5 Tdo 1086/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15.
ledna 2002 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch
obviněné
M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne
13. 9. 2002, sp. zn. 2 To 643/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 230/2001, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v
Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 2 To 643/2002.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v
Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 9. 2002,
sp. zn. 2 To 643/2002, byla obviněná M. B. podle § 226 písm. b) tr. řádu
zproštěna obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek
není trestným činem. Tohoto skutku se měla dopustit tím, že dne 3. 7. 2001
kolem 12:20 hod. v P. na ulici B.
v prodejně P. D. odcizila 2 ks skleněných dóz s kávou zn. N. G. v celkové
hodnotě 269,80 Kč ke škodě prodejny P. D. P. a s uvedenými věcmi byla následně
zadržena mimo nákupní prostor pracovníky prodejny a tohoto jednání se dopustila
přesto, že byla dne 26. 3. 2001 rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4
T 190/2000 odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a
dále k trestu zákazu pobytu v okrese Olomouc na dobu tří let, přičemž uvedené
rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 3. 2001,
Uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, bylo
rozhodnuto z podnětu odvolání obviněné M. B., podaného proti rozsudku Okresního
soudu v Přerově ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 1 T 230/2001, jímž byla uznána
vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který
spáchala výše popsaným jednáním, a byla odsouzena podle § 247 odst. 1 tr. zák.
k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byla
zařazena podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Opis zmíněného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, byl
obviněné M. B. doručen dne 3. 12. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství
dne 7. 10. 2002.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 9.
2002, sp. zn. 2 To 643/2002, podala dne 18. 11. 2002 dovolání nejvyšší státní
zástupkyně, a to v neprospěch obviněné M. B. Podaný mimořádný opravný
prostředek dovolatelka opírá o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku.
Dovolatelka uvádí, že při hodnocení právní problematiky odvolací soud pochybil,
když zprošťující výrok odůvodnil novým zjištěním, že obviněná M. B. již v době
od 23. 10. 2001 do 28. 11. 2001 vykonala trest veřejně prospěšných prací,
uložený jí rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 190/2000, a z
tohoto důvodu nelze podle mínění odvolacího soudu toto předešlé odsouzení
hodnotit v rámci stíhané krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (z
pohledu zpětnosti), neboť na obviněnou je třeba v této věci hledět, jako by
odsouzena nebyla, a jiné právní posouzení z pohledu naplnění zákonných znaků
stíhané krádeže (zboží v hodnotě 269,80 Kč) nepřipadá v úvahu. Zásadu
zakotvenou v § 259 odst. 4 tr. řádu (zákaz reformace in peius) ctil krajský
soud podle napadeného rozhodnutí v tom, že nemohl spatřovat znak zpětnosti
podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. v jiném odsouzení obviněné v posledních
třech letech, neboť takovýmto způsobem by došlo ke zhoršení její situace.
Dovolatelka však poukazuje na to, že soud druhého stupně přehlédl, že rozsudkem
Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 4 T 190/2000 nebyl obviněné M. B.
uložen pouze trest obecně prospěšných prací (ohledně kterého by byla úvaha o
naplnění podmínek § 45a odst. 5 tr. zák. správná), nýbrž také trest zákazu
pobytu v okrese Olomouc na dobu 3 let. Vzhledem k tomu, že citovaný rozsudek
Okresního soudu v Olomouci nabyl právní moci dne 26. 3. 2001, bude trest zákazu
pobytu vykonán nejdříve dnem 26. 3. 2004 (s výhradou situace předvídané v § 57a
odst. 4 tr. zák.). Se zřetelem na trvající sankci zákazu pobytu se ani po
výkonu trestu obecně prospěšných prací nemůže stran tohoto odsouzení na
obviněnou M. B. hledět, jako by nebyla odsouzena. Rozhodnutí odvolacího soudu
je podle dovolatelky v tomto směru v rozporu se zákonem a je výsledkem vadného
právního hodnocení povahy předešlého odsouzení obviněné z hlediska § 70 odst. 2
tr. zák.
Dále dovolatelka uvádí, že správná není ani úvaha odvolacího soudu v tom směru,
že by hodnocení speciální recidivy obviněné M. B. ve smyslu § 247 odst. 1 písm.
e) tr. zák. bylo vázáno pouze na předchozí odsouzení uvedené výslovně v
obžalobě a posléze i v rozsudku soudu prvního stupně ke konkretizaci znaku
speciální recidivy. Existence předešlého odsouzení pro stejnou trestnou činnost
v zákonem definované době před opětovným spácháním téhož deliktu je
objektivním faktem a netvoří součást popisu skutku. V projednávaném případě
totiž z hlediska kvalifikační okolnosti uvedené pod písm. e) § 247 odst. 1 tr.
zák. připadá v úvahu ještě odsouzení rozsudky Okresního soudu v Hradci Králové
ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 2 T 92/99, Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18.
1. 2000, sp. zn. 2 T 1/2000, a Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2000,
sp. zn. 4 T 14/2000, vždy pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 (resp.
odst. 2) tr. zák., přičemž poslední delikt dne 3. 7. 2001 spáchala ve zkušební
době podmíněných trestů odnětí svobody ze všech tří těchto předešlých odsouzení.
Podle dovolatelky tedy konstatování podmínek speciální recidivy ve smyslu § 247
odst. 1 písm. e) tr. zák. vychází z objektivního faktu předešlého odsouzení pro
obdobnou trestnou činnost a nemůže být součástí skutku jako konkrétního
protiprávního jednání. Proto se na jeho formulaci nemůže vztahovat pravidlo
vylučující reformaci in peius, jak se domnívá Krajský soud v Ostravě, pobočka v
Olomouci. Z tohoto důvodu, i kdyby se skutečně v posledním z předešlých
odsouzení hledělo na obviněnou M. B., jako by nebyla odsouzena, zůstává stále
několik dalších předcházejících odsouzení, která naplňují podmínku speciální
recidivy, a není možné od nich abstrahovat pouze proto, že nebyla citována jako
doklad naplnění znaku speciální recidivy. V každém případě však Krajský soud v
Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl o zproštění obžaloby obviněné M. B. na
základě vadného hmotně právního posouzení povahy jejího předešlého odsouzení v
rozporu s ustanovením § 70 odst. 2 tr. zák., a tím naplnil důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu
zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci,
ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 2 To 643/2002, dále podle § 265k odst. 2 tr. řádu
zrušil i další výroky na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §
265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda
dovolání nejvyšší státní zástupkyně obsahuje všechny obsahové a formální
náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad
pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro
odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, kterým byla obviněná M. B. zproštěna
obžaloby [§ 265a odst. 2 písm. b) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je
dovolání obecně přípustné. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně, bylo
proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. K podání
došlo u Okresního soudu v Přerově dne 18. 11. 2002, tj. v místě a ve lhůtě
podle § 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to
s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst.
2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Dovolatelka
odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že
napadený rozsudek o zproštění obžaloby spočívá na nesprávném hmotně právním
posouzení.
Nejvyšší soud se nejprve zaměřil na posouzení oprávněnosti uplatněného
dovolacího důvodu. Vada rozhodnutí, která spočívá na nesprávném hmotně právním
posouzení, může být úspěšně namítána prostřednictvím dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože v tomto směru Nejvyšší soud neshledal
žádný z důvodů k odmítnutí dovolání nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu § 265i
odst. 1 tr. řádu, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a
odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci,
a to v rozsahu a ze zmíněných důvodů uvedených v podaném dovolání, jakož i
řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání věci dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné.
Tento závěr o důvodnosti dovolání nejvyšší státní zástupkyně učinil Nejvyšší
soud na podkladě následujících skutečností:
Pro posouzení, zda je namítaný dovolací důvod naplněn, je rozhodující otázkou,
zda lze na obviněnou M. B. pohlížet v trestní věci Okresního soudu v Olomouci,
vedené pod sp. zn. 4 T 190/2000, jako by nebyla odsouzena, jak to dovodil v
napadeném rozsudku Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Při hodnocení
této problematiky přisvědčil Nejvyšší soud názoru dovolatelky, že závěr
odvolacího soudu není v tomto směru správný. Vychází totiž pouze ze
skutečnosti, že obviněná M. B. vykonala dne 28. 11. 2001, tedy ještě před
rozhodováním soudu prvního stupně, trest obecně prospěšných prací ve výměře 200
hodin a nutno na ni pohlížet, jako by odsouzena nebyla. Krajský soud v Ostravě,
pobočka v Olomouci, však přehlédl, že zmiňovaným rozsudkem Okresního soudu v
Olomouci ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 4 T 190/2000, kterým byl podle podané
obžaloby i rozsudku soudu prvního stupně naplněn zákonný znak zpětnosti ve
smyslu § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl obviněné M. B. uložen podle § 57a
odst. 1 tr. zák. také trest zákazu pobytu v okrese Olomouc na dobu 3 let. Tento
rozsudek nabyl právní moci dne 26. 3. 2001 a všechny uvedené skutečnosti
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v napadeném rozsudku citoval.
Nevyvodil z nich však odpovídající právní závěry. Dovolatelka správně
odkazuje na ustanovení § 70 odst. 2 tr. zák., podle kterého bylo-li pachateli
uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit dokud, neuplynula
doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení trestní zákon stanoví dobu
nejdelší. K zahlazení odsouzení obviněné M. B. ve věci vedené u Okresního soudu
v Olomouci pod sp. zn. 4 T 190/2000 tedy nemohlo dojít, neboť jmenovaná ani do
současnosti nevykonala, a prakticky ani nemohla vykonat, trest zákazu pobytu v
okrese Olomouc. Tento trest totiž může obviněná vykonat teprve po uplynutí
doby, na kterou jí byl vyměřen, tj. nejdříve dne 26. 3. 2001 (s výhradou
okolnosti uváděných v § 57a odst. 4 tr. zák., tj. že do výkonu trestu zákazu
pobytu se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody).
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, tedy pochybil, když dovodil, že
jednáním obviněné M. B. nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., konkrétně znak zpětnosti ve vztahu k
výše citovanému potrestání Okresním soudem v Olomouci, neboť z toho, co je
uvedeno shora, je zřejmé, že na odsouzení obviněné rozsudkem Okresního soudu v
Olomouci ze dne 26. 3. 20001, sp. zn. 4 T 190/2000, nelze v žádném případě
pohlížet, s ohledem na ustanovení § 70 odst. 2 tr. zák., jako na zahlazené, a
tudíž je v projednávané věci dán zákonný znak uvedený v ustanovení § 247 odst.
1 písm. e) tr. zák., tedy že obviněná M. B. si přisvojila cizí věc tím, že se
jí zmocnila, a byla za takový čin v posledních třech letech potrestána.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, trpí vadou
spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení zákonných znaků žalovaného
trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jak mu oprávněně
vytýká dovolání nejvyšší státní zástupkyně na podkladě dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K dalším námitkám uvedeným v podaném dovolání Nejvyšší soud uvádí, že správný
není ani závěr Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, v tom směru, že s
ohledem na ustanovení § 259 odst. 4 tr. řádu by nemohl po zrušení vadného
výroku o vině rozhodnout o žalovaném trestném činu krádeže tak, že by znak
zpětnosti podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spatřoval v jiném odsouzení
obviněné v posledních třech letech, než v tom, které je popsáno v rozsudku
soudu prvního stupně, neboť by tím údajně došlo ke zhoršení situace obviněné,
tedy k porušení zákazu reformace in peius. I v této otázce nutno přisvědčit
dovolatelce, že ustanovení § 259 odst. 4 tr. řádu nebrání tomu, aby znak
zpětnosti ve smyslu citovaného ustanovení trestního zákona byl dovozován v
odvolacím řízení, konaném výlučně z podnětu odvolání obviněné, i ve vztahu k
jejímu jinému předchozímu odsouzení nebo potrestání, které splňuje zákonem
stanovené podmínky. Takovéto odsouzení nebo potrestání je objektivní
skutečností, která nemá za následek ani přísnější právní kvalifikaci jednání
obviněné, ani se nedotýká rozsahu její trestné činnosti co do výše způsobené
škody apod. Tímto postupem by došlo toliko k nahrazení zákonného znaku
zpětnosti jiným odsouzením nebo potrestáním obviněné, které v době spáchání
činu splňovalo zákonné podmínky a v době spáchání činu reálně existovalo. V
odvolacím řízení by tedy nedošlo ke zhoršení postavení obviněné oproti stavu v
době rozhodování soudu prvního stupně. Jde však o skutkovou okolnost, která
musí být vyjádřena v popisu skutku, takže v tomto směru nelze souhlasit s
dovoláním nejvyšší státní zástupkyně, v němž vyjádřila opačný názor.
Proto po zjištění, že dovolání je opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 265k odst.
2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v
Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Následně Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, předmětnou trestní věc
znovu projedná, což znamená, že opětovně posoudí podané odvolání obviněné M. B.
a rozhodne o něm. Přitom je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího
soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 3 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším
soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání,
Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vypracoval:
JUDr. Pavel D o l i n e k