5 Tdo 1488/2012-26
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
19. 12. 2012 o dovolání, které podal obviněný M. U., proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 9 To 329/2012, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 6/2012, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný M. U. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 5.
2012, sp. zn. 21 T 6/2012, uznán vinným přečinem pletich při veřejné dražbě
podle § 258 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve
znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustil
skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento přečin byl obviněnému uložen podle § 258 odst. 1 tr. zákoníku
trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a
§ 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Dalším výrokem o vině byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. řádu
zproštěn obžaloby podané pro jiný skutek.
Odvolání obviněného, které podal proti uvedenému rozsudku soudu prvního
stupně, Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 9 To
329/2012, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.
Obviněný M. U. podal dne 22. 10. 2012 proti tomuto usnesení Městského
soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací
důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru
obviněného soud prvního stupně neprovedl některé jím navrhované důkazy a
nesprávně hodnotil výpovědi svědků. Jak dále obviněný zdůraznil, ve věci nebylo
prokázáno, že by se stal skutek, pro který byl stíhán. Proto obviněný navrhl,
aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu
předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 a aby věc přikázal jednomu z
těchto soudů k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce sdělil k dovolání obviněného prostřednictvím
státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství pouze tolik, že po
seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. U. podal
dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak
prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném
místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je
dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání
obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. U. opírá své přesvědčení o jeho
naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném
nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a
odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší
soud připomíná, že může být shledán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který
byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký
v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku spočívá i v okolnosti, že rozhodná
skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný
skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to
platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za
situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení
hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný M. U. však nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci
učinily soudy nižších stupňů, a s hodnocením provedených důkazů. Tím obviněný
především zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů
nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu totiž
obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci
skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z
jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy
obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §
265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka
vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné
dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za
další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují
jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání
ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze
úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a
druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a
jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací
soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst.
6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl
přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech
tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění,
resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající
nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už
jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy.
Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá
možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval
tyto důkazy přímo v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného
provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže
hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
který uplatnil obviněný M. U., přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je
nesprávné použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku
nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů,
včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však
neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak
ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr.
řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale
tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z námitek zaměřených proti hodnocení
provedených důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak nevytýkal soudům
nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních
ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž
důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen
v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b
odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž
nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o
existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je
Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily
soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného M. U. to pak znamená, že pro
Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný
dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl
Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho
obviněný domáhá ve svém dovolání, musel by modifikovat zmíněná rozhodná
skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, resp. odhlédnout od
těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání přečinu pletich
při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku. Taková změna
skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již
výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy obviněný M. U. ve skutečnosti nevytýká
nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení,
takže obviněný podal dovolání z jiných důvodů, které neodpovídají uplatněnému
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádnému
jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b tr. řádu. Obviněný totiž nezpochybnil
právní závěry učiněné v rozhodnutích soudů nižších stupňů, ale své výhrady v
dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala
podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení
provedených důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani
provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat,
resp. měnit.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tudíž nenaplňuje ani
námitka obviněného M. U., v níž soudům nižších stupňů vytkl, že použitý důvod
zproštění neodpovídá skutkovému stavu. I tento závěr totiž obviněný dovozuje z
nedostatků, kterými jsou podle jeho názoru zatíženy provedené důkazy a jimiž
zpochybňuje skutkové závěry, které vyvodily soudy nižších stupňů z těchto
důkazů.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který rovněž
uplatnil obviněný M. U. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze
naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán
tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku podaného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o dovolací důvod procesní, který
spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to
zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez
věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v
souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 odst. 1 až
3 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací
soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, neboť ho neshledal
důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu
tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k
odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího
důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l)
tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání
napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný M. U. ve svém dovolání namítl
existenci dovolacího důvodu v předcházejícím řízení podle již zmíněného
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se
Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž zjistil, že obviněný uplatnil
námitky, které mu neodpovídají.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
obviněný M. U. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených
důvodů. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl
dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a
odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání
obviněného M. U. podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání,
proto tak učinil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný
prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 12. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y