Rozhodnutí, jímž se nařizuje (povoluje) obnova územního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby, je rozhodnutím správního orgánu podle $ 65 odst. 1 s. ř. s., které není vyloučeno ze soudního přezkoumání.
Rozhodnutí, jímž se nařizuje (povoluje) obnova územního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby, je rozhodnutím správního orgánu podle $ 65 odst. 1 s. ř. s., které není vyloučeno ze soudního přezkoumání.
Klíčovou otázkou, kterou musel Nejvyšší správní soud v posuzované věci zodpovědět, byla otázka přezkoumatelnosti žalobou napa- deného rozhodnutí ve správním soudnictví, tj. rozhodnutí, jímž byla ve správním řízení z moci úřední nařízena obnova řízení o umís- tění stavby. K povaze rozhodnutí, kterým byla povole- na nebo z moci úřední nařízena obnova správního řízení, se v obecné rovině vyslovil rozšířený senát zdejšího soudu, a to v usnese- ní ze dne 26. 6. 2007, čj. 5 As 13/2006-46, č. 1427/2008 Sb. NSS, ve kterém vycházel z to- ho, že rozhodnutí správního orgánu podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. vždy zasahuje, bez ohledu na svou formální podobu, do subjektivních práv fyzické nebo právnické osoby, ať již způ- sobem konstitutivním nebo deklaratorním. Při posuzování otázky, zda také rozhodnutí, jímž se obnova řízení nařizuje či povoluje, je rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., je tedy třeba vždy zkoumat, zda tu jsou nějaká práva, do nichž takové rozhodnutí zasahuje či zasáhnout může. V této souvislosti se pak rozšířený senát zabýval odkladným účinkem rozhodnutí o nařízení (povolení) obnovy řízení. Rozšíře- ný senát vycházel z $ 63 odst. 5 správního řá- du z roku 1967, který se vztahoval na jím po- suzovanou věc a podle něhož má rozhodnutí o povolení obnovy odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo dosud vykoná- no. Rozšířený senát ovšem výslovně konstato- val, že obdobné ustanovení obsahuje i správ- ní řád z roku 2004 v $ 100 odst. 6, podle něhož rozhodnutí, jímž bylo řízení obnove- no, má odkladný účinek, pokud napadené 480 rozhodnutí nebylo dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí odkladný účinek vyloučí z obdobných důvodů jako v případě vyloučení odkladného účinku odvolání nebo ledaže vykonatelnost nebo jiné účinky roz- hodnutí již zanikly podle zvláštního zákona. Z citovaného usnesení rozšířeného senátu je patrné, že jeho závěry se vztahují i na rozhod- nutí o obnově řízení podle nového správního řádu. Rozšířený senát dospěl k závěru, že do práv a povinností žalobce zasahuje takové rozhodnutí o nařízení (povolení) obnovy ří- zení, u něhož má smysl pojmově hovořit o je- ho odkladném účinku, tedy pokud se má ob- nova týkat řízení, v němž bylo vydáno právě rozhodnutí, jehož vykonatelnost nebo jiné právní účinky mohou být odloženy. Rozšíře- ný senát Nejvyššího správního soudu v této souvislosti hovoří o vykonatelnosti rozhod- nutí v širším slova smyslu, tedy nezužuje tet- to pojem pouze na exekuční proveditelnost rozhodnutí ve smyslu nuceného výkonu roz- hodnutím založené povinnosti. Tento pojem naopak podle rozšířeného senátu zdejšího soudu musí zahrnout i případy, „kdy subjek- tivní právo, rozhodnutím založené či autori- tativně deklarované, vykonává subjekt prá- va sám ve svůj prospěch. Veřejná moc v takovém případě sama nepečuje o to, aby právo (na rozdíl od povinnosti) bylo vyko- náno, ale poskytuje ochranu proti tomu, kdo by z rozhodnutí oprávněného ve výkonu je- ho práva rušil“ Proto i odkladný účinek, jenž nastane ze zákona při nařízení nebo povolení obnovy řízení, nesistuje pouze exekuční pro- veditelnost, tj. vykonatelnost v užším slova smyslu, ale v případech právě zmíněných za- sahuje právní sféru oprávněného potud, že právo, které je dosud pod sankcí veřejné moci vykonávané, vykonávat nadále nelze. Tohoto závěru, jak rozšířený senát podotkl, se nedotýká ani skutečnost, že původní oprav- ňující rozhodnutí je i nadále v právní moci a bude nebo může být odstraněno teprve v rámci řízení obnoveného, a to vydáním no- vého rozhodnutí o věci samé. Z těchto důvodů rozšířený senát uzavřel, že byla-li nařízena (povolena) obnova řízení, — -O ve kterém bylo původně vydáno opravňující rozhodnutí (např. souhlas, schválení, povole- ní, koncese), dochází k zásahu do práva oprávněného subjektu. Takový zásah spočívá v tom, že oprávněný subjekt od právní moci nařízení (povolení) obnovy nemůže své právo vykonávat. Jinými slovy, nastalli s nařízením (povolením) obnovy řízení odkladný účinek, bude při případném podání žaloby podmínka „zásahu do práva“ ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. splněna a žalobní legitimace toho, do jehož práva bylo takto zasaženo, zde bude dána. Uvedené závěry se ovšem podle rozšíře- ného senátu neuplatní tam, kde u nařízení (povolení) obnovy řízení nepřichází odklad- ný účinek pojmově vůbec v úvahu. Půjde zde o případy, kdy se rozhodnutí vydané v řízení, jež má být předmětem obnovy, vůbec nevy- konává (ani exekučně, ani vlastní činností účastníka řízení). Do této kategorie rozšířený senát výslovně zařadil rozhodnutí, jímž se od- nímá dříve udělené oprávnění, a také tzv. „ne- gativní“ rozhodnutí, jímž se zamítá určitá žá- dost účastníka řízení, Právní účinky takových rozhodnutí nastaly již jejich právní mocí, žád- ný další úkon k nástupu právních účinků ne- ní třeba a nařízením či povolením obnovy se na tomto právním stavu nic nezměnilo. V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud v odůvod- nění svého rozhodnutí nejprve komplexně popsal citované rozhodnutí rozšířeného se- nátu zdejšího soudu vážící se k otázce mož- ného přezkoumání rozhodnutí o nařízení (povolení) obnovy řízení ve správním soud- nictví. Nicméně ve chvíli, kdy měl městský soud uplatnit uvedené závěry na posuzovaný případ, poměrně stručně uzavřel, že žalobou napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do veřejných subjektivních práv stěžovatele, jelikož již samotná povaha rozhodnutí o umístění stavby vylučuje obecně možnost odložit ve výše uvedeném smyslu vykonatel- nost tohoto rozhodnutí, neboť toto rozhod- nutí ještě nezakládá potenciálnímu stavební- kovi právo stavět. Oprávnění stavebníka konkrétní stavbu na určitém místě a za urči- tých podmínek uskutečnit je založeno teprve pravomocným stavebním povolením. Nejvyššímu správnímu soudu však nezby- lo než konstatovat, že vzhledem k závěrům vysloveným v citovaném usnesení tozšířené- ho senátu městský soud neposoudil věc správně. Jak již bylo uvedeno, je obecným pravid- lem, že nařízení (povolení) obnovy správní- ho řízení má ze zákona odkladný účinek, po- kud příslušné rozhodnutí dříve nebylo vykonáno ($ 100 odst. 6 správního řádu z ro- ku 2004). Rozšířený senát v usnesení čj. 5 As 13/2006-46 uvedl příklady správních rozhod- nutí, kdy k odkladnému účinku dochází, a příklady výjimek, kdy je odkladný účinek správního rozhodnutí, vzhledem k jeho pova- ze, naopak pojmově vyloučen. Přestože si je Nejvyšší správní soud vědom toho, že uvede- ný výčet není vyčerpávající (viz rozsudek N ej- vyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2009, čj. 8 Afs 2/2009-102), dovozuje, že cílem roz- šířeného senátu při vymezení těchto katego- rií bylo připustit soudní přezkum takových rozhodnutí o obnově řízení, u nichž již sa- motná skutečnost nařízení či povolení obno- vy řízení zamezí oprávněné osobě ve výkonu určitého hmotného práva nebo jí stanoví no- vou hmotněprávní povinnost. Vzhledem k tomu pak Nejvyšší správní soud musí kon- statovat, že rozšířeným senátem vymezená kategorie tzv. opravňujících rozhodnutí do- padá i na posuzovaný případ. Nejvyšší správní soud nerozporuje závěr městského soudu, podle kterého je oprávně- ní stavebníka postavit na určitém místě a za určitých podmínek konkrétní stavbu založe- no teprve až pravomocným stavebním povo- lením. Nicméně, pokud jde o samotné sta- vební povolení, to je obsahově závislé mj. právě na rozhodnutí o umístění stavby. Jedná se o řetězící se správní akty, kdy na rozhodnu- tí o umístění stavby navazuje vydání stavební- ho povolení. Nelze tedy bez dalšího uzavřít, že pouze proto, že rozhodnutí o umístění stavby není oním posledním článkem řetězce roz- hodnutí, na základě kterých bude možné konkrétní stavbu realizovat, nezasahuje odlo- žení právních účinků pravomocného rozhod- nutí o umístění stavby do práv a povinností stavebníka. Rozhodnutí o umístění stavby za- 481 2053 kládá veřejné subjektivní právo umístit za ur- čitých podmínek na vymezené místo kon- krétní stavbu (a contrario k situaci, kdy by ta- kové právo bylo navrhovateli odepřeno, tj. v případě zamítnutí návrhu na vydání roz- hodnutí o umístění stavby). Teprve poté, kdy je kladné rozhodnutí o umístění stavby vydá- no a nabude právní moci, může stavebník žá- dat o vydání stavebního povolení a vzniká mu na základě takové žádosti splňující zákonem stanovené náležitosti - a při splnění všech ostatních zákonných podmínek - na vydání stavebního povolení právní nárok. Naopak v případě, kdy je pravomocně nařízena či po- volena obnova územního řízení, a jsou tedy právní účinky pravomocného rozhodnutí o umístění stavby ve smyslu $ 100 odst. 6 správního řádu z roku 2004 odloženy, staveb- ník nemůže své právo na umístění stavby vy- konávat, neboť nemůže po dobu trvání od- kladného účinku úspěšně žádat o vydání sta- vebního povolení, a pokud již takovou žádost předtím podal, musí být stavební řízení přeru- šeno až do rozhodnutí v obnoveném řízení, což mu samozřejmě může způsobit nemalé ekono- mické ztráty. Nelze tedy souhlasit s názorem městského soudu, že právní postavení stěžova- tele zůstalo i po pravomocném nařízení obnovy řízení o umístění stavby nezměněno. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci bylo nařízením obnovy územního řízení zasaženo do již nabytého práva stěžovatele, a proto se jedná o rozhod- nutí ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., které není vyloučeno ze soudního přezkoumání. Žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného byla tedy městským soudem v rozporu se záko- nem odmítnuta jako nepřípustná, kasační stížnost je tak nutno v tomto ohledu hodnotit jako důvodnou. Právo Evropské unie: vzájemná pomoc při vymáhání finanční pohledávky; rozsah přezkumné pravomoci soudů Daňové řízení: doručování daňového výměru; jazyk písemností k čl. 12 odst. 3 a čl. 17 směrnice Rady 76/308/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledá- vek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice Rady 2001/44/ES» k $ 6 odst. 1 zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek k $ 3 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu jen „daňový řád“) I. Směrnici Rady 76/308/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vy- plývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice Rady 2001/44/ES (do českého právního řádu implementována zákonem č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek) lze apliko- vat i v případě, že české správní orgány poskytují pomoc při vymáhání exekučního titulu vydaného správními orgány členského státu Evropské unie v době před 1. 5. 2004 (tj. přede dnem přistoupení České republiky k Evropské unii). II. Zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finanč- ních pohledávek, a zejména jeho $ 6 odst. 1, je třeba vykládat ve světle závěrů vyslo- » S účinností od 30. 6. 2008 zrušena směrnicí Rady 2008/55/ES o vzájemné pomoci při vymáhání pohle- dávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (kodifikované znění). 482 vených Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 14. 1. 2010, Kyrian (C-233/08). Z uvedeného rozsudku Soudního dvora plyne, že v případě, že je dožádaným or- gánem ve smyslu zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání někte- vých finančních pohledávek, český správní orgán, nemají české soudy v zásadě pra- vomoc k ověření věcné správnosti exekučního titulu. Naproti tomu v případě, že je k českému soudu podána žaloba směřující proti zákonnosti takových opatření k vy- máhání pohledávky, jako je doručení exekučního titulu, je uvedený soud oprávněn ověřit, zda tato opatření byla provedena v souladu s českými právními předpisy. III. K tomu, aby v rámci vzájemné spolupráce zavedené zákonem č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, mohl pří- jemce exekučního titulu uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen v úředním jazyce členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, případně V jazyce, kterému rozumí. V případě vymáhání německého daňového výměru čes- kými celními orgány tak musí být předmětný exekuční titul doručen v úředním ja- zyce České republiky. K tomu, aby postačovalo doručení v jiném jazyce, by muselo být prokázáno, že příjemce exekučního titulu tomuto jazyku rozumí. IV. Výjimka uvedená v $ 3 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle níž správce daně může v odůvodněných případech upustit od toho, aby listin- né důkazy byly opatřeny úředními překlady, musí být vykládána tak, že umožňuje upustit od překladu listin pouze tehdy, pokud to je ve prospěch účastníka daňového řízení. V žádném případě nemůže být této úvahy zneužito k újmě účastníka, který prohlásí, že listinám nerozumí.
Společnost s ručením omezeným Euro Projekt BETA proti Ministerstvu pro místní roz- voj, za účasti spolku Sdružení ochránců přírody a krajiny, o obnovu správního řízení,