5 Tdo 1391/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2018 o
dovolání, které podal obviněný M. G., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, v trestní věci
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 46/2016, t a k t o :
Podle § 265l odst. 2 tr. řádu se z podnětu dovolání obviněného doplňuje
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, o
chybějící výrok spočívající v tom, že se podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškození:
- M. R., IČ XY, se sídlem XY,
- J. K., nar. XY, bytem XY,
- Winkhaus CR, s. r. o., IČ 63985284, se sídlem Mnichovice, Mirošovická
704,
- J. D., nar. XY, bytem XY,
- A. – B., IČ XY, se sídlem XY,
- S. G., nar. XY, bytem XY,
- J. S., nar. XY, bytem XY,
- Centrum stavebního inženýrství, a. s., IČ 45274860, se sídlem Praha
15, Pražská 810/16,
- Š. Z., nar. XY, bytem XY,
- R. K., nar. XY, bytem XY,
- M. R., nar. XY, bytem XY,
- J. A., nar. XY, bytem XY,
- K. Č., nar. XY, bytem XY,
- P. Z., nar. XY, bytem XY,
- V. B., nar. XY, bytem XY,
- J. L., nar. XY, bytem XY,
- J. Š., nar. XY, bytem XY,
- M. N., nar. XY, bytem XY,
- J. C., nar. XY, bytem XY,
- D. H., nar. XY, bytem XY,
- V. K., nar. XY, bytem XY,
- M. K., nar. XY, bytem XY,
- N. Š., nar. XY, bytem XY,
- D. S., nar. XY, bytem XY,
- J. N., nar. XY, bytem XY,
- H. N., nar. XY, bytem XY,
- Z. Č., nar. XY, bytem XY,
- ISOTRA, a. s., IČ 47679191, se sídlem Opava, Bílovecká 2411,
- E. Ď., nar. XY, bytem XY,
- I. S., nar. XY, bytem XY,
- Z. K., nar. XY, bytem XY,
- M. Š., nar. XY, bytem XY,
- ROS, a. s., IČ 63472406, se sídlem Brno, Poříčí 124,
- Vink – Plasty, s. r. o., IČ 65277007, se sídlem Praha 20, F. V.
Veselého 2635/15,
- Selena Bohemia, s. r. o., IČ 26472481, se sídlem Praha 4, Na Strži
1702/65,
- J. F., nar. XY, bytem XY,
- Home Credit, a. s., IČ 26978636, se sídlem Brno, Nové Sady 996,
- Vodafone Czech Republic, a. s., IČ 25788001, se sídlem Praha 13, Nám.
Junkových 2808/2,
- Kovostroj Bohemia, s. r. o., IČ 26913143, se sídlem Týn nad Vltavou,
Kolodějská 507,
- H. V., nar. XY, bytem XY,
- A. K., nar. XY, bytem XY,
- LIKA – CZ, s. r. o., IČ 25575228, se sídlem Brno, Pisárecká 480,
- L. C., nar. XY, bytem XY,
- J. B., nar. XY, bytem XY,
- TOR Cheb, spol. s r. o., IČ 46885706, se sídlem Františkovy Lázně,
Žírovice 101,
- T. V., nar. XY, bytem XY,
- I. J., nar. XY, bytem XY,
- J. H., nar. XY, bytem XY,
- L. Ch., nar. XY, bytem XY,
- M. U., nar. XY, bytem XY,
- V. M., nar. XY, bytem XY,
- M. G., nar. XY, bytem XY,
- Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ 41197518, se sídlem
Praha 3, Orlická 2020/2,
- Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a
stavebnictví,
IČ 47114321, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1,
- Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Blansko, IČ
72080043, se sídlem Blansko, Seifertova 7,
- INOUTIC/DECEUNINCK, spol. s r. o., IČ 49445553, se sídlem Popůvky,
Vintrovna 208/23, nyní Brno, Tuřanka 1519/115a,
- KORA – VODOSTAVING, s. r. o., IČ 25311883, se sídlem Kunštát,
Zbraslavská 492,
- Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČ 47673036, se
sídlem Ostrava, Michálkovická 967,
- PKS okna, a. s., IČ 65276507, se sídlem Žďár nad Sázavou, Brněnská
126/38,
- O2 Czech Republic, a. s., IČ 60193336, se sídlem Praha 4, Za
Brumlovkou 266/2,
- Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se
sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21,
- Úřad práce České republiky, Krajská pobočka pro hlavní město Prahu,
IČ 72496991, se sídlem Praha 7, Dobrovského 1278/25,
odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2 T
46/2016, byl
obviněný M. G. uznán vinným pomocí k přečinu poškození věřitele podle § 24
odst. 1 písm. c) a § 222 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009
Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr.
zákoník“). Týmž rozsudkem byli uznáni vinnými spoluobvinění L. T. a L. B.
přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku. Uvedená trestná činnost spočívala ve stručnosti v tom, že obvinění L.
T. a L. B. v pozici jednatelů obchodní společnosti N., sepsali s obchodní
společností S., zastoupenou obviněným M. G., po předchozí dohodě a s úmyslem
zmařit uspokojení věřitelů obchodní společnosti N., listinu označenou jako
„Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. prosince 2010“ (dále jen „oznámení
o postoupení pohledávky“). V tomto oznámení bylo uvedeno, že v Brně dne 17. 12.
2010 byla pohledávka obchodní společnosti N., ve výši 1 093 824 Kč za obchodní
společností Keltex, spol. s r. o., postoupena na obchodní společnost S., a že
úhrada plnění z této pohledávky má být prováděna již na bankovní účet obchodní
společnosti S., vedený u České spořitelny, a. s., (založený až dne 21. 12. 2010
s dispozičním oprávněním pro obviněného L. B. a s platebními kartami vydanými
na jména obviněných L. T. a L. B.), ačkoliv již při podpisu oznámení o
postoupení pohledávky všichni věděli, že je obchodní společnost N., v úpadku,
neboť ohledně této společnosti bylo dne 29. 12. 2010 zahájeno insolvenční
řízení. Poté, co bylo oznámení o postoupení pohledávky v prosinci 2010 doručeno
obchodní společnosti Keltex, spol. s r. o., tato převedla na bankovní účet
obchodní společnosti S., finanční prostředky ve výši 1 000 000 Kč. Popsaným
jednáním obvinění znemožnili alespoň částečné uspokojení pohledávek věřitelů
obchodní společnosti N., vyjmenovaných ve výroku o vině.
2. Za uvedený přečin byl obviněný M. G. odsouzen podle § 222 odst. 3 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §
81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 24 měsíců, a dále mu byl uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů
„obchodních společností a korporací“ na dobu 3 roků. Postupem podle § 229 odst.
1 tr. řádu bylo rozhodnuto též o uplatněných nárocích poškozených na náhradu
škody tak, že všichni poškození byli odkázáni na řízení ve věcech
občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2
T 46/2016, podali odvolání jednak obvinění L. T., L. B. a M. G. a jednak
poškozená obchodní společnost M. R. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v
Brně usnesením ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 8 To 43/2017, tak, že je podle § 256
tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
4. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podali obvinění L. T.,
L. B. a M. G. dovolání, o kterých rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne
18. 10. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1039/2017, tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu
zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 8
To 43/2017, a to v části, kterou byla zamítnuta odvolání obviněných L. T., L.
B. a M. G. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2
T 46/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí
obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší
soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
5. Na podkladě citovaného dovolacího rozhodnutí Nejvyššího soudu
projednal trestní věc obviněných L. T., L. B. a M. G. opětovně Krajský soud v
Brně ve veřejném zasedání a rozsudkem ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017,
rozhodl tak,
že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu z podnětu odvolání všech obviněných
zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 11.
2016, sp. zn. 2 T 46/2016. Postupem podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací
soud nově rozhodl o vině a trestech všech tří obviněných, přičemž obviněný M.
G. byl uznán vinným pomocí k přečinu poškození věřitele podle § 24 odst. 1
písm. c) a § 222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to na
shodném skutkovém podkladě, z jakého vycházel i soud prvního stupně.
6. Za tento přečin byl obviněný M. G. odsouzen podle § 222 odst. 3 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §
81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 20 měsíců, a dále mu byl uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů
„obchodních společností a korporací“ na dobu 3 roků.
II. Dovolání obviněného
7. Obviněný M. G. podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, dovolání, které
opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. řádu.
Pokud jde o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu,
obviněný je spatřuje v tom, že rozhodnutí soudů nižších stupňů neobsahují
náležité vyjádření výše škody způsobené přečinem poškození věřitele, tedy
skutková věta není ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě v souladu s
právní větou. Podle obviněného za daného stavu naplnilo popisované jednání jen
základní skutkovou podstatu zmíněného přečinu, u níž je sazba trestu odnětí
svobody stanovena v rozmezí „až na dvě léta“. Proto zanikla trestní odpovědnost
obviněného z důvodu uplynutí promlčecí doby, která je kratší než u
kvalifikované skutkové podstaty. Podle názoru obviněného chybějící vyjádření
znaku kvalifikované skutkové podstaty nebylo možné odstranit ani před odvolacím
soudem, neboť by šlo o porušení zákazu reformationis in peius.
8. Obviněný dále shledal nesprávné hmotně právní posouzení skutku v
použití ustanovení § 222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, namísto ustanovení §
222 odst. 1 písm. a), resp. § 222 odst. 2 tr. zákoníku. Podle obviněného je
právní závěr spočívající v tom, že předstírání postoupení pohledávky lze
považovat za předstírání nebo uznání neexistujícího práva nebo závazku,
nesprávný, neboť z povahy věci jde o změnu existujícího závazku v osobě
věřitele, a nikoliv o změnu obsahu závazku. Jak dále obviněný zdůraznil,
původní vadu hmotně právního posouzení skutku není možné zhojit zvolením jiného
způsobu poškození věřitele, který je vyjádřen v ustanovení § 222 odst. 1 písm.
d) tr. zákoníku, protože ten nedopadá na posuzované jednání. Obviněný dále ve
svém dovolání podrobně rozebral důvody, proč podle jeho názoru nelze jím
spáchaný skutek kvalifikovat jako pomoc k přečinu v alternativě uvedené v § 222
odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.
9. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu,
obviněný pod něj podřadil čistě formální vadu spočívající v tom, že odvolací
soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, ačkoliv zde
existoval již pravomocný výrok o odkázání poškozených na občanskoprávní řízení.
Odvolací soud tak měl zrušit rozsudek soudu prvního stupně jen v rozsahu, v
jakém byl dotčen dřívějším rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovoláních.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak
napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a aby
Městskému soudu v Brně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. G.
prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupkyně především nesouhlasí s námitkou obviněného, podle níž ve
skutkové větě v napadeném rozsudku odvolacího soudu není náležitě vyjádřena
výše způsobené škody, přičemž popis posuzovaného jednání za této situace
odpovídá pouze základní skutkové podstatě přečinu poškození věřitele a v
důsledku toho byla promlčena trestní odpovědnost obviněného. Podle názoru
státní zástupkyně je sice popis skutku ve výroku o vině v uvedeném směru
nepřesný, nicméně i přesto je dostatečně vypovídající o tom, jaký byl rozsah
fiktivně převedeného majetkového nároku dlužnické společnosti N., na
postupnickou společnost S. (pohledávka ve výši 1 093 824 Kč), který odpovídá
rozsahu, v němž došlo k částečnému zmaření uspokojení pohledávek věřitelů
obchodní společnosti N. Rozhodné okolnosti obsažené v tzv. skutkové větě ve
výroku o vině tedy vyjadřují výši škodlivého následku jednání obviněných. Nelze
tudíž vyvozovat trestní odpovědnost obviněného za pomoc k přečinu naplňujícímu
znaky pouze základní skutkové podstaty.
12. Pokud jde o další námitku týkající se nesprávného hmotně právního
posouzení skutku, v níž zpochybnil použití alternativy uvedené v § 222 odst. 1
písm. d) tr. zákoníku, podle názoru státní zástupkyně argumentace obviněného
nevychází z rozhodného skutkového stavu věci, jak ho zjistily soudy nižších
stupňů. Právní konstrukce použitá obviněným byla uplatněna bez respektu k
závaznému právnímu názoru dovolacího soudu. Státní zástupkyně se neztotožnila
ani s výhradami obviněného zaměřenými proti výroku odvolacího soudu, kterým byl
zrušen rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu včetně výroku o
uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody, protože taková námitka
neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr.
řádu. Tento dovolací důvod je dán pouze tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí
některý výrok chybí nebo je neúplný, obviněný však poukazuje pouze na
nepřípustnost odvolacího přezkumu ve vztahu k pravomocnému výroku o náhradě
škody. Přitom podle státní zástupkyně odvolací soud za splnění podmínek § 259
odst. 3 tr. řádu nově rozhodoval pouze v rozsahu zrušených rozsudečných výroků
o vině a trestech všech tří odvolatelů. Jeho rozhodovací činnost se tedy
vztahovala jen k těm částem napadeného rozhodnutí, které do té doby nebyly
pravomocné.
13. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného
jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a
obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
15. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný M. G. opřel své dovolání o
ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. řádu. První z uplatněných
dovolacích důvodů spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní
stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Druhý z nich je naplněn,
jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poslední dovolací důvod pak
lze dovodit, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
b) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu
16. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu,
obviněný shledal nepřípustnost trestního stíhání vedeného proti němu v tom, že
rozhodnutí soudů nižších stupňů postrádá náležité vyjádření výše škody
způsobené posuzovaným přečinem poškození věřitele. V důsledku toho pak lze
podle obviněného kvalifikovat jeho jednání jako pomoc ke zmíněnému přečinu
naplňujícímu znaky pouze základní skutkové podstaty, a tím obviněný současně
uplatnil i dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný
je tedy přesvědčen, že za uvedené situace se na promlčení trestní odpovědnosti
za jím spáchaný čin vztahuje tříletá promlčecí doba, přičemž pokud obviněný
spáchal posuzovaný skutek nejpozději dne 21. 12. 2010 a trestní stíhání bylo
zahájeno až dne 18. 2. 2015, došlo k zániku trestní odpovědnosti uplynutím
promlčecí doby.
17. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. e) tr. řádu dopadá na situace, kdy je dán některý z obligatorních
důvodů (§ 11 odst. 1, 2, 5 tr. řádu a § 11a tr. řádu), pro něž nelze zahájit
trestní stíhání, popřípadě bylo-li již zahájeno, je třeba je zastavit, avšak
příslušný orgán činný v trestním řízení vydal namísto rozhodnutí o zastavení
trestního stíhání jiné rozhodnutí, jež je pro obviněného méně příznivé.
Základní podmínkou k naplnění tohoto důvodu dovolání tedy je, aby nepřípustnost
trestního stíhání odpovídala některé ze situací vyjmenovaných v § 11 odst. 1, 2
a 5 tr. řádu nebo § 11a tr. řádu, protože pouze tato ustanovení obsahují
taxativní výčet důvodů nepřípustnosti trestního stíhání.
18. K námitce obviněného, týkající se nedostatečného vyjádření výše
způsobené škody ve skutkové větě v napadeném rozsudku odvolacího soudu,
Nejvyšší soud připomíná, že stejnou výtku obviněný uplatnil již v odvolacím
řízení, přičemž odvolací soud se s ní dostatečně vypořádal v odůvodnění
napadeného rozsudku (viz jeho s. 14). Obviněný sice správně upozorňuje na
skutečnost, že ani odvolací soud v popisu skutku ve výroku odsuzujícího
rozsudku náležitě nevyjádřil výši škody způsobené přečinem poškození věřitele,
ačkoli jde o znak základní i kvalifikované skutkové podstaty tohoto přečinu,
avšak výši způsobené škody lze dovodit z tzv. skutkové věty alespoň nepřímo.
Jak totiž vyplývá z jinak celkem podrobného popisu skutku v napadeném rozsudku
odvolacího soudu, obvinění na podkladě dokumentu označeného jako „Oznámení o
postoupení pohledávky ze dne 17. prosince 2010“ po jeho předložení obchodní
společnosti Keltex, spol. s r. o., dosáhli toho, že tato společnost poskytla
plnění ve výši 1 000 000 Kč k úhradě svého dluhu, který měla vůči obchodní
společnosti N., (v celkové výši 1 093 824 Kč) nikoli tomuto věřiteli, ale ve
prospěch obchodní společnosti S., kterou obvinění vydávali za oprávněnou osobu
(postupníka) na základě zmíněného oznámení o postoupení pohledávky. Uvedeným
jednáním obvinění znemožnili, aby došlo k důvodně očekávanému přírůstku na
majetku obchodní společnosti N., který spočíval právě v „odkloněné“ peněžní
částce ve výši 1 000 000 Kč, jež se nedostala do majetku jmenované obchodní
společnosti a nemohla být použita k uspokojení pohledávek jejích věřitelů (viz
rozhodnutí pod č. 36/2007-III. Sb. rozh. tr.), přičemž celková výše pohledávek
dotčených věřitelů obchodní společnosti N., dosahovala několika milionů Kč. Jak
zcela zjevně vyplývá z takto formulované skutkové věty obsažené ve výroku o
vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, obvinění způsobili přečinem
poškození věřitele škodu ve výši 1 000 000 Kč, což je ve smyslu § 138 odst. 1
tr. zákoníku značná škoda, takže naplnili znak kvalifikované skutkové podstaty
přečinu poškození věřitele v alternativě podle § 222 odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku (u dovolatele jde o pomoc k takto kvalifikovanému přečinu).
19. Přestože tedy v popisu skutku ve výroku o vině v napadeném rozsudku
odvolacího soudu není výslovně vyjádřena výše škody, kterou obvinění L. T. a L.
B. způsobili a na níž se obviněný M. G. podílel jako pomocník, lze ji dovodit
nepřímo z okolností popsaných ve skutkové větě a na základě těchto okolností je
možno učinit závěr, že jednáním obviněných byla způsobena značná škoda, která
je obligatorním znakem objektivní stránky přečinu poškození věřitele podle §
222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za jehož spáchání lze
uložit trest odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let. Za této situace tedy nejsou
námitky obviněného důvodné a není možné vyvozovat jeho trestní odpovědnost
pouze podle základní skutkové podstaty ve smyslu § 222 odst. 1 tr. zákoníku,
která je spojena s tříletou promlčecí dobou. V daném případě se totiž v souladu
s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve spojení s ustanovením § 222
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku uplatní desetiletá promlčecí doba. Jak vyplývá z
rozsudků soudů nižších stupňů, obvinění se dopustili trestné činnosti
nejpozději dne 21. 12. 2010, přičemž trestní stíhání obviněného (dovolatele)
bylo zahájeno dne 18. 2. 2015, tudíž promlčecí doba neuplynula a trestní
odpovědnost obviněného nezanikla. Nejvyšší soud proto shledal výše uplatněnou
námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
c) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
20. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl
obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v
něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná
skutková zjištění neposkytují dostatečný věcný podklad pro právní závěr, zda je
stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně
to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za
situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení
hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
21. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřoval obviněný M. G. v
nesprávném hmotně právním posouzení skutku v souvislosti s použitím ustanovení
§ 222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, protože podle jeho názoru měl být jím
spáchaný čin kvalifikován podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp.
podle § 222 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se ve svém dovolání poměrně obsáhle
vyjádřil k tomu, proč nelze jeho čin právně posoudit podle § 222 odst. 1 písm.
d) tr. zákoníku, když zejména zdůraznil, že postoupením pohledávky nedochází k
jejímu zániku nebo ke změně jejího obsahu, ale pouze ke změně v osobě věřitele.
Podle obviněného „vyvedení“ pohledávky z majetku dlužníka musí znamenat zcizení
části majetku dlužníka a nic jiného.
22. Ani tyto námitky obviněného však Nejvyšší soud nepokládá za
opodstatněné. Krajský soud v Brně se na základě zjištěného skutkového stavu a v
souladu se závazným právním názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1039/2017, zabýval právním posouzením činu
obviněných, přičemž své závěry vztahující se k jeho právní kvalifikaci
dostatečně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku (viz jeho s. 13 a 14). Odvolací
soud byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu obsaženým v citovaném
rozhodnutí a dospěl k závěru, že skutek spáchaný obviněnými nelze kvalifikovat
jako přečin poškození věřitele v jeho alternativě podle § 222 odst. 1 písm. b)
tr. zákoníku (resp. pomoc k němu), ale je nutné ho právně posoudit jako přečin
poškození věřitele v jeho alternativě podle § 222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku
(resp. pomoc k němu). Tento svůj právní závěr opřel odvolací soud o skutečnost,
že úmyslem obviněných bylo „odklonit“ peněžní prostředky, které patřily do
majetku obchodní společnosti N., a tím zmařili alespoň částečné uspokojení
jejích věřitelů prostřednictvím fiktivního či neexistujícího právního jednání v
podobě postoupení pohledávky, jehož obvinění využili pouze jako nástroje k
odčerpání majetku použitelného k uspokojení pohledávek věřitelů.
23. S výše uvedenými úvahami a závěry odvolacího soudu se ztotožnil i
Nejvyšší soud, neboť vycházejí z jím vysloveného závazného právního názoru a
odvolací soud náležitě zvážil a vyhodnotil všechny rozhodné skutkové okolnosti,
ale i podmínky vyplývající
z povahy a smyslu ustanovení § 222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Navíc právní
názor Nejvyššího soudu, jímž se v posuzované věci řídil odvolací soud v
napadeném rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. řádu), byl zobecněn k dalšímu
judikatornímu využití tím, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017,
sp. zn. 5 Tdo 1039/2017, bylo uveřejněno pod č. 18/2018 Sb. rozh. tr. s
následující právní větou: „Jednání dlužníka v podobě fiktivního postoupení
pohledávky sloužícího jen jako nástroj ke (zdánlivému) zmenšení jeho majetku s
důsledkem alespoň částečného zmaření uspokojení pohledávky věřitele a způsobení
škody nikoliv malé na cizím majetku nelze právně kvalifikovat jako trestný čin
poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na
fiktivnost právního jednání v podobě postoupení pohledávky je nutno takový čin
dlužníka podřadit pod alternativu trestného činu uvedenou v § 222 odst. 1 písm.
d) tr. zákoníku, podle níž pachatel předstírá neexistující právo nebo závazek.“
Nejvyšší soud proto nemohl přisvědčit námitce obviněného, podle níž měl být jím
spáchaný skutek kvalifikován jako pomoc k přečinu poškození věřitele podle § 24
odst. 1 písm. c) a § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. § 222 odst. 2 tr.
zákoníku. Obviněný zde totiž v podstatě polemizuje i s již zmíněným dřívějším
kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí
odvolacího soudu, a domáhá se jeho revize, takže už jen z tohoto důvodu nemůže
být v uvedeném rozsahu jeho dovolání přípustné (viz § 265n tr. řádu). Odvolací
soud pak ve svém rozsudku, proti němuž směřuje nyní projednávané dovolání
obviněného, zcela respektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu a rozhodl v
intencích jeho dřívějšího rozhodnutí, aniž by došlo ke změně rozhodných
skutkových okolností.
d) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu
24. Obviněný M. G. dále odkázal též na důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. k) tr. řádu, podle něhož lze dovolání podat, jestliže v
rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve
dvou alternativách. Podle první z nich nebyl určitý výrok vůbec učiněn, a tak v
napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, neboť v
napadeném rozhodnutí není obsažen výrok, přestože jej soud měl podle zákona
nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí
(typicky jde např. o neexistenci výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z
více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého
stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhá alternativa téhož dovolacího
důvodu spočívá v tom, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn,
ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který
neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v
případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným
pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není
citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu.
25. Z obsahu dovolání obviněného lze dovodit, byť jen zprostředkovaně a
nikoli výslovně, výtku v tom směru, že poté, co v dané věci odvolací soud
zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, neučinil již výrok o tom,
jak rozhodl o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody, která jim měla
být způsobena spáchaným přečinem.
26. Nejvyšší soud shledal zmíněnou námitku obviněného opodstatněnou a v
zásadě i odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Výrok učiněný podle § 229 odst. 1 tr. řádu, jímž byli poškození odkázáni s
uplatněnými nároky na náhradu škody způsobené trestným činem na řízení ve
věcech občanskoprávních, totiž obsahoval rozsudek soudu prvního stupně, ovšem
odvolací soud ho správně zrušil, jelikož zrušil celý výrok o vině v tomto
rozsudku soudu prvního stupně, v kterém měl podklad i výrok o odkázání
poškozených na občanskoprávní řízení. Odvolací soud pak svým rozsudkem, nyní
napadeným dovoláním obviněného, sice znovu rozhodl o vině a trestech všech
obviněných, opomněl však rozhodnout o uplatněných nárocích poškozených výrokem
podle § 229 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud tedy sám rozhodl o doplnění tohoto
chybějícího výroku za přiměřeného užití ustanovení § 265l odst. 2 tr. řádu,
aniž by bylo nutné rušit napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázat mu nové
projednání a rozhodnutí věci. Jak ostatně konstatoval i sám obviněný ve svém
dovolání, jde o formální pochybení odvolacího soudu, které bylo možno napravit
pouhým doplněním chybějícího výroku, přičemž tomuto postupu nebránil ani zákaz
reformationis in peius (zákaz změny k horšímu) vyplývající z ustanovení § 265p
odst. 1 tr. řádu (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 40/2009 Sb. rozh. tr.).
V. Závěrečné shrnutí
27. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah Nejvyšší soud shledal
dovolání obviněného M. G. zčásti důvodným, protože napadený rozsudek Krajského
soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, je zatížen vadou
spočívající v chybějícím výroku o uplatněných nárocích poškozených na náhradu
škody, kterou mu obviněný důvodně vytkl s poukazem na dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Tuto vadu odstranil Nejvyšší soud z podnětu
dovolání obviněného pouhým doplněním chybějícího výroku, který se opírá o
ustanovení § 229 odst. 1 tr. řádu a jímž byli všichni poškození, kterých se to
týká, odkázání se svými nároky na náhradu škody způsobené trestným činem na
řízení ve věcech občanskoprávních. Stejný výrok učinil již soud prvního stupně
a jakákoli jiná možnost rozhodnutí zde nepřicházela v úvahu i s ohledem na
zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 1 tr. řádu).
28. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že ostatní námitky obviněného
týkající se též dalších uplatněných dovolacích důvodů neshledal opodstatněnými,
takže v tomto rozsahu je podané dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i
odst. 1 písm. e) tr. řádu.
29. Za přiměřeného užití ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu
mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání,
proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s
výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 12. 2018
JUDr. František Púry, Ph. D.
předseda senátu