou stížní námitku nedůvodnou. SBÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/20li Nad rámec uplatněných stížních námitek Nejvyšší správní soud zkoumal, zda napadený rozsudek krajského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povin- nosti ($ 109 odst. 3 s. ř. s.). Jak již bylo shora uvedeno, stěžovatel v daném případě podal žalobu na ochranu před nezákonným zása- hem žalovaného až po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty podle $ 84 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud měl tedy správně žalobu usne- sením odmítnout, a to nikoliv pro její nepří- pustnost podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jak učinil ve svém prvním rozhodnutí, ale pro její opožděnost podle $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namísto toho krajský soud postupoval podle $ 87 odst. 3 s. ř. s. a žalobu zamítl jako nedů- vodnou. Napadené rozhodnutí krajského soudu je z tohoto důvodu zmatečné, neboť krajský soud o žalobě rozhodl věcně, ačkoliv k tomu chyběly podmínky řízení [$ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. SX Nejvyšší správní soud přihlédl k uvedené zmatečnostní vadě z úřední povinnosti a roz- sudek krajského soudu zrušil. Vzhledem k to- mu, že důvody pro odmítnutí žaloby byly dány již v řízení před krajským soudem, postupo- val Nejvyšší správní soud dále podle $ 110 odst. 1 věty první části za středníkem s. ř. s. a žalobu zároveň odmítl. xx2 V této souvislosti Nejvyšší správní soud ještě dodává, že žalobu bylo třeba odmítnout pro opožděnost jako celek. Stěžovatel sice v žalobě ze dne 25. 11. 2008 uvedl žalobní pe- tit, podle něhož se domáhal toho, aby byla ža- lovanému uložena povinnost zastavit před- mětné správní řízení, nicméně v podání ze dne 24. 3. 2010 změnil petit žaloby tak, že na- vrhl, aby krajský soud rozsudkem uložil žalo- vanému povinnost zdržet se v rámci řízení vedeného žalovaným jakýchkoliv úkonů do- nucující povahy, na základě kterých by byl stěžovatel povinen něco konat, něco strpět Či se něčeho zdržet. Z obsahu tohoto podání je zřejmé, že stěžovatel mínil tímto novým peti- tem zcela nahradit původní petit. Nejednalo se tedy o doplnění žaloby o nový petit stojící vedle dosavadního, jak tuto změnu nespráv- ně vyhodnotil krajský soud. Důvod odmítnu- tí pro opožděnost se proto vztahuje na celou 851 2387 žalobu. Navíc za opožděnou by bylo třeba po- važovat žalobu i v případě, že by se stěžovatel podle původního žalobního petitu uvedené- ho v žalobě ze dne 25. 11. 2008 nadále domá- hal toho, aby byla žalovanému uložena povin- nost zastavit předmětné správní řízení.. I v tomto případě by totiž platilo, že se stěžo- vatel dozvěděl o pokračování správního říze- ní nejpozději doručením výzvy ze dne 11. 12. 2007, což znamená, že k uplynutí lhůty pro podání žaloby by došlo i v tomto případě dne 13. 2. 2008. 2387 Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí 0 zastavení řízení o udělení víza 2. 2M Pobyt cizinců: upuštění od osobního podání žádosti o vízum k $ 170 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění ke dni 14. 8. 2008 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) k $ 65 odst. 1 soudního řádu správního : Je-li žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů spojena s jednoznačným poža- davkem na upuštění od jejího osobního podání, je dojitím takové žádosti zastupitel- skému úřadu zahájeno řízení o udělení daného víza. Pokud zastupitelský úřad od osobního podání žádosti o udělení víza neupustí, vydá rozhodnutí o zastavení říze- ní, které podléhá samostatnému přezkumu ve správním soudnictví podle $ 65 odst. 1 s. ř. s.
Akciová společnost Telefónica Czech Republic proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce.