5 Tdo 1345/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2003 o dovolání obviněného P. A., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. 9 To 32/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 125/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 6 T 125/2002, byl obviněný P. A. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému - firmě B. – s., s. r. o., se sídlem K. 141, K. H., 12.395,- Kč na náhradě škody. Trestný čin spáchal obviněný tím, že dne 9. 3. 2001 v K. H., K. ulici 141, jako jednatel firmy N., s. r. o., se sídlem Č., T. 225, odebral od firmy B. – s., s. r. o., stavební materiál, přičemž si byl vědom toho, že nebude mít na úhradu zboží, neboť zůstatek běžného účtu firmy N., s. r. o., byl v uvedené době pouze 84,34 Kč a společnost měla další závazky. Fakturu na zboží do současné doby neuhradil a firmě B. – s., s. r. o., K. 141, způsobil škodu ve výši 12.395,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře podal odvolání obviněný i okresní státní zástupkyně. Obviněný napadl rozsudek v celém rozsahu, okresní státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Krajský soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře částečně zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody znovu rozhodl tak, že obviněného P. A. odsoudil podle § 250 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. M. dovolání opírající se o zákonný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání obviněný především namítal, že soudy obou stupňů nerespektovaly ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. o způsobu stanovení výše škody, když vycházely z částky uvedené na faktuře, aniž by zjistily skutečnou hodnotu zboží. Dovolatel poukázal na rozhodnutí č. 42/1990 Sb. rozh. tr., podle kterého škodou způsobenou na majetku jednáním pachatele trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. spáchaným vylákáním věcí podvodným slibem zaplacení dohodnuté částky, je nutno vycházet ze skutečné hodnoty věcí a nikoli z výše dohodnuté částky. Podle názoru obviněného bylo povinností soudů zjistit cenu, za kterou se věc, která byla předmětem útoku v době a místě činu, obvykle prodává. Obvyklou cenu, jak se dovolatel domnívá, lze zjistit pouze srovnáním cen více prodejců, k čemuž v trestním řízení nedošlo. Dalšími námitkami pak obviněný odmítl svou trestní odpovědnost v celém rozsahu, neboť podle něj nebyly naplněny znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. spočívající v obohacení se ke škodě cizího majetku a způsobení škody na cizím majetku a má tedy za to, že jde o obchodně právní vztah. Obviněný sice uznal, že je v prodlení s placením faktury, svůj dluh uznal a hodlá jej zaplatit, jakmile bude faktura v pořadí tak, aby se jejím předčasným zaplacením nedopustil jiného trestného činu, např. poškozování věřitele podle § 256 tr. zák. nebo zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. Podle obviněného nebyla tedy naplněna objektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst 1 tr. zák. Dovolatel dále poukázal na to, že nebyla naplněna ani subjektivní stránka tohoto trestného činu, neboť podle něj soudy obou stupňů učinily nesprávné závěry o tom, že trestný čin byl spáchán v nepřímém úmyslu. Obviněný uvedl, že k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. musí být prokázáno, že již v době uzavření smlouvy je pachateli známo, že nebude moci finančním závazkům ze smlouvy dostát a být s tím srozuměn. Přitom zdůraznil, že ke dni 9. 3. 2003, jak vyplývá z dokazování, měl v pokladně částku 33.106,60 Kč, tedy částku, která zřejmě postačovala k uhrazení faktury. Fakturu neuhradil proto, že krátce po dodání zboží došlo k poškození vozidla a on musel všechny peníze vynaložit na jeho opravu. Dovolatel podotkl, že má koupené zboží stále účetně a fyzicky na skladě, takže se nedopustil žádného jednání, např. dalšího prodeje zboží a použití kupní ceny pro sebe, ze kterého by se podle něj dalo usuzovat na nepřímý úmysl.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. 9 To 32/2003, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě, aby napadený rozsudek zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že obviněného obžaloby zprošťuje.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky ohledně neexistence formálních znaků trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. sice odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak při posuzování jejich důvodnosti je třeba vycházet ze skutkových zjištění popsaných ve skutkové větě a rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí. Pokud se týká subjektivní stránky trestného činu poukázala nejvyšší státní zástupkyně na to, že ze skutkové věty i z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že si obviněný již v době odebrání materiálu byl vědom, že nebude mít na úhradu zboží, neboť zůstatek běžného účtu firmy N. s. r. o. byl v uvedené době pouze 83,34 Kč a společnost měla další závazky. Podle jejího názoru existence částky cca 30.000,- Kč v pokladně firmy podvodný úmysl na straně obviněného nevylučovala a skutková zjištění učiněná soudy podle ní skýtala dostatečný podklad k závěru, že obviněný jednal minimálně v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Dále dodala, že pokud obviněný odebral pro firmu N. s. r. o. zboží bez zaplacení, obohatil tím tuto firmu a současně způsobil škodu na cizím majetku. Za částečně důvodnou pak podle nejvyšší státní zástupkyně lze považovat námitku týkající se postupu soudu při stanovení výše škody. Soudy vycházely z částky fakturované a závěr o tom, že šlo o cenu obvyklou blíže neodůvodnily. Nejvyšší státní zástupkyně vyjádřila přesvědčení, že z provedeného dokazování ani z argumentace dovolání nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že by firma B. – s., s. r. o., prodávala stavební materiál za ceny výrazně vyšší nežli byly v době a místě činu obvyklé. Podle jejího názoru by případné zrušení napadených soudních rozhodnutí a nové projednání věci mohlo vést k určité úpravě výše škody uvedené ve skutkové větě, avšak tato změna by neměla podstatný vliv na postavení obviněného a podstatné změny by podle ní nemohl doznat ani výrok o náhradě škody.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítl, protože je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel uplatnil právní námitky týkající se formálních znaků trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Obviněný vytýkal soudu způsob stanovení výše škody způsobené trestným činem podle § 89 odst. 12 tr. zák., dále uvedl námitky týkající se objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a odmítl závěry soudů ohledně subjektivní stránky trestného činu podvodu. Všemi těmito námitkami obviněného se zabýval a náležitě se s nimi vypořádal již soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení, který poukázal na správný závěr soudu prvního stupně ohledně naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud shledal, že soud prvního stupně nepochybil, když obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Ze skutkových zjištění uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněný ke škodě cizího majetku jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak škodu na cizím majetku nikoli nepatrnou, když odebral od poškozeného zboží s vědomím, že nebude moci svůj závazek splnit, když na běžném účtu firmy byl v uvedené době zůstatek pouze 84,34 Kč a společnost měla další závazky. Pokud se týká subjektivní stránky tohoto trestného činu, je správný právní závěr soudu o jednání obviněného v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný jednal s vědomím toho, že peníze nebude moci poškozenému zaplatit ve smluvené lhůtě, a byl tedy srozuměn s tím, že svým jednáním může porušit objekt chráněný trestním zákonem, kterým je v tomto případě ochrana majetkových práv. Na srozumění lze rovněž usuzovat z toho, že obviněný smluvenou cenu nezaplatil ani když bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že mezi stranami byla dohodnuta i forma úhrady faktury, a to z účtu na účet, a jestliže účet obviněného vykazoval v době skutku i několik měsíců před ní, zůstatek ve výši přibližně 84,- Kč, učinil soud prvního stupně správné závěry o úmyslu obviněného.
Nejvyšší soud dále zjistil, že obviněný uplatnil námitku týkající se postupu soudů při stanovení výše škody. Soudy obou stupňů vycházely při jejím stanovení z částky uvedené na faktuře za odebrané zboží a blíže neodůvodnily závěr o tom, že šlo o cenu, za kterou se předmětné zboží v době a místě činu obvykle prodávalo. Obviněný podle výroku rozsudku soudu prvního stupně způsobil škodu ve výši 12.395,- Kč, tj. škodu, která přesahuje dolní hranici škody nikoli nepatrné, která činí 5.000,- Kč, a která je zákonným znakem trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a z obsahu spisu je zřejmé, že pro právní závěr o výši škody soud vycházel z peněžní částky uvedené na objednávce na odběr zboží podepsané obviněným, z dodacího listu, kde jsou rozepsány jednotlivé položky odebíraného zboží a z částky uvedené na faktuře vystavené poškozeným. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně měl dostatek důkazů ke stanovení výše škody, přičemž z dokladů je zřejmé, že se strany na ceně za dodané zboží dohodli. Soud druhého stupně nepochybil, když uvedl, že soud prvního stupně neměl na základě dokazování důvod k pochybnostem, že předmětné zboží se v místě činu a v době jeho spáchání za ceny uvedené ve faktuře prodávalo a tak konstatoval, že z hlediska ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. byla výše škody zjištěna dostačujícím způsobem.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek