5 Tdo 149/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19.
února 2003 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 4 To 13/2002, který rozhodoval jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T
712/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 T 712/2001,
byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), písm. e), odst. 2 tr. zák., který spáchal tím, že poté, co byl
rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 10. 11. 1998, č. j. 1 T 19/98 –
231, který nabyl právní moci dne 2. 7. 1999, odsouzen také za trestný čin
krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se
zkušební dobou do 22. 9. 2002, dne 1. 4. 2001 kolem 18:30 hod. v železniční
stanici M. ČD, Depo kolejových vozidel L., na pracovišti v M.-K., násilím vnikl
do dílny oprav nákladních vozů, štípacími kleštěmi rozbil visací zámky od
skříně, uvnitř kterých odcizil 2 ks nůžek, 2 ks rázových šroubováků, úhlovou
brusku, příklepovou vrtačku, vrtačku, 3 ks brusky, svářečku, elektrický
zásobník elektrod a prodlužovací kabel, vše v celkové hodnotě 98.197,60 Kč ke
škodě ČD, s. o. P., Divize obchodně provozní, odštěpný závod Depo kolejových
vozidel L. Za tento trestný čin byl odsouzen podle
§ 247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a
podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s
dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost
zaplatit poškozené organizaci České dráhy, s. o., Divize obchodně provozní, Ú.
n. L., V. 2, škodu ve výši 92.197,60 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 T
712/2001, podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud
odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 4 To 13/2002, tak, že
napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve
výroku o povinnosti k náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu
rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost
zaplatit poškozené organizaci České dráhy, s. o., Divize obchodně provozní, Ú.
n. L., V. 2, škodu ve výši 84.197,60 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal
poškozenou organizaci se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení
ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 4 To
13/2002, napadl obviněný J. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr.
M. Z., a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel namítl, že
napadený rozsudek stejně jako rozsudek soudu prvního stupně nevychází ze
spolehlivě zjištěných skutečností, když soudy obou stupňů nesprávně posoudily
polehčující okolnosti ve smyslu § 33 tr. zák. a uložily mu nepodmíněný trest
odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Obviněný argumentuje tím,
že ke spáchání trestného činu se doznal, uvedl, jaké pohnutky jej k jeho
spáchání vedly, že vede řádný život a s poškozenou organizací uzavřel dohodu o
náhradě škody. V současné době je zaměstnán a škodu poškozené organizaci
splácí. Domnívá se, že by bylo na místě uložit mu podmíněný trest odnětí
svobody.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn.
4 To 13/2002, zrušil.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného J. K.
uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. g)
tr. řádu, ve skutečnosti však namítá nedostatečné přihlédnutí k polehčujícím
okolnostem a uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Uložení trestu, který
dovolatel považuje za nepřiměřeně přísný, však nemůže být důvodem dovolání
podle
§ 265b odst. 1 tr. řádu, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Pro případ jiného
rozhodnutí souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním
věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle
§ 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a bylo podáno u soudu, který
rozhodl ve věci v prvním stupni a ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí,
proti kterému dovolání směřuje (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod,
označený jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v předmětné trestní
věci byly nesprávně posouzeny polehčující okolnosti ve smyslu § 33 tr. řádu a
byl mu uložen nepřiměřeně vysoký trest odnětí svobody. Jde tedy výlučně o
námitky směřující do druhu a výměry uloženého trestu. Výrok o trestu lze však
dovoláním napadat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h)
tr. řádu, tj. pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle tohoto ustanovení
trestního řádu však nemůže být dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať
již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu
nebo o překročení výměry příslušné trestní sazby. Protože je zřejmé, že v daném
případě nejsou dány důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr.
řádu, pokusil se dovolatel své námitky podřadit pod dovolací důvod uvedený v §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu s
§ 265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b
odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně
uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným
v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání
opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. řádu.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou
uvedeny
v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v uložení
nepřiměřeně vysokého trestu odnětí svobody.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud v
posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, a proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
odmítl. Za podmínek
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek