5 Tdo 1350/2020

5 Tdo 1350/2020-676

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 o dovolání, která podali obvinění R. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a M. K., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 5 To 20/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/2019, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 5 To 20/2020.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 34 T 4/2019, byli obvinění R. S. a M. K. uznáni vinnými pokusem přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 21 odst. 1 a § 230 odst. 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a pokusem přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 1 písm. e), h), odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku. Za to byl obviněnému R. S. uložen podle § 230 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti a zaměstnání v oboru nákupu a prodeje ložisek a jejich příslušenství, maziv, gufer a klínových řemenů v trvání 18 měsíců.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to 1 kusu Keylogger USB černé barvy, sériové č. S/N:XY. Obviněnému M. K. byl podle § 230 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.

2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě a obvinění R. S. a M. K. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 5 To 20/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově uznal oba obviněné vinnými pokusem přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 1 písm. e), h), odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku, který spáchali oba obvinění ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému R. S. uložen podle § 248 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Dále byl tomuto obviněnému uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 2 000 Kč, celkem tedy ve výměře 200 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to 1 ks Keylogger USB černé barvy, sériové číslo S/N:XY. Obviněnému M. K. pak byl uložen podle § 248 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.

Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 70 denních sazeb s výší jedné denní sazby 500 Kč, celkem tedy ve výměře 35 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců.

3. Obvinění se měli dopustit pokusu přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 1 písm. e), h), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stručnosti tím, že jako bývalí zaměstnanci obchodní společnosti L., v níž obviněný R. S. do 31. 10. 2018 vykonával funkci obchodního ředitele a obviněný M. K. pracoval do 30. 11. 2018 jako skladník a řidič, po vzájemné dohodě se společným úmyslem překonat bezpečnostní opatření a neoprávněně získat přístup k počítačovému systému této obchodní společnosti, zejména do e-mailových schránek využívaných touto obchodní společností, se záměrem získat aktuální neveřejné informace o jejích obchodních aktivitách, týkajících se objednávek zboží, nákupních a prodejních cen, nabídek a poptávek zákazníků, vývoje tržeb, tedy obchodního tajemství této obchodní společnosti, a s cílem použít je v konkurenční soutěži ve prospěch obchodní společnosti S., pro kterou vyvíjeli činnost jako obchodní zástupci, přičemž obchodní společnosti L., a S., jsou soutěžiteli na trhu s ložisky a souvisejícím zbožím, vědomě jednali v rozporu zejména s ustanoveními § 2976, § 2983 a § 2985 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť obviněný M.

K. na pokyn obviněného R. S. dne 4. 1. 2019 ve XY kontaktoval M. Z., zaměstnance obchodní společnosti L., nabídl mu a přislíbil vyplatit v hotovosti úplatek ve výši 20 000 Kč za to, že mu M. Z. obstará přístupová hesla k e-mailovým schránkám obchodní společnosti L. Dále mu přislíbil pravidelné měsíční vyplácení stejné odměny za každý měsíc fungujícího přístupu obviněných do e-mailových schránek této obchodní společnosti, přičemž za účelem neoprávněného a skrytého získání těchto přístupových hesel obviněný R.

S. vymyslel použití zařízení USB Keylogger, které k tomuto účelu opatřil, a obviněný M. K. je při schůzce dne 9. 1. 2019 předal M. Z. v jeho bydlišti, zároveň jej informoval o principu jeho fungování, spočívajícím v zaznamenávání stisků kláves na klávesnici připojené k osobnímu počítači, a rovněž M. Z. instruoval, že USB Keylogger má zapojit do vybraného osobního počítače obchodní společnosti L., dále má vymazat uložená hesla na tomto počítači, aby je oprávněný uživatel musel zadat, přičemž záznam úhozů klávesnice se zaznamená na zařízení USB Keylogger.

Takto hodlali obvinění získat přístupové údaje včetně hesel, s jejichž využitím se snažili zajistit si neoprávněný přístup do e-mailových schránek obchodní společnosti L., zejména k e-mailové schránce XY, do níž byla přesměrována veškerá e-mailová komunikace této společnosti se zákazníky a dodavateli. Prostřednictvím této e-mailové schránky byly vyřizovány všechny obchodní případy, což bylo známo především obviněnému R. S., a s takto získanými přístupovými údaji by tato e-mailová schránka byla přístupná obviněným kdykoli a odkudkoli, získali by tak informace o odběratelích, dodavatelích, výrobcích, nákupních a prodejních cenách a rozjednaných zakázkách.

Tyto informace v tržním prostředí, v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže, hodlali obvinění využít k prospěchu svého současného zaměstnavatele, tj. obchodní společnosti S., která obchoduje se stejným sortimentem zboží a je přímým konkurentem obchodní společnosti L. Tato obchodní společnost v roce 2018 dosahovala měsíčního obratu ve výši kolem 5 000 000 Kč a obvinění mohli takto zmařit její obchody, např. nabídkou nižších prodejních cen zákazníkům, jejichž poptávku by neoprávněně zjistili z uvedené e-mailové schránky obchodní společnosti L.

Obvinění tím mohli způsobit ztrátu na zisku této obchodní společnosti minimálně ve výši 500 000 Kč. Následně dne 28. 1. 2019 asi v 17:30 hod. obviněný M. K. ve XY osobně převzal od M. Z. zařízení USB Keylogger v domnění, že jsou na něm zaznamenána požadovaná hesla, přislíbil vyplatit nabídnutý úplatek M. Z. v hotovosti na konci ledna 2019, ovšem M. Z. nepřipojil zařízení USB Keylogger k žádnému osobnímu počítači obchodní společnosti L., neopatřil přístupová hesla ani neměl v úmyslu je opatřit, ale oznámil jednání obviněných společně se statutárním orgánem obchodní společnosti L., Policii České republiky.

5. Obviněný uvedl, že spoluobviněnému M. K. pouze dal pokyn, aby svědku M. Z. nabídl odměnu za obstarání přístupu k počítači obchodní společnosti L. Obviněného M. K. tedy pouze naváděl ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ale nepodílel se společně s ním na nabídce odměny jako spolupachatel. Podle něj rovněž nebylo prokázáno, že jednal při účasti v hospodářské soutěži v úmyslu způsobit obchodní společnosti L., ve větším rozsahu újmu, a opatřit tak obchodní společnosti S., ve větším rozsahu neoprávněné výhody, ani že se takového jednání dopustil v úmyslu spáchat trestný čin a způsobit jím značnou škodu.

6. Podle názoru obviněného nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že nejednal ve prospěch obchodní společnosti S., ale jeho úmyslem bylo získat informace o obchodní společnosti L., nikoli za účelem jejich využití při hospodářské soutěži s cílem způsobit jí újmu, ale z důvodu, že se domníval, že se mu tak podaří získat listiny související s ukončením jeho pracovního poměru u této obchodní společnosti. Rovněž chtěl mít informace o jejím stavu, neboť posledně zmíněná obchodní společnost byla jeho směnečným dlužníkem, dlužila mu poměrně vysokou částku postupně splatnou a obával se, že tato obchodní společnost by mohla být vedena s cílem vyhnout se úhradě dluhu tak, aby skončila v platební neschopnosti. To byl jediný důvod, proč dovolatel chtěl mít informace o ní, přičemž směnky prokazující její dluhy vůči němu měly soudy nižších stupňů k dispozici. Za situace, kdy obviněný byl věřitelem obchodní společnosti L., by bylo nelogické, aby se ji snažil poškodit a způsobit jí nějakou újmu či značnou škodu, neboť by tím ohrozil její solventnost a schopnost splatit závazky, které vůči němu měla. Obviněný dále nepovažuje za prokázanou ani jeho dohodu s obchodní společností S., podle níž by jí měl poskytnout případně získané informace o obchodní společnosti L., aby je využila při hospodářské soutěži, ostatně žádná taková dohoda ani neexistovala.

7. Svou obhajobu v uvedeném směru, podle níž měl obviněný zcela jiný důvod k získávání daných informací, nepovažuje za vyvrácenou, proto podle jeho mínění došlo k porušení zásady presumpce neviny, když není povinností obviněného prokazovat vlastní nevinu. Návod spoluobviněného M. K., aby slíbil svědkovi M. Z. odměnu za zpřístupnění informací, není trestným činem ani jeho pokusem, neboť při nenaplnění zákonného znaku skutkové podstaty vyjádřeného slovy „při účasti v hospodářské soutěži“ nelze tuto nabídku odměny ani návod k jejímu poskytnutí považovat za tzv. podplácení ve smyslu § 248 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku ani za porušování obchodního tajemství ve smyslu § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. S ohledem na nesprávný výrok o vině považuje obviněný za nesprávný i navazující výrok o trestu, protože jeho jednání není trestným činem ani jeho pokusem.

8. Závěrem svého dovolání tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

b) Dovolání obviněného M. K.

9. Rovněž obviněný M. K. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný vytkl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěnými skutečnostmi ohledně otázky značné škody, přičemž podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by usiloval o způsobení značné škody obchodní společnosti L. V tomto směru došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu judikatury Ústavního soudu, podle které námitky porušení práva na spravedlivý proces jsou vždy způsobilým dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť vina obviněného musí být prokázána zákonným způsobem. Jak dále obviněný zdůraznil, Nejvyšší soud může zasahovat do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, jehož podstatu pak blíže konkretizoval.

10. Podle obviněného jde u něj právě o takový výjimečný případ a došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, protože nebyl proveden žádný důkaz, na základě kterého by bylo možno usuzovat, že mohla vzniknout značná škoda poškozené obchodní společnosti. Přitom podle usnesení Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 5 Tdo 893/2013 platí, že pokud je škoda zákonným znakem trestného činu, je vždy nezbytné zjišťovat a dokazovat její výši, a nelze-li ji přesně stanovit, je nutné zjistit alespoň její minimální výši, která se musí opírat o provedené důkazy, ale nikoli o pouhý odhad. Pokud měl odvolací soud za prokázané, že jednáním obviněných vznikla ostatním soutěžitelům újma ve větším rozsahu, bylo jeho povinností konkrétně dovodit tento zákonný znak z provedených důkazů a náležitě jej ve výroku rozsudku i v jeho odůvodnění specifikovat za situace, kdy shledal provedené dokazování pro své rozhodnutí dostatečným, skutková zjištění soudu prvního stupně v zásadě správnými a úplnými a odkázal na ně. Povinností soudů přitom bylo dokazovat na základě konkrétních provedených důkazů, že v případě dokonání činu by obchodní společnosti L., reálně hrozilo způsobení ztráty na zisku nejméně ve výši 500 000 Kč.

11. Obviněný M. K. poukázal na argumentaci odvolacího soudu pod bodem 20. odůvodnění jeho rozsudku, podle něhož odvolací námitka stran výše škody není důvodná za situace měsíčního obratu obchodní společnosti L., ve výši asi 5 000 000 Kč, neboť při jeho snížení jen o 10 % v důsledku jednání obviněných by došlo ke vzniku škody na hranici značné škody, jak dovodil i soud prvního stupně. Přitom jednání obviněných mělo mít trvalejší charakter, obvinění usilovali o dlouhodobější přístup k e-mailovým schránkám poškozené společnosti a za každý měsíc tohoto přístupu slibovali M. Z. poměrně vysokou částku 20 000 Kč. Škoda tedy měla spočívat, pokud by došlo k dokonání činu, v ušlém zisku obchodní společnosti L. K těmto závěrům odvolacího soudu obviněný namítl, že ze snížení obratu zmíněné obchodní společnosti o 10 % ještě nevyplývá snížení jejího zisku o 500 000 Kč při měsíčním obratu 5 000 000 Kč, neboť součet zisku a nákladů tvoří obrat, snížení obratu ještě neznamená snížení zisku, mezi těmito veličinami neplatí přímá úměra. Ze žádného důkazu přitom podle obviněného nelze dovodit snížení obratu právě ve výši 10 % v důsledku jednání obviněných a jediným důkazem, který byl proveden ke zjištění výše škody, bylo vyčíslení obratu obchodní společnosti L., z účetních dokladů a výslechu její jednatelky. Žádným důkazem nebylo objasněno, zda vůbec, případně o jaké procento, by došlo ke snížení zisku této obchodní společnosti a úvahu soudů o výši snížení obratu považuje obviněný za pouhou ničím nepodloženou spekulaci, která nemá oporu v provedeném dokazování a představuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Výše škody je znakem kvalifikované skutkové podstaty a i v případě pokusu trestného činu je nezbytné zjistit provedenými důkazy výši hrozící škody, k tomu ovšem podle obviněného nepostačuje pouhé zjištění obratu obchodní společnosti, která měla být jednáním obviněných poškozena. Přitom soud prvního stupně ani soud odvolací ve svých rozhodnutích nijak nevysvětlily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o reálně hrozící škodě obchodní společnosti L., a v tomto směru obviněný shledal jejich rozsudky nepřezkoumatelnými a rozsah dokazování neodpovídajícím požadavkům § 2 odst. 5 tr. řádu.

12. Podle názoru obviněného M. K. nebylo bez důvodných pochybností prokázáno ani to, že by obvinění jednali v rámci hospodářské soutěže, takže i zde jde pouze o ničím nepodložené úvahy soudu prvního stupně v jeho rozsudku, na které odvolací soud odkázal. Jak dále obviněný zdůraznil, údajně poškozená obchodní společnost odmítla dát souhlas se zpřístupněním e-mailové korespondence na výše uvedené e-mailové adrese, není tudíž ani prokázán a zjištěn její obsah. Odvolací soud se pak nevypořádal s jeho námitkou, z čeho soud prvního stupně dovodil, že mu byla známa souvislost nabídky úplatku M. Z. s obchodní společností S. Podle obviněného nelze dovodit, že by věděl o tom, že získané informace se týkají soutěžního vztahu obchodních společností L., a S.

13. Podle skutkových zjištění rozsudků soudů obou stupňů měli obvinění usilovat o přístup k počítačovému systému obchodní společnosti L., zejména do e-mailových schránek využívaných touto obchodní společností. Podle přesvědčení obviněného M. K. však ani z výpovědi svědkyně I. D. ani z výpovědi svědka M. Z. přímo nevyplynulo, o přístup k jaké konkrétní e-mailové schránce obviněným šlo, a za této situace nebylo možno učinit ani jednoznačný závěr, jaké informace měly být předmětem zájmu obviněných. Podle obviněného nebyla jednoznačně zjištěna ani výše úplatku, který měl být nabídnut svědkovi M. Z., který v průběhu výslechu uvedl různé částky, jež mu měly být slíbeny. Všechny tyto rozporné skutečnosti, které nebyly v řízení jednoznačně zjištěny a soudy je vyložily v neprospěch obviněných, vedou obviněného k závěru o porušení jeho práva na spravedlivý proces a o extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů.

14. Závěrem svého dovolání proto obviněný M. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Ostravě z důvodů uvedených v § 265 odst. 1 písm. g) tr. řádu a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Vyjádření k dovoláním

15. K dovoláním obou obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou mimo meze uplatněného dovolacího důvodu námitky obviněných, jimiž se snažili dosáhnout jiného hodnocení důkazů a změny skutkových zjištění soudů obou stupňů a jejich nahrazení jinou, pro obviněné příznivější verzí skutkového děje. Jestliže navíc obvinění ve svých dovoláních pouze opakovali své námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se příslušné soudy správně vypořádaly, jde o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

16. Za skutkové a procesní námitky považuje státní zástupce i tvrzení obviněného R. S., jímž zpochybňoval účel, pro který vyžadoval data obchodní společnosti L. Podle obviněného mělo dojít k pokusu získat tato data za jiným účelem, než k jejich užití v rámci nekalé hospodářské soutěže, protože takto si chtěl opatřit pracovně právně významnou dokumentaci a přehled o ekonomické situaci obchodní společnosti, jejímž byl směnečným věřitelem. Jak ovšem zdůraznil státní zástupce, účel použití dat, o která obvinění usilovali, je zřejmý z toho, že po svědkovi M. Z. požadovali statistiky příjmů a výdejů zboží a přístup do konkrétní e-mailové schránky, která byla pro činnost obchodní společnosti stěžejní, přičemž přístup obviněných do ní měl být dlouhodobý a svědek M. Z. měl být za zpřístupnění této e-mailové schránky významně odměňován. Odvolací soud se podle státního zástupce v odůvodnění svého rozsudku vypořádal i s obhajobou obviněného R. S., podle níž poškození této obchodní společnosti nebylo v jeho zájmu, protože jediným možným motivem obviněných pro jejich jednání byla snaha opatřit prospěch obchodní společnosti S., v hospodářské soutěži.

17. Dovolací důvod uplatněný obviněným R. S. by podle státního zástupce mohly naplnit námitky, podle nichž jeho jednání nelze posoudit jako spolupachatelství na přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e), h), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť dal spoluobviněnému M. K. pouze pokyn, aby svědkovi M. Z. nabídl odměnu za obstarání přístupu k počítači obchodní společnosti L., protože takové jednání by bylo pouze návodem ke zmíněnému přečinu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Jak zde ovšem státní zástupce zdůraznil, obviněný R. S. zaúkoloval spoluobviněného M. K., dal mu konkrétní pokyny ve vztahu k uplácené osobě, nabízený úplatek měl pocházet z jeho finančních prostředků a byl to právě tento dovolatel, který jako jediný měl konkrétní představu o využití, resp. zneužití takto získaných dat, k jejichž získání opatřil i vhodný technický prostředek. Účast obviněného R. S. na skutkovém ději byla proto natolik významná, že nelze uvažovat o pouhém účastenství na daném trestném činu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Závěr o jeho spolupachatelství není dotčen ani tím, pokud nabízel úplatek zaměstnanci poškozené obchodní společnosti prostřednictvím další osoby a v tomto směru státní zástupce poukázal na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 15 Tdo 885/2013, byť to se týká trestného činu podplacení podle § 332 tr. zákoníku.

18. Podle názoru státního zástupce ve vztahu k výkladu pojmu „podplácení“ v § 248 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je nutno vycházet u obviněného R. S. z ustanovení § 2983 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, přičemž v něm uvedené pojmy „přímo i nepřímo nabídne“, je nutno vykládat tak, že je v nich zahrnuta i varianta nabídky či slibu úplatku prostřednictvím třetí osoby. Jednáním obviněného R. S. i spoluobviněného M. K. proto byly naplněny všechny znaky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přičemž státní zástupce zde poukázal na relevantní judikaturu.

19. Pokud jde o dovolání obviněného M. K., podle státního zástupce jeho námitka týkající se nesprávného stanovení výše škody, jejíž způsobení hrozilo obchodní společnosti L., nespadá do rámce dovolacího důvodu uplatněného obviněným, ale směřuje proti skutkovému zjištění soudu, a totéž platí o údajně nejasném zjištění výše poskytnutého úplatku.

20. Jak dále státní zástupce zdůraznil, z provedeného dokazování vyplynulo, že strůjcem úspěchů obchodní společnosti L., byl obviněný R. S., který ukončil spolupráci s ní velmi konfliktní formou, proto byl schopen likvidačním způsobem ovlivnit činnost této obchodní společnosti, kdyby byl vybaven neoprávněně získanými interními informacemi o její další obchodní činnosti. Podle státního zástupce měla obchodní společnost L., v roce 2018 obrat přes 60 000 000 Kč, výsledek jejího hospodaření činil po zdanění 6 107 000 Kč. V rámci likvidačních snah obviněných ve vztahu k této obchodní společnosti tedy mohlo dojít k tomu, že by zmíněná společnost již nedosáhla uvedeného zisku v dalším období a vlivem nekalosoutěžního jednání obviněných mohla ztratit některé zakázky, musela by upravit svoji cenovou politiku, mohlo dojít ke snížení či eliminování její marže a případně i zisku. Argumentace soudů nižších stupňů při odhadu škody, která mohla být jednáním obviněných způsobena, je tedy ve vztahu k obviněným velmi přívětivá, ač nikoli zcela precizní, neboť možnou výši škody by bylo vhodnější odvozovat spíše od výsledku hospodaření, než od výše obratu, z něhož soudy vycházely. Při právním posouzení jednání obviněných jako pokusu trestného činu z hlediska výše škody je nutno vycházet z představy obviněných o předmětu útoku a jejich záměru (viz rozhodnutí pod č. 26/1994 Sb. rozh. tr.).

21. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného M. K., podle níž mu nebylo známo, že nabídka úplatku souvisí s obchodní společností S. Tato námitka sice zdánlivě odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, pokud se týká naplnění subjektivní stránky trestného činu, avšak v zásadě jen zpochybňuje skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů, které správně poukázaly na skutečnost, že obvinění požadovali po M. Z. i statistiky příjmů a výdajů zboží, stejně jako získání dlouhodobějšího přístupu k e-mailovým schránkám stěžejním pro ekonomickou činnost obchodní společnosti L.

22. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného R. S. jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného M. K., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než které předpokládá ustanovení § 265b tr. řádu.

23. Obvinění nevyužili svého práva na repliku k vyjádření státního zástupce, které jim bylo za tím účelem zasláno.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněných

a) Obecná východiska

24. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti námitek ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu.

25. Oba obvinění opřeli svá dovolání o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů, pokud v jeho důsledku nedošlo k vadám při použití hmotně právních norem, případně nejde o pochybení, k jehož nápravě jsou určeny jiné dovolací důvody [např. podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e) a f) tr. řádu]. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy prvního a druhého stupně a které vyplývá z výsledků provedeného dokazování. Provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvozování skutkových zjištění z nich neupravují ustanovení hmotného práva, nýbrž procesní předpis, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu.

b) K důvodům zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu

27. Obvinění R. S. a M. K. v podaných dovoláních především namítli, že svým jednáním nespáchali pokus přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 1 písm. e) a h), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Nebylo jim podle nich prokázáno, že jednali s úmyslem porušit jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že při účasti v hospodářské soutěži mezi obchodními společnostmi L., a S., se dopustili podplácení a porušování obchodního tajemství s úmyslem způsobit tímto jednáním ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatřit tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Navíc nejednali ani s cílem způsobit takovým činem značnou škodu obchodní společnosti L., jak dovodil soud prvního i druhého stupně. V tomto směru obviněný R. S. zopakoval svoji obhajobu, kterou uplatňoval po celou dobu trestního řízení o důvodech, pro které chtěl získat přístup k e-mailovým schránkám obchodní společnosti L., z nichž mohl získávat informace o ekonomické situaci této obchodní společnosti. Podle jeho názoru nebyl dohodnut s jakoukoli osobou oprávněnou jednat za obchodní společnost S., na tom, že získané informace od obchodní společnosti L., použije v její prospěch. Nebylo tedy prokázáno, že by se dopustil návodu k podplácení a porušování obchodního tajemství „při účasti v hospodářské soutěži“. K této argumentaci pak obviněný M. K. dále doplnil, že nebylo prokázáno, že by usilovali o způsobení značné škody obchodní společnosti L., že by reálně hrozilo v důsledku jejich jednání způsobení škody této společnosti, a to značné škody, o které soudy nižších stupňů, jako o hrozícím následku jejich jednání spekulovaly.

28. Protože Nejvyšší soud neshledal důvody k odmítnutí dovolání obviněných, jak navrhoval státní zástupce, neboť námitky obviněných odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, podle § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozsudku odvolacího soudu napadeného dovoláním obou obviněných i předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněných jsou důvodná a že právní závěry soudů nižších stupňů nejsou správné, pokud byli obvinění uznáni vinnými pokusem přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 1 písm. e), h), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

29. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že objektem tohoto přečinu je zájem na dodržování pravidel hospodářské soutěže v podmínkách tržního hospodářství a na svobodném rozvoji hospodářské soutěže v rámci závazných pravidel hospodářského styku. Jde o pravidla hospodářské soutěže a podnikání stanovená v kogentních ustanoveních právních předpisů, za jejichž dodržování se má uskutečňovat hospodářská činnost soutěžitelů na trhu výrobků a služeb, na finančních trzích apod. (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 23/1999-I. Sb. rozh. tr.). Za jiný právní předpis o nekalé soutěži ve smyslu § 248 odst. 1 tr. zákoníku je pak nutno považovat především zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), konkrétně pak ustanovení § 2976 až § 2990 občanského zákoníku. Skutková podstata přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 tr. zákoníku je normou s blanketní (blanketovou) dispozicí, a proto předpisy, na které trestní zákoník odkazuje, tvoří součást trestně právní normy. V souvislosti s posuzovanou trestnou činností je nutno odkázat především na ustanovení § 2976 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož platí, že ten, kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje. Ustanovení § 2976 odst. 2 občanského zákoníku pak demonstrativním výčtem stanoví, co je nekalou soutěží, přičemž podle § 2976 odst. 2 písm. e) občanského zákoníku je to i podplácení a podle § 2976 odst. 2 písm. h) občanského zákoníku jde o porušení obchodního tajemství.

30. Hospodářskou soutěží je nutno rozumět vzájemné soupeření dvou nebo více hospodářských subjektů na stejné straně tržních vztahů, které usilují o dosažení co nejlepšího hospodářského výsledku v rámci jejich podnikatelské činnosti, přitom druhé straně tržního vztahu takto umožňují volbu mezi různými nabídkami či poptávkami těchto soutěžících subjektů. Trestně právní regulace hospodářské soutěže a sankcionování porušení pravidel této hospodářské soutěže je přitom ovlivněno zásadou subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako ultima ratio, podle něhož by měly být trestním právem postihovány jen případy skutečně společensky škodlivé.

31. K vyvození trestní odpovědnosti za nekalou soutěž v případě obviněných v této trestní věci bylo nezbytné, aby šlo o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, současně je způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli, v daném případě obchodní společnosti L. Přitom může jít o újmu materiální i imateriální (viz rozhodnutí pod č. 8/2009-II. Sb. rozh. tr.), která by se však s ohledem na skutečnost, že jde o hospodářskou soutěž a újmu s ní spojenou, měla následně projevit i v materiální podobě.

Dále musí být naplněn podle alternativ uvedených v § 248 odst. 1 písm. e), h) tr. zákoníku i znak podplácení a současně porušování obchodního tajemství. Všechny tyto podmínky pro naplnění základní skutkové podstaty zmíněného přečinu musí být splněny kumulativně. Přitom nelze pominout ani skutečnost, že jednání obviněných směřující k naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu by muselo být úmyslné, tedy ve formě minimálně eventuálního úmyslu, který by ovšem měl mít rovněž dostatečnou oporu v rozhodných skutkových zjištěních.

32. Podle závěru soudu prvního stupně pod bodem 19. odůvodnění jeho rozsudku soud z provedeného dokazování uzavřel, „že získané informace by bylo možné využít v konkurenční soutěži obchodních společností S., a L. Na tomto závěru nemění nic ani to, že o jednání obžalovaných neměla L. S. žádné povědomí, jak uvedla, přičemž její verze nebyla provedeným dokazováním vyvrácena.“ Pro soud prvního stupně bylo k rozhodnutí o vině obou obviněných podstatné, že ke spáchání jejich jednání došlo v době, kdy oba obvinění pracovali pro obchodní společnost S., jejíž jednatelkou a majitelkou obchodního podílu byla právě L.

S., ač obviněný M. K. pro tuto obchodní společnost pracoval prostřednictvím obviněného R. S., který byl jejím obchodním ředitelem. To ovšem samo o sobě nepostačuje a výše uvedený závěr soudu prvního stupně je jen hypotetický a nevyplývá ze zjištěného skutkového stavu. Pochybnosti vyvolává především tvrzení soudu o úmyslu obviněných způsobit ve větším rozsahu újmu obchodní společnosti L., resp. způsobit jí i značnou škodu, a to jednáním nekalosoutěžní povahy uskutečněným s cílem narušit hospodářskou soutěž mezi zmíněnými podnikatelskými subjekty, konkrétně pak v podobě podplácení a porušování obchodního tajemství ve smyslu § 248 odst. 1 písm. e) a h) tr.

zákoníku. Ani z tzv. skutkové věty napadeného rozsudku odvolacího soudu a z jeho odůvodnění nelze učinit spolehlivý právní závěr o naplnění všech zákonných znaků pokusu přečinu, jímž byli obvinění uznáni vinnými. Z výsledků provedeného dokazování je totiž zřejmé jen tolik, že obviněný R. S. prostřednictvím obviněného M. K. oslovil zaměstnance obchodní společnosti L., a to svědka M. Z., a nabídl mu úplatek za předání přístupových hesel k e-mailovým schránkám této obchodní společnosti, přičemž za uvedeným účelem a k dosažení takového cíle obviněný R.

S. opatřil zařízení označené jako USB Keylogger, které bylo prostřednictvím obviněného M. K. doručeno svědkovi M. Z., aby jej využil k danému cíli, a bylo mu vysvětleno, jak má zmíněné zařízení použít. Obvinění pak požadovali od svědka M. Z. data týkající se statistik příjmů a výdajů zboží obchodní společnosti L., a některé další údaje. To vše ovšem samo o sobě neodůvodňuje závěr, že tak obvinění činili s cílem porušit shora citovaná ustanovení občanského zákoníku o nekalé soutěži a principy, na nichž je založena hospodářská soutěž mezi podnikatelskými subjekty.

Takový závěr je sice možný, avšak dosud zjištěné skutečnosti z opatřených důkazních prostředků ho spolehlivě nepotvrzují a jsou jen určitými indiciemi, které nepostačují k tomu rozhodnutí o vině obviněných, jaké bylo učiněno. Navíc obviněný R. S. skutečně mohl mít důvodný zájem o informace o obchodní činnosti obchodní společnosti L., s ohledem na své postavení věřitele ve vztahu k ní.

33. Odvolací soud i ve vztahu k výši škody hrozící této obchodní společnosti, jakožto znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 248 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku v podobě značné škody, prakticky jen zopakoval úvahy soudu prvního stupně o tom, v jaké výši hrozilo její způsobení. Přitom podle obou soudů měla výše možné škody vyplývat z výše měsíčního a ročního obratu obchodní společnosti L., ačkoli tento ekonomický ukazatel v souladu s námitkami uplatněnými především obviněným M. K. nemá přímou vypovídací hodnotu ve vztahu ke zmíněnému znaku kvalifikované skutkové podstaty.

Nebylo ani zjišťováno, do jaké míry by přístup obviněných k e-mailovým schránkám obchodní společnosti L., mohl ovlivnit výši zisku této obchodní společnosti, a to i s vědomím skutečnosti, že obvinění z doby svého předchozího působení u ní znali většinu jejích zákazníků i dodavatelů. Přitom s ohledem na komodity, s nimiž jmenovaná obchodní společnost obchodovala, nelze bez dalšího důvodně předpokládat, že by se okruh obchodních partnerů od doby odchodu obviněných výrazně změnil, nebo že by došlo k nějakým významným cenovým posunům při obchodování s danými výrobky.

Nezodpovězenou otázkou ve vztahu k hrozící výši škody dotčené obchodní společnosti je i to, zda a po jakou dobu bylo reálné, aby jednatelka této obchodní společnosti či další její zaměstnanci nezjistili nelegální přístup obviněných k příslušným e-mailovým schránkám od svých obchodních partnerů či jinak, případně po jaké časové období docházelo ke změně přístupových hesel apod. Ani z výše odměny nabízené svědkovi M. Z. totiž nelze usuzovat, na jak dlouho byl přístup obviněných k e-mailovým schránkám reálný, jaká byla představa obviněných, především R.

S., o době, po kterou má zájem o přístup k e-mailovým schránkám obchodní společnosti L., a rovněž úvaha o nutném finančním profitu obviněného R. S. z přístupu k e-mailovým schránkám jmenované obchodní společnosti ještě neprokazuje motiv jeho jednání, jak jej dovodily soudy nižších stupňů. Navíc tento obviněný byl věřitelem uvedené obchodní společnosti, logicky proto mohl mít obavy o její hospodářské výsledky po svém odchodu z ní, zejména pokud byl tzv. motorem její obchodní činnosti. Nelze tedy i s ohledem na popsanou situaci bez dalšího dovodit, že profit obviněného z požadovaného přístupu k e-mailovým schránkám měl souviset s hospodářskou soutěží mezi oběma dotčenými obchodními společnostmi a s nekalosoutěžními praktikami v neprospěch obchodní společnosti L.

Ostatně nebyly zjištěny ani reálné hospodářské výsledky této obchodní společnosti po odchodu obviněného z ní.

34. Proto je nutné přisvědčit dovolacím námitkám obou obviněných, že se odvolací soud a předtím ani soud prvního stupně nevypořádaly s jejich obhajobou a s námitkami uplatněnými proti právní kvalifikaci jejich jednání jako pokusu přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 1 písm. e), h), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Naopak nelze souhlasit s obviněným M. S., pokud ve svém jednání dovozoval pouhý návod ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, protože jeho aktivita byla poněkud výraznější, než je typické pro účastníka, ale s ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a na nutnost učinit ve věci nové rozhodnutí o vině i o případných trestech jsou úvahy o účastenství či pachatelství ve vztahu k nějakému trestnému činu zatím předčasné a podmíněné tím, k jaké právní kvalifikaci dospěje odvolací soud po opětovném projednání věci.

35. Z výše konstatovaných skutečností a dosud učiněných zjištění tedy nelze jednoznačně a bez důvodných pochybností vyvrátit argumentaci obviněných, podle níž skutečně mohli jednat zjištěným způsobem z jiných pohnutek, než jsou ty, které dovodil soud prvního stupně a odvolací soud. Oba soudy jednoznačně nevyvrátily uplatněnou obhajobu obviněných ohledně jejich motivace, pro kterou se snažili získat přístup k e-mailovým schránkám obchodní společnosti L., a případně si opatřit další data této obchodní společnosti, a to statistiky příjmů a výdejů zboží, z nichž bylo možno zjistit především rozsah jejích zásob nebo i další údaje, avšak ani touto otázkou se soudy dosud dostatečně nezabývaly.

36. Z dosud provedeného dokazování a z něj vyvozených skutkových zjištění tedy skutečně nelze učinit právní závěr, že obvinění jednali s cílem naplnit skutkovou podstatu přečinu, jehož pokusem je odvolací soud uznal vinnými. Z popisu skutkového děje ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu totiž není patrné, že by cílem obviněných bylo porušit jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí podplácení a porušování obchodního tajemství, způsobí tím ve větším rozsahu újmu jinému soutěžiteli nebo tím opatří sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody a způsobí takovým činem jinému soutěžiteli značnou škodu. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy z napadeného rozhodnutí ve věci samé jednoznačně nevyplývá naplnění všech znaků pokusu přečinu, kterým byli obvinění uznáni vinnými. Navíc se soudy obou nižších stupňů přiléhavým způsobem nevypořádaly ani s obhajobou obviněných, kterou uplatňovali po celou dobu trestního řízení. Výše zmíněné vady právního posouzení skutku se přitom vyskytovaly od samého počátku trestního stíhání obviněných a neodstranil je z podnětu důvodně podaných odvolání obviněných ani odvolací soud.

37. Na druhé straně však rozhodná skutková zjištění nevylučují závěr, že obvinění společným jednáním jinému (svědkovi M. Z.) v souvislosti s podnikáním jiného (obchodní společnosti L.) nabídli nebo slíbili úplatek, přičemž takové jednání obou obviněných by mohlo být posouzeno jako přečin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, ve znění platném do 31. 1. 2019. Posouzení jednání obviněných jako tohoto přečinu pak nebrání ani zákaz reformationis in peius.

38. Proto Nejvyšší soud shledal námitky obviněných důvodnými, neboť z napadeného rozsudku odvolacího soudu ani z rozsudku soudu prvního stupně skutečně není dostatečně patrné, že by obvinění naplnili všechny znaky pokusu přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 1 písm. e), h), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož spácháním byli uznáni vinnými ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

V. Závěrečné shrnutí

39. Nejvyšší soud tedy z podnětu důvodných dovolání obou obviněných podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a dále podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

40. Bude na odvolacím soudu, aby se v navazujícím řízení znovu důsledně zabýval trestní věcí obviněných ve shora naznačených směrech a za součinnosti státního zástupce, jehož úkolem je tvrdit a prokazovat vinu obviněných, případně doplnil dokazování, shledá-li to nezbytným, a následně učinil po řádném vyhodnocení všech důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků odůvodněné skutkové závěry ohledně toho, do jaké míry (pokud vůbec) obvinění svým jednáním naplnili skutkovou podstatu trestného činu či jeho pokusu, jehož spácháním byli uznáni vinnými, případně jiného trestného činu, a to jednáním, které se jim podaří bez důvodných pochybností prokázat.

41. Nejvyšší soud upozorňuje, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen výlučně z podnětu dovolání obou obviněných, proto v dalším řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch, jak vyplývá z ustanovení § 265s odst. 2 tr. řádu. Při novém projednání a rozhodnutí věci je pak odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. řádu).

42. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o dovoláních obviněných v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.

V Brně dne 13. 10. 2021

JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Bohuslav Horký