Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8.
prosince 2004 o dovoláních podaných obviněnými J. B. a D. E., proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 3 To 490/2003, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.
70 T 172/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných J. B. a D. E.
o d m í t a j í .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 70 T 172/2000,
byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle §
118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který mu byl podle § 118 odst. 2 tr. zák.
uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58
odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání třiceti měsíců, a obviněný D. E. byl uznán vinným trestným činem
neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle
téhož ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož
výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání dvou roků. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto ohledně
obviněných P. P., P. F. a P. P..
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21.
11. 2003, sp. zn. 3 To 490/2003, kterým z podnětu odvolání okresního státního
zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), tr. ř. zrušil v
odsuzující části v celém rozsahu ve vztahu k obviněným P. P., J. B., P. F. a D.
E. a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že mj. obviněné J. B. a
D. E. uznal vinnými trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a
odst. 1 tr. zák. a neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. a § 43
tr. zák., kterých se dopustili společně s P. P., a P. F. tím, že „obviněný P.
P. v době nejméně od února 1998 do 17. 11. 1999, obviněný J. B. v době nejméně
od dubna 1998 do listopadu 1998 jako fyzické osoby provozující podnikatelskou
činnost na základě živnostenských oprávnění, obviněný P. F. v době nejméně od
prosince 1998 do 17. 11. 1999 jako osoba bez živnostenského oprávnění
vystupující pod firmou M. a obviněný D. E. v době nejméně od prosince 1998 do
konce roku 1999 jako jednatel obchodní společnosti CK O. posléze přejmenované
na CK C., všichni se záměrem dosáhnout neoprávněného majetkového prospěchu
formou soustavných zisků, bez povolení Ministerstva práce a sociálních věcí
prováděli nábor zájemců o práci v USA na základě placené inzerce v tisku,
jejich instruování o podmínkách pobytu a práce v USA, o způsobu, jak úspěšně
absolvovat pohovor na velvyslanectví USA v Praze pro udělení turistického víza,
přípravu odletu, zajištění jejich převzetí na území USA dalšími osobami, za což
od těchto vybírali finanční částky ve výši 1.200,- Kč až 7.200,- Kč jako
manipulační poplatek, přičemž si byli vědomi skutečnosti, že touto činností
podporují osoby, nalézající se na území USA seskupené ve zločinném spolčení a v
případě obviněného P. P. zejména ve prospěch P. P. vystupujícího pod jménem
„L.“, P. G. a P. P. a v případě obviněného J. B. ve prospěch P. P., obviněného
D. E. a obviněného P. F. ve prospěch P. P. a P. G., kteří ve vzájemné
součinnosti a prostřednictvím dalších podřízených osob zajišťovali převzetí
zájemců o práci po příletu na území USA, jakož i jejich ubytování, zaměstnání a
výplatu mezd, přičemž těmto osobám byly z mezd ve prospěch organizace strhávány
částky ve výši asi 400 USD až 600 USD a takto následně na částkách zaslaných
jim z USA jako provize za zajištěné pracovníky získali obviněný P. P. v době od
3. 7. 1998 do 22. 3. 1999 částku nejméně ve výši 521.139,- Kč, obviněný J. B. v
době 5. 6. 1998 do 6. 4. 1999 částku nejméně 478.634,- Kč, obviněný P. F. za
dobu od 8. 1. 1999 do 22. 9. 1999 částku ve výši nejméně 92.745,- Kč“. Za tyto
trestné činy byl obviněným J. B. a D. E. podle § 163a odst. 1 tr. zák., § 44
tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání
dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.
zák. zařazeni do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto podle § 256 tr.
ř. o zamítnutí odvolání obviněných J. B., P. F. a D. E. a o zproštění obžaloby
obviněného P. P.
Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadli obvinění J. B. a D. E.
dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. Mimořádné opravné prostředky opřeli oba obvinění o důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení, a obviněný D. E. navíc o důvod podle § 265b odst. 1 písm.
k) tr. ř., neboť v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, a o důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a)
tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí a současně byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený
v písmenech g) a k) tohoto ustanovení.
Obviněný J. B. směřoval svůj mimořádný opravný prostředek proti výroku o vině i
trestu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledával „v
nesprávné subsumpci zjištěného skutkového stavu pod právní kvalifikaci
trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a
trestného činu nedovoleného podnikání spáchaného v úmyslu zločinnému spolčení
pomáhat ve smyslu § 118 odst. 1 tr. zák. ve spojení s § 43 tr. zák“. Namítl, že
zjištěný skutkový stav neobsahuje kvalifikační znaky zločinného spolčení, neboť
skutková věta postrádá specifikaci spolčení a jeho organizační struktury.
Podpora P. P. jako jedné osoby nemůže být ztotožněna s podporou zločinného
spolčení, když navíc soud neučinil závěr, že by obviněnému existence nějakého
zločinného spolčení byla známa. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud
zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému
projednání a rozhodnutí.
Obviněný D. E. svým dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku o
vině, trestu a výroku o zamítnutí jeho odvolání. Namítl, že zprostředkování
zaměstnání nemůže být podnikáním ve smyslu § 2 obchodního zákoníku, neboť se
nejedná o živnost a zákon č. 9/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není
předpisem upravujícím podnikání. Proto činností obviněných mohlo dojít toliko k
porušení správních předpisů upravujících zprostředkování zaměstnání, ale nikoli
k trestnému činu neoprávněného podnikání ve smyslu § 118 tr. zák. Naplněn nebyl
ani znak tohoto trestného činu „ve větším rozsahu“, neboť odvolací soud jeho
naplnění dovodil pouze z doby, po kterou se obviněný jednání dopouštěl, když
absentuje vyčíslení jeho příjmů. Jedná se o nesprávné právní posouzení skutku a
současně je v této části výrok o vině v příslušné části skutkové věty neúplný.
Tyto vady ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. byly dány i v řízení
předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněného, aniž by byly splněny
zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Obviněný dále vyslovil
pochybnosti o správnosti právního posouzení skutku jako trestného činu podle §
163a odst. 1 tr. zák. s odkazem na nekonkrétnost skutkových zjištění a
neúplnost výroku o vině, neboť chybí konkrétní skutkové okolnosti o vnitřní
organizační struktuře společenství, o funkcích a dělbě činností osob na něm
zúčastněných, a zejména absentuje skutkový závěr o srozumění obviněného s
takovými okolnostmi. Z výše popsaných důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil
napadené rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o vině,
trestu a zamítnutí jeho odvolání, a aby sám rozhodl o zproštění obviněného
obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §
265h odst. 2 tr. ř. a v písemném vyjádření uvedl, že zprostředkování zaměstnání
lze pokládat za jiné výdělečné podnikání ve smyslu § 118 odst. 1 tr. zák., ke
kterému je třeba povolení příslušného orgánu. Skutečnost, že v tzv. skutkové
větě rozhodnutí nebyl kvalifikován majetkový prospěch obviněného E. lze potom
považovat za pouze formální vadu výroku o vině ve smyslu § 120 odst. 1 tr. ř.
Námitky obviněných ohledně právní kvalifikace podle § 163a odst. 1 tr. zák. a s
tím související aplikace § 43 tr. zák. však státní zástupce považoval za
důvodné. Spolčení působící na území jiného státu se zabývalo činností trestnou
podle práva tohoto státu, z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že se jednalo
o činnost trestnou též podle práva českého. Popis skutku je přitom značně
povšechný a kusý i ve vztahu k dalším znakům zločinného spolčení, navíc s
ohledem na § 163a odst. 2 tr. zák. nebylo na místě aplikovat při ukládání
trestu současně i § 44 tr. zák., avšak toto pochybení nebylo v dovolání
uplatněno. Námitky obviněného D. E. k důvodům uvedeným v § 265b odst. 1 písm.
k), l) tr. ř. však nelze považovat za relevantní a obsahově odpovídající těmto
důvodům. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený
rozsudek ohledně obviněných D. E. a J. B. a podle § 265k odst. 2 tr. ř. také
ohledně obviněných P. P. a P. F., a aby přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě
k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že obě
dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla
podána v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e
odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné
dovolací důvody, v obou případech označené jako důvody podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., u obviněného D. E. navíc také jako důvody podle § 265b odst.
1 písm. k), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím
soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je určeno k
nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v
právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Jak vyplývá z předchozích odstavců, obvinění J. B. a D. E. v odůvodnění svých
mimořádných opravných prostředků uvedli k dovolacímu důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. zčásti totožné námitky, podle kterých zjištěný skutkový stav
neobsahuje kvalifikační znaky zločinného spolčení, neboť chybí skutkové
okolnosti o vnitřní organizační struktuře společenství, o funkcích a dělbě
činností osob na něm zúčastněných a absentuje skutkový závěr o srozumění
obviněných s takovými okolnostmi. Podpora jedné osoby obviněným J. B. nemůže
být podle jeho názoru ztotožněna s podporou zločinného spolčení. D. E. dále
namítl, že se obvinění nemohli dopustit neoprávněného podnikání ve smyslu § 118
tr. zák., neboť zprostředkování zaměstnání není živností a nemůže být proto
podnikáním ve smyslu § 2 obchodního zákoníku, když navíc nebyl naplněn znak „ve
větším rozsahu“. Nejvyšší soud shledal, že tyto námitky po obsahové stránce
odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť zpochybňují právní posouzení
skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, avšak posoudil je jako zjevně
neopodstatněné.
Nejvyšší soud je v řízení o dovolání zásadně povinen vycházet ze skutkového
zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5,
6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje důvodnost námitek
nesprávného hmotně právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně
právního posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutková zjištění
učiněná soudy obou stupňů při tom nemůže změnit. Opodstatněnost námitek obou
dovolatelů proto byla hodnocena v návaznosti na skutkový stav věci vyplývající
především z odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně. Jak je vyloženo v
následujících odstavcích, námitkám z věcného hlediska nebylo možno přisvědčit.
Zločinné spolčení je podle § 89 odst. 17 tr. zák. definováno jako společenství
více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou
činností, které je zaměřeno na soustavné páchání trestné činnosti. V posuzované
věci se skutek stal v letech 1998-1999, tedy před účinností novely zákona č.
134/2002 Sb. účinné od 1. 7. 2002, takže v tomto případě bylo třeba pro uznání
viny prokázat také znak zaměření spolčení na dosahování zisku. Naplnění tohoto
znaku však žádný z dovolatelů nezpochybnil, proto nebyl v tomto řízení o
dovoláních předmětem přezkumu, ačkoli jej odvolací soud do svých skutkových
zjištění zahrnul.
Jako první se Nejvyšší soud zabýval opodstatněností námitek shodných u obou
dovolatelů zpochybňujících naplnění znaků zločinného spolčení v podobě
organizační struktury společenství, dělby funkcí a činností osob na něm
zúčastněných. Bylo třeba vyjít ze shora citované skutkové věty rozsudku
odvolacího soudu, podle které si obvinění „byli vědomi skutečnosti, že touto
činností podporují osoby, nalézající se na území USA seskupené ve zločinném
spolčení“ a podle které činnost J. B. byla vykonávána ve prospěch P. P. a
činnost D. E. ve prospěch P. P. a P. G., „kteří ve vzájemné součinnosti a
prostřednictvím dalších podřízených osob zajišťovali převzetí zájemců o práci
po příletu na území USA, jakož i jejich ubytování, zaměstnání a výplatu mezd“.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud (str. 15) doplnil skutek popsaný ve výroku
tak, že se obvinění „znali s osobami z USA …, tedy s osobami, o nichž věděli,
jakou činností se v USA zabývají, aby dosáhli z této protiprávní činnosti
pravidelných zisků i to, že tyto osoby jsou vzájemně za tímto účelem
spolčeni…“, dále že (str. 21): „… tito a další osoby v USA se za účelem této
nezákonné činnosti, tj. zaměstnávání osob za úplatu bez pracovního povolení,
organizovali, navzájem se scházeli, uzavírali mezi sebou smlouvy o vedlejších
smlouvách, dodávali si navzájem pracovní síly… a to i mimo jiné prostřednictvím
shora uvedených obviněných … a rovněž osoby z USA následně z této činnosti měly
soustavné zisky.“ Na str. 24 rozsudku potom odvolací soud uvádí, že „obvinění
měli vědomost o tom, že osoby, s nimiž spolupracovali a v jejichž prospěch
prováděli nábor pracovních sil na území ČR pro nelegální práce v USA, se tam
organizují, existuje mezi nimi hierarchie nadřízenosti a podřízenosti,
rozdělení funkcí, dělba určitých činností a že tato činnost je v USA nezákonná,
vykonávaná v rozporu se zákony dané země v úmyslu dosahovat pravidelných zisků
z práce těchto nelegálně zaměstnaných osob…(str. 25)… byli si také vědomi
následného postupu osob na území USA… ve vztahu k tam přibyvším osobám
vybavených toliko turistickými vízy. Věděli, že určité osoby je v USA budou na
letištích přijímat, následně je budou buď ony nebo osoby další zaměstnávat, i
to, jakým způsobem budou za odvedenou práci odměňovány apod… věděli, jaké mají
tyto osoby, byť ne všechny mezi sebou kontakty, a jakým způsobem poté funguje
zaměstnávání nelegálních pracovníků…“
Skutkové okolnosti citované v předchozím odstavci z výroku napadeného rozsudku
i z jeho odůvodnění poskytují dostatečný podklad pro závěr o naplnění znaků
organizační struktury zločinného spolčení a dělby funkcí a činností osob na něm
zúčastněných, tudíž námitky dovolatelů v tomto smyslu jsou zjevně
neopodstatněné. Lze shrnout, že obvinění si byli vědomi skutečnosti, že svou
činností podporují osoby seskupené ve zločinném spolčení, které ve vzájemné
součinnosti s rozdělením úkolů a prostřednictvím dalších podřízených osob
zajišťovaly převzetí zájemců o práci po příletu na území USA, jejich ubytování,
zaměstnání a výplatu mezd. Obvinění věděli, jakou činností se osoby v USA
zabývají, že mezi nimi existuje hierarchie nadřízenosti a podřízenosti, znali
následný postup spolčených osob ve vztahu k zájemcům o práci - věděli, že
určité osoby je budou na letištích přijímat, následně je budou buď ony nebo
osoby další zaměstnávat (rozdělení funkcí a dělba činností), i to, jakým
způsobem budou za odvedenou práci odměňovány apod. Věděli, jaké mají tyto osoby
mezi sebou kontakty, a jakým způsobem funguje zaměstnávání nelegálních
pracovníků. Skutkový stav věci tak zahrnuje dostatečné okolnosti, které z
pohledu zákonné definice dostatečně vyjadřují znalost obviněných o organizační
struktuře zločinného spolčení a dělbě funkcí a činností osob na něm
zúčastněných. V tomto směru je tedy třeba považovat závěr odvolacího soudu
ohledně naplnění znaků zločinného spolčení ve smyslu § 89 odst. 17 tr. ř. za
správný.
Dále bylo třeba zabývat se argumentem obviněného J. B., podle kterého podpora
P. P. jako jediné osoby nemůže odpovídat podpoře zločinného spolčení. K této
námitce je třeba uvést, že podle názoru právní teorie i praxe (viz Právní
rozhledy, 1995, č. 10, str. 393 a násl.) lze za podporu zločinného spolčení
považovat nejen pomoc poskytnutou zločinnému spolčení jako celku, ale i pomoc
poskytnutou jednotlivému členu takového spolčení za podmínky, že to je v zájmu
zločinného spolčení. Skutečnost, že podpora P. P. byla v zájmu celého
zločinného spolčení vyplývá mj. z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str.
25): „Bez protiprávní činnosti obviněných na území ČR by stěží mohly osoby v
USA …svoji činnost realizovat a dosahovat soustavných zisků.“ Této skutečnosti
si byl obviněný J. B. vědom, a proto postačovalo, že svojí činností přímo
podporoval pouze jednu osobu za předpokladu, že si byl vědom výše citovaného
fungování a organizace spolčených osob na území USA. Nad rámec odůvodnění
odvolacího soudu je třeba k námitce obviněného uvést, že účinné provozování
zločinného spolčení skupinou osob vyžaduje mimo jiné i to, že se jeho samotní
členové vzájemně neznají, což se ještě více předpokládá u osob, které je
„pouze“ podporují. Tímto způsobem se spolčení brání svému odhalení, především
pak na úrovni osob nejvýše organizačně postavených. Bylo by proti samotné
podstatě zločinného spolčení, aby i osoby organizačně zařazené na nižším stupni
hierarchie znaly byť jen jména všech dalších členů či podporovatelů. Tato
námitka dovolatele J. B. taktéž není opodstatněná. Ze stejných důvodů nemohl
dovolací soud přisvědčit jeho další námitce, podle které soud neučinil závěr,
že by obviněnému byla existence nějakého zločinného spolčení známa. Vědomí o
existenci zločinného spolčení je v rozsudku odvolacího soudu popsáno ve vztahu
ke všem obviněným a nepochybně vypovídá i o vědomí obviněného J. B. o existenci
a činnosti zločinně spolčených osob v USA (srov. shora citované skutkové
závěry: „byli si vědomi…, věděli…, měli vědomost o tom…“ atd.).
Jako další bylo třeba posoudit opodstatněnost námitky dovolatele D. E. , podle
které zákon č. 9/1991 Sb. není předpisem upravujícím podnikání a
zprostředkování zaměstnání není podle našeho práva podnikáním, tudíž se v
případě obviněných nemohlo jednat o neoprávněné podnikání ve smyslu § 118 tr.
zák. Odvolací soud se v daném případě totožnou námitkou zabýval v rámci
odvolacího řízení a své závěry podrobně zdůvodnil na str. 22 napadeného
rozhodnutí. Na úvahy odvolacího soudu lze na tomto místě plně odkázat a stručně
(viz § 265i odst. 2 tr. ř.) shrnout důvody odmítnutí dané námitky jako zjevně
neopodstatněné.
Podnikání je definováno v § 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve
znění dalších předpisů. V odst. 1 tohoto ustanovení je podnikání definováno
jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem
a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podle druhého odstavce,
písm. c) citovaného ustanovení je podnikatelem podle obchodního zákoníku mj.
osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle
zvláštních předpisů. Podle § 5 odst. 1 zák. č. 1/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, zprostředkování zaměstnání může provádět za úhradu právnická nebo
fyzická osoba, jestliže má k takové činnosti povolení. Podle § 11 písm. k)
zák. č. 9/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povolení právnickým nebo
fyzickým osobám k výkonu zprostředkování zaměstnání za úhradu uděluje
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které navíc může zprostředkování
zaměstnání v cizině povolit, pokud bude prováděno v souladu s mezinárodními
dohodami sjednanými s příslušnými státy, jimiž je Česká republika vázána. V
této souvislosti je možno odkázat na rozhodnutí č. 59/1999 Sb. rozh. tr., podle
kterého jednání pachatele spočívající v tom, že za úplatu provádí nábor
pracovních sil pro práci v cizině, má charakter zprostředkování zaměstnání a
lze je pokládat za “jiné výdělečné podnikání” ve smyslu § 118 odst. 1 tr.
zák., ke kterému je třeba povolení příslušného orgánu státní správy. Pokud
obviněný k takové činnosti nemá povolení, jedná neoprávněně ve smyslu tohoto
ustanovení. V citovaném rozhodnutí byl judikován prakticky totožný případ -
nábor osob jako pracovních sil pro práce konané v USA mající charakter
zprostředkování zaměstnání. Je třeba zdůraznit, že k podnikání, jehož podstatou
bylo zprostředkování zaměstnání za úplatu, obvinění neměli výše uvedené
povolení orgánu státní správy. Nedostatek potřebného povolení k posuzované
činnosti tedy zakládá znak neoprávněnosti ve smyslu § 118 odst. 1 tr. zák.
Podle další námitky dovolání D. E. byl znak „ve větším rozsahu“ odvolacím
soudem dovozen toliko z doby, po kterou obviněný činnost vykonával, přičemž
absentovalo vyčíslení jeho příjmů. Podle vyjádření dovolatele se jedná o
nesprávné právní posouzení skutku a současně je v této části výrok o vině v
příslušné části skutkové věty neúplný ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Ani této námitce však nebylo možno z věcného hlediska přisvědčit.
Podmínkou trestnosti neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. je
naplnění znaku neoprávněného podnikání ve větším rozsahu. Tuto otázku je třeba
posuzovat v souvislosti s celým souhrnem okolností, které charakterizují
jednání obviněného. Významná jsou zejména zjištění po jak dlouhou dobu obviněný
zprostředkování zaměstnání provozoval, kolikrát tuto svou činnost inzeroval v
tisku, v jakých novinách, časopisech či jiných tiskovinách své inzeráty
uveřejňoval, s jak širokým okruhem osob, které přicházely v úvahu jako pracovní
síly získané pro práce v USA, navázal kontakt a jednal s nimi, apod., počet
osob, které nakonec za účelem výkonu prací do USA skutečně odcestovalo aj. Jak
velkého zisku obviněný skutečně dosáhl, je v této souvislosti okolnost
důležitá, ale sama o sobě není rozhodná pro posouzení věci z toho hlediska, zda
šlo o neoprávněné podnikání provozované ve větším rozsahu. Rozsah podnikání
není dán pouze výsledkem provozované činnosti, neboť za součást a tedy i rozsah
provozovaného podnikání je třeba pokládat souhrn všech dílčích jednání, která k
dosažení zamýšleného výsledku směřovala (srov. shora citované rozhodnutí č.
59/1999 Sb. rozh. tr.). Vzhledem ke skutkovým zjištěním vyplývajícím z rozsudku
odvolacího soudu je zřejmé, že obvinění ve vzájemné spolupráci posílali do USA
větší množství lidí po dobu delší šesti měsíců. Ze svědeckých výpovědí
citovaných v rozhodnutí krajského soudu dále vyplývá, že zájemci o práci v USA
byli získáváni prostřednictvím inzerce v tisku, k této činnosti byla obviněnými
zřízena v Praze kancelář, že obviněný E. na americkou ambasádu nosil „pasy v
kufru“ atd. Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k názoru, že absence
vyčíslení příjmů sama nevylučuje naplnění znaku „ve větším rozsahu“ skutkové
podstaty trestného činu neoprávněného podnikání, neboť tento znak lze dovodit z
ostatních skutkových okolností a námitka dovolatele D. E. je tak zjevně
neopodstatněná z hlediska právního posouzení skutku [§ 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. ]. Z hlediska úplnosti výroku napadeného rozhodnutí [§ 265b odst. 1
písm. k) tr. ř.] pak uplatněný dovolací důvod nenaplňuje ani formálně, neboť
neúplný popis skutkových okolností, které zakládají znaky skutkové podstaty
trestného činu, neznamená neúplnost výroku rozsudku ve smyslu dovolacího důvodu
dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolatel D. E. uplatnil ve svém dovolání i důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. a to v obou jeho alternativách. Tento dovolací důvod je naplněn
tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a)
až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzovaném případě soud
druhého stupně projednal odvolání obviněných a rozhodl rozsudkem o vině a
trestu, nepřipadá proto v úvahu první alternativa tohoto dovolacího důvodu.
Druhou alternativu pak lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný
prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V dané trestní věci však nebyly námitky
podporující důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. shledány
opodstatněnými a nelze tudíž za opodstatněné považovat ani námitky podporující
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud tedy považuje za věcně neopodstatněné námitky dovolatelů, podle
kterých zjištěný skutkový stav neobsahuje kvalifikační znaky zločinného
spolčení v podobě vnitřní organizační struktury společenství, funkcí a dělbě
činností osob na něm zúčastněných a podle kterých nelze dovodit srozumění
obviněných s takovými okolnostmi. Stejně tak vzhledem ke skutkovému stavu věci
a dosavadní právní praxi nebylo možno přisvědčit námitce obviněného J. B., že
podpora jedné osoby nemůže být podporou zločinného spolčení, a námitce D. E.,
podle které zprostředkování zaměstnání není živností a podnikáním. V
posuzovaném případě nebyly shledány vady v právním posouzení jednání
obviněných, skutkový stav věci byl tedy právně kvalifikován v souladu s
hledisky vyplývajícími z platné právní úpravy.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že námitky uvedené v dovoláních obviněných J. B. a D.
E. jsou nedůvodné a obě dovolání zjevně neopodstatněná. Proto Nejvyšší soud
rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí obou dovolání
rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. prosince 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová