5 Tdo 1454/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. února 2004
o dovolání obviněného Ing. D. G., proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 14 To 174/2003,
který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 73/2001, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 14 To 174/2003.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích –
pobočka v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 2 T 73/2001,
byl obviněný Ing. D. G. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při
správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen
podle § 255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu
podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl
obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr.
zák. pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl
obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §
229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost K. p. Ž., a. s., se sídlem v
Ž., T. č. p. 707, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 2 T
73/2001, podal obviněný odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 4. 9.
2003, sp. zn. 14 To 174/2003, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako
nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. K.
dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle dovolatele není
podklad ve skutkových zjištěních pro právní kvalifikaci jeho jednání jako
trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Namítl, že všeobecné a základní povinnosti
vedoucího zaměstnance pečovat o svěřený majetek nelze posuzovat tak, že mají
charakter zvlášť uložených povinností hájit zájmy zaměstnavatele – poškozené
společnosti. Dovolatel uvedl, že funkce ředitele a náplň jeho práce byla určena
mimo manažerské smlouvy rovněž organizačním řádem, z něhož podle něj vyplývá,
že sice byl nejvýše postaveným orgánem společnosti, nikoli však statutárním
orgánem. Pouhá skutečnost, že byl ředitelem společnosti, podle jeho názoru
nemůže bez dalšího vést k závěru o tom, že ke způsobení škody došlo porušením
zákonem uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí
majetek, a že čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit
zájmy poškozeného. Dovolatel poukázal na to, že jeho úkolem bylo řídit
společnost a tuto povinnost lze dovozovat pouze v obecné rovině s odkazem na
příslušná ustanovení zákoníku práce. Porušení těchto povinností podle něj
nezakládá naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 255 odst. 1, 2
písm. a) tr. zák. Obviněný dodal, že v celém řízení nebyl proveden žádný důkaz,
jakým způsobem umožnil neoprávněné vystavení faktur.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí
Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 9. 2003,
sp. zn. 14 To 174/2003, a aby sám ve věci rozhodl tak, že se podle § 226 písm.
b) tr. řádu zprošťuje obžaloby. Obviněný nesouhlasil s projednáním věci v
neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že shodné
námitky uplatnil obviněný již ve svém odvolání, a podle jejího názoru se jimi
soud druhého stupně v dostatečné míře vypořádal. Dovolacímu důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podle ní odpovídá pouze námitka, že obviněnému
nebyla zvlášť uložena povinnost pečovat o majetek poškozeného a nebyla tedy
naplněna v tom spočívající okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. S
názorem obviněného však nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasila, neboť jak se
domnívá, s funkcí ředitele společnosti nelze srovnávat obecně stanovené
povinnosti zaměstnance podle ustanovení zákoníku práce. Nejvyšší státní
zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného
v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze
dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud
rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom Nejvyšší soud zjistil,
že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci
rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo
podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání
má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání obviněného Ing. D. G., a
proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch
výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z
následujících skutečností:
Soud prvního stupně vyjádřil v tzv. skutkové větě výroku rozsudku znak skutkové
podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle
§ 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. tím, že „obviněný jednal v rozporu s
uzavřenou manažerskou smlouvou ze dne 9. 1. 1996, a to článkem VI. odst. 2
písm. d)“ a dodal, že obviněný byl navíc společníkem společnosti P., s. r. o.,
IČO 25157…, se sídlem v Ž., T. čp. 707. Výrok o vině soud prvního stupně
odůvodnil tím, že pokud obviněný jako ředitel společnosti K. p. Ž., a. s., se
sídlem v Ž., T. 707, rozhodl o platbách ve prospěch společnosti P., s. r. o.,
byl si vědom skutečnosti, že společnost P., s. r. o., žádnou konkrétní činnost
nerealizovala. Tyto platby lze proto jednoznačně považovat za neoprávněné
výhody, a pokud je toto zjištění o platbách dáno do souvislosti s tím, které
osoby byly společníky společnosti P., s. r. o., dospěl k závěru, že obviněný
svým jednáním porušil smluvně převzatou povinnost řádně opatrovat a spravovat
cizí majetek a z titulu své funkce a na základě uzavřené manažerské smlouvy byl
osobou, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného podle § 255
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v
Táboře v odůvodnění napadeného rozhodnutí k tomu dodal, že obviněný se zavázal,
že nebude provádět podnikatelskou činnost, která by byla v přímém nebo nepřímém
konkurenčním vztahu s činností společnosti, jejímž byl ředitelem, a přesto
uzavřel smluvní vztahy se společností P., s. r. o., jejímž byl faktickým
spoluzakladatelem a společníkem, v její prospěch poskytoval finanční výhody,
přičemž majetek společnosti K. p. Ž., a. s., z této společnosti unikal a byl
převáděn v podobě provizí na někoho jiného.
Trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst.
1 tr. zák. spáchá ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší
podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo
spravovat cizí majetek. Trestného činu porušování povinností při správě cizího
majetku podle § 255 odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo spáchá čin
uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy
poškozeného.
Zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného může vyplývat z právního
předpisu nebo ze smlouvy. Přitom existence povinnosti opatrovat nebo spravovat
cizí majetek ještě neznamená, že pachatel má zároveň uloženou zvláštní
povinnost hájit zájmy poškozeného. Judikatura dospěla k názoru, že takovou
povinnost nezakládá ani dohoda o hmotné odpovědnosti ani postavení vedoucího
zaměstnance. Za osobu, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy
poškozeného ve smyslu § 255 odst. 2 písm. a) tr. zák., lze považovat jen
takového pachatele, jehož hlavním úkolem vyplývajícím z pracovního, funkčního
nebo služebního zařazení je péče o zabezpečování zájmů poškozeného (srov. č.
28/1992 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. 2 T
73/2001, že podle článku VI. odst. 2 písm. d) manažerské smlouvy ze dne 9. 1.
1996 se obviněný jako ředitel akciové společnosti zavázal, že nebude postupovat
při své činnosti tak, aby získal na úkor společnosti pro sebe nebo cizí
podnikání přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu a že nebude za stejným účelem
přijímat jakýkoliv prospěch. Toto ujednání je uvedeno v článku VI. manažerské
smlouvy pod názvem „Konkurenční úmluva“.
Takto smluvně převzatou povinnost však nelze podle názoru Nejvyššího soudu
považovat za zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Porušení
povinnosti spravovat nebo opatrovat cizí majetek spočívá v tom, že pachatel
jedná v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu takové povinnosti.
Tato povinnost je obecnější než znak uvedený v § 255 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Z obsahu zmíněné manažerské smlouvy, konkrétně jejího čl. VI. odst. 2 písm. d)
vyplývá jen obecné vymezení povinnosti obviněného, že bude jednat tak, aby
nezískal na úkor společnosti pro sebe nebo cizí podnikání přednost nebo jinou
výhodu a že nebude za stejným účelem přijímat jakýkoliv prospěch. Znakem
skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255 tr. zák. je sice škoda na cizím majetku, avšak nevyžaduje
se, aby se pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí ani neuvedl, v čem měla
uvedená zvlášť uložená povinnost spočívat. Nezabýval se ani kvalifikací skutku
jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. z hlediska § 88 odst. 1 tr. zák., podle něhož k
okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy,
jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro
společnost. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjadřují tzv.
kvalifikovanými skutkovými podstatami vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu
pro společnost. Ze zákona vyplývá, že tyto okolnosti je třeba posuzovat z
materiálního hlediska a přihlížet k nim jen tehdy, jestliže podstatně zvyšují
stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Přitom stupeň nebezpečnosti
konkrétního trestného činu je určován souhrnem všech okolností případu, včetně
těch, které leží mimo skutkovou podstatu trestného činu. Z těchto důvodů musí
soud přihlížet vždy ke všem okolnostem konkrétního případu a při zkoumání, zda
je splněna materiální podmínka uvedená v § 88 odst. 1 tr. zák., musí vycházet z
komplexního hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek
uvedených v § 3 odst. 4 tr. zák. (srov. č. 36/1963 a č. 4/1965 Sb. rozh. tr.).
Přihlédne-li soud k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, musí to
vyjádřit ve výroku o vině uvedením příslušného zákonného ustanovení a dalších
skutečností a zákonných znaků ve smyslu § 120 odst. 3 tr. řádu a samozřejmě v
odůvodnění rozsudku v souladu s § 125 odst. 1 tr. řádu.
Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud v těchto intencích
nepostupoval.
Nejvyšší soud shledal z těchto důvodů dovolání obviněného důvodným, a proto
podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 14 To 174/2003.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v
Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Při novém projednání a rozhodnutí věci je tento soud podle § 265s odst. 1 tr.
řádu vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí. To
znamená, že při rozhodování o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního
soudu v Pelhřimově ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 2 T 73/2001, též znovu posoudí,
zda obviněný spáchal trestný čin porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jako osoba, která má zvlášť
uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, tedy za okolností podmiňujících
použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Pokud dospěje k
závěru, že obviněný svým jednáním naplnil tzv. kvalifikovanou skutkovou
podstatu trestného činu, v rozhodnutí uvede, z čeho taková povinnost obviněného
vyplývá, a rozhodnutí v souladu se zákonem odůvodní.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není v výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek