Rozhodnutí správního orgánu, kterým nebylo povoleno nahlédnout do spisu po- dle $ 38 odst. 1, resp. 2 správního řádu z roku 2004 osobě, která není a nebyla účast- níkem řízení, nelze považovat za rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; ta- kové rozhodnutí nelze podřadit pod kompetenční výluku dle $ 70 písm. c) s. ř. s. a podléhá soudnímu přezkumu.
Rozhodnutí správního orgánu, kterým nebylo povoleno nahlédnout do spisu po- dle $ 38 odst. 1, resp. 2 správního řádu z roku 2004 osobě, která není a nebyla účast- níkem řízení, nelze považovat za rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; ta- kové rozhodnutí nelze podřadit pod kompetenční výluku dle $ 70 písm. c) s. ř. s. a podléhá soudnímu přezkumu.
C.) Podle $ 38 odst. 1 správního řádu ma- jí účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve vě- ci již v právní moci. Z uvedeného vyplývá, že právo nahlížet do spisu trvá jak v průběhu ří- zení na prvním i druhém stupni, tak i v pří- padě, kdy je řízení pravomocně ukončeno. Právo nahlížet do spisu tedy není, a to ani pro účastníky řízení, resp. jejich zástupce, koncipováno toliko jako dílčí procesní právo, které lze uplatnit pouze v rámci konkrétního probíhajícího řízení a pouze v souvislosti s ním, tedy jako právo seznámit se s dosavad- ním průběhem konkrétního řízení, shromáž- děnými důkazy či jinými podklady pro roz- hodnutí. Pouze v případě probíhajícího řízení by bylo lze, dle názoru Nejvyššího správního soudu, souhlasit se závěrem, který městský soud učinil, tedy že v případě nahlížení do spisu se jedná o úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení (viz např. usnesení NSS ze dne 26. 6. 2003, čj. 6 A 164/2002-8, č. 15/2003 Sb. NSS). Účastníkovi řízení je tím- to procesním prostředkem dávána možnost uplatnit další procesní práva, především prá- vo vyjádřit se k dosud shromážděným důka- zům či jiným podkladům pro rozhodnutí, pří- padně navrhnout jejich doplnění, tedy mít možnost uplatňovat celý souhrn procesních práv, která mají zaručit vedení spravedlivého procesu, jak je garantován čl. 36 odst. 1 Listi- ny základních práv a svobod (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, čj. 5 Afs 33/2009-43). Ne tak tomu však je v případě, kdy správní orgán již řízení ukončil, resp. není vedeno žád- né správní řízení ve věci a ten, kdo byl účastní- kem řízení, požádá o nahlédnutí do spisu. Vedle účastníků řízení a jejich zástupců umožní správní orgán die $ 38 odst. 2 správ- ního řádu nahlédnout do spisu též jiným oso- bám, ovšem jen tehdy, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím poru- šeno právo některého z účastníků, popř. dal- ších dotčených osob anebo veřejný zájem. Podle odstavce pátého citovaného usta- novení, odepřelli správní orgán osobě nahlí- žet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usne- sení, které se oznamuje pouze této osobě. Právní úprava tedy zakotvuje veřejné sub- jektivní právo (právo na poskytnutí určitých informací) tedy i pro případ, kdy jiná osoba, než účastník řízení, resp. jeho zástupce, pro- káže odůvodněnost svého požadavku. Pří- slušný správní orgán, který vede správní spis, za splnění stanovených podmínek může zpří- stupnit tento spis i třetím osobám, tedy nejen účastníkům správního řízení. Jedná se tedy o svého druhu samostatné procesní právo osoby odlišné od účastníka řízení, o němž se rozhoduje Ý samostatném správním řízení, na něž se nepochybně vztahuje správní řád. V rámci správního řízení, které je zahájeno na návrh jiné osoby uplatňující právo na na- hlížení do spisu, správní orgán pak nejen zkoumá, zda taková osoba prokázala důvod- nost svého požadavku, ale z hlediska dodrže- ní povinnosti, aby nahlédnutím do dokumen- tace nebylo porušeno státní, hospodářské či služební tajemství nebo zákonem uložená či uznaná povinnost mlčenlivosti, také musí zjišťovat, zda a v jakém rozsahu může být spis zpřístupněn k nahlédnutí. Pokud správní or- gán po takto provedeném správním řízení dospěje 'k závěru, že právo na zpřístupnění spisu navrhovatel nemá, eventuálně že toto právo může realizovat v omezeném rozsahu, vyjádří to ve svém rozhodnutí. Nejvyšší správní soud na tomto místě po- važuje za vhodné zmínit, zda, případně do ja- 305 2234 ké míry a ve vztahu k jakému okruhu osob, je ústavní právo na informace obsažené ve správním spise provedeno také obecným zá- konem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Dle názoru Nejvyššího správ- ního soudu pro širší pojetí ústavně garanto- vaného práva na informace - zde práva nahlí- žet do správního spisu - svědčí samotná dikce $ 38 odst. 2 správního řádu, která při- znává oprávnění nahlédnout do spisu i jiným osobám od účastníků řízení odlišných. Dle názoru Nejvyššího správního soudu nejsou zákon o svobodném přístupu k informacím a správní řád bezvýhradně ve vzájemně pod- míněném vztahu, resp. ve vztahu speciality (viz např. rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2005, čj. 5 As 7/2004-53). Zákon o svobodném pří- stupu k informacím např. na rozdíl od správní- ho řádu nevyžaduje prokázání důvodnosti po- žadavku na poskytnutí informace, na druhou stranu však možnost poskytnutí informací je li- mitována zákonnými výlukami (např. zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů apod.). Od práva na informace náležejícího vy- brané skupině osob, tj. účastníkům řízení, je- jich zástupcům a ostatním osobám, které pro- káží oprávněný zájem ve smyslu $ 38 odst. 1, resp. 2 správního řádu, je třeba odlišit obec- né právo vyplývající ze zákona o svobodném přístupu k informacím, tj. obecné právo na informace, které přísluší všem a podléhá omezením stanoveným pouze a jedině záko- nem. Ustanovení $ 38 odst. 2 správního řádu podmiňující možnost přístupu k informacím obsaženým ve správním spise tím, že žadatel o informaci správnímu orgánu prokáže odů- vodněnost svého požadavku, není možné chápat tak, že omezuje možnosti obecného poskytování informací podle zákona o svo- bodném přístupu k informacím. Rozhoduje-li správní orgán v intencích výše citovaného ustanovení, rozhoduje rovněž o veřejném subjektivním právu žadatele. Závěr, který učinil městský soud v nyní posuzované věci, s přihlédnutím k výše uve- denému vůbec nepřichází v úvahu, neboť tu není žádné jiné řízení (než samotné řízení o žádosti stěžovatele nahlédnout do spisu), jehož vedení by mohlo být žalobou napade- ným rozhodnutím upravováno. Vzhledem k výše uvedenému je tedy zřej- mé, že rozhodnutí krajského soudu, jímž byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného odmítnu- ta pro nepřípustnost, nemůže obstát. Měst- ský soud měl proto přezkoumat rozhodnutí žalovaného in meritum, tzn. přezkoumat, zda správní orgán důvodně shledal nenaplnění podmínek na straně stěžovatele pro umožnění nahlédnutí do spisu, jakož i to, zda své úvahy, kterými byl veden, přezkoumatelným způso- bem vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí. 2234 Správní řízení: nahlížení do spisu k $ 38 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) I. Časové hledisko podání žádosti podle $ 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nemůže být vnímáno jako překážka realizace práva nahlédnout do spisu, jež není (až na fyzickou existenci spisu) žádným způsobem časově omezeno. I. Řízení podle $ 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je řízením obecně návr- hovým, byť akcesorické povahy k řízení ve věci samé, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem a možnosti správního orgánu v případě po- chybností o naplnění hypotézy tohoto ustanovení vyzvat žadatele k doplnění takové žádosti. III. Každé omezení práva nahlížet do spisu dle $ 38 správního řádu z roku 2004 musí být proporcionální k zájmu, který je odepřením tohoto práva chráněn. Důvo- 306 dem pro odepření nahlédnutí do spisu není hodnocení osoby žadatele či chování 2% účastníků správního řízení od skončení řízení ani pouhé eventuální (hypotetické) porušení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Ing. Tomáš M. proti Ministerstvu zemědělství, Ústřednímu pozemkovému úřadu, o na- hlédnutí do spisu, o kasační stížnosti žalobce.