č. 101/2000 Sb. a č. 61/2006 Sb. Od práva náležejícího vybrané skupině osob ve smyslu $ 133 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je třeba odlišit obecné právo vyplývající ze zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, tj. obecné právo na informace, které přísluší všem a podléhá omezením stanoveným pouze a jedině zákonem. Ustanovení $ 133 stavebního zákona, podmiňující možnost přístupu k informacím obsaženým v územně plánovací dokumentaci a dokumentaci staveb tím, že žadatel o informaci správnímu orgánu prokáže odůvodněnost svého požadavku, nebylo možné chápat tak, že omezuje možnosti obecného poskytování informací podle zákona o svobod- » S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 1300 ném přístupu k informacím. Podle $ 133 stavebního zákona byly chráněny pouze některé druhy informací, a to z důvodu ochrany zájmů tam uvedených.
Podle $ 14 odst. 3 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt poskytne po- žadovanou informaci ve Ihůtě nejpozději do 15 dnů od přijetí podání nebo od upřesnění žádosti podle písm. a), a to písemně, nahléd- nutím do spisu, včetně možnosti pořídit si kopii, nebo na paměťových mediích. Zákon č. 106/1999 Sb. neobsahuje definici pojmu „informace“, obecně je obsah tohoto výrazu chápán jako „zpráva, sdělení“, tedy jako určitý projev, ve kterém se konstatují fakta. Pokud žalobce požadoval kopii rozhodnutí jako cel- ku, pak nevyloučil žádný z údajů v něm obsa- žený jako takový, který nepožaduje.
Domáhalli se žalobce informací obsažených v konkrét- ním rozhodnutí, které v žádosti specifikoval, odpovídá taková žádost situaci, kdy žalobce nemůže obsah požadovaného rozhodnutí znát detailně. Je tedy sice na správním orgá- nu zvolit, kterým ze způsobů stanovených v $ 14 odst. 3 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. požadované informace poskytne, aby však žá- dosti bylo plně vyhověno, musí dojít k po- skytnutí všech požadovaných informací (s vý- jimkou těch informací, jejichž poskytnutí vylučuje zákon).
Žádost žalobce (v části, o níž bylo rozhod- nuto výrokem I. prvostupňového rozhodnu- tí) byla zamítnuta s odůvodněním, že žalobce přes výzvu stavebního úřadu nedoložil odů- vodněnost svého požadavku na zaslání kopie předmětného stavebního povolení ve smyslu $ 133 stavebního zákona. Podle $ 133 tehdy 786 platného stavebního zákona orgány územní- ho plánování a stavební úřady, které evidují, ukládají územně plánovací dokumentaci a dokumentaci staveb, jsou povinny umožnit osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, nahlížet do této dokumentace a pořizovat z ní výpisy, přitom jsou povinny učinit opatření, aby nahlédnutím do doku- mentace nebylo porušeno státní, hospodář- ské či služební tajemství, jakož i zákonem ulo- žená či uznaná povinnost mlčenlivosti.
Podle $ 132 odst. 1 uvedeného zákona stavební po- volení spolu s veškerými písemnostmi týkají- cími se stavebního povolení, kolaudační roz- hodnutí a jiná opatření týkající se staveb eviduje a jejich ukládání zabezpečuje přísluš- ný stavební úřad a místně příslušná obec. Ustanovení $ 133 stavebního zákona, kte- ré upravuje pravidla pro nahlížení do ulože- ných písemností (včetně pořízení výpisů), te- dy jednoznačně navazuje na $ 132 odst. 1 stavebního zákona. Podle názoru soudu je tak zapotřebí pod pojem dokumentace staveb použitý v $ 133 podřadit veškeré evidované a ukládané písemnosti (doklady) zmíněné v $ 132 odst. 1 stavebního zákona, tedy i roz- hodnutí stavebního úřadu (stavební povolení).
Soud je toho názoru, že takový výklad odpovídá obsahu i smyslu citovaných zákonných ustano- vení; opačný výklad, který činí žalobce, by po- dle názoru soudu byl v rozporu se smyslem zá- kona a nelze jej dovodit ani z jednotlivých ustanovení stavebního zákona, na které žaloba odkazuje [$ 46a odst. 3 písm. a), $ 58 odst. 1, $ 60 odst. 1, $ 90 odst. 2 a $ 100 odst. 1,2). Žádost, kterou žalobce podal, nelze po- soudit ani jako žádost o nahlédnutí do územ- ně plánovací dokumentace či dokumentace staveb (pořízení kopie) podle $ 133 stavební- ho zákona, případně ani jako žádost o nahléd- nutí do správního spisu (pořízení kopie) po- dle $ 23 správního řádu z roku 1967.
Žalobce podal žádost o kopii předmětného stavební- ho povolení podle zákona č. 106/1999 Sb. (požádal o veškeré v tomto rozhodnutí obsa- žené informace). Jde jednoznačně o žádost podanou podle zákona č. 106/1999 Sb., která rovněž podle tohoto zákona byla správními orgány řešena. Podle $ 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., ve znění účinném do 22. 3. 2006, se zákon ne- vztahuje na poskytování osobních údajů a in- formací podle zvláštního právního předpisu. Soud je zajedno s žalovaným správním orgá- nem, že $ 133 stavebního zákona není zvlášt- ním právním předpisem ve smyslu $ 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. vylučujícím použití zákona č. 106/1999 Sb. Soud však má za to, že $ 133 stavebního zákona není ani ustanove- ním, které by omezovalo poskytnutí informací postupem podle zákona č. 106/1999 Sb. na je- jich poskytnutí pouze osobám, jejichž poža- davek je „požadavkem odůvodněným“ ve smyslu $ 133 stavebního zákona.
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném pří- stupu k informacím, zajišťuje provedení prá- va zaručeného Listinou základních práv a svobod v čl. 17 (práva na informace); toto právo lze omezit pouze zákonem, a to pouze tehdy, jde-li o opatření v demokratické spo- lečnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpeč- nost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (čl. 17 odst. 4 Listiny). Potřebné informace přitom jednak jsou nástrojem kontroly veřej- nosti vůči orgánům spravujícím věci veřejné, jednak slouží jako podklad pro volbu každé- ho jednotlivého občana při správě věcí veřej- ných.
Zákon č. 106/1999 Sb. tak představuje normu obecnou, což nevylučuje, aby určité otázky byly, avšak pouze pro vymezený okruh právních vztahů a vymezený okruh subjektů, řešeny v jiných právních předpisech; např. v $ 133 stavebního zákona. Ustanovení $ 133 stavebního zákona uvá- dělo, že osoby, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, mají právo nahlížet do územně plánovací dokumentace a dokumen- tace staveb a pořizovat si z ní výpisky (pří- slušný správní orgán je při tom povinen uči- nit taková opatření, aby nebylo porušeno státní, hospodářské či služební tajemství, ja- kož i zákonem uložená či uznaná povinnost mlčenlivosti).
Zda odůvodněnost požadavku byla či nebyla žalobcem prokázána, bylo na úvaze a rozhodnutí správního orgánu. S in- formacemi obsaženými v územně plánovací dokumentaci a dokumentaci staveb se tedy za podmínek stanovených $ 133 stavebního zákona mohla seznamovat (a pořídit si výpis- ky) pouze osoba, o níž správní orgán uznal, že „prokázala odůvodněnost“ svého poža- davku. Toto ustanovení tedy představovalo právo osob, které měly „vztah k věci“ (vybrané skupiny osob), na přímý přístup k informa- cím obsaženým v územně plánovací doku- mentaci a dokumentaci staveb.
Orgán územ- ního plánování a stavební úřad musel sice učinit opatření, aby nedošlo k porušení stát- ního, hospodářského či služebního tajemství a zákonem stanovené či uložené povinnosti mlčenlivosti, postupem podle $ 133 stavební- ho zákona však mohly být žalobci zpřístupně- ny některé údaje, které jinak byly chráněny zákonem č. 106/1999 Sb. a jejichž poskytnutí by postupem podle zákona č. 106/1999 Sb. muselo být odepřeno [např. $ 11 odst 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., ve znění plat- ném do 22.
3. 2006, stanovilo, že povinný subjekt informaci neposkytne, pokud by tím byla porušena ochrana duševního vlastnictví stanovená zvláštním předpisem, např. zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědec- kých a uměleckých (autorský zákon)]. Od práva náležejícího vybrané skupině osob ve smyslu $ 133 stavebního zákona je podle názoru soudu třeba odlišit obecné prá- vo vyplývající ze zákona č. 106/1999 Sb., tj. obecné právo na informace, které přísluší všem a podléhá omezením stanoveným pou- ze a jedině zákonem.
Poskytnutí informace požadované podle zákona č. 106/1999 Sb. lze odepřít pouze z dů- vodu stanoveného v zákoně. Má-li být jakékoli omezení tohoto práva provedeno pouze záko- nem, a to pouze v nejmenším nutném rozsahu a jen z důvodu nezbytnosti pro ochranu práva a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu | veřejného © zdraví a mravnosti, pak odepření informací proto, že žalobce neměl „vztah k věci“, resp. správnímu orgánu odůvodněnost svého požadavku ne- prokázal, by z podmínek pro omezení základ- ního práva na informace vybočovalo.
Z hledis- ka práva na informace zakotveného zákonem č. 106/1999 Sb. by takové omezení bylo podle mínění soudu nepřípustné. 787 1501 Soud tedy dospěl k závěru, že $ 133 staveb- ního zákona upravující možnost přístupu k in- formacím obsaženým v územně plánovací do- kumentaci a dokumentaci staveb pouze pro osoby, které správnímu orgánu prokáží odůvod- něnost svého požadavku, nelze chápat jako usta- novení omezující možnosti obecného poskyto- vání informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Soud tedy má za to, že odepřením kopie předmětného stavebního povolení žalobci o informaci dle zákona č. 106/1999 Sb. z dů- vodu, že správnímu orgánu neprokázal odů- vodněnost svého požadavku ve smyslu $ 133 stavebního zákona, došlo k porušení zákona č. 106/1999 Sb. Jiné důvody odepření správní orgán neuvedl.
Pouze obecně tedy soud pou- kazuje na $ 12 zákona č. 106/1999 Sb., podle kterého všechna omezení práva na informa- ce provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovod- ných informací po vyloučení těch informací, o nichž to stanoví zákon. Právo odepřít infor- maci trvá pouze po dobu, po kterou trvá dů- vod odepření. Obsahuje-li tedy rozhodnutí žádané podle zákona č. 106/1999 Sb. infor- mace, jejichž poskytnutí je vyloučeno záko- nem, je na správním orgánu učinit opatření nutná k jejich ochraně, např. znečitelněním.
Městský soud v Praze si je vědom, že toto rozhodnutí je založeno na jiném právním ná- zoru, než který byl vyjádřen v rozsudcích, na které žalovaný odkázal v napadeném rozhod- nutí. Městský soud v Praze v tomto rozhod- nutí vychází ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 40/2004 ze dne 25. 8. 2005, uveřejněném pod č. 711/2005 Sb. NSS, a rozsudku Nejvyš- šího správního soudu sp. zn. 8 As 34/2005 ze dne 28. 3. 2006 (www.nssoud.cz), které dle jeho mínění výše uvedené závěry opravňují, tato rozhodnutí jsou přitom rozhodnutími pozdějšími, než na která žalovaný odkázal.
1301 Daňové řízení: zastřený (dissimulovaný) právní úkon k $ 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.,o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. O zakrývání (dissimulaci) ve smyslu $ 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, může jít jen tehdy, pokud účastníci předstírají (simulují) určitý právní úkon, ač jej nechtějí, a zastírají tím právní úkon jiný, který ve skuteč- nosti chtějí, popř. jím zastírají jinou právní skutečnost; zkoumání poměru mezi vů- lí a projevem vůle účastníků právního vztahu je proto pro použití tohoto ustanove- ní určující.
II. Povinností daňových orgánů je uvést nejen zjištěný, formálně právním úko- nem zakrývaný skutečný stav, ale i přezkoumatelným způsobem uvést úvahy, které je k takovému závěru vedly, včetně označení a zhodnocení důkazů, o které svá zjiš- tění opírají.
III. Ustanovení $ 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemůže dopadat na případy, kdy projev a vůle jsou ve shodě, tedy účastníci mají skutečný zájem učinit právní úkon, činí tak však z důvodu obcházení zákona.
Spolek A. proti Magistrátu hlavního města Prahy o poskytnutí informací.