5 Tdo 1092/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004 o dovolání, které podal obviněný J. L., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 50 To 145/2004, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 29/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný J. L. byl trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 7 T 29/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Za to byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Současně byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti a podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby podle svých sil a možností nahradil způsobenou škodu. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 8. 2002.
Dne 19. 4. 2004 vydal Okresní soud v Karlových Varech v uvedené trestní věci usnesení, kterým podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodl, že se shora zmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců uložený obviněnému J. L. vykoná, přičemž k jeho výkonu byl obviněný zařazen podle § 39a odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. do věznice s dohledem.
Citované usnesení soudu prvního stupně napadl obviněný stížností, kterou Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 50 To 145/2004, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný J. L. dne 22. 7. 2004 prostřednictvím obhájce dovolání, kterým se s odkazem na dovolací důvod podle § 265bodst. 1 písm. l) tr. řádu domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný se domnívá, že toto usnesení Krajského soudu v Plzni je napadnutelné dovoláním podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu per analogiam.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, není obsaženo v taxativním výčtu v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, proto ho dovoláním napadnout nelze. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nevyšší soud“) podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se potom podle legální definice rozumí rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Obviněný J. L. svým dovoláním sice napadl usnesení soudu učiněné ve druhém stupni, ale jde o rozhodnutí, kterým bylo ve smyslu § 60 odst. 1 tr. zák. vysloveno, že se vykoná trest odnětí svobody, jehož výkon byl původně podmíněně odložen. Takové usnesení se však za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu nepovažuje, a proto je nelze dovoláním napadnout. Analogický výklad, jehož se obviněný domáhá, zde nepřichází v úvahu, protože dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým se zasahuje do již pravomocného soudního rozhodnutí, takže zájem na stabilitě právních vztahů založených takovým rozhodnutím nedovoluje rozšiřovat taxativní zákonný výčet obsažený v ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že podané dovolání obviněného J. L. směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, aniž bylo zapotřebí zabývat se otázkou, zda případně existují i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl dovolací soud rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 22. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry