5 Tdo 119/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. února 2006 v neveřejném zasedání o
dovolání obviněného R. C., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6.
2005, sp. zn. 9 To 239/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Okresního soudu ve Ždáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 51/2000, t a k t
o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Ždáře nad Sázavou ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 3 T
51/2000, byl obviněný R. C. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248
odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., a byl odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1
a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil poškozenému
ing. O. B. částku 462.500,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený ing.
O. B. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 19. 1. 1999 ve Ž. n. S. uzavřel s ing.
O. B. písemnou dohodu, podle níž se zavázal ing. O. B. v termínu do 30. 3. 1999
obstarat osobní automobil zn. Mitsubishi Pajero Metal Top 2,8 ITD GLS, téhož
dne převzal na nákup tohoto vozidla částku 500.000,- Kč, přičemž jako součást
této dohody byla stanovena povinnost obviněného vrátit v termínu do 2. 4. 1999
částku 500.000,- Kč v případě, že do stanoveného data vozidlo neobstará;
obviněný však v uvedeném termínu vozidlo nedodal a převzatou částku dosud přes
opakované upomínky poškozeného nevrátil.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. C. odvolání proti všem jeho výrokům.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 9 To 239/2005, zamítl
odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 9 To
239/2005, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. Z. dovolání
opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný
vytkl soudům, že učinily nesprávná skutková zjištění, když na základě
provedených důkazů dospěly k závěru, že převzal částku 500.000,- Kč. Soudy
podle něj nesprávně hodnotily obsah listiny, v níž je uvedeno, že převzal
částku 500.000,- Kč, pod kterou připojil svůj úředně ověřený podpis, neboť
podle něj nelze z jejího obsahu usuzovat, že došlo k převzetí této částky.
Namítl, že sice měl vůči poškozenému ing. O. B. závazek, ale pouze ve výši
120.000 – 122.000,- Kč, který měl být splacen jiný den. Podle obviněného měl
soud v tomto smyslu hodnotit také výpověď svědka B. D. Dále uvedl, že v řízení
nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu zpronevěry podle § 248
odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., a proto odmítl skutkové závěry soudů a jejich
právní posouzení.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 9 To
239/2005, a rozsudek Okresního soudu ve Ždáře nad Sázavou ze dne 21. 4. 2005,
sp. zn. 3 T 51/2000, a aby věc přikázal Okresnímu soudu ve Ždáře nad Sázavou k
novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný
primárně nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a zákonnými znaky
trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ale soudům
pouze vytkl vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadl soudy
učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného proti způsobu hodnocení obsahu
dohody ze dne 19. 1. 1999 o převzetí částky 500.000,- Kč a existenci tohoto
závazku jsou námitkami proti správnosti a úplnosti skutkového stavu zjištěného
postupem podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takovými námitkami jsou podle nejvyšší
státní zástupkyně také výhrady obviněného ohledně hodnocení výpovědí svědků,
zejména svědka B. D. Dále podotkla, že závěry soudu o existenci objektivní i
subjektivní stránky jsou závěry právními, které však vycházejí ze skutkových
zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkumu se
nelze domáhat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z
těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném
zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání
podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním
napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve
druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné,
neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.,
dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.,
bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v
zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení
trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které
se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve
věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového
zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s
ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový
stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže
změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je
určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí
přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu
prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke
zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který
může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na
tento dovolací důvod nelze totiž přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné
porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 449/2003).
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku,
ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl skutková zjištění
učiněná soudy. Námitky obviněného, že poškozenému ing. O. B. dlužil pouze
částku ve výši 122.000,- Kč, že částku 500.000,- Kč nepřevzal, že to podle něj
neprokazuje ani dohoda ze dne 19. 1. 1999 o převzetí částky 500.000,- Kč a jeho
výtka týkající se hodnocení výpovědi svědků, zejména svědka Bohumíra Dvořáka,
jsou námitky skutkové povahy, kterými se soudy zabývaly a přesvědčivě
vypořádaly již v předchozích stádiích trestního řízení. Soudy dospěly ze
skutkových zjištění k závěru, že obviněný skutečně dlužil poškozenému částku ve
výši 120.000 – 122.000,- Kč, jednalo se však o jiný závazek, který vznikl za
jiným účelem a v jiném termínu. Námitka obviněného R. C., že mu nebyla
prokázána subjektivní stránka trestného činu je primárně námitkou skutkovou,
protože soudy na základě důkazů týkajících se popisovaného závazku obviněného a
jeho jednání zjistily skutkový stav, z něhož je zřejmé, že obviněný neměl v
úmyslu obstarat vozidlo podle smlouvy ze dne 19. 1. 1999 ani vrátit převzatou
částku 500.000,- Kč a naplnil tak i subjektivní stránku trestného činu
zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§ 4
a § 5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích
trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu
vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních
znacích trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). Obviněný tak ve svém
dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně
právní posouzení, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového
zjištění byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá
z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve
věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním,
tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození
skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o
dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení
zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn
námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem
hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání
uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr.
ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek