5 Tdo 1328/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu
2003 o dovolání obviněného V. F., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 31 To 270/2003, který
rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci
pod sp. zn. 3 T 26/2003, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 31 To 270/2003,
a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 3 T 26/2003.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí
na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Okresnímu soudu v Liberci p ř i k a z u j e,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 3 T 26/2003,
byl obviněný V. F. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1
písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §
238 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
šestnácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu
zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému
uložena povinnost uhradit poškozeným způsobenou škodu. Trestný čin spáchal
obviněný tím, že pod bodem 1) výroku rozsudku v L., ulici V. č. 24 dne 11. 5.
2002, v době od 03:34 do 04:09 hodin otevřel nezjištěným způsobem vstupní dveře
penzionu R. a dále uzavřené chodbové dveře a poté z prostoru chodby neoprávněně
a bez souhlasu hostů penzionu vnikl do pokoje č. 3, odkud odcizil částku
nejméně 1.200,- Kč z peněženky ke škodě M. H. a dále kufřík s hedvábnými šátky
v přesně nezjištěném množství a přesně nezjištěné hodnotě a peněženku s
finanční hotovostí ve výši 3.000,- Kč a 4 USD, čímž způsobil L. M. škodu
nejméně ve výši 3.136,60 Kč. Pod bodem 2) výroku uvedeného rozsudku obviněný v
L., ulici V. č. 24 dne 26. 9. 2002, v době od 03:44 do 04:05 hodin nezjištěným
způsobem otevřel vstupní dveře k penzionu R. a dále uzavřené chodbové dveře a
poté z prostoru chodby neoprávněně a bez souhlasu hostů penzionu vnikl do
pokoje č. 1, odkud z peněženky odcizil částku 1.200,- Kč ke škodě A. S. z
peněženky uložené ve vestě odcizil finanční hotovost ve výši 1.750,- Kč, ke
škodě J. P. a ke škodě L. S. odcizil z peněženky finanční hotovost ve výši
1.370,- Kč, ačkoliv byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou
ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 1 T 114/99, mimo jiné i pro trestný čin krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti
měsíců, který vykonal dne 16. 12. 2000.
Proti rozsudku podal obviněný odvolání jak proti výroku o vině tak o trestu.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 13. 8. 2003,
sp. zn. 31 To 270/2003, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. R. dovolání opírající se o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Obviněný v dovolání vytýkal soudům obou stupňů, že jeho
jednání posoudily jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst.
2 tr. zák., ačkoli podle něj nebylo prokázáno, že by při otvírání dveří
vedoucích do penzionu překonal překážku, jejímž účelem bylo zabránit vniknutí.
Dovolatel podotkl, že ve výroku rozsudku Okresního soudu v Liberci je uvedeno,
že v obou případech otevřel dveře do penzionu nezjištěným způsobem, není tedy
podle jeho názoru možné jednání popsané ve výroku rozsudku posoudit podle
ustanovení § 238 odst. 2 tr. zák.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 31 To
270/2003, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného V. F.
uvedla, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu a podotkla, že obviněný shodně s obsahem odvolání namítl, že
skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nelze kvalifikovat jako
trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 2 tr. zák., pokud je v
popisu skutku uvedeno, že otevřel dveře nezjištěným způsobem. Nejvyšší státní
zástupkyně uvedla, že stejnou námitkou obviněného se zabýval již soud prvního
stupně a podle jejího názoru se s ní náležitě vypořádal také krajský soud.
Podle nejvyšší státní zástupkyně otevření dveří z venkovní strany, na níž jsou
dveře opatřeny koulí, nepochybně vyhovuje zákonnému termínu \"překonání
překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí\". Vyjádření, že se tak stalo
nezjištěným způsobem, podle ní pouze konstatuje skutečnost, že technická povaha
jednání obviněného, jímž zavřené dveře otevřel, nebyla opatřenými důkazy
objasněna. Nejvyšší státní zástupkyně považuje právní kvalifikaci jednání
obviněného za zcela správnou a výhradu dovolatele označila za zjevně
neopodstatněnou.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně navrhla, aby o
dovolání bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném
zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především
zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u
příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě
podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti
uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 tr. řádu, a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu
a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející. K vadám výroků, které nebyly v dovolání napadeny, Nejvyšší soud
přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroku, proti nimž bylo
dovolání podáno. Přezkumná činnost Nejvyššího soudu je v řízení o dovolání
omezena zásadně jen na ty výroky, proti nimž bylo podáno dovolání, a v rámci
takto omezeného rozsahu přezkumné povinnosti přezkoumává i řízení, které
předcházelo napadené části rozhodnutí. Po přezkoumání Nejvyšší soud shledal, že
dovolání obviněného je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. se
dopustí ten, kdo neoprávněně vnikne do domu nebo bytu jiného nebo tam
neoprávněně setrvá. Podle § 238 odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců
až tři léta bude pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1
násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž
účelem je zabránit vniknutí.
Překážkou, jejímž účelem je zabránit vniknutí, rozumí soudní praxe zejména
zamčené dveře, přičemž o překonání překážky jde i tehdy, jestliže pachatel
např. otevřel dveře pravým klíčem do dveří, který odcizil, nebo jestliže k
odstranění překážky použil technických prostředků, např. planžety nebo paklíče.
Okresní soud v Liberci v popisu skutku v rozsudku ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 3
T 26/2003, uvedl, že obviněný \"otevřel nezjištěným způsobem vstupní dveře
penzionu R. a dále uzavřené chodbové dveře\" a poté vnikl do pokojů hostů, v
nichž se dopustil trestného činu krádeže. V odůvodnění rozsudku soud prvního
stupně uvedl, že ze záznamů průmyslových kamer bylo jednoznačně potvrzeno, že
obviněný dveře neotvíral běžným způsobem, ale opakovaně se od dveří vzdaloval
a opět k nim přistupoval, na vstupní dveře tlačil ramenem, manipuloval s dveřní
koulí a poté dveře blíže nezjištěným způsobem otevřel. V odvolání proti tomuto
rozsudku obviněný především namítal, že nebylo prokázáno, že by překonal
překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, když v tomto směru nebyl údajně
proveden žádný důkaz, zejména nebyl zkoumán zámek vchodových dveří do penzionu
ani jiný zámek. Proto navrhl, aby byl případně uznán vinným trestným činem
porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. a aby mu byl uložen
mírnější trest při polovině zákonné trestní sazby.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v odůvodnění napadeného
usnesení uvedl, že námitky ohledně kvalifikace skutku podle § 238 odst. 1, 2
tr. zák. nemohou obstát, protože obviněný nebyl uznán vinným, že použil násilí
při neoprávněném vniknutí do domu, ale že překonal překážku, jejímž účelem bylo
zabránit vniknutí, přičemž bylo prokázáno, že dveře do objektu penzionu byly
uzamčeny.
Podle § 120 odst. 3 tr. řádu výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se
obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a
to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení,
nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných
skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným,
jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou
trestní sazbu.
Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné
skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem
zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle
kterého byl čin obviněného právně posouzen. Nestačí proto, aby se soud při
popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto
zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č.
43/1999-I. Sb. rozh. tr.).
Popis skutku, zejména způsob jeho spáchání, musí být uveden tak, aby jeho
jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu,
jímž byl obviněný uznán vinným. Jestliže je znakem objektivní stránky způsob
provedení činu, je nutno jej popsat skutkově, nikoliv právně. Znakem objektivní
stránky trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr.
zák. je, že pachatel překoná překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Není
pochyb o tom, že uvedeným ustanovením je chráněn i hotelový pokoj určený k
přechodnému ubytování občana, a proto násilné vniknutí do takového pokoje nebo
překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí, naplňuje formální znaky
trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák.
Z hlediska § 120 odst. 3 tr. zák. musí být ve skutkové větě u trestného činu
podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. popsán způsob provedení činu (modus operandi),
tedy jakým způsobem obviněný překonal překážku, jejímž účelem je zabránit
vniknutí. S tímto zákonným požadavkem je v rozporu popis skutku ve výroku o
vině rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 3 T
26/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v
Liberci, neboť je v něm uvedeno, že obviněný otevřel nezjištěným způsobem
vstupní dveře penzionu R., dále uzavřené chodbové dveře a poté vnikl do pokojů
č. 3 a 1.
Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 31 To
270/2003, i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 3 T
26/2003.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci soud
prvního stupně doplní dokazování ohledně způsobu provedení trestného činu se
zaměřením na znak objektivní stránky trestného činu podle § 238 odst. 1, 2 tr.
zák. \"překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí\". Pokud bude
prokázáno, že obviněný naplnil všechny znaky uvedeného trestného činu, odůvodní
výrok o vině v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek