5 Tdo 1222/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o
dovolání, které podal obviněný I. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 4 To 354/2017,
který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v
Brně pod sp. zn. 8 T 8/2017, takto:
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se částečně zrušují
- jednak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 4
To 354/2017, a to pokud jím bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání
obviněného podané proti výrokům o náhradě škody,
- a jednak rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2017, sp. zn.
8 T 8/2017, ve výrocích o náhradě škody, jimiž jednak byla obviněnému podle §
228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti
Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8,
škodu ve výši 247 978 Kč a obchodní společnosti AXA životní pojišťovna, a. s.,
IČ: 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, škodu ve výši 275 390 Kč, a
jednak byly uvedené poškozené obchodní společnosti odkázány podle § 229 odst. 2
tr. řádu se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově
navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265m odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím § 265 tr. řádu se poškozené
obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke
Štvanici 656/3, Praha 8, a AXA životní pojišťovna, a. s., IČ: 61859524, se
sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, odkazují s uplatněnými nároky na náhradu škody
na řízení ve věcech občanskoprávních.
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 8 T
8/2017, byl obviněný I. L. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1,
odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin mu byl
uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dva
a půl) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Zároveň mu byl podle
§ 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen
peněžitý trest ve výši 80 000 Kč, vyměřený ve 100 denních sazbách po 800 Kč.
Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl
vykonán ve stanovené lhůtě, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1
roku. Uvedeným rozsudkem byl podle § 226 písm. b) tr. řádu obviněný I. L.
rovněž zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 2.
2017, sp. zn. 1 Zt 130/2016, pro blíže popsaný skutek původně uvedený pod bodem
druhým obžaloby, který jí byl právně kvalifikován jako pokusu zločinu poškození
věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr.
zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému stanovena povinnost
nahradit škodu poškozeným obchodním společnostem Allianz pojišťovna, a. s., IČ:
47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 (dále ve zkratce jen „Allianz“),
ve výši 247 978 Kč a AXA životní pojišťovna, a. s., IČ: 61859524, se sídlem
Lazarská 13/8, Praha 2 (dále ve zkratce jen „Axa“), ve výši 275 390 Kč. Podle §
229 odst. 2 tr. řádu byly uvedené poškozené obchodní společnosti se zbytkem
svých nároků na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedeného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.
zákoníku se obviněný dopustil podle rozsudku soudu prvního stupně tím, že
(zjednodušeně uvedeno) v období nejpozději od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 na
různých místech České republiky jako jediný společník a jednatel obchodní
společnosti B. X. p., IČ: XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen „B.“),
předstíral pojišťovnám Allianz a AXA, že zprostředkoval za uvedenou obchodní
společnost B. jako pojišťovacího agenta uzavření pojistných smluv, avšak učinil
tak bez souhlasu pojištěných osob za současného zneužití jejich osobních údajů,
přičemž za údajné zprostředkování takto uzavřených pojistných smluv vylákal od
pojišťovny Allianz provizi ve výši nejméně 247 978 Kč a od pojišťovny AXA
provizi ve výši nejméně 275 390 Kč. Dále je ve výroku rozsudku soudu prvního
stupně konkrétně popsáno 8 jednotlivých případů podvodného jednání (celkem šlo
o 8 pojistných smluv se 4 různými osobami).
3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný I. L. odvolání, o němž
rozhodl Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2018
usnesením pod sp. zn. 4 To 354/2017 tak, že jej podle § 256 tr. řádu zamítl.
I. Dovolání obviněného
4. Uvedené usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný I. L.
dovoláním, jímž brojil proti té části usnesení soudu druhého stupně, jíž bylo
zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně výroku o
náhradě škody, kterým bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradu škody
pojišťovně Allianz částku ve výši 247 978 Kč a pojišťovně AXA částku ve výši
275 390 Kč, a dále v části týkající se zamítnutí odvolání směřovanému proti
zprošťujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně. Své dovolání podal z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měl za to, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá jednak na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a
jednak na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. K výroku, jímž soud prvního stupně zavázal obviněného k náhradě
škody, obviněný uvedl, že již ve svém podaném odvolání upozornil na fakt, že
pojišťovna Allianz si jednostranně v souladu se smlouvou odečetla z kaučního
konta částku 396 489,25 Kč a pojišťovna AXA obdržela částku ve výši celkem 400
000 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že provize vyplacené ze smluv uvedených v
odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně byly vráceny (dokonce i některé
provize navíc). Proto nespatřoval dovolatel důvod přiznávat v trestním řízení
těmto obchodním společnostem nárok na náhradu škody. Upozornil, že odvolací
soud se s touto námitkou obviněného nijak nevypořádal. Odvolací soud tak
pochybil, jestliže ignoroval tuto vadu, resp. překážku pro uložení povinnosti k
náhradě škody. Obviněný dále podotkl, že nesprávná výše provizí uvedených u
pojišťovny AXA není (z hlediska viny) významná, neboť ani správná výše (celkem
507 168 Kč) by nepřivodila změnu zločinu na přečin (byť jen těsně).
6. Dovolatel dále nesouhlasil s důvodem zproštění obžaloby podle § 226
písm. b) tr. řádu, že skutek citovaný v odsuzujícím rozsudku na str. 3 a 4 není
trestným činem. Obviněný totiž měl za to, že měl být obžaloby zproštěn podle §
226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl
stíhán. Zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, mohlo podle
obviněného být pouhým omylem soudu prvního stupně, který se okolnostem
zproštění správně a vyčerpávajícím způsobem věnoval na str. 22–24 svého
rozsudku. Obviněný byl přesvědčen, že odvolací soud popsal zprošťující skutek
způsobem odporujícím obžalobě a i napadenému rozsudku soudu prvního stupně,
pokud zcela pominul v obžalobě tvrzené okolnosti, které ovšem nebyly prokázány,
došlo tak k porušení zásady totožnosti skutku.
7. S ohledem na výše uvedené proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud
napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby sám rozhodl podle § 265m
tr. řádu rozsudkem tak, že odkáže poškozené obchodní společnosti s jejich
nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a ohledně skutku
původně uvedeného pod bodem 2) obžaloby státního zástupce Městského státního
zastupitelství v Brně zprostí obviněného obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu.
II. Vyjádření k dovolání
8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství, podle níž námitky obviněného, které zaměřil proti
důvodu zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, nenaplňují deklarovaný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. To ovšem neplatí o
výhradách ohledně výroku o náhradě škody, kterými formálně správně naplnil
namítaný dovolací důvod, avšak neshledala je důvodnými.
9. Státní zástupkyně upozornila, že odkazem na dovolací důvod uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze brojit proti zprošťujícímu rozsudku v
případě, v němž ke zproštění obžaloby došlo proto, že se žalovaný skutek stal,
ale není trestným činem. Uvedenými výhradami totiž obviněný zpochybňoval
skutková zjištění soudů nižších stupňů, neboť tvrdil, že se nestalo nic z toho,
co bylo předmětem jeho trestního stíhání, tedy co bylo popsáno v obžalobě pod
bodem 2). Jak ovšem vyplývá z výroku i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně
(viz jeho str. 20 až 24), soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo
prokázáno, že obviněný věděl o tzv. stornech smluv předtím, než se obchodní
společnosti Finesta Group, a. s., začaly vyplácet zálohy. V posuzované věci
naopak nevznikly pochybnosti o tom, že se stal skutek spočívající ve zcizení
majetku obchodní společnosti B. X. p., za situace, kdy tato obchodní společnost
měla dluhy vůči pojišťovnám Allianz a AXA. Takovým skutkovým zjištěním pak
odpovídá důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, který je
naplněn, pokud v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V
posuzované věci nemohl být skutek trestným činem proto, že obviněný nenaplnil
subjektivní stránku pokusu zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1, § 222
odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Pokud se obviněný v takovém
případě dožadoval zproštění obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. a) tr.
řádu, ve skutečnosti se tím domáhal změny skutkových zjištění. Jestliže soud
prvního stupně uzavřel, že se skutek stal (avšak není trestným činem), zatímco
obviněný se dovoláním domáhal rozhodnutí, že se skutek nestal (resp. nebyl
prokázán), pak napadeným rozhodnutím nevytýkal nesprávné hmotněprávní posouzení
ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K těmto skutkovým výhradám
dovolatele nebylo podle státní zástupkyně možno přihlížet a bylo by namístě
podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo
podáno z jiných než zákonných důvodů.
10. K dovolatelově námitce ohledně chybného výroku zavazujícího
obviněného k náhradě škody státní zástupkyně uvedla, že se neztotožnila s jeho
názorem, podle něhož ve věci neexistoval důvod pro přiznání nároků na náhradu
škody. Státní zástupkyně na podkladě znalostí z trestního spisu dovodila, že
škoda způsobená trestným činem poškozeným obchodním společnostem nebyla
uhrazena v rozsahu a způsobem, který by odpovídal jejich nárokům na náhradu
škody. Podotkla, že zákonným znakem zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4
písm. d) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, je mimo jiné způsobení
škody na cizím majetku, o čemž v tomto řízení nebylo pochyb. Škoda a její výše
byla řádně uvedena ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Poškozené obchodní
společnosti nárok na náhradu škody řádně a včas uplatnily. Proto námitky
obviněného vytýkající pochybení výroku napadeného rozhodnutí o povinnosti k
náhradě škody způsobené trestným činem, resp. výhrady obviněného proti rozsahu,
v němž byl zavázán k této povinnosti, považovala za nedůvodné.
11. S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší
soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně
souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v
neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
12. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství bylo
k případné replice zasláno obviněnému, který tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální
podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a
opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
14. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na
rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z
jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů
podle § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. podle § 265b odst. 2 tr.
řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný
dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky
dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
15. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, který obviněný uplatnil, je možno podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem
trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem
jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení
hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy,
jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky
jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo
nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může
spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání
určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že
nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento
dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších
stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale
na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které
soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele.
Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách
proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily,
jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě
pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
16. Na úvod je třeba dodat, že obviněný sice formálně deklaroval
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti ale
měl na mysli spíše dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v
jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího,
který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku,
odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, resp. v § 265a odst. 2 písm. b)
tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
17. Toto pochybení však samo o sobě nebylo natolik závažné, aby Nejvyšší
soud jen proto dovolání obviněného odmítl. To platí zvláště za situace, kdy
Nejvyšší soud považoval podané dovolání zčásti za důvodné, a proto mu v této
části vyhověl, jak bude vysvětleno dále.
b) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu
18. Část dovolatelových námitek nelze zahrnout pod jím deklarovaný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný z
taxativně vymezených dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu [tedy ani §
265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jak bylo uvedeno shora]. To platí pro námitky
obviněného, kterými brojil proti důvodu zproštění obžaloby podle § 226 písm. b)
tr. řádu pro skutek citovaný v rozsudku soudu prvního stupně, a domáhal se
příznivějšího důvodu zproštění podle § 226 písm. a) tr. řádu.
19. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout důvody zproštění
obžaloby podle § 226 písm. a) a b) tr. řádu a jejich vzájemný vztah. Na základě
důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných
soudem, a to i k návrhům ostatních stran, soud zprostí obžalovaného obžaloby
podle § 226 písm. a) tr. řádu, jestliže nebylo prokázáno, že se stal skutek,
pro nějž je obžalovaný stíhán, zatímco podle § 226 písm. b) tr. řádu, jestliže
skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem.
20. Důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu je dán tehdy,
pokud soud po vyčerpání všech dosažitelných důkazů opatřených a provedených za
součinnosti stran a na základě provedeného dokazování nemůže spolehlivě
rozhodnout, že se vůbec stal skutek uvedený v žalobním návrhu, který je
předmětem rozhodování v hlavním líčení, tedy, že se uskutečnilo to, co se uvádí
v popisu skutku v petitu obžaloby. Při zproštění podle § 226 písm. a) tr. řádu
se nevyžaduje prokázání, že se skutek nestal (viz rozhodnutí pod č. 13/1982 Sb.
rozh. tr.). Pro použití tohoto zprošťujícího důvodu rovněž není nutné, aby se
nestalo vůbec nic z toho, co uvádí žalobní návrh v popisu skutku. Postačí, když
se nestalo to, co tvoří podstatu skutku (viz rozhodnutí pod č. 37/1989-II. Sb.
rozh. tr.), ovšem při respektování zásad pro hodnocení totožnosti skutku (viz
Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C.
H. Beck, 2013, s. 2814).
21. Naproti tomu u důvodu zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr.
řádu má soud za to, že se skutkový děj, který tvoří základ obžaloby, sice
skutečně alespoň z podstatné části stal, protože došlo k tomu, v čem obžaloba
spatřovala jednání a následek, tj. byla spolehlivě prokázána podstata skutku, o
němž je soud povinen a oprávněn rozhodovat podle § 220 odst. 1 tr. řádu, ale
prokázaný skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nenaplňuje všechny znaky
objektivní i subjektivní stránky skutkové podstaty některého trestného činu
(viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2814). Podle judikatury tvoří základ skutku
jednání, je-li prokázáno, avšak i když není prokázán následek (případně
zavinění pachatele), není možno zprostit obžalovaného podle § 226 písm. a) tr.
řádu, ale je třeba užít důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. řádu (viz již
zmíněné rozhodnutí pod č. 37/1989-II. Sb. rozh. tr.).
22. V posuzované věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že skutek
popsaný pod bodem 2) obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne
2. 2. 2017, sp. zn. 1 Zt 130/2016, v němž byl spatřován pokus zločinu poškození
věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr.
zákoníku, není trestným činem, ovšem zároveň nevznikly pochybnosti o tom, že se
tento skutek spočívající ve zcizení majetku obchodní společnosti B. stal za
situace, kdy tato obchodní společnost měla dluhy vůči pojišťovnám Allianz a
AXA. Po provedeném dokazování Městský soud v Brně uzavřel, že nemohl vzít za
prokázané úmyslné zavinění obžalovaného pro nedostatek složky volní, byť i jen
ve formě srozumění, s tím, že by byl srozuměn se zvýšenou „stornovostí“ smluv
pro odstoupení od nich, což v konečném důsledku povede k vracení provizí, resp.
dokonce nebylo prokázáno, že by věděl o této možnosti (viz poněkud
nejednoznačné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 22 až 24 při
rozlišování jednotlivých složek zavinění). Závěr soudu prvního stupně byl
takový, že se v trestním řízení nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat,
že by se obviněný úmyslně (a to ani s úmyslem eventuálním) pokusil zmařit
uspokojení existujících pohledávek věřitelů obchodní společnosti B. Jak nicméně
vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně a též z usnesení soudu druhého stupně
(na str. 5–6 odůvodnění jeho usnesení), i když dokazováním bylo prokázáno, že
se žalovaný skutek stal (obviněný odstranil jediný významný majetek obchodní
společnosti B., ačkoliv tato obchodní společnost měla pohledávky u svých
věřitelů), nebylo však možno dovodit všechny znaky pokusu zločinu poškození
věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr.
zákoníku, a to konkrétně zavinění jako znak subjektivní stránky skutkové
podstaty uvedeného trestného činu, resp. jeho pokusu. Za této situace pak soud
prvního stupně správně obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr.
řádu, tedy, že žalovaný skutek není trestným činem pro absenci zavinění
pachatele. Jestliže odvolací soud nesprávně odkazoval na ustanovení § 226 písm.
a) tr. řádu, jednalo se nepochybně o pouhou písařskou chybu, jak lze též z
kontextu odůvodnění jeho usnesení dovodit.
23. Jestliže tedy v nyní posuzované věci soud prvního stupně dospěl k
závěru, podle něhož bylo prokázáno, že se skutek stal, nemohl obviněného
zprostit obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. a) tr. řádu, který je
podmíněn zjištěním, že není prokázáno, že se skutek stal. Nejvyšší soud
neshledal ani tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými
důkazy, který by snad měl být důvodem jeho zásahu, a to i při plném respektu k
ochraně základních práv a svobod obviněného, jakým je právo na obhajobu a právo
na spravedlivý proces, vymezených především Úmluvou o ochraně lidských práv a
základních svobod a Listinou základních práv a svobod, jak vyplývá z ustálené
judikatury Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze
dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního
soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str.
599 Sb. n. a u.).
24. Proto tvrzením, že u obviněného přicházelo v úvahu zproštění
obžaloby pouze z důvodu podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť dovolatel má za
to, že žalovaný skutek se nestal a skutkový děj se neodehrál způsobem uvedeným
v obžalobě, dovolatel nenamítal hmotněprávní vady. Uvedenými výhradami totiž
zpochybňoval skutková zjištění soudů nižších stupňů, podle nichž bylo
prokázáno, že se žalovaný skutek stal, avšak není trestným činem. Dovolání je v
takovém případě podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu, a proto k těmto
skutkovým výhradám dovolatele nebylo možno přihlédnout a Nejvyšší soud nemohl z
jejich podnětu meritorně přezkoumávat věc, jak ve svém vyjádření uvedla i
státní zástupkyně. Kdyby měl Nejvyšší soud vyhovět dovolání obviněného ohledně
důvodu zproštění obžaloby, musel by učinit odlišný skutkový závěr, než k jakému
dospěly soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích. Jak totiž bylo už shora
zdůrazněno, důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu je založen
na předpokladu, podle kterého nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl
obviněný stíhán, zatímco důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu
je podmíněn opačným závěrem, tj. že se skutek stal (jeho spáchání obviněným je
dostatečně prokázáno), ale není trestným činem. To jsou naprosto odlišné
skutkové varianty a případná změna jedné v druhou vyžaduje provedení nebo
zopakování alespoň podstatných důkazů ke stíhanému skutku, což ovšem není možné
v řízení o dovolání, kde se důkazy až na výjimky neprovádějí (§ 265r odst. 7
tr. řádu), a Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového stavu
zjištěného v řízení před soudy prvního a druhého stupně a z jejich skutkových
závěrů.
25. V této části tak bylo dovolání obviněného shledáno jako podané z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, a bylo by na místě jej
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, kdyby nebylo dalších
důvodných výhrad ohledně výroku o náhradě škodě.
c) K námitkám ohledně výroku o náhradě škody
26. Naproti tomu považoval Nejvyšší soud za důvodné námitky obviněného
I. L., které se týkaly výroků o náhradě škody, pokud bylo rozhodnuto o tom, že
obviněný má zaplatit na náhradu škody pojišťovně Allianz částku 247 978 Kč a
pojišťovně AXA částku 275 390 Kč. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou v tomto
směru zcela nepřezkoumatelná, soudy těmto výrokům nevěnovaly dostatečnou
pozornost, resp. nevypořádaly se s argumentací obviněného, že provize získané
ze smluv citovaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byly řádně
pojišťovně Allianz vráceny, a to formou jednostranného zaúčtování částky 396
489,25 Kč dne 5. 2. 2013 z kaučního konta a pojišťovně AXA dohodou o vypořádání
nároků ze dne 28. 3. 2013 ve 4 splátkách po 100 000 Kč. Odvolací soud tyto
dovolatelovy námitky nepřezkoumal vůbec, zůstaly zcela stranou jeho pozornosti,
soudy nižších stupňů k těmto otázkám nevedly dokazování, případně se s
provedenými důkazy nijak ve svých rozhodnutích nevypořádaly, neučinily potřebné
skutkové závěry a vlastně je ani nijak právně nehodnotily.
27. Soud prvního stupně tento významný výrok v písemném vyhotovení
rozsudku náležitě neodůvodnil a ani odvolací soud uvedenou chybu nenapravil.
Není tak vůbec zřejmé, jaké jsou skutkové závěry ohledně uvedených nároků, zda
k nějakým platbám po činu, jak tvrdil obviněný, došlo, či nikoli, stejně tak
není zřejmé, podle jakého hmotněprávního předpisu a jeho konkrétního ustanovení
soudy nižších stupňů při rozhodnutí o náhradě škody postupovaly, proč zákonné
znaky daného ustanovení považovaly za splněné, případně proč nepoužily jiné
ustanovení. K povinnosti náležitě odůvodnit i výrok o náhradě škody tak, jako
by rozhodoval civilní soud, zejména pokud jde o to, o který hmotněprávní
předpis je nárok opřen, zda nárok v době rozhodování soudu trval, zda jeho
přiznání nebrání nějaká zákonná překážka ve smyslu § 228 odst. 1 věta za
středníkem tr. řádu, je možné odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu či
Ústavního soudu (tak např. stanovisko Nejvyššího soud ze dne 22. 2. 1967, sp.
zn. Pls 3/67, publikované ve svazku č. 7 ročníku 1967 na str. 225 Sb. rozh.
tr., případně nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS
1320/08, uveřejněný ve svazku 55 pod č. 218/2009 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu).
28. V daném případě s ohledem na zcela nedostatečná skutková zjištění
ohledně okolností významných pro rozhodnutí o nároku na náhradu škody, resp.
pro posouzení důvodnosti námitek obviněného o nahrazení škody poškozeným
pojišťovnám, nebylo možné zjednat nápravu zjištěné vady ani v řízení o
dovolání, protože by bylo třeba v tomto směru doplnit zásadním způsobem
dokazování. Z uvedených důvodů bylo třeba přisvědčit oprávněné námitce
obviněného, takže rozhodnutí soudů nižších stupňů, pokud jde o výrok o náhradě
škody, nemohla obstát.
29. Nejvyšší soud proto přistoupil k částečnému zrušení rozhodnutí soudů
nižších stupňů, jde-li právě o výroky o náhradě škody, a sám učinil rozhodnutí
nové, jímž obě poškozené pojišťovny (Allianz a Axa) odkázal s jejich nároky na
řízení ve věcech občanskoprávních.
V. Závěrečné shrnutí
30. Nejvyšší soud proto ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že námitky obviněného částečně neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu, a to
co se týče důvodu zproštění obžaloby. Naopak vzhledem ke shora uvedenému
nemohly obstát výroky rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se týkaly
uplatněných nároků poškozených pojišťoven Allianz a Axa na náhradu škody.
31. Na podkladě částečně důvodného dovolání obviněného I. L. proto
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu jednak částečně zrušil napadené
usnesení soudu druhého stupně, a to pokud jím bylo podle § 256 tr. řádu
zamítnuto odvolání obviněného podané proti výrokům o náhradě škody, a jednak
zrušil částečně i rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výrocích o náhradě
škody, jimiž jednak byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena
povinnost nahradit škodu poškozeným obchodním společnostem Allianz a AXA, a
jednak byly uvedené poškozené obchodní společnosti odkázány podle § 229 odst. 2
tr. řádu se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další
rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože o uplatněných nárocích
na náhradu škody nebylo možné rozhodnout v řízení před Nejvyšším soudem (i s
ohledem na zcela nedostatečná skutková zjištění, která se jich týkají),
Nejvyšší soud podle § 265m odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím § 265 tr.
řádu poškozené obchodní společnosti Allianz a AXA odkázal s uplatněnými nároky
na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
32. Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §
265r odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu