U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince
2014 o dovolání, které podal obviněný P. K. , proti usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 6 To 14/2014, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 3/2012, t a k
t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P.
K. o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 49 T
3/2012, byl obviněný P. K. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník). Podle skutkových
zjištění soudu spáchal obviněný tento zločin ve stručnosti tím, že jako
podnikatel zapsaný do živnostenského rejstříku pod obchodní firmou P. K. –
K., s místem podnikání B. , nám. M. , registrovaný jako daňový subjekt u
Finančního úřadu v Bruntále jako plátce daně z příjmů fyzických osob v přiznání
k této dani za zdaňovací období roku 2004 podaném dne 31. 3. 2005 se záměrem
zkrátit vlastní daňovou povinnost do základu daně úmyslně nezavedl příjem,
který je předmětem daně z příjmů podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z
příjmů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž se jednalo o finanční prostředky
poukázané na bankovní účty společnosti PRAHA FINANCIAL CONSULTING LC., se
sídlem 4521 PGA BOULVARD 211, Palm Beach Gardens, USA, jako úhrada od různých
smluvních partnerů za dodané zboží, a tuto společnost obviněný zastupoval na
základě plné moci ze dne 20. 9. 1999, přičemž jako osoba s dispozičním právem k
těmto účtům postupně během roku 2004 vybral částky odpovídající české měně v
celkové výši 4 751 256,- Kč, čímž zkrátil daň z příjmů fyzických osob za toto
zdaňovací období o částku 1 480 756,- Kč. Na základě stejných skutkových
okolností se obviněný dopustil zkrácení daně z příjmu fyzických osob v
následujících letech, tj. nepravdivým daňovým přiznáním za rok 2005, a to ve
výši 1 922 100,- Kč, za rok 2006 ve výši 1 048 352,- Kč a za rok 2007 pak
částkou 1 370 336,- Kč. Za uvedená časová období tří let po sobě jdoucích tak
obviněný zkrátil svou daňovou povinnost vyplývající z uvedeného zákona o dani z
příjmů fyzických osob celkem ve výši 5 821 544,- Kč.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání obviněného P. K. usnesením
ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 6 To 14/2014 tak, že je zamítl jako nedůvodné podle
§ 256 tr. řádu.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný
dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Cholasty, které opřel o
důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Podle přesvědčení obviněného již v průběhu trestního řízení podpořil
přesvědčivými důkazy své tvrzení, že on sám nebyl konečným příjemcem předmětné
finanční hotovosti, tudíž nemohla být zahrnuta do základu daně z příjmu
fyzických osob v příslušném období. S vybranými penězi dále sám nenakládal,
nepoužíval je bez souhlasu jejich vlastníka, tj. společnosti PRAHA FINANCIAL
CONSULTING LC., které je také předával, ač si o tom neopatřil věrohodné důkazy.
Soudy se však spokojily s tím, že jde o příjmy, které podléhají dani z příjmu a
v důsledku nesprávného vyhodnocení důkazů právně kvalifikovaly skutek jako
zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3
tr. zákoníku. Závěrem svého dovolání obviněný vyslovil názor, že napadené
usnesení vrchního soudu stejně jako rozsudek soudu prvního stupně by měly být
zrušeny a po doplnění dokazování s vlastníkem finančních prostředků bude moci
být vydáno nové rozhodnutí. Přesto závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší
soud zrušil „jen“ usnesení Vrchního soudu v Olomouci a aby věc tomuto soudu
vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k podanému dovolání
prostřednictvím státního zástupce JUDr. Michala Basíka. Podle jeho názoru se
námitky obviněného míjejí s obsahem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel se totiž snaží dosáhnout jiného způsobu
hodnocení důkazů, než jaký se stal podkladem pro rozhodnutí o vině a trestu.
Určitou právní relevanci by mohlo mít tvrzení obviněného, že inkriminované
finanční prostředky nenáležely do daňového základu daně z příjmů a tudíž
nemohlo dojít ke zkrácení daně. Soudy se však v rámci dokazování zaměřily právě
na posouzení nakládání obviněného s těmito částkami, a to v souvislosti s jeho
tvrzeními, že je předával buď zástupcům samotné obchodní společnosti „PFC“ se
sídlem v USA, nebo je používal pro vypořádání obchodních transakcí ve prospěch
této společnosti, event. že se jednalo o půjčky obviněnému či jiným
podnikatelským subjektům. Z pečlivého vyhodnocení všech důkazů pak soudy
dospěly k jasným závěrům, že předmětné finanční prostředky spotřeboval sám
obviněný, resp. použil je k vlastní podnikatelské činnosti v oboru s
obalovacími materiály. Proto měly být zahrnuty do příjmu obviněného ve smyslu §
7 zákona o dani z příjmu a s ohledem na výši zkrácené daně v souladu s § 138
odst. 1 tr. zákoníku byl skutek správně právně posouzen jako zločin podle § 240
odst. 1, 3 tr. zákoníku. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, a
to i proto, že soudy obou stupňů se všemi námitkami již zabývaly a v odůvodnění
svých rozhodnutí se s nimi též vypořádaly.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2
písm. h) tr. řádu, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr.
řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
řádu).
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze
namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by
se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů
(viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, § 89 a násl. tr. řádu, § 207 a násl. tr.
řádu a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Podobně nelze s odkazem na dotčený důvod
dovolání namítat ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení
důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod. Tento dovolací důvod může být
naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotně
právní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod
ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona.
V tomto smyslu však obviněný své dovolací námitky neuplatnil. V
podstatě setrval na své dosavadní obhajobě, že finanční částky, které v průběhu
tří po sobě jdoucích let vybíral z účtu obchodní společnosti PRAHA FINANCIAL
CONSULTING LC., a o další dispozici s nimi uváděl v průběhu trestního řízení
rozdílné skutečnosti, např. že se jednalo o půjčku poskytnutou jeho osobě, nebo
jiné obchodní společnosti (KARTON, a. s., Moravský Beroun), event. že hotové
peníze předával zástupcům samotné společnosti PRAHA FINANCIAL CONSULTING LC.,
nebo spřízněné ruské společnosti KOMUS. Jak správně zdůraznil státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, soudy obou stupňů se
velice pečlivě zabývaly obhajobou obviněného a ve svých rozhodnutích
srozumitelně a zejména přesvědčivě vysvětlily, proč jeho tvrzení považují za
účelová a vyvrácená výsledky provedeného dokazování. Nejvyšší soud proto
nepovažuje za nutné jakkoli doplňovat velice podrobné úvahy, které jsou
obsaženy již v odůvodnění jak rozsudku soudu prvního stupně, tak v usnesení
odvolacího soudu. Navíc s ohledem na naprostou shodu výhrad obviněného, které
učinil předmětem svého řádného opravného prostředku, s nimiž se Vrchní soud v
Olomouci podrobně zabýval a logicky zhodnotil v kontextu všech provedených
důkazů včetně znaleckého posudku vypracovaného Ing. Dagmar Beránkovou, je možné
zcela odkázat právě na příslušné podrobné části napadeného usnesení odvolacího
soudu. Úvahy, jimiž tento soud reagoval na měnící se obhajovací verze
obviněného, jenž je přizpůsoboval konkrétnímu stavu dokazování v průběhu
soudního řízení, s přihlédnutím k výsledkům šetření daňové kontroly Finančního
úřadu v Bruntálu, včetně výpovědí pracovnice tohoto úřadu svědkyně Ing. J. P.
, lze označit za správné. Ani jedna z obhajovacích verzí, jimiž se obviněný
snažil zvrátit tvrzení obžaloby, že částky odpovídající hotovostním výběrům z
bankovních účtů, které sám zřídil společnosti PRAHA FINANCIAL CONSULTING LC.,
použil výhradně pro svou potřebu, resp. ve prospěch svého podnikání jako
fyzické osoby, nebyla soudy přijata jako věrohodná zcela důvodně (např.
odmítnutí písemných potvrzení zástupců jmenované společnosti bez konkrétního
obsahu o výši a data údajného předání ve formě půjčky, vzájemně neodpovídající
výběry z účtů společnosti „PFC“ na jedné straně a případnými vklady na osobní
účet obviněného atd.). Nakonec je možné připomenout určitý rozpor ve vlastním
dovolání obviněného, pokud na jedné straně vytýkal soudům, že „přesvědčivými
důkazy podpořil tvrzení, že nebyl konečným přijemcem předmětné finanční
hotovosti“, a přitom v další části svého stručného podání připustil, že o
dalším předávání peněz „si nezajišťoval věrohodné důkazy“. Při tomto správném
náhledu na výsledky dokazování nelze soudům ničeho vytknout na způsobu, jakým
postupovaly při hodnocení jednotlivých důkazů a v jejich vzájemné souvislosti.
Vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů se vypořádaly se všemi
výhradami obviněného, které vznesl v rámci své obhajoby a v řádném opravném
prostředku, není třeba v řízení o dovolání, jehož účelem je přezkoumat zákonem
taxativně vymezené a dovoláním vytýkané vady již pravomocného soudního
rozhodnutí, znovu se zabývat konstantním a opakovaným tvrzením obviněného, jímž
se snaží zbavit své viny. Jak např. uvedl Ústavní soud ve svém usnesení z 20.
9. 2012, sp. zn. II. ÚS 1272/12, ani právo na spravedlivý proces nezaručuje
jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje
mu právo na spravedlivé soudní řízení. Přesně o takový případ se jedná ve věci
obviněného, jehož, byť rozdílným, obhajovacím verzím věnovaly soudy obou stupňů
značnou pozornost a snažily se vyhovět všem jeho důkazním návrhům, pokud bylo
jejich provedení reálné. Pokud některé zamítly, náležitě zdůvodnily takový
postup, v němž ani Nejvyšší soud neshledal žádnou snahu o zkrácení obhajovacích
práv obviněného či porušení jiných zákonem zakotvených procesních práv.
Skutková zjištění, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o vině obviněného, mají
svůj logický podklad ve výsledcích provedeného dokazování, a jejich rozsah
rovněž odpovídá požadavku na objasnění všech skutečností významných pro jejich
právní posouzení. Nejvyšší soud v této souvislosti nepřijal pouhý odkaz
dovolatele na ustanovení § 7 zákona o dani z příjmu za právně relevantní
dovolací námitku, neboť vlastním obsahem nesouhlasu s porušením tohoto
ustanovení je jiný skutkový závěr, než k jakému dospěly soudy, tj. že vybrané
finanční prostředky obviněný nepoužil pro potřebu svého podnikání, resp. pro
sebe, nikoli polemika s důvodnou aplikací tohoto daňového předpisu.
Námitky, jež dovolatel uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku
a z nichž dovozoval důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy
byly zjevně skutkového charakteru, což citovaný dovolací důvod nepřipouští.
Nejvyšší soud proto shledal, že obviněný P. K. podal dovolání z jiného než
zákonného dovolacího důvodu, proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadená rozhodnutí a
předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3, 4, 5 tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek
s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 17. prosince 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová