5 Tdo 182/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2003 o dovolání, které podal obviněný Z. N., proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 12. 7. 2002, sp. zn. 23 To 470/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 6/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný Z. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 7. 5. 2002, sp. zn.
2 T 6/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 29. 7. 2001 krátce po 00:00 hodin v M. na
P. předměstí před domem č. 1302 udeřil pravou rukou sevřenou v pěst do oblasti spodní čelisti pod levé ucho M. K., ze S., okr. P., v době, kdy tento otevíral dveře u řidiče svého automobilu, do kterého chtěl nastoupit, a tímto svým jednáním mu způsobil zlomeninu kloubního výběžku dolní čelisti vpravo bez větší dislokace, jejíž léčení si vyžádalo pracovní neschopnost od 2. 8. 2001 do 14. 8. 2001.
Za to byl obviněný Z. N. podle § 221 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Písku napadl obviněný Z. N. odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 7. 2002, sp. zn. 23 To 470/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 27. 9. 2002, jeho obhájci dne 22. 8. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 23. 8. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný Z. N. dne 17. 10. 2002 dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l)
tr. řádu. Podle názoru obviněného je především z provedeného řízení zřejmé, že existují pochybnosti o správnosti skutkových zjištění tak, jak je soud prvního stupně rozvedl ve svém rozsudku a k objasnění věci bylo třeba provádět další důkazy. Skutková zjištění tak zůstala neúplná a soudy obou stupňů se z tohoto důvodu nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Obviněný dále v dovolání polemizuje s některými provedenými důkazy, s jejich hodnocením a z nich vyplývajícími skutkovými zjištěními.
Závěrem podaného dovolání obviněný Z. N. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek (ač bylo napadeno usnesení) a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhuje, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle
§ 265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného Z. N. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného Z. N. proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. F., Ph. D., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Písku dne 17. 10. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e
tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to
s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2
tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto
o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný Z. N. v dovolání uvedl, že existenci zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v nesprávných a neúplných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy a v jimi provedeném hodnocení důkazů.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je podle své první alternativy, na niž obviněný Z. N. poukazuje, důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného Z. N. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění této alternativy zmíněného dovolacího důvodu.
Pokud jde o námitku obviněného spočívající v tvrzení o nesprávných či neúplných skutkových zjištěních, která se stala podkladem rozhodnutí ve věci dříve činných soudů, případně ve výhradách proti jimi provedeném hodnocení důkazů, lze konstatovat, že podle § 265b odst. 1 tr. řádu důvodem dovolání nemůže být samo
o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).
Dovolací soud je proto vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Z. N. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto vymezenému skutku
pak odpovídá jeho právní posouzení jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Zmíněné námitky obviněného proto nelze opřít o žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Z. N. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Podání dovolání z jiného než zákonem stanoveného důvodu pak vedlo i k závěru, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1
tr. řádu, tj. k odkladu výkonu rozhodnutí, proti němuž obviněný Z. N. podal takové dovolání, v kterém se uvedeného postupu domáhal. Navíc obviněný tento svůj návrh nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s dalším výkonem napadeného rozhodnutí. Ostatně ani předseda senátu soudu prvního stupně neučinil v tomto směru návrh na odklad výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y