5 Tdo 1026/2005
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2005 v neveřejném zasedání
o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
17. 1. 2005, sp. zn. 6 To 721/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní
věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 42/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 27 T 42/2004 byli
obvinění J. V. a J. Š. uznáni vinným pomocí k pokusu trestného činu pojistného
podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 8 odst. 1, § 250a odst. 1, 4 písm. b)
tr. zák., a obviněný J. V. byl za tento trestný čin odsouzen podle § 250a odst.
4 tr. zák k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 tr.
zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání tří roků a šesti měsíců. Dále mu byl podle § 53 odst. 1 tr. zák.
a § 54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest 80.000,-Kč a podle § 54 odst. 3
tr. zák. pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce znalce v oboru ceny a
odhady movitých věcí na dobu pěti let.
Trestný čin spáchal obviněný tím, že se záměrem umožnit M. R. uplatnit jménem
společnosti M. , spol. s. r. o., D. B. - Z. (dále jen: společnost M., spol. s.
r. o.,) u Č. p., a. s., R. S. M., A. O. nárok na vyšší plnění ze zákonného
pojištění za škody způsobené provozem motorového vozidla, za zničení serveru HP
9000/800 z majetku společnosti M. , spol. s. r. o., při pojistné události –
dopravní nehodě, k níž došlo dne 27. 11. 1999 na silnici mezi obcemi K. a Š.,
okr. O., než jaké by společnosti M. , spol. s. r. o., náleželo; obviněný J. V.
vyhotovil a předal M. R. dne 1. 12. 1999 v K. za odměnu v částce 29.000, Kč
znalecký posudek, jímž stanovil cenu předmětného serveru v rozporu s právními
předpisy pro oceňování majetku částkou 1.496.500,- Kč, přestože jeho skutečná
hodnota byla z důvodu zastaralosti maximálně 210.000,- Kč, a obviněný J. Š.
potom nezjištěného dne po 27. 11. 1999 v O. vybavil M. R. fingovanými účetními
doklady, a to kupní smlouvou datovanou dnem 28. 7. 1999 o koupi téhož serveru
společností M. , spol. s. r. o., od společnosti B. E., s. r. o., P., P. D., za
částku 2.316.780,- Kč, fakturou datovanou dnem 11. 8. 1999 na stejnou částku a
dodacím listem téhož data. Těmito účetními doklady a znaleckým posudkem M. R.
uplatňovaný nárok doložil, avšak obezřetností pracovníků označené pojišťovny
bylo jejich nekalé jednání včas odhaleno a vzniku škody na jejím majetku ve
výši nejméně 1.286.500,- Kč tak bylo zabráněno.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění J. V. a J. Š. odvolání, kterým napadli
výroky o vině i trestech. Krajský soud v Ostravě z jejich podnětu rozsudkem ze
dne 17. 1. 2005, sp. zn. 6 To 721/2004, zrušil napadený rozsudek podle § 258
odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst.
3 tr. ř. odsoudil obviněného J. V. podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu
odnětí svobody v trvání dvou roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák a § 59 odst. 1
tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří
roků. Obviněnému byl dále podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák.
uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl
obviněnému pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti týdnů. Podle §
49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce znalce v oboru ceny a odhady
movitých věcí na dobu pěti let.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 6 To
721/2004, podal obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K.,
Ph.D., dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. Obviněný se domnívá, že „rozhodnutí spočívá na nesprávně zjištěném skutkovém
stavu, na jehož základě dovodily soudy nesprávný právní závěr“. Dále namítl, že
bylo nesprávně posouzeno jeho zavinění. Poukázal na obsah svých výpovědí
učiněných v původním řízení a popsal vlastní verzi skutkového děje. Uvedl, že
jím vypracovaný posudek je správný a nebyl vypracován v rozporu s oceňovacím
předpisem. Orgány činné v trestním řízení podle něj nepřezkoumaly jeho znalecký
postup a spokojily se pouze s jeho výpovědí, ve které popsal postup při
vypracování znaleckého posudku a bez bližších důvodů důvěřovaly znaleckým
posudkům znalců Mgr. F. B. a M. Z. V rámci své obhajoby si nechal vypracovat
odborné vyjádření od znalce Doc. PhDr. Ing. J. N., CSc., který konstatoval
nedostatky nejen u posudku zpracovaného obviněným, ale i u posudku, který
vypracoval znalec Mgr. F. B. Na základě tohoto odborného vyjádření vznikly
podle obviněného pochybnosti o správnosti znaleckého posudku Mgr. B. Krajskému
soudu dále vytkl, že při veřejném zasedání pouze přečetl odborné vyjádření
znalce Doc. PhDr. Ing. J. N., CSc., ale odmítl ho vyslechnout a zamítl pro
nadbytečnost návrh na vypracování revizního znaleckého posudku.
Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále
jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu se všemi na něj
navazujícími rozhodnutími a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému
projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání
bylo podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podotkla, že v
jeho rámci není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost
hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. Podle nejvyšší státní
zástupkyně však právě to obviněný učinil, když uvedl, že „rozhodnutí spočívá na
nesprávně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě dovodily soudy nesprávný
právní závěr“, čímž fakticky sám deklaroval, že jeho námitky směřují primárně
do oblasti skutkových zjištění. Obviněný nevytkl v dovolání žádné vady týkající
se nesouladu mezi obsahem tzv. skutkové věty a zákonnými znaky trestného činu
pojistného podvodu podle § 250a tr. zák., ale namítl převážně jen vadné
hodnocení provedených důkazů, příp. neprovedení některých jím navržených
důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Obviněný neuvedl
jedinou konkrétní námitku týkající se tvrzení, že „bylo nesprávně vyhodnoceno
jeho zavinění u trestného činu ve smyslu § 250a tr. zák.“. Nejvyšší státní
zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Současně souhlasila s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především
zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.
Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti
rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové
náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu,
který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle § 265e odst.
1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení
trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této
zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod,
je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je
povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu
prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6
tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní
posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž
specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a
právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o
dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav
věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem
jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci,
popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat
prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku,
ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl soudy učiněná
skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitku primárně skutkového
charakteru je nutno považovat jak výhradu obviněného týkající se hodnocení
správnosti jeho znaleckého posudku, znaleckého posudku znalce Mgr. F. B. a
znaleckého posudku znalkyně M. Z. ze strany soudu co do jejich věrohodnosti,
tak i výtku, že odvolací soud zamítl pro nadbytečnost jeho návrh na vypracování
revizního znaleckého posudku. Protože obviněný neuvedl ani žádné námitky
týkající se otázky zavinění, i když v úvodu dovolání soudům vytkl, že bylo
„nesprávně vyhodnoceno“, nenamítá ve svém dovolání nesoulad mezi skutkovým
zjištěním a zákonnými znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr.
zák., ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění byl jiným
způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán, což ostatně sám v dovolání
uvedl. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily
soudy nižších stupňů, a námitky proti tomuto skutkovému zjištění (tedy i proti
hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkového závěru
soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim
soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální
logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení, v kterém soudy provedly všechny
potřebné a nezbytné důkazy pro posouzení věci, které vyhodnotily a odůvodnily v
souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. proto není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými
zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při
provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9.
2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné
v dovolání nenaplňují důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a
nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a
učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek