V řízení o návrhu na registraci církve a náboženské společnosti je nutno ověřit, že jejím účelem je vyznávání určité náboženské víry ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, přičemž tato víra musí být opravdová, musí tedy dosahovat určitého stupně naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti. Pro posouzení, zda se jedná o víru náboženskou, lze zohlednit zejména její metafyzičnost, komplexitu, vztah k existenciálním otázkám a existenci morálního či etického systému. Víru v prospěšnost konopí bez dalšího za náboženskou považovat nelze.
[23] Podstatou věci, kterou kasační stížnost předkládá k posouzení Nejvyššímu správnímu soudu, je zejména odpověď na otázku, zda Konopná církev splňuje definiční znaky církve ve smyslu § 3 písm. a) zákona o církvích a náboženských společnostech.
[24] Podle § 3 písm. a) zákona o církvích a náboženských společnostech se církví a náboženskou společností rozumí dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování, duchovní služby a případně obecně prospěšné činnosti.
[25] Významem tohoto ustanovení pro řízení o registraci církve či náboženské společnosti se zabýval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 26. 8. 2021, čj. 5 As 202/2020-43, č. 4244/2021 Sb. NSS, v němž uvedl, že „svým obsahem rozhodně není legislativní zkratkou, ale pro účely daného zákona definuje pojem církev a náboženská společnost, jehož naplnění přísluší správnímu orgánu zkoumat na prvním místě. Striktně vzato totiž nejde o žádnou další podmínku pro registraci církve, nýbrž o základní předpoklad, bez jehož splnění není možné o registraci vůbec uvažovat. V opačném případě by byl v podstatě popřen samotný smysl a účel § 3 písm. a) zákona o církvích a náboženských společnostech, kterým je vymezení základních znaků definujících církev či náboženskou společnost. Z hlediska práva předmětné ustanovení nepředstavuje žádnou nebezpečnou definici, jak naznačuje stěžovatel, ale jedná se o standardní legální definici, jež jako základní znaky církve vymezuje: dobrovolné společenství (fyzických) osob, vlastní strukturu, orgány, vnitřní předpisy, náboženské obřady a projevy víry s tím, že právě vyznávání určité náboženské víry je účelem založení tohoto společenství.“
[26] Citovaný závěr je zásadní i pro nyní posuzovanou věc, neboť z něj vyplývá, že nelze-li subjekt považovat za církev či náboženskou skupinu, je namístě návrh na jeho registraci zamítnout. V posuzované věci je rozhodné právě to, zda lze víru Konopné církve považovat za náboženské vyznání, a tedy, zda je Konopná církev skutečně církví ve smyslu zákona o církvích a náboženských společnostech.
[27] Ochrana náboženské víry vyplývá z čl. 15 odst. 1 Listiny, podle něhož svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena a každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání, a čl. 16 odst. 1 Listiny, podle kterého má každý právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Článek 15 odst. 1 Listiny tedy upravuje vnitřní aspekt víry (forum internum), a čl. 16 odst. 1 Listiny naopak její projevy, tedy aspekt vnější (forum externum), přičemž obě tyto složky jsou navzájem provázané a neoddělitelné (srov. např. nález ÚS ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02, č. 4/2003 Sb.).
[27] Ochrana náboženské víry vyplývá z čl. 15 odst. 1 Listiny, podle něhož svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena a každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání, a čl. 16 odst. 1 Listiny, podle kterého má každý právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Článek 15 odst. 1 Listiny tedy upravuje vnitřní aspekt víry (forum internum), a čl. 16 odst. 1 Listiny naopak její projevy, tedy aspekt vnější (forum externum), přičemž obě tyto složky jsou navzájem provázané a neoddělitelné (srov. např. nález ÚS ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 6/02, č. 4/2003 Sb.).
[28] Úmluva upravuje ochranu obou aspektů náboženského vyznání ve svém čl. 9 odst. 1, podle kterého má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním obřadů. Jak ve své judikatuře dovodil ESLP, svoboda myšlení a svědomí (tj. přesvědčení) se od názorů a myšlenek ve smyslu čl. 10 odst. 1 Úmluvy chránícího svobodu projevu liší tím, že dosahují určité míry naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti (cogency, seroiousness, cohesion, importance; srov. rozsudek ze dne 25. 2. 1982, Campbell a Cosans proti Spojenému království, stížnosti č. 7511/76 a 7743/76). Právě tím se liší například filozofické přesvědčení od prostého názoru.
[29] Obdobný závěr neplatí podle judikatury ESLP pouze pro přesvědčení, ale rovněž o náboženském vyznání (srov. rozsudek ze dne 6. 11. 2008, Leela Förderkreis E.V. a další proti Německu, stížnost č. 58911/00, bod 80). Pokud dosahuje náboženské vyznání určité míry naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti, pak stát nemůže hodnotit jeho legitimitu, naopak musí být neutrálním a nestranným pořadatelem provozování různých náboženství (viz rozsudek velkého senátu ze dne 7. 7. 2011, Bayatyan proti Arménii, stížnost č. 23459/03).
[30] Jak vyplývá již z výše uvedeného, pouhé naplnění kritérií naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti ještě neindikuje, že se jedná o náboženské vyznání, neboť se rovněž může jednat o přesvědčení. Zákon o církvích a náboženských společnostech přitom upravuje sdružování za účelem projevování náboženské víry, nikoliv za účelem projevování přesvědčení, kterému také náleží ochrana podle čl. 9 odst. 1 Úmluvy a čl. 15 odst. 1 Listiny. Z toho vyplývá, že i kdyby Nejvyšší správní soud připustil, že učení Konopné církve splňuje kritéria naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti, ještě to neznamená, že se jedná o náboženské vyznání. Právě otázka, zda se jedná o náboženské vyznání, je však ve věci registrace církve zcela stěžejní.
[30] Jak vyplývá již z výše uvedeného, pouhé naplnění kritérií naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti ještě neindikuje, že se jedná o náboženské vyznání, neboť se rovněž může jednat o přesvědčení. Zákon o církvích a náboženských společnostech přitom upravuje sdružování za účelem projevování náboženské víry, nikoliv za účelem projevování přesvědčení, kterému také náleží ochrana podle čl. 9 odst. 1 Úmluvy a čl. 15 odst. 1 Listiny. Z toho vyplývá, že i kdyby Nejvyšší správní soud připustil, že učení Konopné církve splňuje kritéria naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti, ještě to neznamená, že se jedná o náboženské vyznání. Právě otázka, zda se jedná o náboženské vyznání, je však ve věci registrace církve zcela stěžejní.
[31] Jednoznačná definice náboženství není zachycena ani v zákonné úpravě, ani v judikatuře vnitrostátních správních soudů či ESLP. Pojem náboženství je bezesporu nutno vykládat široce, aby z něj nebyly vyloučeny skutečné víry, které neodpovídají již dlouho fungujícím a tradičním náboženstvím. Například není možné podmínit náboženství vírou v božstvo, což by vylučovalo jiná než teistická náboženství. Zároveň však nelze vykládat náboženství natolik široce, aby se zcela smyla hranice mezi ním a svědomím či myšlením, tj. přesvědčením. Jinak by bylo nutno registrovat jako náboženskou skupinu nebo církev v rozporu se základním posláním těchto asociací rovněž spolky zastávající určité filozofické přesvědčení nebo vědecké teorie. Pod ochranu přesvědčení podle čl. 9 Úmluvy přitom spadá např. veganství [rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva (EKLP) ze dne 10. 2. 1993, C. W. proti Spojenému království, stížnost č. 18187/91], pacifismus (zpráva EKLP ze dne 12. 10. 1978, Arrowsmith proti Spojenému království, stížnost č. 7050/75] nebo komunismus (rozhodnutí EKLP ze dne 11. 10. 1991, Hazar, Hazar a Acik proti Turecku, č. 16311/90, 16312/90 a 16313/90).
[32] Žalovaný při hledání indicií svědčících o tom, zda je konkrétní myšlenkový systém možno považovat za náboženské vyznání, čerpal inspiraci mj. v rozhodovací činnosti federálních soudů Spojených států amerických, konkrétně ve věci United States v. Meyers, 906 F. Supp. 1494 (D. Wyo. 1995). Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že správní orgány rozhodně nejsou vázány výkladem pojmu náboženství, jak jej provedly soudy Spojených států amerických, avšak vzhledem k absenci použitelných indicií v právním řádu České republiky, jakož i v judikatuře správních soudů a ESLP, považuje provedený výklad za vhodnou inspiraci a vodítko k posouzení celé věci.
[32] Žalovaný při hledání indicií svědčících o tom, zda je konkrétní myšlenkový systém možno považovat za náboženské vyznání, čerpal inspiraci mj. v rozhodovací činnosti federálních soudů Spojených států amerických, konkrétně ve věci United States v. Meyers, 906 F. Supp. 1494 (D. Wyo. 1995). Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že správní orgány rozhodně nejsou vázány výkladem pojmu náboženství, jak jej provedly soudy Spojených států amerických, avšak vzhledem k absenci použitelných indicií v právním řádu České republiky, jakož i v judikatuře správních soudů a ESLP, považuje provedený výklad za vhodnou inspiraci a vodítko k posouzení celé věci.
[33] První indicií o náboženské podstatě vyznání je, že její víra je metafyzická (Metaphysical belief) – náboženské učení se zpravidla zabývá realitou, která přesahuje fyzický svět, a řeší otázky, jejichž řešení nelze empiricky ověřit. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je právě tento přesah fyzického světa, tedy určité transcendentno, typickým znakem náboženského vyznání. Ostatně na vztah světa profánního k světu sakrálnímu odkazuje rovněž ve správním spise založený znalecký posudek. Kritérium metafyzičnosti je svým způsobem naznačeno již ve výše citovaném rozsudku čj. 5 As 202/2020-43, ve kterém Nejvyšší správní soud vycházel ze znaleckého posudku, který považoval za předpoklad náboženské víry transcendentno (srov. body 32 a 33).
[34] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že kritérium metafyzičnosti učení Konopné církve nesplňuje. Z obsahu správního spisu v tomto ohledu vyplývá v zásadě pouze následující: za poslání církve a základní články víry se považuje, že „konopí není prekurzor. Konopí je dar od Boha! Pěstuj lásku a dobré zdraví. Posláním Konopné církve je šířit vzdělanost a víru v prospěšnost konopí (Cannabis) a v souladu s mezinárodními úmluvami chránit základní práva a svobody členů církve. ‚Jsme škola, banka a pojišťovna‘. Konopná církev neomezuje víru členů, ať je v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama. Věříme, že konopí je dar pro lidstvo a slouží také jako prostředek komunikace s dobrem, které je v každém z nás. Konopí je lék a nejužitečnější národohospodářská plodina.“ Modlitba Konopné církve pak zní: „Děkuji za rostlinu Konopí, ve které se zjevuje podstata Bytí, kterou je Mír a Láska / Pěstuji Lásku a dobré Zdraví / Konopí není Prekurzor / Konopí je dar od Boha / Oslavuji Fytokanabinoidy / Oslavuji Endokanabinoidy / Oslavuji Konopí “; přičemž modlitba může být zakončena slovy: „In Nomine Phytocannabinoids, In Nomine Endocannabinoids, In Nomine Cannabis. “
[34] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že kritérium metafyzičnosti učení Konopné církve nesplňuje. Z obsahu správního spisu v tomto ohledu vyplývá v zásadě pouze následující: za poslání církve a základní články víry se považuje, že „konopí není prekurzor. Konopí je dar od Boha! Pěstuj lásku a dobré zdraví. Posláním Konopné církve je šířit vzdělanost a víru v prospěšnost konopí (Cannabis) a v souladu s mezinárodními úmluvami chránit základní práva a svobody členů církve. ‚Jsme škola, banka a pojišťovna‘. Konopná církev neomezuje víru členů, ať je v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama. Věříme, že konopí je dar pro lidstvo a slouží také jako prostředek komunikace s dobrem, které je v každém z nás. Konopí je lék a nejužitečnější národohospodářská plodina.“ Modlitba Konopné církve pak zní: „Děkuji za rostlinu Konopí, ve které se zjevuje podstata Bytí, kterou je Mír a Láska / Pěstuji Lásku a dobré Zdraví / Konopí není Prekurzor / Konopí je dar od Boha / Oslavuji Fytokanabinoidy / Oslavuji Endokanabinoidy / Oslavuji Konopí “; přičemž modlitba může být zakončena slovy: „In Nomine Phytocannabinoids, In Nomine Endocannabinoids, In Nomine Cannabis. “
[35] Jak vidno z výše uvedeného, žalovaný na základě předložených podkladů nemohl dospět k závěru, že má víra Konopné církve skutečný vztah k sakrálnímu světu či k čemukoliv nadpřirozenému, co nelze vnímat smysly ani empiricky ověřit. Středobodem této víry je osvěta týkající se prokázaných či prokazatelných léčivých účinků konopí. V zásadě jediné, co na nadpřirozeno alespoň aspiruje, je „Mír“, „Láska“, „Zdraví“ a „podstata Bytí“, což jsou abstraktní pojmy, které by teoreticky jakousi vyšší vůli mohly představovat, nicméně podle Nejvyššího správního soudu chybí jejich přesvědčivá vazba na konopí, které je hlavním předmětem „víry“ v učení Konopné církve, které bylo předloženo žalovanému či městskému soudu, není žádný z těchto pojmů blíže nastíněn jako sakrální zdroj léčivých účinků konopí, a jeví se tak, že se ničím neliší od svého běžného světského (profánního) významu a jejich relevanci přidává pouze užití velkého počátečního písmena. Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožňuje s názorem městského soudu, že odkaz na víru „v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama “ rovněž poukazuje na absenci metafyzické víry (k tomu blíže srov. bod [44] tohoto rozsudku).
[35] Jak vidno z výše uvedeného, žalovaný na základě předložených podkladů nemohl dospět k závěru, že má víra Konopné církve skutečný vztah k sakrálnímu světu či k čemukoliv nadpřirozenému, co nelze vnímat smysly ani empiricky ověřit. Středobodem této víry je osvěta týkající se prokázaných či prokazatelných léčivých účinků konopí. V zásadě jediné, co na nadpřirozeno alespoň aspiruje, je „Mír“, „Láska“, „Zdraví“ a „podstata Bytí“, což jsou abstraktní pojmy, které by teoreticky jakousi vyšší vůli mohly představovat, nicméně podle Nejvyššího správního soudu chybí jejich přesvědčivá vazba na konopí, které je hlavním předmětem „víry“ v učení Konopné církve, které bylo předloženo žalovanému či městskému soudu, není žádný z těchto pojmů blíže nastíněn jako sakrální zdroj léčivých účinků konopí, a jeví se tak, že se ničím neliší od svého běžného světského (profánního) významu a jejich relevanci přidává pouze užití velkého počátečního písmena. Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožňuje s názorem městského soudu, že odkaz na víru „v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama “ rovněž poukazuje na absenci metafyzické víry (k tomu blíže srov. bod [44] tohoto rozsudku).
[36] Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani stěžovatelova argumentace v kasační stížnosti, podle které požadavek metafyzičnosti víra Konopné církve splňuje z toho důvodu, že podstatou víry je propojení všeho živého skrze kanabinoidy, neboť ty jsou nedílnou součástí správného fungování centrální nervové soustavy, trávení, dýchání a rozmnožování. Nejedná se totiž o nic metafyzického, přítomnost a účinky kanabinoidů jsou empiricky ověřitelné, a jsou tak spíše otázkou vědy než víry. Stěžovatel sice tvrdí, že propojení všeho živého je jen způsob přiblížení se k celé problematice, jejíž jádro a podstata jsou nehmotné a metafyzické, avšak podstatu nehmotného a metafyzického jádra nijak nevysvětlil ani nepřiblížil. Jedná se tak o zcela obecné tvrzení, které nemůže zvrátit výše uvedený závěr. Ani přirovnání konopí k Ježíšovi a jeho léčitelským schopnostem na věci nic nemění, neboť křesťanská víra spatřuje zdroj Ježíšovy léčivé moci v Bohu, kdežto Konopná církev je založena na víře v léčivé účinky konopí, jehož léčivý potenciál je založen na jeho složení.
[37] Důraz na konopí v jeho fyzické podobě lze spatřovat též v obsahu Ústavy Konopné církve, jak byla předložena na samotném počátku správního řízení: podle § 17 tohoto dokumentu jsou duchovními Konopné církve kromě Velekněze, Kancléře, pastorů a starších také zahradníci, přičemž mezi pravomoci Zahradnického centra Konopné církve patří mj. zahradnická a výzkumná činnost, samostatné hospodaření a vydávání a distribuce produktů a materiálů (§ 32 Ústavy Konopné církve).
[37] Důraz na konopí v jeho fyzické podobě lze spatřovat též v obsahu Ústavy Konopné církve, jak byla předložena na samotném počátku správního řízení: podle § 17 tohoto dokumentu jsou duchovními Konopné církve kromě Velekněze, Kancléře, pastorů a starších také zahradníci, přičemž mezi pravomoci Zahradnického centra Konopné církve patří mj. zahradnická a výzkumná činnost, samostatné hospodaření a vydávání a distribuce produktů a materiálů (§ 32 Ústavy Konopné církve).
[38] Další známkou náboženského vyznání je, že se věnuje zásadním otázkám jako je život, smrt či smysl bytí (Ultimate Ideas). Otázky bytí a jeho podstaty úzce souvisí s metafyzičností víry, a beze sporu tak lze i tento aspekt vnímat jako indicii svědčící o tom, že je určitý myšlenkový systém třeba považovat za náboženské vyznání. Konopná církev se však podle Nejvyššímu správnímu soudu dostupných informací žádným takovým existenciálním otázkám adresně nevěnuje. Nevysvětluje smysl existence, smysl lidského života, nevěnuje se otázce smrti a v zásadě se jen omezuje na vzývání konopí coby zdraví prospěšné plodiny. Propojení všeho živého skrze kanabinoidy je jen těžko uchopitelným tvrzením, které pouze vysvětluje, proč je konopí prospěšné pro všechny živé tvory.
[39] Podle žalovaného i městského soudu by mělo být náboženství komplexní (Comprehensiveness) – mělo by představovat ucelený pohled na svět, naopak by se nemělo věnovat pouze úzkému aspektu života. Učení Konopné církve se věnuje v zásadě jen účinkům konopí, což bezesporu nelze považovat za komplexní učení zavádějící jednotný pohled na svět.
[40] Náboženské vyznání by podle městského soudu i žalovaného mělo konečně též stanovovat morální či etický systém (Moral or Ethical System), z něhož jeho stoupencům vyplývají povinnosti. Stěžovatel uvádí, že víra Konopné církve svým členům povinnosti stanovuje, což dokládá několika různými listinami, které se týkají snahy stěžovatele a jiných osob docílit legalizace konopí, léčivých účinků konopí, stěžovatelovy trestní perzekuce za nakládání s konopím, přístupu orgánů veřejné moci k použití konopí apod. Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto podklady existenci etického či morálního systému určujícího povinnosti členům církve nejsou schopny prokázat. Jedná se totiž o několik nahodilostí, jejichž jediným jednotícím prvkem je vztah ke konopí, což však o existenci systému norem nesvědčí. Navíc z předložených podkladů nevyplývá, že by stěžovatel či ostatní členové Konopné církve své činy konali z náboženského vyznání. Motivace jejich činnosti totiž mohla vycházet (a zřejmě též vycházela) z jejich světského přesvědčení, které nelze s náboženským vyznáním zaměňovat.
[40] Náboženské vyznání by podle městského soudu i žalovaného mělo konečně též stanovovat morální či etický systém (Moral or Ethical System), z něhož jeho stoupencům vyplývají povinnosti. Stěžovatel uvádí, že víra Konopné církve svým členům povinnosti stanovuje, což dokládá několika různými listinami, které se týkají snahy stěžovatele a jiných osob docílit legalizace konopí, léčivých účinků konopí, stěžovatelovy trestní perzekuce za nakládání s konopím, přístupu orgánů veřejné moci k použití konopí apod. Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto podklady existenci etického či morálního systému určujícího povinnosti členům církve nejsou schopny prokázat. Jedná se totiž o několik nahodilostí, jejichž jediným jednotícím prvkem je vztah ke konopí, což však o existenci systému norem nesvědčí. Navíc z předložených podkladů nevyplývá, že by stěžovatel či ostatní členové Konopné církve své činy konali z náboženského vyznání. Motivace jejich činnosti totiž mohla vycházet (a zřejmě též vycházela) z jejich světského přesvědčení, které nelze s náboženským vyznáním zaměňovat.
[41] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že výše uvedené indicie svědčící o tom, že lze určitý myšlenkový systém považovat za náboženství, nelze chápat jako taxativní výčet podmínek, které musí náboženské vyznání bezpodmínečně splňovat, aby vůbec za takové vyznání mohlo být považováno. Lze zejména uvažovat o tom, že určité náboženské vyznání bude splňovat většinu z indicií, ale například jednu z nich nenaplní, ačkoliv se skutečně o náboženské vyznání jedná. To však není případ Konopné církve, která nesplňuje žádnou z indicií, a podle Nejvyššího správního soudu tak není nic, co by svědčilo o tom, že její „věrouka“ je náboženským vyznáním. Nelze zcela vyloučit, že náboženské vyznání nebude naplňovat skoro žádnou indicii, byť například absenci vztahu k metafyzičnu si lze jen stěží představit, nicméně v takovém případě by musely být dány jiné přesvědčivé znaky toho, že se skutečně o náboženské vyznání jedná. Zároveň prosté naplnění některé z indicií nelze automaticky považovat za důkaz, že se o náboženské vyznání jedná, neboť některé z indicií mohou (nebo by dokonce měly) bezesporu splňovat rovněž i nenáboženská přesvědčení.
[42] Stěžovatel dále argumentuje, že učení Konopné církve splňuje i vnější znaky vyplývající z rozsudku United States v. Meyers. Nejvyšší správní soud konstatuje, že těmito znaky se městský soud nezabýval, a v zásadě je tak nemůže posuzovat ani zdejší soud v řízení o kasační stížnosti. Pro úplnost je třeba dodat, že absence posouzení vnějších znaků církve není způsobilé zapříčinit nezákonnost či nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, potažmo rozhodnutí žalovaného či ministra kultury. Byl-li učiněn závěr, že samotné jádro víry není skutečným náboženským vyznáním, její vnější znaky jsou již irelevantní.
[42] Stěžovatel dále argumentuje, že učení Konopné církve splňuje i vnější znaky vyplývající z rozsudku United States v. Meyers. Nejvyšší správní soud konstatuje, že těmito znaky se městský soud nezabýval, a v zásadě je tak nemůže posuzovat ani zdejší soud v řízení o kasační stížnosti. Pro úplnost je třeba dodat, že absence posouzení vnějších znaků církve není způsobilé zapříčinit nezákonnost či nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, potažmo rozhodnutí žalovaného či ministra kultury. Byl-li učiněn závěr, že samotné jádro víry není skutečným náboženským vyznáním, její vnější znaky jsou již irelevantní.
[43] Městský soud ve své úvaze pokračoval dále a tvrdil, že víra Konopné církve nesplňuje požadavky opravdovosti kladené judikaturou ESLP, tj. požadavek určité míry naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti. Jakkoliv je konstatování městského soudu v tomto ohledu strohé, Nejvyšší správní soud s tímto hodnocením souhlasí, a to zejména co se týče vážnosti a soudržnosti. V tomto ohledu je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud nehodnotí míru naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti přesvědčení o léčivých účincích konopí, ale náboženského vyznání Konopné církve. Zatímco toto přesvědčení by teoreticky mohlo dosahovat dostatečné míry naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti, v případě náboženského vyznání tomu tak není.
[44] Učení Konopné církve především nelze považovat za soudržné. Jen z informací dostupných Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá několik protimluvů svědčících o tom, že se ve skutečnosti o opravdové náboženské vyznání nejedná. Sama Konopná církev v návrhu na registraci uvádí, že „neomezuje víru členů, ať je v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama “. Se stěžovatelem lze souhlasit, že takové prohlášení je třeba chápat tak, že není nijak omezeno přistoupení ke Konopné církvi a že noví členové se nemusí svého původního náboženského vyznání vzdát. To však jen podtrhuje výše učiněný závěr, že učení Konopné církve se nesoustředí na metafyzický sakrální svět, ale především ke konopí v jeho materiální podobě – ostatně je tomuto učení lhostejné, od jaké vyšší síly léčivé účinky konopí pochází. Takový argument rozhodně nevylučuje existenci polyteistických náboženských vyznání, jak se snaží sugerovat stěžovatel, neboť jejich učení je na existenci vícera bohů založeno. Naproti tomu lze jen stěží považovat za soudržné náboženské vyznání, které bez dalšího odkazuje na křesťanství a islám, přičemž každé z těchto náboženských vyznání předpokládá existenci jediného Boha, resp. Alláha, na možnost víry ve vícero bohů či v žádné božstvo.
[44] Učení Konopné církve především nelze považovat za soudržné. Jen z informací dostupných Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá několik protimluvů svědčících o tom, že se ve skutečnosti o opravdové náboženské vyznání nejedná. Sama Konopná církev v návrhu na registraci uvádí, že „neomezuje víru členů, ať je v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama “. Se stěžovatelem lze souhlasit, že takové prohlášení je třeba chápat tak, že není nijak omezeno přistoupení ke Konopné církvi a že noví členové se nemusí svého původního náboženského vyznání vzdát. To však jen podtrhuje výše učiněný závěr, že učení Konopné církve se nesoustředí na metafyzický sakrální svět, ale především ke konopí v jeho materiální podobě – ostatně je tomuto učení lhostejné, od jaké vyšší síly léčivé účinky konopí pochází. Takový argument rozhodně nevylučuje existenci polyteistických náboženských vyznání, jak se snaží sugerovat stěžovatel, neboť jejich učení je na existenci vícera bohů založeno. Naproti tomu lze jen stěží považovat za soudržné náboženské vyznání, které bez dalšího odkazuje na křesťanství a islám, přičemž každé z těchto náboženských vyznání předpokládá existenci jediného Boha, resp. Alláha, na možnost víry ve vícero bohů či v žádné božstvo.
[45] Rovněž modlitba Konopné církve zakládá rozpory a ve výsledku tak popírá požadavek soudržnosti. Jeden z jejích veršů zní: „Konopí je dar od Boha “. Modlitba tedy jasně předpokládá existenci Boha, což však neodpovídá tomu, že se k jejímu údajnému náboženskému vyznání mohou hlásit i buddhisté, jejichž učení existenci žádného božstva nepředpokládají, nebo osoby, které věří „v sebe sama “ (tedy zřejmě také ateisté či agnostici). Jak způsob psaní slova „Bůh“ s velkým prvním písmenem, tak závěr modlitby v latině navíc evokují vazbu na křesťanství, nikoliv na jiná náboženská vyznání. Obdobnou vazbu evokuje též stěžovatelův návrh na holografickou projekci pro kapli v Ospělově vycházející z fresky z 12. století zobrazující Ježíše léčícího slepé s vyobrazením konopí.
[45] Rovněž modlitba Konopné církve zakládá rozpory a ve výsledku tak popírá požadavek soudržnosti. Jeden z jejích veršů zní: „Konopí je dar od Boha “. Modlitba tedy jasně předpokládá existenci Boha, což však neodpovídá tomu, že se k jejímu údajnému náboženskému vyznání mohou hlásit i buddhisté, jejichž učení existenci žádného božstva nepředpokládají, nebo osoby, které věří „v sebe sama “ (tedy zřejmě také ateisté či agnostici). Jak způsob psaní slova „Bůh“ s velkým prvním písmenem, tak závěr modlitby v latině navíc evokují vazbu na křesťanství, nikoliv na jiná náboženská vyznání. Obdobnou vazbu evokuje též stěžovatelův návrh na holografickou projekci pro kapli v Ospělově vycházející z fresky z 12. století zobrazující Ježíše léčícího slepé s vyobrazením konopí.
[46] Výhrady má Nejvyšší správní soud i k vážnosti náboženského vyznání Konopné církve. Nejprve je stran této problematiky třeba připomenout, že již ze znaleckého posudku vyplývají pochybnosti o vážnosti církve, neboť se jeví, že skutečným cílem jednání jejích představitelů je legalizace konopí, resp. jeho společenská rehabilitace. Tomu odpovídá i obsah Ústavy Konopné církve, která výslovně předvídá existenci Zahradnického centra, jehož úkolem je mj. „vydávání a distribuce produktů a materiálů “, jak již bylo zmíněno výše. Uvedené pochybnosti zesiluje sám stěžovatel – v kasační stížnosti ve snaze vyargumentovat, že zamítnutí návrhu na registrace má dopad do základních práv a svobod věřících, totiž sám uvedl, že v případě registrace církve by teoreticky mohla ochrana používání konopí a výrobků z něho být zaručena skrze výkon náboženských obřadů a rituálů [§ 6 odst. 3 písm. a) zákona o církvích a náboženských společnostech]. Tím jen podporuje závěr, že skutečným účelem registrace Konopné církve je umožnění nakládání s konopím, které by jinak bylo zakázáno. Ostatně i stěžovatelem předložené listiny svědčí o tom, že se stěžovatel dlouhodobě snaží docílit legalizace konopí (srov. bod [40] tohoto rozsudku).
[47] Vážnost náboženského vyznání zpochybňuje nadto i obsah kasační stížnosti ve věci sp. zn. 7 As 188/2018, kterou stěžovatel podal proti prvnímu rozsudku městského soudu, jímž bylo zrušeno první rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o registraci. V té totiž uvedl, že justice a exekutiva páchá zločiny proti lidskosti na členech výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The Cure) v souvislosti s nakládáním s konopím a že „pouze náboženský sbor je možná jediným právním nástrojem, jak tyto zločiny justice a exekutivy zastavit “. Obdobnou argumentaci obsahuje i doplnění kasační stížnosti v nyní posuzované věci ze dne 12. 6. 2022. O závěru, že skutečným cílem stěžovatelovy snahy o registraci církve je získat možnost nakládat s konopím, svědčí i jím navrhované předběžné otázky, které mají být položeny Soudnímu dvoru a které se týkají v podstatě jen možností nakládání s konopím.
[47] Vážnost náboženského vyznání zpochybňuje nadto i obsah kasační stížnosti ve věci sp. zn. 7 As 188/2018, kterou stěžovatel podal proti prvnímu rozsudku městského soudu, jímž bylo zrušeno první rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o registraci. V té totiž uvedl, že justice a exekutiva páchá zločiny proti lidskosti na členech výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The Cure) v souvislosti s nakládáním s konopím a že „pouze náboženský sbor je možná jediným právním nástrojem, jak tyto zločiny justice a exekutivy zastavit “. Obdobnou argumentaci obsahuje i doplnění kasační stížnosti v nyní posuzované věci ze dne 12. 6. 2022. O závěru, že skutečným cílem stěžovatelovy snahy o registraci církve je získat možnost nakládat s konopím, svědčí i jím navrhované předběžné otázky, které mají být položeny Soudnímu dvoru a které se týkají v podstatě jen možností nakládání s konopím.
[48] Lze tedy uzavřít, že učení Konopné církve nelze považovat za náboženské vyznání. Nevykazuje žádné vnitřní znaky jako tradiční náboženství zejména proto, že v něm zcela absentuje vztah k metafyzickému, resp. sakrálnímu světu, neřeší existenciální otázky, zaměřuje se pouze na specifický aspekt života (prospěšnost konopí) a neobsahuje srozumitelný etický systém. Toto učení nevyhovuje ani kritériím opravdovosti náboženského vyznání, a to zejména proto, že je vnitřně rozporné a jsou významné pochybnosti o jeho vážnosti – ze stěžovatelova jednání vyplývá, že jeho skutečným cílem je dosáhnout možnosti širšího nakládání s konopím, nikoliv vzývání náboženského vyznání. Jakkoliv může být stěžovatelova víra v prospěšnost konopí opravdová, podle názoru Nejvyššího správního soudu může být pouze světským přesvědčením, nikoliv náboženským vyznáním, které je inherentním předpokladem každé náboženské společnosti či církve.
[49] Uvedený závěr nelze rozporovat ani odkazem na skutečnost, že konopí hraje v jiných věroukách významnou roli, ani tím, že byla v americkém státě Indiana registrována církev pod názvem „First Church of Cannabis“. Nejvyšší správní soud totiž nijak nepopírá, že v náboženském vyznání může hrát významnou roli rostlina včetně jejích léčivých účinků. Musí se však přesto jednat o náboženské vyznání, jak bylo vyloženo výše, a tedy se toto vyznání nemůže soustředit pouze na takovou rostlinu bez opravdové víry v její přesah fyzického světa.
[49] Uvedený závěr nelze rozporovat ani odkazem na skutečnost, že konopí hraje v jiných věroukách významnou roli, ani tím, že byla v americkém státě Indiana registrována církev pod názvem „First Church of Cannabis“. Nejvyšší správní soud totiž nijak nepopírá, že v náboženském vyznání může hrát významnou roli rostlina včetně jejích léčivých účinků. Musí se však přesto jednat o náboženské vyznání, jak bylo vyloženo výše, a tedy se toto vyznání nemůže soustředit pouze na takovou rostlinu bez opravdové víry v její přesah fyzického světa.
[50] Stěžovatel se vymezil rovněž proti závěru městského soudu, že zamítnutí registrace nemůže zasáhnout do práva stěžovatele na garantovaného čl. 16 odst. 1 Listiny ani do práva církví spravovat své záležitosti nezávisle na státních orgánech podle odst. 2 téhož článku Listiny. Nejvyšší správní soud s názorem městského soudu souhlasí. Podle judikatury ESLP sice možnost fungování neregistrovaných církví nepostačuje k realizaci základních práv a svobod, pokud jsou některá práva spojená s projevy náboženství vyhrazena pouze pro registrované církve (srov. rozsudek ze dne 14. 6. 2007, Svyato-Mykhaylivska Parafiya proti Ukrajině, stížnost č. 77703/01, bod 122), to nicméně není případ českého právního řádu – v něm není registrace církve podmínkou jejího skutečného fungování a realizace práv spojených s projevy náboženství. Dopad do práv Konopné církve spočívá v tom, že nemůže využívat práv registrované církve či náboženské společnosti stanovených v § 6 a § 7 zákona o církvích a náboženských společnostech. Tato práva ovšem přímo nesouvisí s projevy náboženského vyznání ani s fungováním církve bez zásahu státních orgánů (jde např. o právo vyučovat náboženství na státních školách, zřizovat vlastní školy, uzavírat církevní sňatky, zachovávat povinnost mlčenlivosti atp.). Pokud jde o další stěžovatelem zmiňovaný dopad, tedy „nižší status“ v očích věřících, ten je pouze vedlejším dopadem zamítnutí registrace církve, který jen stěží může zasáhnout do základních lidských práv věřících. Co se týče dopadu zamítnutí registrace Konopné církve v oblasti daní, to je již jen logický důsledek toho, že Konopná církev nevyznává náboženské přesvědčení, a tedy se o církev ani náboženskou společnost ve smyslu zákona o církvích a náboženských společnostech nejedná.
[51] Stěžovatel dále namítal, že ve znaleckém posudku ustanovený znalec konstatoval, že pro zodpovědné posouzení předložených otázek nemá dostatek informací. Za takového stavu měl žalovaný podle stěžovatele zadat nový znalecký posudek a skutková zjištění doplnit. Nejvyšší správní soud konstatuje, že je řízení o registraci církve řízením o návrhu, resp. žádosti, přičemž v případě takových řízení je podle judikatury primárně na žadateli, aby sdělil správnímu orgánu veškeré rozhodné skutečnosti potřebné k posouzení jeho žádosti (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 11. 2021, čj. 4 Azs 329/2021-40, či ze dne 18. 3. 2015, čj. 6 As 7/2015-26).
[51] Stěžovatel dále namítal, že ve znaleckém posudku ustanovený znalec konstatoval, že pro zodpovědné posouzení předložených otázek nemá dostatek informací. Za takového stavu měl žalovaný podle stěžovatele zadat nový znalecký posudek a skutková zjištění doplnit. Nejvyšší správní soud konstatuje, že je řízení o registraci církve řízením o návrhu, resp. žádosti, přičemž v případě takových řízení je podle judikatury primárně na žadateli, aby sdělil správnímu orgánu veškeré rozhodné skutečnosti potřebné k posouzení jeho žádosti (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 11. 2021, čj. 4 Azs 329/2021-40, či ze dne 18. 3. 2015, čj. 6 As 7/2015-26).
[52] V posuzované věci přitom žalovaný stěžovatele dvakrát vyzýval k doplnění jeho návrhu na registraci, a to mj. právě o informace charakterizující Konopnou církev, tedy stručnou historii, náboženské učení, detailnější rozvedení poslání církve a předmět víry. Je zjevné, že se jedná o informace, které jsou pro posouzení, zda je víra náboženským vyznáním, zcela zásadní. Zároveň je zřejmé, že je žalovaný bez součinnosti Konopné církve nemohl sám zjistit. Pokud tedy nebyl skutkový stav zjištěn dostatečně, neboť nevyšly najevo aspekty víry, které by z učení Konopné církve učinily opravdové náboženské vyznání, stalo se tak vinou Konopné církve a její nedůslednosti ve správním řízení.
[53] Co se týče stěžovatelem navrhovaných předběžných otázek, Nejvyšší správní soud uvádí, že se týkají nakládání s konopím a upínají se k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, k otázkám právní úpravy nakládání s konopím, její interpretace a vymáhání, a nesouvisí tak s předmětem nyní posuzované věci. Na tom nic nemění ani stěžovatelovo tvrzení, že v důsledku omezení výroby, importu a exportu výrobků z konopí je de facto omezena činnost Konopné církve, neboť nemůže nakládat s konopnými modlitebními pomůckami ani pro své členy vyrábět konopné masti a oleje. V posuzovaném řízení totiž jde pouze o registraci Konopné církve, nikoliv o její faktické fungování. Jakkoliv by mohlo být zodpovězení předběžných otázek pro stěžovatele užitečné, v nynějším řízení pro jejich položení není prostor, neboť ve věci samé lze rozhodnout bez jejich zodpovězení, pro předmět řízení tedy nejsou relevantní – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2007, čj. 3 As 22/2006-138, č. 1321/2007 Sb. NSS, podle něhož „první a základní podmínkou pro položení předběžné otázky krajským soudem nebo Nejvyšším správním soudem však je, že tyto soudy považují rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství o předběžné otázce za nutné k tomu, aby ve věci mohly rozhodnout “. (…)