5 Tdo 1457/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17.
prosince 2003 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v
Hradci králové ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 11 To 383/2002, který rozhodoval
jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích, pod
sp. zn. 22 T 7/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný P. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 7.
2002, sp. zn. 22 T 7/2002, uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241
odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák.
k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž výkon trestu mu byl
podmíněně odložen podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. na
zkušební dobu tří let. Tento trestný čin spáchal tak, že dne 29. 10. 2001 kolem
00:30 hodin v P. v herně U S. v ulici J. Z. vykonal soulož na poškozené S. C.,
když zneužil její bezbrannosti. Poškozená byla zcela bezvládná v silně
podnapilém stavu, takže nebyla schopna se bránit. Tímto jednáním utrpěla
poranění pochvy v podobě trhliny poševní stěny vlevo v délce 8 až 10 cm a
vpravo v délce 5 cm. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 11 To
383/2002, tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 11 To
383/2002, napadl obviněný P. V. dovoláním, které podal prostřednictvím svého
obhájce. Z obsahu dovolání a z jeho doplnění je zřejmé, že dovolání podal
obviněný z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v
dovolání uvedl, že sice měl s poškozenou S. C. pohlavní styk, ale podle
obviněného nebylo prokázáno, že by poškozená odmítala mít s ním pohlavní styk.
Obviněný je toho názoru, že nevyužil bezbrannosti poškozené. Poukázal také na
výpověď poškozené u hlavního líčení, podle které ke znásilnění došlo mimo
prostory herny a na znásilnění se podíleli dva muži. Obviněný popřel, že by
poškozené způsobil zranění, která jsou uvedena ve výroku rozsudku soudu prvního
stupně. Obviněný v závěru dovolání namítá, že soud prvního stupně nesprávně
vyhodnotil provedené důkazy, když vůbec nevzal v úvahu výpověď svědka M. K.,
jejíž obsah byl hodnocen jako nepodstatný a neobjasňující rozhodné okolnosti. Z
těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 11 To 383/2002,
zrušil v celém rozsahu a zrušil také vadné řízení tomuto usnesení předcházející
a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný sice
uplatnil důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak jeho konkrétní
námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu
posouzení, ale vytýkají pouze neprávnost hodnocení důkazů, takže napadají
výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Podle názoru nejvyšší
státní zástupkyně takto pojaté dovolání však nekoresponduje s dovolacím důvodem
uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu., protože toto ustanovení
nepřipouští namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění nebo nesprávnost
hodnocení důkazů. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání, které podal
obviněný P. V., odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především shledal, že dovolání je přípustné
podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém
stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti
rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno
včas, prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání
stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů
uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný
dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení
přezkumu dovolacím soudem.
Jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být
samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř.
korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu).
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech
rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného
rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Proto při
posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým
zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované
trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové
zjištění, podle něhož obviněný P. V. spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve
výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný P. V. opřel dovolání o
námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů
s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a dosáhnout tak závěru, že
soulož s poškozenou byla dobrovolná. Jde o námitky obviněného, podle nichž
nebylo prokázáno, že by poškozená odmítala mít s ním pohlavní styk a že
nevyužil její bezbrannosti. Stejnou povahu mají i námitky, že obviněnou
znásilnil někdo jiný mimo prostory herny a že soud prvního stupně nesprávně
vyhodnotil provedené důkazy.
Takové námitky jsou výlučně námitkami, které se týkají skutkového zjištění.
Obviněný P. V. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek,
ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak
jeho konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z jiných důvodů, které v
zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek
se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění,
která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti
hodnocení provedených důkazů. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému
vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen
formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Skutkový stav vyjádřený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s kterým se
ztotožnil i soud odvolací, zahrnuje soulož obviněného s poškozenou S. C.,
stejně tak zahrnuje i skutečnost, že při souloži obviněný zneužil bezbrannosti
jiného, která v případě poškozené spočívala v tom, že byla v tak velkém stupni
podnapilosti (3, 42 promile alkoholu v krvi), že vůbec nevnímala, co se s ní
děje. Není proto pochyb o tom, že takto zjištěnému a ve výroku rozsudku
uvedenému skutku odpovídá jeho správné právní posouzení jako trestného činu
znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák.
O zneužití bezbrannosti jde tehdy, jestliže je oběť bez přičinění pachatele v
takovém stavu, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou
vůli, pokud jde o pohlavní styk, popř. ve kterém není schopna klást pachateli
odpor (srov. rozhodnutí pod č. 43/1994-II. Sb. rozh. tr.). Je to mimo jiné i
stav bezvědomí po požití alkoholických nápojů. Může to být i stav, kdy oběť
není sice v bezvědomí, ale působením alkoholu je ve stavu takového obluzení, že
nemůže hodnotit situaci, ve které má být její stav zneužit k souloži (srov.
rozhodnutí pod č. 24 v sešitu č. 5/1979 Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu
ČSR). Z výše uvedeného je zřejmé, že k naplnění skutkové podstaty trestného
činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. formou zneužití stavu
bezbrannosti není nutné, aby pachatel použil násilí. Proto také není podstatné,
zda při takovém jednání je způsobeno zranění či nikoli. Vzhledem k tomu tedy
nemá význam námitka obviněného, že poškozené žádné zranění nezpůsobil. I kdyby
poškozená při souloži, kterou obviněný P. V. vykonal ve stavu její
bezbrannosti, neutrpěla žádné zranění, tak by šlo o trestný čin znásilnění
podle § 241 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že
obviněný P. V. přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z
jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek
uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení provedených důkazů, a
tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně
právní posouzení věci. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
řádu dovolání obviněného odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu
rozhodl v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Púry
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal