5 Tdo 200/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. dubna 2005 o
dovolání obviněného Ing. J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 27. 1. 2004, sp. zn. 4 To 685/2003, který rozhodoval jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T
452/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Obviněný Ing. J. Z. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2003,
sp. zn. 6 T 452/2002, uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného
na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen
podle § 147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 53 odst. 1, 2
písm. a) tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest
ve výši 250.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ,
že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí
svobody v trvání jednoho roku.
Trestný čin spáchal tím, že jako statutární orgán - člen představenstva a
ředitel společnosti T., a. s., se sídlem Ú., K, okr. B, nesplnil svou zákonnou
povinnost odvést povinné platby za zaměstnance spadající pod fakticky
vytvořenou nižší organizační jednotku společnosti - divizi B., L., samostatně
registrovanou u dále uvedených institucí, a to za období od srpna 1998 do
ledna 1999 včetně, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti M. s. s. z. v B., V.,ve výši 1.337.050,80 Kč, za období
od srpna 1998 do ledna 1999 včetně, daň z příjmu fyzických osob ze závislé
činnosti a z funkčních požitků F. ú. B., P., ve výši 2. 537.031,- Kč, za období
od srpna 1998 do 25. ledna 1999 zdravotní pojištění V. z. p. p. B., D. n., ve
výši 737.312,- Kč, přičemž celková výše neodvedených povinných plateb činí
4.611.393,80 Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. 6 T 452/2002,
podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 1.
2004, sp. zn. 4 To 685/2003, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. R. S.
dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l)
tr. ř., kterým napadl všechny výroky rozhodnutí soudů obou stupňů.
Obviněný především namítl v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. nesprávné právní závěry soudů obou stupňů ohledně naplnění formálních
znaků trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák. Soudy podle jeho názoru
nesprávně interpretovaly ustanovení § 147 tr. zák., a proto učinily údajně
nesprávné závěry o tom, co má být dokazováno. Podle obviněného není správný
právní závěr, že byl statutárním orgánem – členem představenstva a ředitelem
společnosti T., a. s., a tedy plátcem podle § 147 odst. 1 tr. zák. Soud prvního
stupně podle něj pominul skutečnost, že statutárním orgánem společnosti byly
tři osoby a na obchodním vedení se podílely ještě další osoby, např. členové
managementu společnosti. Podle názoru obviněného soudy nesprávně vyložily
ustanovení příslušných pracovněprávních předpisů i ustanovení § 147 tr. zák.,
nesprávně právně zhodnotily skutkové okolnosti zjištěné z listinných důkazů a
nesprávně také opřely své závěry o výpovědi svědků, kteří mohli být odpovědní
za jednání, kterým byl obviněný uznán vinným. Obviněný se domnívá, že neměl
právní povinnost odvést povinné platby za zaměstnance spadající pod fakticky
vytvořenou organizační jednotku společnosti. Obviněný brojil v dovolání také
proti výpočtu výše neodvedených plateb a nesouhlasil s tím, jaké údaje poskytly
soudu M. s. s. z., V. z. p. a F. ú B. Obviněný je přesvědčen, že soudy
nezjistily všechny skutečnosti a neprovedly všechny důkazy, aby mohly učinit
správný právní závěr. Obviněný dále uplatnil námitky týkající se údajné absence
subjektivní stránky trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák.
V další části obsáhlého dovolání, v němž poukázal na judikaturu Nejvyššího
soudu i Ústavního soudu, obviněný namítal, že byl odsouzen, ačkoliv nebylo
prokázáno, že by spáchal trestný čin. Protože nelze uložit trest za skutek,
který není trestným činem, je podle obviněného nesprávný i výrok o trestu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že
usnesení Krajského soudu v Brně podle jeho názoru není řádně odůvodněno a je
nepřezkoumatelné. Soud druhého stupně se ve svém rozhodnutí údajně nevypořádal
s odvolacími námitkami obviněného a nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §
254 odst. 1 tr. ř.
Dovolatel z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 4 To 685/2003, i
rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. 6 T 452/2002, a sám
ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, nebo aby přikázal
Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v
jiném složení senátu. Obviněný současně navrhl, aby byl do doby rozhodnutí o
dovolání odložen výkon rozhodnutí podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne
22. 9. 2003, sp. zn. 6 T 452/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Brně ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 4 To 685/2003.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný
v dovolání zejména polemizuje se skutkovým zjištěním a okolnostmi uvedenými ve
skutkové větě výroku o vině i odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolatel se tedy podle jejího názoru domáhá revize zjištěného skutkového stavu
a takové námitky nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že uvedený dovolací důvod naplňuje
pouze námitka ohledně údajného nedostatku subjektivní stránky trestného činu.
Tuto námitku však považuje za zjevně neopodstatněnou, neboť soudy obou stupňů
podle jejího názoru v jednání obviněného jednoznačně dovodily existenci
minimálně nepřímého úmyslu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné. Současně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl
v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především
zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.
Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u
příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě
podle § 265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené
v § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání podle citovaných
ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení
přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které
se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí
ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních
předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze
skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s
ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový
stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže
změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k
nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí
přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu
prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke
zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který
může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z dovolání obviněného Nejvyšší soud zjistil, že většinu dovolacích námitek
představují námitky skutkové. Námitky, které jsou polemikou se skutkovými
zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při
provádění důkazů, však nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. a Nejvyšší soud je nemůže přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Proto se mohl
zabývat jen námitkami obviněného, že nemohl být pachatelem trestného činu podle
§ 147 odst. 1 tr. zák. a že nešlo o trestný čin, protože nebyla údajně
naplněna subjektivní stránka trestného činu.
Námitkou, že obviněný není subjektem trestného činu neodvedení daně, pojistného
na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. se podrobně zabýval již soud prvního
stupně, jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozsudku zejména na straně 7. Poukázal
přitom na stanovy společnosti T, a. s., (č. l. 334 až 344 trestního spisu), z
nichž vyplývá (čl. 15.1 stanov), že tříčlenné představenstvo společnosti je
statutárním orgánem, jenž řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem. Za
představenstvo jedná navenek předseda představenstva nebo místopředseda nebo
člen představenstva, a to každý samostatně, ale i na obdobné ustanovení § 191
obchodního zákoníku. K postavení obviněného v divizi společnosti se vyjádřil
též svědek ing. V. K., který potvrdil, že obviněný byl ředitelem brněnské části
společnosti, a že již od ledna 1998 byly vytvořeny dvě samostatné účetní,
finanční a obchodní části společnosti, které měly samostatné vztahy k
příslušným orgánům státní správy, přičemž toto rozdělení směřovalo k
rejstříkovému rozdělení společnosti, k němuž mělo dojít v roce 1998 (str. 4
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) Také svědek P. Ch. potvrdil, že
obviněný byl statutárním orgánem společnosti a byl jako jediný oprávněn
podepisovat platební příkazy. Obviněný měl podle svědka absolutní rozhodovací
pravomoc v části společnosti, kterou řídil. Soud prvního stupně na základě
těchto a dalších důkazů (č. l. 382 spisu) uzavřel, že obviněný je pachatelem
trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák. S jeho názorem se ztotožnil i soud
odvolací. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že trestný čin
neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a
příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., je
trestným činem s omezeným okruhem pachatelů (§ 90 odst. 1 tr. zák.), neboť může
být spáchán jen osobou, která jako plátce ve větším rozsahu nesplní za
poplatníka povinnost odvést platby uvedené v citovaném ustanovení trestního
zákona. Pokud je tímto plátcem právnická osoba, pak s ohledem na ustanovení §
90 odst. 2 tr. zák. nese trestní odpovědnost fyzická osoba, která jedná jménem
právnické osoby (zpravidla její statutární orgán). Není však vyloučeno, že za
plátce bude při plnění této zákonné povinnosti jednat jiná fyzická osoba, např.
vedoucí zaměstnanec právnické osoby (srov. rozhodnutí pod č. 53/2000 Sb. rozh.
tr.). Nejvyšší soud nemá důvodu se odchylovat od tohoto názoru, který byl
uveřejněn ve svazku č. 3/2004 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaného
Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha.
Soudy obou stupňů dospěly k právnímu závěru, že se obviněný dopustil trestného
činu podle § 147 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o formální znak trestného činu,
bylo dokazováním zjištěno, že zaměstnancům společnosti byly daně i oba druhy
pojistného strženy v zákonné výši, obviněný však tyto platby za zaměstnance
spadající pod jím řízenou nižší organizační jednotku společnosti T., a. s., se
sídlem Ú., K., okr. B., a to divizi B. L., neodvedl. Závěr o subjektivních
znacích trestného činu založily soudy na skutkových zjištěních, která vyplynula
z provedeného dokazování, a dovodily zavinění obviněného nejméně ve smyslu § 4
písm. b) tr. zák. z toho, že obviněný byl v době páchání trestné činnosti v
postavení člena statutárního orgánu, člena představenstva společnosti, je
absolventem vysoké školy ekonomické a vzhledem ke všem okolnostem si proto
musel být vědom skutečnosti, že svým jednáním může porušit zájem chráněný
trestním zákonem ( str. 10 rozsudku soudu prvního stupně).
Nejvyšší soud shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
není naplněn, když většinu námitek obviněného představují námitky skutkové, a
námitky, které by bylo možno podřadit pod námitky ve smyslu uplatněného
dovolacího důvodu, nejsou důvodné.
Není naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento
důvod dovolání dopadá pouze na ty případy, kdy došlo k zamítnutí opravného
prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana byla zbavena přístupu ke
druhé soudní instanci. V případě obviněného však došlo k věcnému přezkoumání
rozsudku soudu prvního stupně a odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř.
zamítnuto. Obviněný napadl v rámci dovolání také odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu. Tato námitka neobstojí, protože podle § 265a odst. 4 tr. ř.
dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Dovoláním lze totiž
napadat jen výroky určitých rozhodnutí (§ 265a odst. 2 tr. ř.) a nikoliv jejich
odůvodnění.
K další námitce obviněného týkající se trestu, Nejvyšší soud podotýká, že v
rámci uplatněných dovolacích důvodů nelze vznášet námitky proti výroku o
trestu, neboť výrok o trestu lze napadat speciálním dovolacím důvodem podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto
dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné. V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání uvedl podle § 265i
odst. 2 tr. ř. jen stručně důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se
k zákonnému důvodu odmítnutí. O dovolání rozhodl za splnění podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Předseda senátu před rozhodnutím o dovolání neshledal důvody k odkladu trestu,
a proto nevydal negativní rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek