5 Nd 322/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Horáka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka v právní věci
žalobce M. V., proti žalovanému OÚ v K., referátu sociálních věcí, o
přezkoumání rozhodnutí tohoto správního orgánu ze dne 2. 6. 2000, a ze dne 16.
6. 2000, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 382/2000, o návrhu
žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, t a k t o :
Návrh žalobce, aby bylo rozhodnuto o vyloučení soudců Vrchního soudu v
Olomouci, se z a m í t á .
U Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 29 Ca 382/2000 vedeno řízení o žalobě,
kterou se žalobce domáhá soudního přezkoumání rozhodnutí OÚ v K., referátu
sociálních věcí, ze dne 2. 6. 2000, a ze dne 16. 6. 2000. V průběhu tohoto
řízení žalobce namítl podjatost soudce Krajského soudu v Brně JUDr. R. M. i
všech soudců Vrchního soudu v Olomouci, přičemž požadoval, aby Nejvyšší soud
věc přikázal jinému vrchnímu soudu, a to z důvodů blíže konkretizovaných v
podání ze dne 16. 5. 2001 (č. l. 37 spisu). O tomto návrhu žalobce rozhodl
Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 7 Nd 236/2001, a to jednak
tak, že soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. V. N., JUDr. L. V., JUDr. M. T.,
JUDr. M. J., JUDr. J. Z., JUDr. A. J., JUDr. I. Š. a JUDr. B. D. nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, pokud jde o rozhodnutí o vyloučení
soudce Krajského soudu v Brně ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. 29 Ca 382/2000. Dále byl zamítnut návrh žalobce na přikázání věci.
Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 10. 2001. Usnesením Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 2 A 426/2000 bylo rozhodnuto, že soudce
JUDr. R. M., předseda senátu, není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 382/2000. Toto rozhodnutí
nabylo právní moci dne 25. 10. 2001.
Podáním ze dne 31. 10. 2001 vznesl žalobce opět námitku podjatosti vůči soudci
Krajského soudu v Brně JUDr. R. M. mimo jiné i ve věci 29 Ca 382/2000 a
současně i vůči senátu Vrchního soudu v Olomouci, který rozhodoval dne 2. 10.
2001 ve věci sp. zn. 2 A 426/2000, a to z důvodů v podání blíže uvedených (č.
l. 59-60 spisu). K rozhodnutí byla věc přeložena Nejvyššímu soudu dne 21. 11.
2001.
Nejvyšší soud shledal, že návrhu žalobce nelze vyhovět.
Protože o námitce podjatosti, kterou žalobce do dne 16. 5. 2001 uplatnil proti
soudcům Vrchního soudu v Olomouci bylo pravomocně rozhodnuto výše citovaným
usnesením Nejvyššího soudu, zakládá toto usnesení ve smyslu ustanovení § 159
odst. 3 o. s. ř. překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť v následném podání
ze dne 31. 10. 2001 uplatnil žalobce obsahově shodnou námitku podjatosti. Z
tohoto důvodu nemohl Nejvyšší soud vůbec rozhodovat, zda soudci Vrchního soudu
v Olomouci, kteří dne 2. 10. 2001 rozhodovali ve věci sp. zn. 2 A 426/2000,
jsou z rozhodování vyloučeni. Pouze pro úplnost lze uvést, že kromě překážky
věci pravomocně rozhodnuté byla námitka žalobce ze dne 31. 10. 2001 ohledně
podjatosti učiněna až po rozhodnutí senátu vrchního soudu, proti jehož soudcům
směřovala. Rovněž taková námitka nemůže být podkladem k tomu, aby se o
vyloučení soudců vůbec rozhodovalo.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud o vyloučení soudců Vrchního
soudu v Olomouci věcně nerozhodoval a zamítl návrh žalobce na takové rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k