a č. 411/2005 Sb. Ustanovení $ 22 odst. 10 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, představuje zvlášt- ní ustanovení, které umožňuje uložit v blokovém řízení za vybrané přestupky v sil- niční dopravě v tomto ustanovení uvedené vyšší pokutu, než je pro blokové řízení obecně stanovena v $ 13 odst. 2 citovaného zákona. To však neznamená, že by ostatní přestupky v silniční dopravě dle $ 22 citovaného zákona nebylo vůbec možné postih- nout v blokovém řízení, ale pouze to, že případnou blokovou pokutu je třeba uložit dle obecného $ 13 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (pokuta do 1 000 Kč).
a č. 411/2005 Sb. Ustanovení $ 22 odst. 10 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, představuje zvlášt- ní ustanovení, které umožňuje uložit v blokovém řízení za vybrané přestupky v sil- niční dopravě v tomto ustanovení uvedené vyšší pokutu, než je pro blokové řízení obecně stanovena v $ 13 odst. 2 citovaného zákona. To však neznamená, že by ostatní přestupky v silniční dopravě dle $ 22 citovaného zákona nebylo vůbec možné postih- nout v blokovém řízení, ale pouze to, že případnou blokovou pokutu je třeba uložit dle obecného $ 13 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (pokuta do 1 000 Kč).
III. Právní hodnocení věci Blokové řízení je vedle řízení příkazního jednou z forem zkráceného řízení o přestup- ku, jehož výsledkem je individuální správní akt, tj. rozhodnutí v materiálním smyslu, jímž se obviněnému z přestupku ukládá povin- nost zaplatit pokutu. Přes svou neformální povahu je tedy blokové řízení o přestupku druhem správního řízení a jeho výsledek je třeba považovat za rozhodnutí správního or- gánu dle $ 65 odst. 1 s. ř. s. To ostatně vyplývá z již citovaného rozsudku ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, publikovaného pod č. 505/2005 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval: „Posuzuje-lí Nej- vyšší správní soud charakter uložení bloko- vé pokuty z hlediska přímého dopadu do sfé- ry stěžovatelčiny, tj. do stěžovatelčiných subjektivních práv, pak dospívá k závěru, že uložení pokuty v blokovém řízení předsta- vuje akt vydaný příslušným správním orgá- nem s cílem autoritativně zasáhnout do právních vztahů osoby obviněné z přestup- ku jako účastníka řízení o přestupku. Jde te- dy o rozhodnutí mající podobu individuál- ního správního aktu. Jsou tak splněny podmínky podávané z S 65 odst. 1 s. ř. s., tj. jde o úkon správního orgánu, jímž se osobě, která se přestupku dopustila, zakládá povin- nost zaplatit pokutu.“ Nejvyšší správní soud v citované věci ovšem dospěl k závěru, že ža- lobu směřující přímo proti rozhodnutí o ulo- žení pokuty v blokovém řízení je přesto třeba odmítnout, neboť takové rozhodnutí bylo vy- dáno v důsledku souhlasu obviněného z pře- stupku s tím, že přestupek nebude projedná- ván v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové i právní posouzení jeho jednání. Je tedy třeba vycházet z toho, že obviněný z pře- stupku nevyužil opravné prostředky v řízení o přestupku, jež mohlo být z jeho dispozice vyvoláno, a to proto, že nevyvolal ani samot- né řízení v prvním stupni. Jde tak o situaci, kdy žalobce nevyčerpal všechny opravné prostředky v řízení před správním orgánem, které jsou právními předpisy připuštěny, a je tudíž dán důvod pro odmítnutí žaloby jako nepřípustné podle $ 68 písm. a) s. ř. s. ve spo- jení s $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jiná situace ovšem nastává, pokud je roz- hodnutí vydané v blokovém řízení následně správním orgánem zrušeno. U obnovy řízení (nyní $ 100 správního řádu) dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 2. 2008, čj. 3 As 58/2007-117, dostupném na www. nssoud.cz, k závěru, že tato je v případě roz- hodnutí vydaného v blokovém řízení pojmově vyloučena, neboť nezbytnou podmínkou blo- kového řízení je souhlas obviněného se zjiště- ním přestupku a uložením sankce, a tudíž nelze následně zpochybňovat skutkový stav, o němž řádné dokazování právě z důvodu souhlasu obviněného s blokovým řízením vů- bec neproběhlo. Nejvyšší správní soud na- proti tomu nevidí žádný důvod, jenž by v obecné rovině vylučoval provedení pře- zkumného řízení dle $ 94 a násl. správního řádu (včetně případné možnosti zkráceného přezkumného řízení dle $ 98 správního řá- du) ve vztahu k rozhodnutí vydanému v blo- kovém řízení. Takový postup by byl na místě např. tehdy, pokud by byla obviněnému ulo- žena v blokovém řízení vyšší pokuta, než zá- kon připouští, nebo by byl v blokovém řízení projednán přestupek, za nějž se dle zákona ukládá trest zákazu činnosti a který tudíž v blokovém řízení projednat nelze. Pokud je výsledkem přezkumného řízení zrušení blo- kové pokuty, s nímž obviněný z přestupku nesouhlasí, neboť tak jako v daném přípa- dě má být dle rozhodnutí o přezkumu věc postoupena příslušnému správnímu orgánu k novému řízení, a tedy hrozí i nové uložení sankce, má obviněný z přestupku nepochyb- ně možnost napadnout takové rozhodnutí - po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení - žalobou ve správním soudnictví. Základní podmínkou pro zrušení (či změnu) správního rozhodnutí v přezkumném řízení je ovšem v každém případě rozpor přezkou- mávaného rozhodnutí s právním předpisem, tedy jeho nezákonnost (viz $ 97 odst. 3 správ- ního řádu). Tato podmínka v daném případě nebyla splněna, neboť bloková pokuta byla žalobci uložena zcela v souladu se zákonem. Jak již konstatoval městský soud s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, pro projednání přestupku v bloko- vém řízení musí být v souladu s $ 84 odst. 1 zákona o přestupcích splněny kumulativně 3 podmínky: 1) přestupek je spolehlivě zjištěn, 2) nepostačuje domluva a 3) obviněný z pře- stupku je ochoten pokutu zaplatit. Je třeba plně souhlasit s městským soudem, že všech- ny tyto zákonné podmínky byly v předmětné věci splněny. Zároveň se nejednalo o pře- stupky, za něž se dle zákona o přestupcích ukládá trest zákazu činnosti či které lze pro- jednat jen na návrh a které tak v blokovém ří- zení projednat nelze. Pokud jde o pokutu uloženou v blokovém řízení, $ 84 odst. 1 zákona o přestupcích od- kazuje na obecné ustanovení $ 13 odst. 2 zá- kona o přestupcích, podle něhož lze v bloko- vém řízení dle $ 84 téhož zákona uložit pokutu do 1 000 Kč, pokud tento zákon nebo jiný zákon nepřipouští uložit v takovém říze- ní pokutu vyšší. Zvláštním ustanovením, kte- ré připouští uložit za některé přestupky v sil- niční dopravě vyšší pokutu než 1 000 Kč, je právě $ 22 odst. 10 zákona o přestupcích, kte- rý stanoví zvláštní sazby blokových pokut pro zde vyjmenované přestupky. Skutečnost, že přestupek dle $ 22 odst. 1 písm. i) cit. zákona v tomto výčtu uveden není, tedy neznamená, že by tento přestupek nemohl být vůbec pro- jednán v blokovém řízení, ale znamená pouze to, že se pro určení výše blokové pokuty uplatní obecné ustanovení $ 13 odst. 2 toho- 325 1798 to zákona, tedy výše pokuty do 1 000 Kč. To- mu odpovídá i $ 86 písm. a) zákona o pře- stupcích, který zakládá pravomoc orgánů po- licie projednávat v blokovém řízení veškeré přestupky proti bezpečnosti a plynulosti sil- ničního provozu dle $ 22 zákona o přestup- cích, nikoliv pouze přestupky uvedené v $ 22 odst. 10 tohoto zákona. Uložení pokuty v blo- kovém řízení tak v daném případě nebránilo ani ustanovení $ 58 zákona o přestupcích, které stanoví obecnou povinnost státních or- gánů a orgánů samosprávy (včetně orgánů policie) oznámit příslušným správním orgá- nům přestupky, o nichž se dozví, nejsou-li sa- my příslušny k jejich projednávání. V daném případě byla příslušnost orgánů policie k projednání daného přestupku v blokovém řízení (na rozdíl od jeho případného projed- nání v běžném správním řízení) zcela nepo- chybně dána. X4 Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závě- ru, že policejní orgán uložil žalobci pokutu v blokovém řízení zcela v souladu se záko- nem, naopak rozhodnutí o zrušení blokové pokuty v přezkumném řízení, jakož i rozhod- nutí stěžovatele ve druhém stupni je z uvede- ných důvodů třeba považovat za nezákonná. Městský soud tedy nepochybil, pokud žalo- bou napadené rozhodnutí stěžovatele zrušil, byť se Nejvyšší správní soud neztotožnil se všemi důvody, které městský soud v této sou- vislosti uvedl. Je totiž sice pravdou, že se správní orgány v přezkumném řízení otáz- kou ochrany práv nabytých v dobré víře (6 94 odst. 5 správního řádu) vůbec nezabývaly, v rámci řízení o žalobě však ani nemělo smysl, aby městský soud tuto otázku posuzoval za si- tuace, kdy chyběla zcela základní podmínka pro případné zrušení rozhodnutí v přezkum- ném řízení dle $ 94 a násl. správního řádu, totiž nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí. 1798 Správní trestání: užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím k $ 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Jestliže je stavba užívána k účelu, který není specificky vymezen v kolaudačním rozhodnutí či stavebním povolení, neznamená to bez dalšího naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť jedním z jeho pojmových znaků je společenská škodlivost. Společenská škodlivost musí být v případě správního deliktu, jehož skut- ková podstata je vymezena stavebním zákonem [$ 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona č. 183/2006 Sb.], posuzována z hlediska stavebně-technického, což předpo- kládá odborné posouzení stavebně-technického uspořádání stavby, jejích stavebně- technických vlastností a následně také vlivu nevhodného užívání stavby na okolí ja- kožto vyhodnocení následku škodlivého jednání.
Jan B. proti Policejnímu prezidiu České republiky, Ředitelství stužby dopravní policie, o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
rávních rozhodnutí provést přezkumné řízení, pokud jsou tato rozhodnutí v rozporu se zákonem, nicméně správní orgán provádějící přezkumné řízení je dle § 94 odst. 5 správního řádu povinen šetřit práva účastníků nabytá v dobré víře. Podle názoru městského soudu postupoval správní orgán přezkoumávající rozhodnutí v blokovém řízení v rozporu s tímto ustanovením, neboť nešetřil práv žalobce, která žalobce nabyl v dobré víře v souvislosti s projednáním přestupku v blokovém řízení.
II.
Shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti a vyjádření žalobce
Žalovaný („stěžovatel“) napadl rozsudek Městského soudu v Praze včasnou kasační stížností, ovšem v záhlaví kasační stížnosti bylo původně uvedeno Ministerstvo vnitra s tím, že kasační stížnost podává ředitelka odboru právního Ministerstva vnitra JUDr. I. P. Podáním ze dne 31. 3. 2008 JUDr. I. P. Nejvyššímu správnímu soudu sdělila, že uvedenou kasační stížnost podala v zastoupení stěžovatele, a zároveň předložila plnou moc ze dne 17. 12. 2007, jímž ji stěžovatel zmocnil k podání kasační stížnosti a jednání před Nejvyšším správním soudem v předmětné věci.
Podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. ovšem musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Vzhledem k tomu, že JUDr. I. P. není zaměstnancem stěžovatele, tedy Policejního prezidia ČR, ale Ministerstva vnitra a není ani advokátkou, a nebyla tedy oprávněna stěžovatele zastupovat v řízení o předmětné kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 4. 2008, č. j. 5 As 16/2008 - 59, v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. stěžovatele vyzval, aby ve stanovené lhůtě předložil soudu buďto doklad o vysokoškolském právnickém vzdělání zaměstnance stěžovatele, který bude pověřen jednat jménem stěžovatele po celou dobu dalšího řízení o kasační stížnosti, nebo plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování stěžovatele po celou dobu dalšího řízení o kasační stížnosti. Na tuto výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 5. 5. 2008, k němuž připojil pověření pro svou zaměstnankyni s odpovídajícím právnickým vzděláním Mgr. K. H., aby jménem stěžovatele jednala v dalším řízení o kasační stížnosti. Tím byla uvedená překážka řízení o kasační stížnosti odstraněna.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy namítá nesprávné posouzení právní otázky městským soudem.
Stěžovatel setrval na svém názoru, že uložením pokuty žalobci v blokovém řízení byl porušen zákon. Ustanovení § 22 odst. 10 přestupkového zákona podle stěžovatele taxativně stanoví přestupky v silniční dopravě, které mohou být projednány v blokovém řízení. Přestupek s právní kvalifikací podle § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích tudíž musí být projednán podle § 22 odst. 8 zákona o přístupcích (a nikoli podle § 22 odst. 10 téhož zákona) s tím, že za něj může být uložena sankce v rozmezí 2500 Kč až 5000 Kč. Správní orgán provádějící zkrácené přezkumné řízení tedy v souladu se zákonem uvedené rozhodnutí v blokovém řízení zrušil a stěžovatel postupoval rovněž v souladu se zákonem, pokud odvolání žalobce proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení zamítl a toto rozhodnutí potvrdil.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Žalobce především nesouhlasil s názorem stěžovatele, že by ustanovení § 22 odst. 10 zákona o přestupcích obsahovalo taxativní výčet přestupků projednatelných v blokovém řízení. Toto ustanovení je třeba podle žalobce vykládat tak, že za jednání v něm uvedená, lze v blokovém řízení uložit pokutu v takové výši, kterou toto ustanovení připouští. Pokud však za přestupek, jehož projednání v blokovém řízení zákon nezakazuje (viz § 22 odst. 11 zákona o přestupcích, podle něhož nelze v blokovém řízení projednat přestupek, za který se ukládá zákaz činnosti), není ve zvláštní části zákona stanovena sankce, použije se ustanovení obecné části zákona, tedy § 13 odst. 2 zákona o přestupcích, jak se stalo i v případě žalobce. Projednání přestupku v blokovém řízení tedy v daném případě nebylo v rozporu se zákonem. Navíc rozhodnutí vydané v blokovém řízení bylo zrušeno pro údajný rozpor s § 58 odst. 1 zákona o přestupcích, což je ovšem jiný důvod, než který stěžovatel obhajuje v kasační stížnosti. Žalobce rovněž souhlasil se závěrem městského soudu, že správní orgány v přezkumném řízení nešetřily práv žalobce nabytých v dobré víře. Žalobce setrval též na svém tvrzení, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť konkrétně nespecifikuje podklady, z něhož správní orgány v přezkumném řízení vycházely.
III.
Právní hodnocení věci
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek městského soudu v mezích § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a neshledal kasační stížnost důvodnou.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, takto:
Blokové řízení je vedle řízení příkazního jednou z forem zkráceného řízení o přestupku, jehož výsledkem je individuální správní akt, tj. rozhodnutí v materiálním smyslu, jímž se obviněnému z přestupku ukládá povinnost zaplatit pokutu. Přes svou neformální povahu je tedy blokové řízení o přestupku druhem správního řízení a jeho výsledek je třeba považovat za rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s. To ostatně vyplývá z již citovaného rozsudku ze dne 29. 12. 2004, č. j. 6 As 49/2003 - 46, publikovaného pod č. 505/2005 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval: „Posuzuje-li Nejvyšší správní soud charakter uložení blokové pokuty z hlediska přímého dopadu do sféry stěžovatelčiny, tj. do stěžovatelčiných subjektivních práv, pak dospívá k závěru, že uložení pokuty v blokovém řízení představuje akt vydaný příslušným správním orgánem s cílem autoritativně zasáhnout do právních vztahů osoby obviněné z přestupku jako účastníka řízení o přestupku. Jde tedy o rozhodnutí mající podobu individuálního správního aktu. Jsou tak splněny podmínky podávané z § 65 odst. 1 s. ř. s., tj. jde o úkon správního orgánu, jímž se osobě, která se přestupku dopustila, zakládá povinnost zaplatit pokutu.“ Nejvyšší správní soud v citované věci ovšem dospěl k závěru, že žalobu směřující přímo proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení je přesto třeba odmítnout, neboť takové rozhodnutí bylo vydáno v důsledku souhlasu obviněného z přestupku s tím, že přestupek nebude projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové i právní posouzení jeho jednání. Je tedy třeba vycházet z toho, že obviněný z přestupku nevyužil opravné prostředky v řízení o přestupku, jež mohlo být z jeho dispozice vyvoláno, a to proto, že nevyvolal ani samotné řízení v prvním stupni. Jde tak o situaci, kdy žalobce nevyčerpal všechny opravné prostředky v řízení před správním orgánem, které jsou právními předpisy připuštěny a je tudíž dán důvod pro odmítnutí žaloby jako nepřípustné podle § 68 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Jiná situace ovšem nastává, pokud je rozhodnutí vydané v blokovém řízení následně správním orgánem zrušeno. U obnovy řízení (nyní § 100 správního řádu) dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 2. 2008, č. j. 3 As 58/2007 - 117, dostupném na www.nssoud.cz, k závěru, že tato je v případě rozhodnutí vydaného v blokovém řízení pojmově vyloučena, neboť nezbytnou podmínkou blokového řízení je souhlas obviněného se zjištěním přestupku a uložením sankce, a tudíž nelze následně zpochybňovat skutkový stav, o němž řádné dokazování právě z důvodu souhlasu obviněného s blokovým řízením vůbec neproběhlo. Nejvyšší správní soud naproti tomu nevidí žádný důvod, jenž by v obecné rovině vylučoval provedení přezkumného řízení dle § 94 a násl. správního řádu (včetně případné možnosti zkráceného přezkumného řízení dle § 98 správního řádu) ve vztahu k rozhodnutí vydanému v blokovém řízení. Takový postup by byl na místě např. tehdy, pokud by byla obviněnému uložena v blokovém řízení vyšší pokuta, než zákon připouští, nebo by byl v blokovém řízení projednán přestupek, za nějž se dle zákona ukládá trest zákazu činnosti a který tudíž v blokovém řízení projednat nelze. Pokud je výsledkem přezkumného řízení zrušení blokové pokuty, s nímž obviněný z přestupku nesouhlasí, neboť tak jako v daném případě má být dle rozhodnutí o přezkumu věc postoupena příslušnému správnímu orgánu k novému řízení a tedy hrozí i nové uložení sankce, má obviněný z přestupku nepochybně možnost napadnout takové rozhodnutí - po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení – žalobou ve správním soudnictví.
Základní podmínkou pro zrušení (či změnu) správního rozhodnutí v přezkumném řízení je ovšem v každém případě rozpor přezkoumávaného rozhodnutí s právním předpisem, tedy jeho nezákonnost (viz § 97 odst. 3 správního řádu). Tato podmínka v daném případě nebyla splněna, neboť bloková pokuta byla žalobci uložena zcela v souladu se zákonem. Jak již konstatoval městský soud s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, pro projednání přestupku v blokovém řízení musí být v souladu s § 84 odst. 1 zákona o přestupcích splněny kumulativně 3 podmínky: 1) přestupek je spolehlivě zjištěn, 2) nepostačuje domluva a 3) obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Je třeba plně souhlasit s městským soudem, že všechny tyto zákonné podmínky byly v předmětné věci splněny. Zároveň se nejednalo o přestupky, za něž se dle zákona o přestupcích ukládá trest zákazu činnosti či které lze projednat jen na návrh a které tak v blokovém řízení projednat nelze.
Pokud jde o pokutu uloženou v blokovém řízení, § 84 odst. 1 zákona o přestupcích odkazuje na obecné ustanovení § 13 odst. 2 zákona o přestupcích, podle něhož lze v blokovém řízení dle § 84 téhož zákona uložit pokutu do 1000 Kč, pokud tento zákon nebo jiný zákon nepřipouští uložit v takovém řízení pokutu vyšší. Zvláštním ustanovením, které připouští uložit za některé přestupky v silniční dopravě vyšší pokutu než 1000 Kč, je právě § 22 odst. 10 zákona o přestupcích, který stanoví zvláštní sazby blokových pokut pro zde vyjmenované přestupky. Skutečnost, že přestupek dle § 22 odst. 1 písm. i) cit. zákona v tomto výčtu uveden není, tedy neznamená, že by tento přestupek vůbec nemohl být vůbec projednán v blokovém řízení, ale znamená pouze to, že se pro určení výše blokové pokuty uplatní obecné ustanovení § 13 odst. 2 tohoto zákona, tedy výše pokuty do 1000 Kč. Tomu odpovídá i ustanovení § 86 písm. a) zákona o přestupcích, které zakládá pravomoc orgánů policie projednávat v blokovém řízení veškeré přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle § 22 zákona o přestupcích, nikoliv pouze přestupky uvedené v § 22 odst. 10 tohoto zákona. Uložení pokuty v blokovém řízení tak v daném případě nebránilo ani ustanovení § 58 zákona o přestupcích, které stanoví obecnou povinnost státních orgánů a orgánů samosprávy (včetně orgánů policie) oznámit příslušným správním orgánům přestupky, o nichž se dozví, nejsou-li samy příslušny k jejich projednávání. V daném případě byla příslušnost orgánů policie k projednání daného přestupku v blokovém řízení (na rozdíl od jeho případného projednání v běžném správním řízení) zcela nepochybně dána.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že policejní orgán uložil žalobci pokutu v blokovém řízení zcela v souladu se zákonem, naopak rozhodnutí o zrušení blokové pokuty v přezkumném řízení, jakož i rozhodnutí stěžovatele ve druhém stupni je z uvedených důvodů třeba považovat za nezákonná. Městský soud tedy nepochybil, pokud žalobou napadené rozhodnutí stěžovatele zrušil, byť se Nejvyšší správní soud neztotožnil se všemi důvody, které městský soud v této souvislosti uvedl. Je totiž sice pravdou, že se správní orgány v přezkumném řízení otázkou ochrany práv nabytých v dobré víře (§ 94 odst. 5 správního řádu) vůbec nezabývaly, v rámci řízení o žalobě však ani nemělo smysl, aby městský soud tuto otázkou posuzoval za situace, kdy chyběla zcela základní podmínka pro případné zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení dle § 94 a násl. správního řádu, totiž nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal tuto kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
IV.
Náklady řízení
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalobce byl naopak v řízení o kasační stížnosti úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů, které v tomto řízení důvodně vynaložil. Výše náhrady se sestává z odměny advokátky za dva úkony právní služby (převzetí věci a vyjádření ke kasační stížnosti, tj. 2 x 2100 Kč) a ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokátky po 2 x 300 Kč /§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d), a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb./, celkem tedy 4800 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. ledna 2009
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu