Dne 15. 5. 2006 napadli obvinění R. Š. a J. Š. prostřednictvím svého společného
obhájce usnesení odvolacího soudu dovoláními, která opřeli o dovolací důvody
uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Oba obvinění ve svých
dovoláních shodně namítají, že soudy ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1.
výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně vyhodnotily provedené
odposlechy, které nadto soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud
odvolací, ve svém odůvodnění blíže nespecifikoval. Stran trestného činu
porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle § 124d
odst. 1 tr. zák. musí být podle názoru obviněných R. Š. a J. Š. prokázána nejen
objektivní stránka, nýbrž i subjektivní stránka ve formě úmyslného zavinění.
Podle přesvědčení dovolatelů však soudy obou stupňů pochybily, pokud na základě
zjištěného skutkového stavu dovodily naplnění subjektivní stránky zmiňovaného
trestného činu. Zásadním nedostatkem je podle obviněných R. Š. a J. Š.
skutečnost, že soudy činné dříve ve věci nepoužily stran skutku uvedeného pod
bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně ustanovení § 9 odst.
2 tr. zák., tj. že se předmětného skutku měli oba obvinění dopustit formou
spolupachatelství.
Ke skutku uvedenému pod bodem 2. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně,
v němž soudy nižších stupňů shledaly trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3
písm. b) tr. zák., obvinění R. Š. a J. Š. uvádějí, že jejich vinu příslušné
soudy dovodily toliko na základě účelově vyhodnocených telefonních odposlechů.
Takovou účelovost hodnocení telefonních odposlechů spatřují dovolatelé zejména
v závěru soudu druhého stupně, který označil telefonické hovory uskutečněné
mezi obviněnými dne 20. 8. 2003 ve 13.19 hod. a téhož dne v 18.43 hod. za
záměrně matoucí. Obvinění R. Š. a J. Š. zpochybňují také závěry soudů činných
dříve ve věci, které se týkají určení výše škody způsobené trestným činem,
neboť do této škody byla nesprávně započítána i hodnota nákladního vozidla a
přívěsu. V rámci této námitky obvinění R. Š. a J. Š. uvádějí, že jejich jednání
bylo ve vztahu k nákladnímu vozidlu a přívěsu nesprávně kvalifikováno jako
trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a nikoliv jako
trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák. Obdobně jako v
případě skutku popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně podle obviněných soudy obou stupňů pochybily, pokud ve vztahu k
citovanému skutku nepoužily ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák.
Stran skutku uvedeného pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně jsou obvinění R. Š. a J. Š. přesvědčeni, že jejich vina byla opřena o
neprokázané skutečnosti. Zejména jsou oba obvinění toho názoru, že soudy činné
dříve ve věci jim neprokázaly úmysl spáchat trestný čin loupeže podle § 234
odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. a
tento úmysl jen dovodily. I ve vztahu k tomuto skutku obvinění považují za
nesprávné, pokud soudy nižších stupňů nepoužily ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák.
V další části svých dovolání poukazují obvinění R. Š. a J. Š. na to, že postup
orgánů činných v trestním řízení by měl být v souladu mimo jiné se zásadou
zákonnosti trestního řízení a dalšími procesními zásadami. Narušením těchto
zásad dochází podle obviněných k porušení principu spravedlivého procesu. V
rámci tohoto konstatování obvinění odkazují na rozhodnutí Ústavního soudu
označené pod sp. zn. II. ÚS 301/98. S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn.
Pl. ÚS 4/94 obvinění ve svých dovoláních dále uvádějí, že trestní řízení musí
být vedeno jako tzv. fair proces, tedy jako spravedlivý proces zajišťující
dodržování procesních práv. K tomu obvinění současně podotýkají, že v případě
více variant skutkového řešení je vždy nutné zvolit variantu pro obviněného
příznivější.
Závěrem svých dovolání obvinění R. Š. a J. Š. navrhli, aby dovolací soud zrušil
rozsudek (správně má být usnesení) Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal
tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněných R. Š. a J. Š. vyjádřila
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Podle jeho názoru námitky obviněných, jimiž zpochybňují způsob dokazování a
hodnocení důkazů soudem prvního stupně a skutková zjištění učiněná soudy obou
stupňů, nenaplňují dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.
řádu. Státní zástupce výslovně nesouhlasí s názorem obou obviněných, že soud
prvního stupně zásadně pochybil, pokud do výrokové části rozsudku nezahrnul
ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. K tomu státní zástupce uvádí, že chybějící
citované ustanovení v právní větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně
nemá nejmenší vliv na postavení obviněného, pokud je spolupachatelství zřetelně
vyjádřeno již v popisu skutku. Takový popis však podle přesvědčení státního
zástupce byl soudem prvního stupně učiněn. Jak dále uvádí státní zástupce ve
svém vyjádření, považuje za nesprávnou námitku obviněných stran výše škody
popsané pod bodem 2. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, resp. stran
nesprávné právní kvalifikace trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 3
písm. b) tr. zák. popsané ve zmiňovaném výroku. Podle jeho názoru soudy obou
stupňů dovodily správně na základě skutkových zjištění úmysl obviněných
přisvojit si cizí věc, a tím tyto soudy dospěly ke správné právní kvalifikaci
trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Závěrem svého
vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných
R. Š. a J. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění R. Š. a J. Š. podali
dovolání jako oprávněné osoby [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinili tak
prostřednictvím společného obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na
správném místě (§ 265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí,
proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a
podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, opírají obvinění R. Š. a J. Š. jeho existenci o
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu v tom smyslu, že bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v
§ 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, když v řízení mu předcházejícím byl dán
důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
K dovolacímu důvodu obsaženému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud
připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek,
pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu,
než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného
trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena
podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obvinění R. Š. a J. Š. však konkretizovali dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu ve svých dovoláních tím, že podle jejich názoru soudy činné
dříve ve věci nesprávně posoudily důkazní situaci, na jejímž základě pak tyto
soudy ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku
soudu prvního stupně dovodily subjektivní stránku trestného činu porušování
předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle § 124d odst. 1 tr.
zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o skutek
uvedený pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jeho
nesprávné právní posouzení spatřují dovolatelé v tom, že soudy obou stupňů
údajně účelově vyložily provedené důkazy v podobě telefonních odposlechů a ve
vztahu k nákladnímu vozidlu a návěsu nesprávně kvalifikovaly předmětný skutek
jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Rovněž stran
skutku uvedeného pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně
obvinění namítají, že soudy nižších stupňů provedly nesprávné hodnocení důkazů.
U všech výše uvedených trestných činů pak obvinění považují za vážné pochybení,
pokud soudy obou stupňů nepoužily ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák., tedy že tyto
trestné činy měly být spáchány formou spolupachatelství.
V souvislosti s dovolacími námitkami obviněných Nejvyšší soud poznamenává, že
důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové
zjištění, neboť takový důvod není zahrnut v ustanovení § 265b tr. řádu o
důvodech dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k
nápravě jen některých, výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale
nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně
ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v
řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat,
popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.
řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání
jakýchkoli rozhodnutí soudů druhého stupně a z hlediska všech namítaných vad.
Nejvyšší soud nemůže posuzovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění
už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené
důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o
dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím
řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který
uplatnili obvinění R. Š. a J. Š., přitom znamená, že předpokladem jeho
existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní
posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z
důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního,
zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263
odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obvinění R. Š. a J. Š. namítali nesprávnost
právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovali v podstatě jen z
námitek proti hodnocení důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům
činným dříve ve věci nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž
porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice
může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů
[zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování opodstatněnosti tvrzení dovolatelů o tom, zda existuje
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud
vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a
druhého stupně. V trestní věci obviněných R. Š. a J. Š. to pak znamená, že pro
dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obvinění
dopustili skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Zmíněné
dovolací námitky obviněných, jež se týkají správnosti těchto rozhodných
skutkových zjištění, resp. správnosti postupu při dokazování, který vedl k
jejich zjištění, jsou tedy mimo rámec citovaného dovolacího důvodu podle
citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Stran odkazů obviněných R. Š. a J. Š. na příslušná rozhodnutí Ústavního soudu,
prostřednictvím nichž tito obvinění upozorňují na základní zásady spravedlivého
procesu, pak Nejvyšší soud uvádí, že v obecném smyslu nehodlá zpochybňovat
zmíněné závěry Ústavního soudu. Závěry Ústavního soudu vyjádřené v předmětných
rozhodnutích ovšem v posuzované věci nebrání trestnímu postihu obou obviněných.
Nejvyšší soud nadto konstatuje, že obvinění ve svých dovoláních ani neuplatnili
konkrétní důvody, které by svědčily o nezákonném postupu orgánů činných v
trestním řízení, a toliko formálně poukázali na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm l) tr. řádu.
Jedinou dovolací námitkou, v jejímž rámci obvinění R. Š. a J. Š. zpochybňují
právní posouzení skutků a kterou je možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tak tvrzení obviněných, že ve výroku
soudu prvního stupně chybí výslovné vyjádření skutečnosti, že se zmiňovaných
skutků dopustili ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že v tzv. právní větě uvedené ve výroku
rozhodnutí soudu není zapotřebí zvlášť vyjadřovat skutečnost svědčící o
spáchání trestného činu formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Spolupachatelství totiž není samostatnou formou trestného činu, ale jedná se
toliko o formu trestné součinnosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád.
Komentář. I. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 950, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 5 Tdo 944/2003). Soud prvního
stupně proto postupoval správně, jestliže do svého výroku nepojal odkaz na
citované ustanovení.
Dalším dovolacím důvodem uplatněným v dovoláních obviněných R. Š. a J. Š. byl
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. K jeho aplikaci Nejvyšší soud
uvádí, že naplnění tohoto dovolacího důvodu je možné ve dvou alternativách.
Podle první z nich je dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod
procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci,
a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného
přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněných R. Š. a J. Š. však bylo
v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu
věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §
256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným.
Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny
byly, neboť nedošlo k omezení obviněných v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž
nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první
alternativě.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr.
řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí,
byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Obvinění ve svých dovoláních pouze formálně naznačují, že dovolací důvod
obsažený v již zmíněném ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a
spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném
hmotně právním posouzení byl dán v předcházejícím řízení. K tomuto důvodu se
Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a neshledal opodstatněným tvrzení
obviněných o jeho existenci, protože právní posouzení skutku je správné a
nevykazuje vady namítané v dovolání, resp. převážná část námitek obviněných
neodpovídá dovolacímu důvodu podle posledně citovaného ustanovení.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
obvinění R. Š. a J. Š. podali svá dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly
naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
Protože však jejich dovolání byla částečně opřena o námitky, které by za jiných
okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení,
ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů
opodstatněnými, odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako
zjevně neopodstatněná, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost
napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o
závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a
obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelů či
ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením
důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu
mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 6. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y