5 Tdo 1476/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12.
2006 o dovolání obviněného M. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní
věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 34/2006, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e ,
aby věc obviněného M. T. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 13 T 34/2006,
byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1
písm. e) tr. zák., kterého se dopustil tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního
soudu v Jihlavě ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 1 T 116/2004, který nabyl právní
moci dne 28. 6. 2005, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247
odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v
trvání 15 měsíců, který vykonal ve věznici s ostrahou dne 5. 1. 2006, dne 26.
1. 2006 kolem 21.00 hod. odcizil dvě lahve alkoholického nápoje po 0,7 l v
celkové hodnotě 598,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný M. T. odsouzen podle § 247 odst. 1 písm. e)
tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle §
39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Tento rozsudek napadl obviněný M. T. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně
rozhodl usnesením ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006, tak, že je podle §
256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. T. prostřednictvím
obhájkyně Mgr. J. H. dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c), d)
tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že dovolání
podává z důvodu, že v řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl, a
že bylo porušeno jeho právo zúčastnit se veřejného zasedání, neboť od 11. 6.
2006 je ve vazbě, do které byl vzat Okresním soudem v Jihlavě ve věci vedené
pod sp. zn. 13 T 242/2006. Do vazby byl vzat usnesením Okresního soudu v
Jihlavě ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. Nt 219/2006 (správně 11 Nt 219/2006). S
ohledem na tuto skutečnost se dovolatel ani nedozvěděl, že bude u Krajského
soudu v Brně probíhat veřejné zasedání o jeho odvolání, které podal proti
rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 4. 2006, č. j. 13 T 34/2006–37.
Proto je obviněný přesvědčen, že měl mít v řízení obhájce, protože dne 19. 7.
2006, kdy proběhlo veřejné zasedání, byl již přes měsíc ve vazbě. Také se
domnívá, že bylo porušeno jeho právo na účast u veřejného zasedání, když mu
nebyla doručena obsílka k tomuto veřejnému zasedání, která mu ani nebyla
doručována do vazební věznice. Dovolatel je tedy toho názoru, že napadené
usnesení Krajského soudu v Brně by mělo být zrušeno a věc vrácena Krajskému
soudu v Brně k opětovnému projednání s tím, že v řízení musí obviněný mít
obhájce a musí mu být řádně doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání.
V závěru svého dovolání obviněný M. T. navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3
To 289/2006, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. a
Krajskému soudu v Brně uložil, aby jeho odvolání znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání
obviněného M. T. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., uvedla, že z
obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě je
evidentní, že v době konání veřejného zasedání byl obviněný ve vazbě a ve
smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. měl tedy mít obhájce, neboť se
jednalo o případ nutné obhajoby. Rovněž měl být do místa výkonu vazby vyrozuměn
o konání veřejného zasedání. Zřejmě z důvodu, že odvolací soud tuto skutečnost
nezjistil, došlo k tomu, že veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti a
bez účasti obhájce s tím, že mu obhájce ani nebyl pro tento případ ustanoven. V
důsledku toho považuje dovolání obviněného M. T. za důvodné a navrhuje proto,
aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. shledal podané
dovolání důvodným a zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne
19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc
vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Současně
navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky učinil toto rozhodnutí za podmínek §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné,
zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda
je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné
podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno
osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a
na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i
obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím
uplatněný dovolací důvod, a shledal, že oba dovolací důvody podle § 265b odst.
1 písm. c) a d) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými
podmínkami.
Dříve než se Nejvyšší soud mohl na základě ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř.
zabývat přezkoumáním zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků rozhodnutí, proti
nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i
řízením napadené části rozhodnutí předcházejícím, zkoumal, zda nejde o dovolání
zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř., přičemž tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal.
Obviněný M. T. uplatnil jednak dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst.
1 písm. c) tr. ř., v němž je stanoveno, že důvodem dovolání je skutečnost, že
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a jednak dovolací
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle kterého lze podat
dovolání v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v
hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný
neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený dovolací důvod bude
naplněn zejména tehdy, pokud v trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby
uvedené v § 36 tr. ř., tzn. pokud obviněný musel být v řízení zastoupen
obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.), nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a
přitom žádného obhájce neměl.
Podle § 36 odst. 1 tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve
zdravotnickém ústavu, nebo jestliže je zbaven způsobilosti k právním úkonům či
je jeho způsobilost k právním úkonům omezena, anebo pokud jde o řízení proti
uprchlému. Podle § 36 odst. 2 tr. ř. musí obviněný mít obhájce také tehdy,
považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména
proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o
jeho způsobilosti náležitě se hájit. Podle odst. 3 téhož ustanovení musí mít
obviněný obhájce už v přípravném řízení, koná-li se řízení o trestném činu, na
který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že Policie České republiky
sdělením ze dne 4. 9. 2006, č. j. ORJI 3328/JI-2006, adresovaného Okresnímu
soudu v Jihlavě, v reakci na žádost o dodání obviněného M. T. do výkonu trestu
odnětí svobody a založeného ve spise na č. l. 53, oznamovala jmenovanému soudu,
že obviněný se již ode dne 11. 6. 2006 nachází ve vazbě ve Vazební věznici v B.
Z uvedené skutečnosti a z tvrzení obviněného v odůvodnění dovolání bylo též
zjištěno, že Krajský soud v Brně nezjistil tuto skutečnost v souvislosti s
konáním veřejného zasedání dne 19. července 2006. V důsledku toho poté, co si
obviněný, ještě na svobodě, podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v
Jihlavě ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 13 T 34/2006, doručené Okresnímu soudu v
Jihlavě dne 19. 5. 2006, obviněného vyrozuměl o konání veřejného zasedání ve
věci projednání jeho odvolání na adresu jeho bydliště zásilkou určenou do
vlastních rukou. Obviněný byl k vyzvednutí této zásilky vyzván poprvé dne 5. 6.
2006, kdy byl ještě na svobodě, přičemž druhá výzva byla učiněna dne 20. 6.
2006, tedy již v době kdy byl ve vazbě, přičemž písemnost obviněným vyzvednuta
nebyla (viz obálku připojenou k č. l. 44). Soud uzavřel, že vyrozumění bylo
obviněnému doručeno náhradní formou – uložením, a konal veřejné zasedání dne
19. 7. 2006 v nepřítomnosti obviněného. Nejvyšší soud si k námitce obviněného
vyžádal od Okresního soudu v Jihlavě potřebné doklady, a to kopii protokolu o
zadržení podezřelé osoby ze dne 11. 6. 2006, sp. zn. ORJI-2289/JI-TČ- 2006, ze
kterého bylo zjištěno, že obviněný byl po předchozím souhlasu státního zástupce
zadržen podle § 76 tr. ř. dne 11. 6. 2006 ve 23.00 hod pro podezření ze
spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1
písm. c) tr. zák. Následně v této věci rozhodl Okresní soud v Jihlavě usnesením
ze dne 13. 6. 2006, č. j. 11 Nt 219/2006-7, a to tak, že podle § 68 odst. 1 tr.
ř. se z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. bere obviněný M. T. do vazby.
Nejvyšší soud dále na Centrální evidenci vězňů generálního ředitelství Vězeňské
služby ČR v P. zjistil, že se obviněný nachází ve vazbě, nařízené Okresním
soudem v Jihlavě v trestní věci sp. zn. 13 T 242/2006, i v současné době.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že odvolací soud ve věci jednal ve veřejném
zasedání, ač obviněný se nacházel ve vazbě již v průběhu doručování vyrozumění
o konání veřejného zasedání a také v době konání veřejného zasedání dne 19. 7.
2006, přičemž neměl zvoleného ani soudem ustanoveného obhájce, ač u něj byla
splněna podmínka pro nutnou obhajobu uvedená v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Proto jeho námitka je v těchto směrech důvodná.
Obviněný dále uplatnil též dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. d) tr. ř., v němž je stanoveno jako důvod pro podání dovolání to, že byla
porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném
zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže
spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném
zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním
zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení
nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. S ohledem na stav, který
vyplynul z přiloženého spisového materiálu, považuje Nejvyšší soud za nutné
zdůraznit, že obviněný M. T. se z důvodu jeho pobytu ve vazbě v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 242/2006 skutečně ani
nedozvěděl o konání veřejného zasedání, natož aby se ho zúčastnil, když s
ohledem na tuto skutečnost a s přihlédnutím k tomu, že odvolací soud vzhledem k
shora vedeným okolnostem o jeho vzetí do vazby nevěděl, obviněný M. T. se ani
nemohl výslovně vzdát své účasti při veřejném zasedání konaném o jeho odvolání
proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 13 T
34/2006.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č.
2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý v rámci práva na soudní a
jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho
přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho
přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k
tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba
založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí,
upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení, resp.
stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti
obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z
uvedeného proto mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je
těžištěm procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní
líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec
nelze konat (srov. § 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání
veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tak rigorózně vymezeny.
Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou
obsažena v § 232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je
rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením § 263 tr. ř. Otázku
přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého
se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a
zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a
obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. potom
vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu
odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže
obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává.
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.,
který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve
veřejném zasedání, k jeho naplnění může dojít především porušením zmíněného
ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Jde totiž o jediné ustanovení trestního řádu,
které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti
obviněného, resp. jediné ustanovení, ze kterého vyplývá, v jakých případech je
podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná.
Nejvyšší soud tedy konstatoval existenci obviněným M. T. v dovolání namítaného
pochybení, týkajícího se skutečnosti, že se již v průběhu doručování vyrozumění
o konání veřejného zasedání a také v době konání samotného veřejného zasedání
dne 19. 7. 2006 nacházel ve vazbě. Odvolací soud pochybil jednak ohledně
možnosti obviněného zúčastnit se veřejného zasedání týkajícího se projednání
jeho odvolání, a jednak ohledně povinnosti poučit ho, že je u něj dána nutná
obhajoba právě z důvodu jeho vzetí vazby, a že si proto buď musí obhájce sám
zvolit, anebo pro případ, že by tak neučinil, že mu ho ustanoví sám, v důsledku
čehož obviněný obhájce v době konání uvedeného veřejného zasedání neměl.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř.
podané dovolání obviněného M. T. důvodným, a proto z podnětu tohoto dovolání
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i
všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1
tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť
vzhledem k charakteru vytknutých a Nejvyšším soudem zjištěných vad je zřejmé,
že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení se odvolací soud bude řídit ustanovením § 36 odst. 1 tr. ř. Ve
spise se na č. l. 56 nachází obviněným udělená plná moc obhájkyni Mgr. J. H., a
dále též i žádost o bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 tr. ř. (č. l. 56
spisu), a proto odvolací soud toto zohlední při posouzení splnění podmínek
nutné obhajoby. Dále též obviněnému v souladu s ustanoveními trestního řádu
umožní účast ve veřejném zasedání, které bude znovu konat o odvolání
obviněného. Přitom bude Krajský soud v Brně postupovat v souladu se shora
vysloveným právním názorem dovolacího soudu (srov. § 265s odst. 1 tr. ř.).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2006
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.