5 Tdo 1224/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18.
října 2006 o dovolání, které podal obviněný R. N. , proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 4 To 41/2006, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T
13/2004, t a k t o :
Z podnětu dovolání obviněného R. N. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š
u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 4 To 41/2006.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově
navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Vrchnímu soudu v
Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný R. N. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4.
2006, sp. zn. 7 T 13/2004, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti
při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil
tím, že dne 5. 8. 1998 jako generální ředitel obchodní společnosti O. N., a.
s., uzavřel s obchodní společností P. P., s. r. o., se sídlem P., ul. S.,
zastoupenou doc. Ing. RNDr. J. M., smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž
předmětem byly likvidní pohledávky obchodní společnosti O. N., a. s., za jejími
věřiteli specifikovanými v citovaném rozsudku v celkové výši 7 963 564,- Kč, a
to za částku 796 357,- Kč, tj. za 10 % původní hodnoty. Předmětná kupní cena
byla uhrazena započtením pohledávky, kterou získala obchodní společnost P. P.,
s. r. o., od obchodní společnosti V., s. r. o. Tímto jednáním obviněného došlo
ke snížení obchodního majetku obchodní společnosti O. N., a. s., o částku,
kterou lze vyčíslit rozdílem hodnoty pohledávek stanovené znaleckým posudkem
částkou 7 465 324,- Kč a částkou 796 357,- Kč, tedy o částku 6 668 967,- Kč.
Za výše uvedený trestný čin byl obviněnému R. N. uložen podle § 255 odst. 3 tr.
zák. trest odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců. Podle § 60a odst. 1, 2
tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3
roky s dohledem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci člena statutárních orgánů
právnických osob na dobu 3 roky. Současně byli poškození zmiňovaným rozsudkem
podle § 229 odst. 3 tr. řádu odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný R. N.
odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2006,
sp. zn. 4 To 41/2006, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil
rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a)
tr. řádu znovu rozhodl o vině a trestu obviněného. Tímto rozsudkem odvolacího
soudu byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě
cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne
5. 8. 1998 jako člen představenstva a generální ředitel obchodní společnosti O.
N., a. s., se sídlem N., ul. P., v úmyslu způsobit škodu na majetku této
obchodní společnosti porušil zákonnou povinnost člena statutárního orgánu
vykonávat svou působnost při správě cizího majetku s odbornou péčí a s péčí
řádného hospodáře, stanovenou v § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a povinnost generálního ředitele
obchodní společnosti O. N., a. s., vyplývající z organizačního řádu, vykonávat
při operativním řízení obchodní společnosti správu obchodního majetku obchodní
společnosti s péčí řádného hospodáře. Porušení uvedených povinností se obviněný
R. N. přitom dopustil tím, že podepsal s obchodní společností P. P., s. r. o.,
se sídlem P., ul. S., zastoupenou doc. Ing. RNDr. J. M., smlouvu o postoupení
pohledávek, kterou jí byly postoupeny likvidní pohledávky obchodní společnosti
O. N., a. s., v nominální hodnotě 7 963 564,- Kč za jejími dlužníky
specifikovanými ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, a to za
nepřiměřeně nízkou částku ve výši 796 357,- Kč, tj. za 10 % jejich jmenovité
hodnoty, která měla být zaplacena do 3 dnů ode dne podpisu smlouvy na účet
postupitele u Č., a. s., pobočka N. Předmětná částka však byla uhrazena
započtením pohledávky, kterou získala obchodní společnost P. P., s. r. o., od
obchodní společnosti V., s. r. o., přičemž tímto nevýhodným postoupením
pohledávek za neodpovídající cenu na úkor spravovaného obchodního majetku
způsobil obviněný škodu ve výši 6 668 967,- Kč spočívající ve zmenšení
obchodního majetku společnosti O. N., a. s. Zmenšení obchodního majetku o výše
uvedenou částku přitom záleželo v rozdílu mezi hodnotou pohledávek stanovenou
znaleckým posudkem ve výši 7 465 324,- Kč a úhradou za postoupené pohledávky ve
výši 796 357,- Kč.
Za to byl obviněný R. N. odsouzen podle § 255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí
svobody v trvání 2 roky, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roky. Současně byl obviněnému
podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkcí člena statutárních orgánů právnických osob na dobu 3 roky. Opis
rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 1. 8. 2006, jeho obhájci
dne 26. 7. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 26. 7. 2006.
Obviněný R. N. napadl dne 12. 9. 2006 prostřednictvím svého obhájce rozsudek
Vrchního soudu v Praze dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zejména nesouhlasí s posouzením subjektivní
stránky citovaného trestného činu. Podle názoru obviněného ve výrokové části
napadeného rozsudku je sice popsána subjektivní stránka trestného činu
porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr.
zák., nicméně v odůvodnění tohoto rozsudku odvolací soud neuvádí konkrétní
důkaz potvrzující její naplnění. Jak dále uvádí obviněný, ve vztahu k
subjektivní stránce zmíněného trestného činu soudy nižších stupňů nedostatečně
vyhodnotily ty skutečnosti, které mají svědčit o dobré víře obviněného při
spravování majetku obchodní společnosti. Obviněný se domnívá, že ze skutkových
okolností v posuzované věci bylo možné v jeho jednání dovodit spíše zavinění ve
formě nedbalosti, s níž však počítá alternativa trestného činu porušování
povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a tr. zák. Obviněný dále
zpochybňuje posouzení zákonného znaku výše uvedené skutkové podstaty, který
spočívá v povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podle přesvědčení
obviněného postupoval při správě majetku obchodní společnosti O. N., a. s.,
přiměřeně ke svým ekonomickým znalostem, přičemž v této souvislosti obviněný
poukazuje na skutečnost, že byl podřízeným svědka J. M., a neměl proto
samostatnost při rozhodování o záležitostech společnosti. Nadto je obviněný
přesvědčen, že jeho jednáním nedošlo ke vzniku škody na cizím majetku, neboť po
prohlášení konkursu na majetek výše uvedené obchodní společnosti se podařilo
získat zpět postoupené pohledávky a většina z nich byla také údajně zpeněžena.
Závěrem obviněný R. N. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu
v Praze a podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že se obviněný
zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného R. N.
prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství.
Podle jejího názoru v posuzované trestní věci došlo ze strany obviněného jako
osoby oprávněné jednat jménem obchodní společnosti O. N., a. s., resp. za ni, k
vyvedení aktiv z její majetkové podstaty. Státní zástupkyně se ztotožňuje se
závěry soudů nižších stupňů, neboť obviněný podle ní vědomě porušil své
povinnosti při správě cizího majetku, a tím naplnil všechny znaky skutkové
podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §
255 odst. 1, 3 tr. zák.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného R. N. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně
neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný R. N. podal dovolání jako
oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím
obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu),
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§
265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené
náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný R. N. opírá jeho existenci o ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože dovolací námitky obviněného zčásti odpovídají tomuto dovolacímu důvodu,
Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal
zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, jakož i
řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud
k závěru, že dovolání obviněného je částečně důvodné.
Obviněný R. N. poukazuje ve svém dovolání na nesprávné posouzení subjektivní
stránky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě
cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. Podle názoru obviněného popis
subjektivní stránky skutkové podstaty zmíněného trestného činu se v odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně neopírá o žádný konkrétní důkaz, a tuto
argumentaci obviněný zakládá na vlastní verzi skutkového stavu věci.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že pro naplnění subjektivní stránky trestného
činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr.
zák. se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele. Pachatel si proto musí být vědom,
že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo
spravovat cizí majetek a současně je alespoň srozuměn i se způsobením škody na
spravovaném či opatrovaném majetku, přičemž způsobení škody ve výši, která
dosahuje škody velkého rozsahu ve smyslu § 89 odst. 11 a § 255 odst. 3 tr. zák.
(tj. nejméně 5 000 000 Kč), musí být pokryto zaviněním alespoň z nedbalosti.
Jak vyplývá z rozhodných skutkových zjištění, která není Nejvyšší soud oprávněn
v tomto řízení zpochybňovat, obviněný R. N. – zjednodušeně vyjádřeno – dne 5.
8. 1998 uzavřel jako člen představenstva a generální ředitel obchodní
společnosti O. N., a. s., s obchodní společností P. P., s. r. o., smlouvu o
postoupení pohledávek v celkové výši 7 963 564,- Kč za cenu představující pouze
10 % uvedené částky, když tato cena byla uhrazena formou započtení pohledávek,
a tímto jednáním měl způsobit obchodní společnosti O. N., a. s., škodu ve výši
6 668 967,- Kč. Z popisu skutkových okolností uvedených ve výroku o vině v
rozsudku soudu druhého stupně je tedy zřejmé, že obviněný R. N. jednal v úmyslu
přímém ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák., neboť uskutečněným právním úkonem chtěl
za daných okolností a stavu svého vědomí způsobit porušení zájmu chráněného
trestním zákonem. Navíc námitka založená na tvrzení o neúplnosti či
nesprávnosti skutkových zjištění ve vztahu k subjektivní stránce trestného
činu, tak jak ji ve svém dovolání formuluje obviněný, nespadá pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože taková tvrzená vada nemá
charakter vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný zde totiž zpochybňuje procesní
postup soudů nižších stupňů, na jehož podkladě učinily svá skutková zjištění,
resp. prováděly a hodnotily důkazy. Nejvyšší soud proto konstatuje, že tuto
námitku obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod jím uplatněný a dovolací
soud k ní nemohl přihlížet.
Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani námitku obviněného R. N., jejímž
prostřednictvím zpochybňuje posouzení zákonného znaku, který spočívá v
povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu § 255 odst. 1 tr.
zák. V obecné rovině zatěžuje povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek
toho, kdo je k tomu povinen ze zákona či na základě smlouvy. Opatrováním cizího
majetku se přitom rozumí taková míra ochrany cizího majetku, která zamezuje
jeho částečnému nebo úplnému znehodnocení. Od povinnosti opatrovat cizí majetek
je nutné odlišovat povinnost spravovat cizí majetek, která předpokládá aktivní
přístup správce k péči o takový majetek. Správce cizího majetku se však musí
vyvarovat těch právních dispozic, které by směřovaly k znehodnocení či odcizení
tohoto majetku. Jak vyplývá z rozhodných skutkových zjištění, která v
posuzované věci učinily soudy nižších stupňů, obviněný R. N. vystupoval v
obchodní společnosti O. N., a. s., jako člen představenstva a její generální
ředitel. V těchto funkcích se podle zjištění soudů obou stupňů, která musí
Nejvyšší soud respektovat, dopustil výše uvedeného trestněprávního jednání.
Dovolací soud připomíná, že obviněnému jako členovi statutárního orgánu
(představenstva) zmíněné obchodní společnosti vyplývala ze zákona povinnost
spravovat její majetek. Ve smyslu ustanovení § 192 odst. 1 a § 194 odst. 5
zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jsou
totiž členové představenstva mimo jiné povinni zabezpečit obchodní vedení
akciové společnosti a vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Pojem
péče řádného hospodáře lze přitom chápat tak, že řádný hospodář činí právní
úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem
rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Taková
péče tedy nepochybně zahrnuje péči o majetek akciové společnosti nejen v tom
smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také
aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře,
jaká je momentálně dosažitelná. Postup člena představenstva akciové společnosti
s péčí řádného hospodáře ovšem nepředpokládá, aby byl vybaven všemi odbornými
znalostmi, které souvisejí s uvedenou funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho
odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a
zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku a takové znalosti obviněný R.
N. nepochybně měl, jak je patrné z rozhodných skutkových okolností. Navíc péče
řádného hospodáře zahrnuje i povinnost člena statutárního orgánu rozpoznat, že
je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu, a zajistit takovou
pomoc (viz např. Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kol. Obchodní zákoník.
Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, s. 738). Vzhledem k uvedenému
výkladu povinnosti spravovat cizí majetek nemůže obstát tvrzení obviněného, že
pouze vykonával příkazy svědka doc. Ing. RNDr. J. M. Proto rozsudek odvolacího
soudu napadený dovoláním obviněného ani předcházející rozsudek soudu prvního
stupně nevykazují vytýkanou vadu právního posouzení skutku ohledně zákonného
znaku spočívajícího v porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek
a Nejvyšší soud považuje námitku obviněného, kterou zpochybňuje naplnění tohoto
znaku, za námitku zjevně neopodstatněnou.
Jedinou dovolací námitkou obviněného R. N., která podle názoru Nejvyššího soudu
naplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je
jeho tvrzení, že svým jednáním údajně nezpůsobil žádnou škodu, neboť po
prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti O. N., a. s., se správci
konkursní podstaty podařilo získat zpět do konkursní podstaty i převedené
pohledávky a zpeněžit je. Jak vyplývá z trestního spisu (č. l. 2523), odvolací
soud se sice ztotožnil s tvrzením obviněného, podle něhož správce konkursní
podstaty úpadce – obchodní společnosti O. N., a. s., vrátil do obchodního
majetku této obchodní společnosti částku odpovídající rozsahu vzniklé škody,
nicméně odvolací soud současně nezvažoval vliv této okolnosti na právní
kvalifikaci stíhaného skutku a vyvodil trestní odpovědnost obviněného za
dokonaný trestný čin. S tímto závěrem soudu druhého stupně se však Nejvyšší
soud nemohl ztotožnit. Jak je totiž patrné ze zákonných znaků skutkové podstaty
trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1, 3 tr. zák., k trestní odpovědnosti za tento trestný čin se vyžaduje,
aby pachatel (tj. obviněný) způsobil mimo jiné škodu velkého rozsahu, za kterou
se podle § 89 odst. 11 tr. zák. považuje škoda, jejíž výše dosahuje nejméně 5
000 000,- Kč. Škoda velkého rozsahu přitom představuje tzv. okolnost
podmiňující použití vyšší trestní sazby, která současně vyjadřuje závažnější
porušení zájmu chráněného trestním zákonem, tj. v tomto případě zájmu
společnosti na ochraně cizích majetkových práv.
Jestliže se však odvolací soud v posuzované věci důsledně nezabýval tím, v
jakém rozsahu se správci konkursní podstaty obchodní společnosti O. N., a. s.,
podařilo získat zpět likvidní pohledávky této společnosti a následně je
zpeněžit, nemohl dospět ke spolehlivému závěru o existenci zmíněné okolnosti
podmiňující použití přísnější právní kvalifikace, tj. o způsobení škody velkého
rozsahu ve smyslu § 255 odst. 3 tr. zák. Přitom právě zjištění, v jakém rozsahu
se v konkursním řízení podařilo získat převedené pohledávky zpět do obchodního
majetku obchodní společnosti O. N., a. s., jako úpadce, má význam zejména z
hlediska posouzení rozsahu, v jakém byl trestný čin dokonán a v jakém zůstal
jen ve stadiu pokusu ve smyslu § 8 odst. 1 tr. zák. k § 255 odst. 1, 3 tr. zák.
(obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 4 Tz
49/2000, publikovaný pod č. 90 v časopise Soudní rozhledy č. 8/2000 vydávaném
Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2000). V posuzovaném případě je tato okolnost
podstatná – na rozdíl od jiných situací – zejména z důvodu, že sice obviněný R.
N. primárně jednal ke škodě (cizího) majetku obchodní společnosti O. N., a. s.,
ale sekundárně tím byli ohroženi především věřitelé této společnosti, jejichž
pohledávky by bylo nutno uspokojit právě z toho majetku uvedené společnosti,
který obviněný převedl na obchodní společnost P. P., s. r. o., bez odpovídající
protihodnoty. Jinak řečeno, i kdyby obviněný takto nejednal a na majetek
obchodní společnosti O. N., a. s., by nebyl prohlášen konkurs, stejně by této
společnosti nezůstal k dispozici celý její majetek převedený obviněným, ale
musela by z něj vynaložit prostředky na plnění ve prospěch svých věřitelů.
Byli-li tedy pohledávky těchto věřitelů uspokojeny z majetku, který se i
navzdory protiprávnímu jednání obviněného vrátil do konkursní podstaty obchodní
společnosti O. N., a. s., a následně zpeněžen, musela se uvedená skutečnost
promítnout do úvah o dokonání trestného činu porušování povinnosti při správě
cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., který je obviněnému kladen za
vinu.
Protože se soudy obou stupňů nezabývaly právním posouzením skutku, jehož
spácháním byl uznán vinným obviněný R. N., ze všech zmíněných hledisek, byl
částečně naplněn jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu. Po zjištění, že dovolání obviněného je v těchto směrech opodstatněné,
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního
soudu v Praze, přičemž podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další
rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu potom
Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Praze tak v naznačeném rozsahu opětovně projedná věc obviněného
R. N. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom se
především zaměří na zkoumání otázky, zda a v jakém rozsahu vznikla jednáním
obviněného škoda a zda a v jakém zůstal jeho čin jen ve stadiu pokusu. Pak
odvolací soud opětovně rozhodne o vině a trestu obviněného.
Podle § 265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán
právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je
povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě
dovolání obviněného R. N. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání
dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle § 265r odst. 1
písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y