5 Tdo 1036/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání koneném dne 18.
prosince 2002 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 42 To 97/2002, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 6/2002 t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 2. 2002,
sp. zn. 1 T 6/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222
odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.,
kterých se dopustil tím, že dne 15. 7. 2001 kolem 21.00 hod. v P. na H. n. po
předchozí slovní rozepři údery pěstí a úderem do zad srazil na zem B. M. a
vzápětí mu několikrát dupl nohou na břicho, čímž mu způsobil trhliny mezikruží
tenkého střeva spojené s jejich zhmožděním v okolí a krvácením do dutiny
břišní, část střeva v délce 20 cm musela být chirurgicky odstraněna pro těžké
postižení a dále mu způsobil mnohačetné podlitiny v obličeji a po celém těle s
omezením obvyklého způsobu života delším jak 6 týdnů a pracovní neschopnost
trvala ještě v době rozhodování okresního soudu.
Za to byl obviněný M. H. odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35
odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož
výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a
byl zavázán k náhradě způsobené škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně
České republiky a poškozenému B. M.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Prostějově podal obviněný M. H.
odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 42 To
97/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího
soudu byl obviněnému a jeho obhájci doručen dne 1. 7. 2002, příslušnému
státnímu zastupitelství dne 27. 6. 2002.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný M. H. dne 26. 8. 2002
dovoláním, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), c), f) tr. řádu.
Dovolací důvod podle § 265b písm. a) tr. řádu spatřuje v tom, že Krajský soud v
Brně rozhodoval dne 3. 6. 2002 ve veřejném zasedání a z protokolu o něm
vyplývá, že v senátě odvolacího soudu zasedali dva soudci stejného jména a
příjmení, tj. M. D. jako předseda senátu a M. D. jako soudce, byť v senátě byla
patrně přítomna soudkyně. Tento dovolací důvod je uplatňován z opatrnosti,
pokud nedojde k opravě protokolu o veřejném zasedání podle § 57 tr. řádu.
Dovolací důvod podle § 265b písm. c) tr. řádu spatřuje obviněný v tom, že měl
mít obhájce již od sdělení obvinění dne 25. 7. 2001, případně později, nikoli
však až po počátečních výsleších svědků a jeho jako obviněného. Již před
sdělením obvinění bylo podle něj zřejmé, že újma na zdraví poškozeného B. M. je
těžkou újmou podle § 222 odst. 1 tr. zák., a proto měl mít obhájce již od
tohoto okamžiku. První výslechy svědků a obviněného v přípravném řízení byly
však provedeny, aniž měl obviněný obhájce, ač ho měl mít podle § 36 odst. 3 tr.
řádu. Dovolací důvod podle § 265b písm. f) tr. řádu pak spatřuje obviněný v
tom, že soudy obou stupňů se nedostatečně vypořádaly s jeho tvrzením, že on sám
byl nejprve napaden B. M., který na něj zaútočil, a on sám se pouze tomuto
útoku bránil. Poškozený patrně počítal s tím, že jej přemůže, a proto vyšel ze
svého bytu. Poukazuje dále na to, že těžká zranění přitom utrpěli oba dva. Na
podporu své verzce uvádí, že poškozený sám vyšel za ním před dům, přičemž mohl
jen těžko předpokládat, že konflikt vyřeší domluvou, a tudíž musel očekávat, že
dojde k bitce, které mohl zabránit právě tím, že by zůstal v bytě a před dům
nevycházel. Za popsaných okolností obviněný namítá, že se pouze bránil útoku,
a proto se u něj jednalo o nutnou obranu podle § 13 tr. zák. Rozhodnutí tedy
podle něj spočívá patrně na nesprávném právním posouzení skutku.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v
Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 2.
2002, sp. zn. 1 T 6/2002, a sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým by obviněného
zprostil obžaloby.
K podanému dovolání obviněného M. H. se vyjádřilo Nejvyšší státní
zastupitelství, které uvedlo, že námitky ohledně údajného rozhodování soudu,
který nebyl náležitě obsazen, nejsou důvodné. Uvedenou námitku lze uplatnit
např. v případě, že ve věci rozhoduje samosoudce namísto senátu nebo byl senát
složen z předsedy a přísedících, ačkoliv měl být složen pouze ze soudců nebo
senát rozhodoval v neúplném složení. Existence takovéto vady nevyplývá ani z
obsahu dovolání a toliko nesprávná protokolace týkající se složení senátu při
rozhodování ve veřejném zasedání o odvolání uplatněný dovolací důvod nezakládá.
K dalšímu dovolacímu důvodu Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že jednání
obviněného bylo při sdělení obvinění dne 25. 7. 2001 skutečně nepřiléhavě
kvalifikováno jako trestný čin podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a
obviněný neměl po určitou dobu v přípravném řízení obhájce, avšak po
předložení spisu vyšetřovatelem státnímu zástupci byla věc vrácena dne 11. 10.
2001 vyšetřovateli podle § 174 odst. 2 písm. d) tr. řádu k doplnění
vyšetřování. Bylo mu uloženo změnit právní kvalifikaci na trestný čin ublížení
na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., zajistit obviněnému obhájce a v souladu
s trestním řádem znovu vyslechnout obviněného a svědky. Tento pokyn
vyšetřovatel důsledně respektoval. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
c) tr. řádu není dán, jestliže v určitém úseku původního řízení byla porušena
ustanovení trestního řádu a nutné obhajobě, tato pochybení však byla orgánem
činným v trestním řízení zjištěna a byla adekvátním způsobem napravena. Opačný
výklad by vedl k absurdním závěrům, podle kterých by tento dovolací důvod mohl
být uplatněn i za situace, kdy již v původním řízení bylo porušení práva
obviněného na obhajobu důvodem k postupu podle § 188 odst. 1 písm. e) nebo §
258 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Námitky uplatněné v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), c)
tr. řádu tedy Nejvyšší státní zastupitelství považuje za zjevně nedůvodné.
Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu nepřipadá
podle Nejvyššího státního zastupitelství v předmětné věci vůbec v úvahu, neboť
v ní nebylo učiněno žádné z rozhodnutí v citovaném ustanovení taxativně
vypočtených. Dovolatel měl zřejmě na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, avšak ani tento důvod není dán, neboť dovolatel nenamítá
nesprávnou aplikaci ustanovení § 13 tr. zák., ale prosazuje vlastní skutkovou
verzi průběhu incidentu a domáhá se podstatné změny skutkového základu, ke
kterému dospěl soud prvního stupně a který odvolací soud akceptoval.
Vzhledem k tomu proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265e tr. řádu) především zkoumal, zda
dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas
a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného
rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud
dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští.
V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Brně
jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného M. H. podané
proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen
trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je
dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce
JUDr. J. A., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b)
a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Prostějově dne
26. 8. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to
s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst.
2
tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný
odkazuje na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), c), f) tr. řádu, tedy na
to, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, obviněný neměl v
řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a konečně že bylo rozhodnuto o
postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném
zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny
podmínky pro takové rozhodnutí.
Pokud jde o první část námitek, obviněný M. H. poukazuje na protokol o
veřejném zasedání, ve kterém rozhodoval Krajský soud v Brně s tím, že senát
krajského soudu byl obsazen podle tohoto protokolu jednak předsedou M. D.,
jednak soudcem stejného jména a příjmení, přičemž sám připouští možnost
nesprávně vyplněného protokolu a upozorňuje na možnost jeho opravy podle
příslušných ustanovení trestního řádu.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v daném případě se jedná o zřejmou nesprávnost
ve smyslu § 57 odst. 2 tr. řádu a z obsahu spisu pak vyplývá, že tato zřejmá
nesprávnost byla předsedou senátu Krajského soudu v Brně na protokolu opravena
(č. l. 142a trestního spisu) a vyplývá z něj, že členkou senátu byla místo
původně chybně uvedeného soudce M. D. soudkyně JUDr. H. Z. Takto uplatněný
dovolací důvod je tedy zjevně neopodstatněný.
Ke stejnému závěru však dospěl Nejvyšší soud i ve vztahu k druhé části námitek.
Byť je pravdivé tvrzení obviněného, že neměl obhájce od okamžiku sdělení
obvinění dne 25. 7. 2001 pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 221 odst.
1, 2 písm. c)
tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., ač bylo zřejmé, že jeho
jednání naplňuje zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 222
odst. 1 tr. zák. a byly tudíž splněny zákonné podmínky nutné obhajoby podle §
36 odst. 3 tr. řádu, a v důsledku toho byly první výslechy obviněného a svědků
v přípravném řízení provedeny bez přítomnosti obhájce, nutno zdůraznit, že toto
pochybení vyšetřovatele bylo ještě v průběhu přípravného řízení zcela napraveno
pokynem státního zástupce, který uložil vyšetřovateli změnit právní kvalifikaci
na trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a v návaznosti
na to zajistit ustanovení obhájce v případě, že obviněný nevyužije svého práva
obhájce si zvolit, a poté zcela v souladu s trestním řádem vyslechnout opětovně
obviněného i svědky. Tento pokyn státního zástupce byl vyšetřovatelem
bezezbytku splněn a po upozornění na změnu právní kvalifikace dne 19. 10. 2001
byl obviněný současně poučen o právu zvolit si obhájce a jelikož tak neučinil,
byl mu dne 2. 11. 2001 (v záhlaví na č. l. 29 trestního spisu nesprávně uvedeno
datum 2. 1. 2001) ustanoven obhájce JUDr. J. A. z advokátní kanceláře Ž. n. č.
9 v P. Teprve po tomto ustanovení obhájce byl ve věci vypracován znalecký
posudek a opětovně byl vyslechnut obviněný a v úvahu připadající svědkové a po
provedení všech nezbytných důkazů byla ve věci podána obžaloba. Obhájce JUDr.
J. A. pak obviněného obhajoval v řízení před soudem prvního i druhého stupně. Z
uvedeného je zřejmé, že původní pochybení vyšetřovatele bylo v dalším řízení
zcela zhojeno, neboť přípravné řízení bylo po ustanovení obhájce obviněnému
prakticky opakováno, a tudíž konáno plně v souladu s ustanovením § 39 odst. 3
tr. řádu. Proto i druhý uplatněný dovolací důvod je ve světle výše uvedeného
zcela neopodstatněný.
Konečně v třetí části obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. f) tr. řádu, aniž by vůbec v projednávané věci přicházel v úvahu. V
průběhu trestního řízení proti obviněnému M. H. totiž nebylo učiněno žádné z
rozhodnutí, které citované ustanovení předpokládá, tedy o postoupení věci
jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, a podmíněném zastavení trestního
stíhání ani o schválení narovnání. Z uvedených důvodů tudíž byl Nejvyšším
soudem i tento dovolací důvod shledán jako zcela neopodstatněný.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný M. H. podal dovolání proti
rozhodnutí, kterým nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst.
1 písm. a), c), f) tr. řádu. Protože však dovolání bylo opřeno o námitky, které
by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných
ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů
opodstatněnými, dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako
zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost
napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o
závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a
obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či
ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením
důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu
mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vypracoval:
JUDr. Pavel D o l i n e k