5 Tdo 199/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
26. února 2003 o dovolání obviněného A. D., proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 10 To 370/2002, který rozhodoval jako soud
odvolací
v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 67/2002,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 2 T 67/2002,
byl obviněný A. D. uznán vinným trestným činem opilství podle § 201a odst. 1
tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b)
tr. zák. Tyto trestné činy spáchal tím, že
1)v době kolem 02.00 hod. dne 27. 1. 2002 v prostoru nádraží Českých drah v Ú.,
okr. P. ze vzdálenosti přibližně 4 - 10 m po předchozím zamíření a s úmyslem
zasáhnout je a usmrtit, vystřelil ostrými náboji z pistole ČZ 75 B ráže 9 mm
Luger, v. č. x8953, a to opakovaně směrem na nekrytě stojícího poškozeného C.
M. a 1x směrem na nekrytě stojícího poškozeného K. R., kteří tehdy jako
příslušníci Policie České republiky oblečeni do služebního stejnokroje
realizovali služební zákrok vůči obviněnému, to vše v době, kdy po předchozí
konzumaci alkoholických nápojů byla hladina alkoholu v jeho krvi 2,44 promile
ještě ve 4.30 hod. téhož dne, v důsledku čehož nebyl schopen rozpoznat
nebezpečnost svého jednání pro společnost a ovládat je, požitím návykové látky
se přivedl z nedbalosti do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jednání pro
společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného
úmyslně usmrtil, a takový čin spáchal na dvou osobách jsoucích veřejnými
činiteli při výkonu jejich pravomoci, přičemž jednal v úmyslu trestný čin
spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
2)od přesně nezjištěného dne do 27. 1. 2002 v místě svého trvalého bydliště v
obci T., čp. 18, okr. K., přechovával celkem 21 ks nábojů různých ráží s
expanzivní střelou, konkrétně 1 ostrý náboj ráže 6,35 mm Browning, výroby USA,
fa. Speer,
3 ostré náboje ráže .357 Mag., brazilské výroby, 4 ostré náboje ráže 7,65 mm
Browning, italské výroby a výroby USA, 5 ostrých nábojů ráže 9 mm Para, výroby
USA a Brazílie, 3 ostré náboje ráže 9 mm Steyr, čs. K+K výroby, 1 ostrý náboj
ráže .45 AUTO, výroby USA a 4 ostré náboje ráže .44 Mag., výroby USA, S. Korea,
dále přechovával 2 ostré náboje ráže 9 mm Para, výroby USA firmy S.C. se
střelou hydra-schok a výroby Lapua se střelou typu CEPP, dále přechovával 91
ostrých nábojů ráže 7,62 mm, vz. 52 Pi, čs. výroby, 7 ostrých nábojů ráže 7,62
mm, vz. 52 Pi-CV,
čs. výroby, 3 ostré náboje ráže 9 mm Makarov, výroby SSSR a čs., 1 ostrý náboj
ráže 7,62 mm, vz. 75, čs. výroby, 5 ostrých nábojů ráže 7,62x54 R (7,62 mm
Musin), výroby SSSR, střely typů LPS, Sv, Tž, 2 ostré náboje ráže 5,45, vz. 74,
výroby SSSR, typy Sv. + Norm., 1 ostrý cvičný náboj ráže .223 NATO, norské
výroby, 1 ostrý náboj ráže 8 mm Mannlicher, čs. výroby, 3 ostré náboje ráže
7,92 mm Mauser, německé a jugoslávské výroby, 6 ostrých nábojů ráže 7,62 mm,
vz. 52 Kr., čs. výroby, 4 ostré náboje ráže 7,62 mm, vz. 58-Rd, čs. výroby, 150
ostrých nábojů ráže 9 mm Para, konkrétně 5 ks výroby Velké Británie, USA, firma
WCCHN a 145 ks německé výroby různých výrobců z období 2. světové války, dále
přechovával 9 ostrých nábojů ráže 9 mm vz. 48 (označení pro 9 mm Para,
konkrétně 8 kusů typu 9 mm, vz. 48-Cv, 1 kus typu 9 mm, vz. 48), dále
přechovával 120 ostrých nábojů ráže 7,62 mm, vz.58-Cv, čs. výroby, 2 ostré
velkorážové náboje ráže 12,7 mm v provedení 12,7 mm-PZSv, 2 ostré velkorážové
náboje ráže 14,5 mm v provedení 14,5-Pz-B 32, 11 ostrých dýmových vložek pro
ruční granát, vz. 5 Cv, 5 ostrých dýmových vložek pro cvičný ruční granát typu
S-1, RDG-5, sovětské výroby, 8 ostrých zapalovačů typ?TZ-2b, 7 ostrých vložek
pro CCHG-2, 1 raketovou světlici typ 40 mm Ros, 1 ostrou výbušku s označením
V10b, 2 osvětlovací náboje ráže 26,5 mm, konkrétně 1 ks 26,5 Sig-Osp a 1 ks
26,5 mm Sig-1 b a dále přechovával 2 ostré brokové náboje ráže 7,65 mm
Browning, čs. výroby, fa. Libra, 1 ostrý brokový náboj ráže 9 mm Para, čs.
výroby, fa. Libra a 3 ks ostrých brokových nábojů ráže 38 spec., výroby USA,
firma CCI, aniž by mu držení tohoto střeliva a pyrotechnických výrobků bylo
povoleno.
Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 201a odst. 1 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a
podle § 60a odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen za
současného vyslovení dohledu nad obviněným a podle § 60a odst. 2 tr. zák. mu
byla stanovena zkušební doba v trvání 5 let. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo
obviněnému uloženo přiměřené omezení, aby se zdržel požívání alkoholických
nápojů a podrobil se protialkoholnímu léčení, které není ochranným léčením
podle trestního zákona. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení a nošení střelných zbraní v
trvání 10 let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen
trest propadnutí věci - pistole ČZ 75 B ráže 9 mm Luger, výr. č. x8953 a všeho
střeliva a pyrotechnických výrobků konkretizovaných pod bodem 2) výrokové části
rozsudku.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 2 T
67/2002, podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného, a to pouze
proti výroku
o trestu. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne
15. 10. 2002, sp. zn. 10 To 370/2002, tak, že napadený rozsudek podle § 258
odst. 1 písm. e), 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu a za podmínek § 259
odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině trestnými činy opilství podle §
201a odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b)
tr. zák. odsoudil obviněného podle § 201a odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr.
zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a podle § 39a odst. 3 tr.
zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 49 odst.
1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, a to zákazu držení a
nošení střelných zbraní v trvání 10 let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák.
mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to zbraní a střeliva uvedených ve
výroku rozsudku.
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 10 To 370/2002,
napadl obviněný A. D. dovoláním podaným obhájcem Mgr. M. N., a to z důvodu §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. (Pokud dovolatel cituje ustanovení § 265b odst.
2 písm. g)
tr. řádu, jde zjevně o písařskou chybu). Dovolatel v něm zrekapituloval průběh
trestního řízení a vysvětlil důvody, pro které nepodal odvolání proti rozsudku
soudu prvního stupně. Napadl zákonnost postupu orgánů činných v trestním
řízení, které provedly domovní prohlídku, která podle jeho názoru přesahovala
rámec dokazování původně kvalifikovaného pokusu vraždy. K právní kvalifikaci
jednání jako trestného činu nedovoleného ozbrojování uvedl, že je oprávněným
držitelem střelné zbraně, a proto se nemohl držením dalších dvou zbraní
uvedeného trestného činu dopustit.
K problematice přechovávání střeliva obviněný poukázal na rozpor s ustálenou
judikaturu (č. 44/1977 Sb. rozh. tr.) Dovolatel označil střelivo vyjmenované v
bodě 2) výroku o vině napadeného rozsudku za unikátní sbírku nábojů, z čehož
dovodil, že tím nemohl být ohrožen zájem chráněný trestním zákonem. Dále se
dovolatel v této souvislosti zabýval charakterem drženého střeliva a připustil,
že držel i střelivo, jehož používání je zakázáno mezinárodními konvencemi,
avšak současně poukázal na skutečnost, že nedržel střelnou zbraň, do které by
mohlo být toto střelivo použito. Mezi střelivem se nacházely i náboje způsobilé
vytvářet pouze zvukové efekty. Dovolatel se dále věnoval rozboru okolností
spáchání trestného činu opilství podle
§ 201 a tr. zák. Zdůraznil, že neměl v úmyslu svou střelbou usmrtit zasahující
příslušníky Policie České republiky a opačné závěry soudu prvního stupně jsou
pouze spekulativní a nemají oporu v provedeném dokazování. Obviněný poukázal na
příčiny svého jednání, které bylo iniciováno chováním výpravčího, který mu
odmítl vydat jízdenku. Dovolatel dále uvedl, že soudem prvního stupně uložený
podmíněný trest zcela odpovídal stupni nebezpečnosti jeho jednání pro
společnost vzhledem k jeho předchozí trestní bezúhonnosti i tomu, že od
předmětného incidentu se vyhýbá požívání alkoholických nápojů a žije řádným
životem.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek
Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 10 To 370/2002, jakož i
rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 2 T 67/2001,
a podle § 265m tr. řádu sám rozhodl tak, že obviněného uzná vinným pouze
trestným činem opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. a uloží mu podmíněný
trest odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného A. D. do dne
vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací
(§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou
splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1
tohoto ustanovení trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí
soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to
připouští, přičemž
v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí,
která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno pouze
výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen
proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud
zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §
265e tr. řádu a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré
obsahové náležitosti zakotvené
v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle
obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který
výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá,
včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které
se dovolání opírá.
Předpokladem přípustnosti dovolání je skutečnost, že proběhlo řízení před
soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z
rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. řádu. Zákonná dikce
tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci
rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud
odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných
ustanovením § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. řádu, lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud
druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným
rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.
Dovolatel brojí proti rozhodnutí soudu druhého stupně a může se svým dovoláním
uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo
některou
z vad uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu. Existence podobné
vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil
některým ze způsobů specifikovaných ustanovením § 265b odst. l písm. a) až k)
tr. řádu nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k) § 265b odst. 1
tr. řádu.
Ze spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 2 T 67/2002 je zřejmé, že
obviněný
A. D. nepodal odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 17. 7. 2002, sp. zn.
2 T 67/2002. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze státní zástupce
Okresního státního zastupitelství Praha-východ, a to v neprospěch obviněného
proti výroku
o trestu [§ 246 odst. l písm. a), § 247 odst. l, § 249 odst. l tr. řádu]. Podle
§ 254 odst. l tr. řádu odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího
soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo
neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a
odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno
odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska
vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen
ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále
správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např.
výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí
zásadně přezkoumávat,
i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak
odvolání nepodal.
Protože odvoláním státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného
jen proti výroku o trestu, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo
odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na
výrok o trestu, mohl obviněný podat své dovolání pouze proti tomuto výroku,
případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. V podaném dovolání však
obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. l písm h) tr. řádu ani
jiný zákonný důvod, související
s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný dovolání opřel o
důvod uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. řádu a jeho námitky směřovaly
jednak proti nesprávnosti skutkových zjištění, týkajících se skutku ze dne 27.
1. 2002, dále proti výroku o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle
§ 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., kde obviněný namítl nesprávnou právní
kvalifikaci, neboť se domnívá, že jeho jednání nenaplnilo formální ani
materiální znaky uvedeného trestného činu a je toho názoru, že by uložení
podmíněného trestu odnětí svobody zcela odpovídalo stupni nebezpečnosti jeho
činu pro společnost i s ohledem na jeho předchozí trestní bezúhonnost a
skutečnost, že od té doby se vyhýbá požívání alkoholických nápojů a žije
spořádaným životem. Z uvedené tedy vyplývá, že dovolání obviněného směřovalo
jak do výroku o vině tak do výroku o trestu.
Pokud obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek
soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině napaden nebyl, shledal v
této části Nejvyšší soud jeho dovolání z důvodů shora uvedených nepřípustným.
Nejvyšší soud se v rámci své přezkumné činnosti zabýval pouze námitkou
dovolatele směřující proti výroku o trestu napadeného rozsudku. Dovolatel tyto
námitky uplatnil pod dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán
v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Výrok o trestu
může být předmětem dovolání pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst.
1 písm. h) tr. řádu, tj. pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který
zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Podle tohoto ustanovení trestního řádu však nemůže být dovolacím důvodem pouhá
nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o
nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Je zřejmé, že
v daném případě důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
dány nejsou, a dovolatel se tak pokusil své námitky týkající se výroku
o trestu formálně podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm.
a) až l)
tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích
důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V
opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst.
1 tr. řádu.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou
uvedeny
v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu je totiž podle námitek spatřován v uložení nepřiměřeně přísného
trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného A. D. podané proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 10 To 370/2002, podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek