5 Tdo 1327/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2007 o
dovolání podaném obviněným Ing. J. D. proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 4 To 11/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 22/2005, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2006, sp. zn.
17 T 22/2005, byl jednak pod bodem I. podle § 37a tr. ř. zrušen výrok o vině,
jímž byl obviněný Ing. J. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250
odst. 1, 2 tr. zák., a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 4 T 74/2005, jakož i další
výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Dále pod bodem II.
byl obviněný Ing. J. D. uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst.
1, 4 tr. zák. [skutky pod body II. A 1) – 11) výroku o vině], a porušování
povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. [bod II. B výroku o
vině]. Za tyto trestné činy a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.
zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze
dne 13. 5. 2005, sp. zn. 4 T 180/2004, a za trestný čin neoprávněného
podnikání, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 13. 9. 2004, sp. zn. 4 T 136/2004, mu byl podle § 250 odst.
1, 2 tr. zák. uložen společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti
roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s
dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen
trest zákazu činnosti, a to výkonu funkce statutárního orgánu v obchodní
společnosti na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena
povinnost nahradit poškozeným D, D., Městu L. a společnosti Č. L., s. r. o.,
škodu v celkové výši 1.033.856,90 Kč. Současně byly podle § 35 odst. 2 tr. zák.
zrušeny výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze
dne 13. 5. 2005, sp. zn. 4 T 180/2004, a trestního příkazu Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2004, sp. zn. 4 T 136/2004, jakož i všechna
další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň byl obviněný Ing. J. D. podle §
226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby ze skutku, kterým se měl dopustit
trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na
zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147
odst. 1 tr. zák.
Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 15. 3. 2007, sp.
zn. 4 To 11/2007, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný Ing. J. D.
dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr.
ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném
nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel směřoval svůj mimořádný opravný prostředek jak proti výroku o vině
tak i proti výroku o trestu. Namítl, že jeho obchodní partneři, především
společnost A., a. s., (nyní E., a. s.) si v době uzavírání smluv se společností
N., s. r. o., (zde působil jako jednatel a společník) byli vědomi její
ekonomické situace. O tomto podle obviněného svědčí výpověď Ing. J. Š.,
tehdejšího předsedy představenstva společnosti A., a. s. Byl tedy toho názoru,
že nikoho v omyl neuvedl a ani se tímto způsobem sám neobohatil. Dovolatel
prosazoval své přesvědčení, že i přes „některé finanční problémy“ věřil v řádné
splacení svých závazků. K bodu II. A 6) výroku o vině rozsudku soudu prvního
stupně namítl nesprávně zjištěnou výši škody, neboť společnost K. – S., s. r.
o., si účtovala i dopravu, aniž by ji provedla. Jednání popsané pod bodem II. A
7) výroku o vině rozsudku krajského soudu podle něj nemělo být vůbec zahrnuto
do obžaloby, jelikož opravu vozidla měla hradit pojišťovna a ne on. Dále
obviněný nesouhlasil s výší škody, kterou měl svou trestnou činností způsobit.
Podle tvrzení S. Š., majitele pozemku na L., který hodlal obviněný společně se
svým synem koupit, byla záloha na koupi pozemku ve výši 1.700.000,- Kč vrácena
likvidátorovi společnosti N., s. r. o., Ing. F. S. Tudíž soudy měly o tuto
částku snížit celkovou výši škody. Dovolatel také ve svém podání zpochybnil
věrohodnost svědkyně R. C., účetní společnosti N., s. r. o., s jejímž
svědectvím polemizoval. Pokud se týká trestného činu porušení povinnosti v
řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., opět brojil proti naplnění
subjektivní stránky. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené
rozhodnutí jakož i rozsudek soudu prvního stupně a zprostil obviněného
obžaloby. Pro případ, že by dovolací soud shledal obviněného vinným trestným
činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák.,
navrhl, aby Nejvyšší soud uložil obviněnému trest ve spodní polovině zákonné
trestní sazby stanovené zákonem za daný trestný čin.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř.
vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státní zástupkyně
činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Za právní označila námitku
nedostatku subjektivní stránky, jež byla vznesena k trestnému činu podvodu
podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Podle jejího názoru bylo úmyslné zavinění
obviněného Ing. J. D. soudy dostatečně prokázáno, jeho podnikatelské aktivity
se v inkriminované době pohybovaly za hranicemi únosného podnikatelského
rizika a plánované projekty, o nichž hovořil, byly nereálné. Rozpory mezi
tvrzeními obviněného a skutečností pak podtrhoval fakt, že si půjčoval
milionové částky v době, kdy na něj jako podnikatele, fyzickou osobu, byl
vyhlášen konkurs. Státní zástupkyně spatřovala uvedení v omyl ze strany
dovolatele zejména v předstírání okolností, které se nezakládaly na pravdě, o
čemž obviněný musel vědět. Ostatní námitky včetně těch, jež se vztahovaly k
trestnému činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr.
zák., podle názoru státní zástupkyně neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání.
Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm.
h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný
opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr.
ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný
dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní
posouzení, jehož podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod
ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem
právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze
namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu,
jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým
zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z
nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. Dovolání jako mimořádný
opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán
skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v
usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn.
II. ÚS 160/03, a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. se obviněný Ing. J. D.
dopustil v podstatě tím, že jako jednatel společnosti N., s. r. o., jež byla v
platební neschopnosti, čehož si byl vědom, uzavíral smlouvy na dodávky zboží,
služeb a zapůjčení peněžních prostředků, aniž by smluvní partnery upozornil, že
v dohodnutých termínech nebude schopen zboží a služby uhradit a finance vrátit,
čímž uvedl poškozené v omyl a způsobil jim celkovou škodu ve výši 7.608.218,40
Kč.
Porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. pak
spočívalo v tom, že jako jednatel společnosti N., s. r. o., nepodal návrh na
prohlášení konkursu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli věděl, že společnost
měla více věřitelů a po delší dobu nebyla schopna hradit své splatné závazky.
Formálně deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídaly námitky absence subjektivní
stránky trestného činu podvodu a porušení povinnosti v řízení o konkursu.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že se jedná o námitky neopodstatněné.
Co se týká nedostatku úmyslu obviněného uvést poškozené v omyl ohledně finanční
situace společnosti N., s. r. o., tuto argumentaci použil na svou obhajobu již
před soudy obou stupňů, které se s ní náležitě vypořádaly. Především soud
prvního stupně na základě provedeného dokazování (znalecký posudek č. 119/04,
který vypracoval Ing. Z. Č., svědecké výpovědi R. C., Ing. F. S., Ing. arch. K.
P. a dalších osob) správně dovodil, že obviněný Ing. J. D. si byl vědom
platební neschopnosti společnosti N., s. r. o., a přesto uzavíral smlouvy o
dodávkách služeb a zboží a o půjčkách, aniž druhou smluvní stranu upozornil na
nepříznivou ekonomickou situaci společnosti, jejímž jménem jednal. S tímto
závěrem krajského soudu se ztotožnil také vrchní soud. Byl-li obviněný
přesvědčen, že svědectví Ing. J. Š. svědčí o tom, že společnosti A., a. s.,
poskytl relevantní informace o ekonomických vztazích společnosti N., s. r. o.,
byla tato jeho domněnka vyvrácena tvrzením jmenovaného svědka. Svědek Ing. J.
Š. připustil, že by neposkytl finanční výpomoc ani úvěr společnosti N., s. r.
o., pokud by znal skutečné možnosti a schopnosti společnosti N., s. r. o.,
vyvíjet podnikatelskou činnost (č. l. 348). Ačkoli se Ing. J. Š. vyjadřoval
také v tom smyslu, že společnost N., s. r. o., rozšiřovala své kapacity a objem
výroby, čímž se jevila jako perspektivní obchodní partner, nebyl schopen uvést
žádná konkrétní fakta, neboť pouze opakoval nepravdivé informace, jež mu
předestřel obviněný v úmyslu přimět jej k uzavření předmětných smluv.
Jak bylo uvedeno, vědomí obviněného o neschopnosti společnosti, jejímž byl
statutárním zástupcem, hradit včas a řádně své splatné závazky vzal dovolací
soud za prokázané. Nepochybně měl dovolatel povědomí o existenci více věřitelů,
kterým se nedostalo včas náležitého plnění. Z řádně provedeného dokazování dále
vyplývá, že obviněný se bezdůvodně spoléhal na uskutečnění projektů, které
ztroskotaly již v přípravné fázi (např. stavba penzionu, kde nebyl schopen
uhradit ani zálohu architektovi nebo rekreačního střediska na L., kde ani
nezakoupil pozemek), a znal tísnivou finanční situaci společnosti, jež byla
odvislá od poskytovaných finančních půjček. O naplnění subjektivní stránky u
skutku kvalifikovaného jako porušování povinnosti v řízení o konkursu podle §
126 odst. 2 tr. zák. není tedy pochyb.
Další námitky, jež měly podle obviněného naplnit dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., směřovaly proti výši škody. Konkrétně dovolatel
nesouhlasil se způsobením škody společnosti K. – S., s. r.o., za dopravu
dřevěných latí [bod II. A) 6) výroku o vině rozsudku krajského soudu], s tím,
že tuto službu poškozená společnost vůbec nevykonala. Za nesprávný označil i
výrok o vině u skutku popsaného pod bodem II. A) 7) téhož rozsudku, podle
kterého neuhradil společnosti A., s. r. o., částku 14.041,60 Kč za opravu
nákladního automobilu. Vyslovil názor, že plnění měla poškozené společnosti
poskytnout pojišťovna, nikoli společnost, jejímž jménem opravu objednal.
Obviněný dále napadl celkovou výši škody, jež měla být podle odsuzujícího
rozsudku způsobena společnosti A., a. s. Domáhal se jejího snížení o hodnotu
výrobních strojů a osobního automobilu, jež byly majetkem společnosti N., s. r.
o., avšak následně došlo k jejich zcizení neznámým způsobem, a o částku, kterou
měl správci konkursní podstaty svědkovi Ing. F. S. (tento svědek však vykonával
funkci likvidátora společnosti) předat svědek S. Š. Všechny tyto námitky
obviněného jsou založeny na jiné verzi skutkového stavu, než k jaké dospěly
soudy nižších stupňů. Obviněný totiž ve svém dovolání nevznesl žádnou právní
vadu, jíž by byly zatíženy uvedené části výroku o vině odsuzujícího rozsudku
soudu prvního stupně, nýbrž tvrdil, že předmětná jednání měla jiný průběh a
vychází tak ze změněných skutkových zjištění. Nesprávně stanovenou výši škody
společnosti A., a. s., pak založil na jiném hodnocení svědecké výpovědi S. Š.,
kterou soudy obou stupňů posoudily jako nevěrohodnou. Nejvyšší soud se tedy
nemohl touto částí dovolání obviněného zabývat, neboť směřovala proti skutkovým
zjištěním a procesu hodnocení důkazů, jimiž je však dovolací soud vázán a
nemůže je zásadně změnit v souvislosti s žádným z důvodů dovolání taxativně
uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Navíc s totožnými výtkami proti výši škody
se již dostatečně přesvědčivě vypořádaly soudy obou stupňů (srovnej str. 17 –
18 rozsudku krajského soudu a str. 9 usnesení vrchního soudu).
Lze tedy uzavřít, že soudy tak při posouzení subjektivní stránky nepochybily a
právní posouzení netrpí vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a námitkám
dovolatele nebylo možno přisvědčit, Nejvyšší soud proto odmítl dovolání
obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová