5 Tdo 1086/2024-1068
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2024, sp. zn. 3 To 110/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 172/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 71 T 172/2020, byl obviněný P. P. uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výši 18 000 Kč (vyměřený ve 180 denních sazbách po 100 Kč) a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2024, sp. zn. 3 To 110/2024. Trestná činnost obviněného (zjednodušeně uvedeno) spočívala (v letech 2017 a 2018) v nabídce a následném prodeji prostřednictvím internetového obchodu (na stránkách https://XY.com) konkrétně specifikované obuvi neoprávněně opatřené ochrannými známkami Adidas, PUMA a New Balance, kterou opatřoval od výrobců v Číně a Hongkongu (šlo o prodej nejméně 137 párů obuvi s nezjištěnou škodou a prospěchem ve výši nejméně 150 547 Kč), čímž obviněný porušil § 8 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších změn.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
2. Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, v němž výslovně uvedl, že jím napadá obě shora uvedená rozhodnutí, tedy jak rozsudek soudu prvního stupně, tak i usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání údajně „podle § 165 tr. ř.“. Jako důvod dovolání výslovně uvedl § 265b odst. 1 písm. g), aniž by označil právní předpis, v němž se má toto ustanovení nacházet, přičemž slovně jej interpretoval tak, že „obě rozhodnutí spočívají na nesprávné právním posouzení skutku nebo jiném nápravném hmotněprávním posouzením“. Obviněný dále pod bodem II. zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudy nižších stupňů, poukázal především na první kasační rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení z 4. 1. 2022, sp. zn. 3 To 318/2021) a pokyny v něm uvedené, které podle jeho názoru následně soud prvního stupně nesplnil, přesto pak odvolací soud výše uvedeným usnesením zamítl jeho odvolání (jakkoliv připustil snížení rozsahu trestné činnosti). Obviněný v bodě III. dovolání namítl, že i odvolací soud rezignoval na splnění svých pokynů, že nebylo náležitě objasněno, zda obchody reálně proběhly či nikoli, soudy nižších stupňů se nezabývaly koncovými zákazníky, vyslechnuto bylo jen 12 svědků, neproběhlo spárování plateb a jednotlivých příjemců. Nelze tak dovodit způsobení následku, tedy ani posoudit, zda byl čin dokonán či zůstal ve stadiu pokusu. Pod bodem IV. pak s oporou o nálezy Ústavního soudu připomněl své právo na spravedlivý proces, který je podle obviněného porušen, pokud jsou orgány veřejné moci nesprávně aplikovány právní normy a právní závěry jsou v extrémním nesouladu s přijatými skutkovými zjištěními. Dále uvedl, že musí být praktická jistota o relevantních skutkových okolnostech. Ze všech důvodů pod bodem V. dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu „napadený rozsudek i rozhodnutí odvolacího soudu“ a sám obviněného zprostil obžaloby, případně věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
3. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která je shledala zjevně neopodstatněným a navrhla je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Předně upozornila, že obviněný
ani správně neoznačil dovolací důvod, neboť nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je nyní uvedeno v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a nikoli v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zde byl uveden do 31. 12. 2021). Obviněný však zpochybňoval skutková zjištění, což by bylo výjimečně možné podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by ale dovolatel označil konkrétní skutkové zjištění a jeho zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů. Státní zástupkyně však takové rozpory odmítla.
Námitky obviněného jsou totiž pouhou polemikou se soudy nižších stupňů ohledně výsledků provedeného dokazování. Takové námitky tak ani nemohou naplnit zmíněný ani žádný jiný dovolací důvod. Nedošlo ani k porušení principu presumpce neviny, ani zásady in dubio pro reo. Dále státní zástupkyně shrnula výsledky dokazování, z nichž jednoznačně vyplývá, že obviněný vědomě obchodoval se zbožím, o kterém věděl, že je neoprávněně označené uvedenými ochrannými známkami, a které sám nakupoval prostřednictvím internetového tržiště Aliexpress od prodejců především z Číny a Honkongu.
Tomu také odpovídaly ceny, za které zboží nakupoval a následně prodával. Že šlo o padělky, potvrdili i sami jeho zákazníci. Obviněný provozoval označené webové stránky, disponoval též účty u bank, na které přicházely platby za zboží. Není ani pravdou, že se nepodařilo spárovat konkrétní údaje z evidenčního seznamu, který si vedl obviněný. Soud prvního stupně z interní evidence obchodů obviněného vybral pouze zde evidované prodeje značek a typů obuvi, které byly podrobeny zkoumání v rámci odborného vyjádření se závěrem, že se jedná o padělek, přičemž u každého typu vycházel z nejnižší zde uvedené marže, čímž postupoval v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného a určil tak minimální výši získaného prospěchu.
Úvahu odvolacího soudu o tom, že nelze rozumně předpokládat, že by si obviněný vedl evidenci obchodů neuskutečněných, byla naprosto legitimní. Uzavřela, že v posuzované věci byly učiněné skutkové závěry soudů nižších stupňů dostatečně důkazně podloženy.
4. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který této možnosti nevyužil.
III. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání
5. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že v zásadě lze akceptovat, že jsou splněny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, bylo tak možno zabývat se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. V této spojitosti je ale třeba uvést, že obviněný, ač zastoupen obhájcem, tedy osobou práva znalou, předně napadal dovoláním „obě rozhodnutí“, tedy jak soudu druhého stupně, tak i prvního stupně, ačkoliv podle § 265a odst. 1 tr. ř. se dovoláním napadá rozhodnutí ve věci samé učiněné soudem druhého stupně, jímž může být i usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, jak vyplývá z § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Především ale při podání dovolání uplatňoval již téměř tři roky neúčinnou právní úpravu, kterou navíc ani neopsal správně. Uplatnil totiž dovolací důvod uvedený v „§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“, který podle něj má spočívat v tom, že „obě rozhodnutí spočívají na nesprávné právním posouzení skutku nebo jiném nápravném hmotněprávním posouzením“. Zjevně tak mínil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, což je od 1. 1. 2022 (po novelizaci provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Doplněn totiž byl do § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nový dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Šlo o reakci zákonodárce na rozvinutou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu k tzv. extrémnímu rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a závažným vadám procesu dokazování majících povahu zásahu do základních práv a svobod (zejména tzv. opomenutých důkazů a založení zjištění na důkazech nezákonných). Ovšem takové vady se musí týkat „rozhodných“ skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Avšak obviněný ve svém dovolání, protože si této právní úpravy ani nebyl vědom, neoznačil žádné takové rozhodné skutkové zjištění mající svůj odraz v nějakém konkrétním znaku trestného činu. Tím v daném případě nepochybně není ani obviněným jediné zpochybněné zjištění týkající se výše prospěchu, kterého měl svým činem dosáhnout. Po změně právní kvalifikace provedené soudem prvního stupně po předchozím kasačním zásahu odvolacího soudu totiž není prospěch znakem skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný nakonec uznán vinným (viz § 268 odst. 1 tr. zákoníku).
6. Především ale měl obviněný, pokud chtěl brojit proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, uplatnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který však obviněný ve svém dovolání vůbec nezmínil. Jedině jeho prostřednictvím totiž lze úspěšně zpochybnit usnesení o zamítnutí odvolání, a to buď proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti odsuzujícímu rozsudku ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený § 265b odst. 1 v písmenech a) až l) tr. ř. Takto ale obviněný své dovolání neformuloval.
7. Po přezkoumání dovolání obviněného lze nadto konstatovat, že i kdyby shora uvedených nedostatků jeho podání nebylo, jím konkrétně přednesené námitky by stejně nemohly žádný z dovolacích důvodů naplnit. Obviněný totiž pouze obecně polemizoval se soudy nižších stupňů ohledně rozsahu provedeného dokazování a skutkových závěrů, zpochybňoval však konkrétně jen závěr o výši prospěchu, který měl svým činem získat a který se nijak neodráží v konkrétním znaku trestného činu. Kromě toho se se stejnou obhajobou obviněného zcela vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, na která lze plně odkázat. V trestním řízení nebylo vůbec žádných pochyb, že obviněný prostřednictvím jím provozovaného internetového obchodu prodával obuv neoprávněně označenou ochrannými známkami, o čemž velmi dobře věděl, přizpůsobil tomu též cenu obuvi, taktéž o tom dobře věděli i zákazníci. Nebylo ani pochyb o tom, že se alespoň některé obchody uskutečnily. V tomto směru jde o pouhou polemiku obviněného s hodnocením důkazů ze strany soudů nižších stupňů, kterou není povolán řešit Nejvyšší soud v dovolacím řízení, neboť sám důkazy neprovádí a vychází z hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Zároveň nejde a nemůže jít o tzv. zjevný rozpor mezi skutkovými závěry a obsahem důkazů, pokud soudy nižších stupňů vycházely z jedné verze (přednesené veřejným žalobcem) podporované jednou skupinou důkazů a nepřisvědčily jiné verzi prosazované druhou stranou a mající případně oporu v jiné části důkazů.
8. Jen na podkladě znalosti trestního spisu tak (obiter dictum) může Nejvyšší soud uvést, že i on považuje skutková zjištění a výsledky učiněné v tomto trestním řízení za opodstatněné a odůvodněné. Obviněný si byl plně vědom, že systematicky nabízel a prodával zboží porušující práva duševního vlastnictví poškozených obchodních společností (Adidas AG, PUMA SE a New Balance), zajištěná obuv nebyla vyrobena těmito poškozenými obchodními společnostmi ani s jejich souhlasem, přesto byla označena jejich ochrannými známkami. Soudy nižších stupňů přitom vycházely z výpovědí jednotlivých svědků (poškozených zákazníků, asijských prodejců a právních zástupců poškozených obchodních společností), ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, znalce Ing. Václava Poloka a především z listinných důkazů a policejního vyhodnocení jeho elektronické komunikace. V e-mailových schránkách obviněného (zejména XY@email.cz), byly zjištěny objednávky jednotlivých párů obuvi (celkem bylo soudem prvního stupně zdokumentováno 1337 objednávek obuvi), dále na jeho bankovní účty byly jednotlivými zákazníky posílány platby za toto zboží, příp. toto zboží bylo placeno v hotovosti, byla zajištěna komunikace s asijskými prodejci zboží, která prokazovala, že se jednalo o padělky ze třetích zemí, zejména z Číny a Honkongu, a které obviněný nakupoval v různých e-shopech, zejména na internetovém tržišti www.aliexpress.com. Obviněný věděl, že zboží jednoznačně porušovalo průmyslová práva majitelů těchto ochranných známek, byl o tom informován asijskými prodejci, což ostatně vyplynulo i z vyhodnocení elektronické komunikace prostřednictvím Whatsapp v jeho mobilním telefonu. Bylo také postaveno najisto, že obviněný následně prodával padělané zboží pomocí svého e-shopu na území Evropské unie metodou tzv. dropshipingu. Ve zbytku lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.
IV. Závěrečné shrnutí
9. Lze tak shrnout, že obviněný uplatnil jediný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak jím vznesené námitky tomuto ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídaly. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 1. 2025
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu