5 Tdo 232/2025-1565
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných 1. Zdeňka Ronzaniho, trvale bytem Dlouhá Lhota č. 154, okr. Příbram, a 2. obchodní společnosti Ronzani, s. r. o., IČ 28079604, se sídlem Dlouhá Lhota č. 154, okr. Příbram, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 9 To 58/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 38/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 3 T 38/2024, byl obviněný Zdeněk Ronzani shledán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 27. 6. 2022, za který mu byl podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 a § 230 odst. 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tj. celkem ve výši 20 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti Serigstad ČR, s. r. o. (dále též jen „poškozená“ nebo „poškozená obchodní společnost“), škodu ve výši 1 880 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podstata shora uvedeného přečinu spočívala ve stručnosti v tom, že obviněný v blíže nezjištěné době od 15:17 hodin dne 10. 3. 2020 do 23:59 hodin dne 10. 3. 2020 na dosud nezjištěném místě za využití přístupových oprávnění k editaci webové domény http://serigstad.cz/ patřící poškozené obchodní společnosti Serigstad ČR, s. r. o., neoprávněně vymazal věcný obsah webových stránek užívaných poškozenou při obchodní činnosti a ke kontaktu s jejími zákazníky a odběrateli. Tím znemožnil prezentaci poškozené na internetu, a to až do 11:57 hodin dne 11. 3. 2020, kdy na základě žádosti poškozené byla webová doména jejím správcem ze zálohy obnovena, na což poškozená vynaložila náklady ve výši 1 880 Kč.
3. Týmž rozsudkem byli obvinění Zdeněk Ronzani a obchodní společnost Ronzani, s. r. o., podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro část žalovaného skutku, v níž byly spatřovány dílčí útoky přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. d), f) tr. zákoníku a které spočívaly v tom, že obviněný Zdeněk Ronzani jako jediný jednatel a společník obviněné obchodní společnosti Ronzani, s. r. o., a tím ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2018 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, i obviněná obchodní společnost Ronzani, s.
r. o., v rámci její podnikatelské činnosti a v jejím zájmu, každý z obviněných samostatně v úmyslu poškodit obchodní jméno poškozené obchodní společnosti, zpochybnit kvalitu její produkce a následně převzít její stávající odběratele a pozici na trhu, a získat tak na její úkor majetkový prospěch, se snažil navodit u odběratelů nepravdivý dojem, že poškozená končí svou obchodní činnost a že obviněná obchodní společnost Ronzani, s. r. o., je faktickou nástupkyní poškozené obchodní společnosti v oboru prodeje aplikátorů konzervantů v zemědělské výrobě, když: 1.
minimálně ve dnech 1. 5. 2020 a 16. 9. 2020 odeslal z e-mailových adres XY@ronzani.cz, XY@ronzani.cz nebo XY@ronor.cz nejméně 29 odběratelům poškozené e-mailové zprávy, v nichž odkazoval na své dřívější působení u poškozené, a dále uváděl text „Konec Serigstad“, „Ukradli mě i telefonní číslo“ nebo „Od mého odchodu není Serigstad ani funkční, ani kompetentní“, v důsledku čehož nejméně 8 odběratelů poškozené započalo obchodní spolupráci s obviněnou obchodní společností Ronzani, s. r. o., jako novým dodavatelem s tím, že šlo o dodávky zboží nebo služeb ve výši nejméně 693 437,83 Kč; 2.
dne 28. 8. 2020 objednal publikaci inzerátu v týdeníku Agrospoj, v němž byly spolu s jeho fotografií uvedeny texty: „Nová provozovna“, „Dříve pro Serigstad, nyní: Applisil“, „Ronzani 18 let zkušeností s vývojem aplikátorů pod novou značkou“, „Servis všech aplikátorů firmy Serigstad, veškeré náhradní díly skladem“ a „Bez nás to nejde!“, přičemž inzerát vyšel dne 31. 8. 2020 v čísle 36/2020, které bylo vytištěno v nákladu 10 000 kusů, z čehož 8 000 kusů bylo zdarma rozdáno na výstavách: Země Živitelka 2020, ForArch 2020 nebo Kůň 2020.
Tím obvinění vzbudili či se snažili vzbudit u nejméně 8 000 potencionálních zákazníků poškozené z okruhu producentů zemědělské výroby nepravdivý dojem, že obviněná obchodní společnost Ronzani, s. r. o., je rovnocenným nebo lepším dodavatelem než poškozená, s cílem způsobit poškozené ve větším rozsahu újmu tím, že uvedli a rozšiřovali zčásti nepravdivé údaje o poměrech a výkonech poškozené. To jí následně v souvislosti s uvedeným jednáním skutečně přivodilo újmu minimálně v podobě poškození dobrého obchodního jména a snížení počtu jejích odběratelů a množství jimi odebraného zboží.
Oba obvinění zároveň opatřili obviněné obchodní společnosti Ronzani, s. r.
o., ve větším rozsahu neoprávněné výhody tím, že výslovnými odkazy na poškozenou a na své předchozí působení u ní využili její pověsti a obchodní značky pro rychlejší etablování obviněné obchodní společnosti Ronzani, s. r. o., na relevantním trhu v oboru prodeje aplikátorů konzervantů zemědělských výrobků a pro snazší opatření nových zakázek, čehož by obviněná obchodní společnost Ronzani, s. r. o., jinak nedosáhla. Tím obvinění při účasti v hospodářské soutěži porušili jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se dopustili parazitování podle § 2982 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „o. z.“) a zlehčování podle § 2984 o. z., přičemž uvedeným jednáním způsobili poškozené škodu v podobě ušlého zisku ve výši nejméně 262 048,53 Kč.
4. Obviněná obchodní společnost Ronzani, s. r. o., byla podle § 226 písm. b) tr. ř. rovněž zproštěna obžaloby pro skutek popsaný v bodě 2. tohoto usnesení, v němž byl spatřován přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 27. 6. 2022, jehož se měla obviněná dopustit prostřednictvím svého jednatele, obviněného Zdeňka Ronzaniho.
5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce odvolání, a to proti všem jeho výrokům a v neprospěch obou obviněných. Z jeho podnětu rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 9 To 58/2024, tak, že výrokem pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněné obchodní společnosti Ronzani, s. r. o., ve výroku, kterým byla podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro jednání popsané pod bodem 1. obžaloby, přičemž podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak ve věci sám rozhodl tak, že obviněnou obchodní společnost Ronzani, s. r. o., pro uvedené jednání zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. a v návaznosti na to podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem pod bodem II. Vrchní soud v Praze zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného Zdeňka Ronzaniho podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl odvolací soud mimo jiné k závěru, že část jednání obviněných popsaná pod bodem 3. obžaloby (objednání publikace inzerátů dne 28. 8. 2020 v týdeníku Agrospoj) není žádným trestným činem a část jejich jednání popsaná pod bodem 2. obžaloby (odeslání e-mailových zpráv ve dnech 1. 5. 2020 a 16. 9. 2020) netvoří dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu, ale s ohledem na časový odstup jde o samostatné skutky, přičemž rozesláním e-mailových zpráv dne 16. 9. 2020 nebyl spáchán žádný trestný čin a rozesláním e-mailových zpráv dne 1. 5. 2020 byl spáchán jen pokus přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, k jehož postihu však s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku postačí prostředky občanského práva, které poškozená dosud vůbec nevyužila.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 9 To 58/2024, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. a zaměřil ho jen proti té části zprošťujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu, která se týká jednání obviněných obsaženého pod bodem 2. obžaloby státního zástupce. Ty části napadených rozhodnutí, které se týkají jednání obou obviněných popsaných pod body 1. a 3. podané obžaloby, státní zástupce nijak nezpochybnil a neučinil je předmětem dovolacích námitek.
7. Ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v případě jednání popsaného pod bodem 2. obžaloby nejde o pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Uvedl, že byť je u pokračování v trestném činu časová souvislost mezi jednotlivými útoky určující pro existenci objektivní souvislosti jednotlivých dílčích útoků, nelze rezignovat na posouzení dalších okolností, zejména na charakter trestné činnosti. Dobu prodlevy mezi jednotlivými dílčími útoky obviněných (4 a ? měsíce) lze podle nejvyššího státního zástupce přitom považovat za odpovídající relativně sofistikovanému charakteru jejich jednání. Jestliže totiž informace o vzniku nové obchodní společnosti z května 2020 zajistila obviněným určitou odběratelskou základnu, která umožnila pokrýt na nějaký čas výrobní kapacitu nově vzniklé obchodní společnosti Ronzani, s. r. o., pak rozeslání dalšího e-mailu v září 2020 fakticky časově navazovalo na pokrytí poptávky vzniklé na základě e-mailu z května 2020. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že časové rozpětí mezi jednotlivými útoky nesmí být pouze tak značné, aby vylučovalo jednání na základě společného záměru.
8. Podle názoru nejvyššího státního zástupce pro posouzení jednání obviněných jako pokusu trestného činu není rozhodující, zda někdo z adresátů e-mailové zprávy reagoval na její obsah, ale skutečnost, zda bezprostředně směřovalo k tomu, aby vědomým rozšiřováním nepravdivých informací o poškozené obchodní společnosti jí způsobili újmu ve větším rozsahu, či si na její úkor opatřili ve větším rozsahu výhody. Obvinění tedy učinili vše, co bylo třeba k dokonání trestného činu, přičemž šlo o jednání cílené a promyšlené, způsobilé poškodit obchodní společnost Serigstad ČR, s. r. o., a pokud nedošlo k následku spočívajícímu v prokázaném rozsahu újmy nebo výhody, stalo se tak bez jejich přičinění.
9. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil s postupem odvolacího soudu, který jednání obviněných uvedené pod bodem 2. obžaloby rozdělil na dva samostatné skutky s tím, že ohledně jednoho z nich byli obvinění zproštěni obžaloby s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, což bylo odůvodněno zejména dobou trvání trestního řízení, skutečností, že nedošlo k dokonání trestného činu, a tím, že obviněný Zdeněk Ronzani je relativně vysokého věku.
10. Nejvyšší státní zástupce s poukazem na učiněná skutková zjištění zdůraznil, že skutečnost, že jednání obviněných dospělo pouze do stadia pokusu trestného činu, automaticky neznamená jeho nižší společenskou škodlivost. Přitom trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 tr. zákoníku obecně patří k typově méně škodlivým trestným činům. Přesto je k jeho projednání v prvním stupni příslušný krajský soud [§ 17 odst. 1 písm. c) tr. ř.], což je odůvodňováno kromě jiného vyšší složitostí objasňování a dokazování uvedeného trestného činu, včetně např. nutnosti znaleckého posudku k rozsahu způsobené újmy či opatřených neoprávněných výhod. Důsledkem toho je skutečnost, že přípravné řízení trvá oproti objasňování jiných trestných činů stejné typové škodlivosti relativně déle. Podle názoru nejvyššího státního zástupce pak ani věk obviněného v souvislostech dané trestní věci nehraje zásadní roli v otázce společenské škodlivosti činu. Zohledňování relativně vyššího věku pachatele v rámci společenské škodlivosti by totiž vedlo k absurdnímu závěru, že jednání starších pachatelů je obecně méně společensky škodlivé. Takovou okolnost lze však zohlednit v rovině osobních poměrů pro případ ukládání trestu, stejně jako délku trestního řízení či skutečnost, že nedošlo k dokonání stíhaného trestného činu.
11. Nejvyšší státní zástupce se domnívá, že odvolací soud neuvedl přesvědčivé důvody pro neuplatnění trestní represe vůči obviněným ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž u obviněného Zdeňka Ronzaniho navíc soudy nižších stupňů nezohlednily, že v případě jednání uvedeného pod bodem 2. obžaloby byla naplněna též přitěžující okolnost spočívající ve spáchání činu s rozmyslem podle § 42 písm. a) tr. zákoníku. Pokud by byl v uvedeném jednání spatřován trestný čin, tak vzhledem k souběžnému odsouzení tohoto obviněného též pro skutek uvedený pod bodem 1. obžaloby by mu přitěžovalo podle § 42 písm. n) tr. zákoníku i spáchání více trestných činů. Uvedené okolnosti přitom mají podle nejvyššího státního zástupce rovněž vliv na hodnocení škodlivosti posuzovaného jednání.
12. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v rozsahu, v jakém jím bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného Zdeňka Ronzaniho proti zprošťujícímu výroku v rozsudku Krajského soudu v Praze ohledně skutku uvedeného pod bodem 2. obžaloby, dále v rozsahu, v jakém jím zůstal nedotčen zprošťující výrok v rozsudku Krajského soudu v Praze ohledně obviněné obchodní společnosti Ronzani, s. r. o., pro skutek uvedený pod bodem 2. obžaloby, dále aby zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ve zprošťujícím výroku ohledně obou obviněných ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2. obžaloby, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále nejvyšší státní zástupce navrhl, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Ke dni rozhodování Nejvyššího soudu se žádný z obviněných nevyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
14. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání, a dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek nejvyššího státního zástupce ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům, a zejména obsahu dovolacího návrhu.
15. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
17. S ohledem na charakter dovolacích námitek nejvyššího státního zástupce a rozsah, v němž svým dovoláním napadl rozhodnutí soudů nižších stupňů, Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že celé posuzované jednání jak obviněného Zdeňka Ronzaniho, tak obchodní společnosti Ronzani, s. r. o., jak je vymezeno v podané obžalobě, představuje z hmotněprávního hlediska jeden skutek. Jak vyplývá již z formulace podané obžaloby, jde o souvislé jednání tvořené třemi dílčími jednáními (útoky), které oba obvinění činili v úmyslu poškodit obchodní společnost Serigstad ČR, s.
r. o., a získat na její úkor majetkový prospěch, přičemž toto jednání obviněných má celkově zcela jasný nekalosoutěžní charakter. O tom svědčí i odstavec uvozující jednání obviněných popsané pod body 1. až 3. podané obžaloby, v níž je část jednání obsažená pod bodem 3. časově situována mezi dílčí jednání popsaná pod bodem 2. této obžaloby. Soud prvního stupně pak ve věci rozhodl tak, že ohledně části tohoto souvislého jednání (popsané pod bodem 1. obžaloby) shledal obviněného Zdeňka Ronzaniho vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr.
zákoníku, ve znění účinném do 27. 6. 2022, a ohledně zbývající části jednání oba obviněné zprostil obžaloby. Odvolací soud následně potvrdil tento postup soudu prvního stupně jako správný (bez ohledu na to, že sám ve svém rozsudku nesprávně označuje dílčí jednání obviněných jako jednotlivé skutky), když dospěl toliko k odchylnému závěru, že obviněná obchodní společnost Ronzani, s. r. o., neměla být zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., nýbrž podle § 226 písm. c) tr. ř. Proto za situace, kdy nejvyšší státní zástupce podal své dovolání toliko proti části posuzovaného souvislého jednání obviněných, které je jedním skutkem, a nezaměřil je vůči celému jednání, které, jak je shora uvedeno, tvoří jeden souvislý celek a je jedním skutkem, nelze z procesního hlediska uvažovat o tom, že by Nejvyšší soud rozhodoval toliko o části tohoto celku.
Takové řešení není namístě zejména s ohledem na možnou překážku věci rozhodnuté (res iudicatae), která by v případě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu neumožňovala soudům nižších stupňů rozhodovat o daném skutku jako o celku, když ohledně jedné jeho části (obsažené pod bodem 1. obžaloby) byl již obviněný Zdeněk Ronzani pravomocně odsouzen (a toto odsouzení nejvyšší státní zástupce nezpochybňuje a výrok o něm nenapadl) a v jeho zbytku byli oba obvinění pravomocně zproštěni obžaloby. Přestože tedy soudy nižších stupňů učinily ohledně jednoho a téhož souvislého jednání (skutku) tato odlišná rozhodnutí, pokud je nejvyšší státní zástupce nenapadl dovoláním i ve vztahu k těm částem, které se týkají jednání obviněných popsaných pod body 1.
a 3. v podané obžalobě, nemohl Nejvyšší soud napravit tuto vadu jen z podnětu dovolání zaměřeného proti té části jednání (skutku), která je obsažena pod bodem 2. obžaloby. Nejvyšší soud je totiž vázán tím, jaké výroky rozhodnutí napadl dovolatel a jaké vady jim vytýká (§ 265i odst. 3 tr. ř.).
18. Vzhledem k této procesní situaci tedy Nejvyšší soud nepovažoval za relevantní dovolací námitky nejvyššího státního zástupce, jimiž vytýkal, že ohledně dílčího jednání popsaného pod bodem 2. obžaloby šlo, na rozdíl od názoru odvolacího soudu, o pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, a kterými zpochybňoval důvody, pro něž odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce podané proti zprošťujícímu výroku soudu prvního stupně. Zcela nad rámec uvedeného je však možno uvést, že i kdyby nejvyšší státní zástupce napadl svým dovoláním rozhodnutí týkající se skutku spáchaného obviněnými jako celku, ani v takovém případě by jeho dovolání (při uplatnění totožných námitek) nebylo důvodné. Nejvyšší soud se totiž ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu stran důvodů, jež u obou obviněných vedly k jejich částečnému zproštění obžaloby ohledně jednání kladeného jim za vinu (viz body 30. až 35. rozsudku odvolacího soudu), byť s ohledem na to, že jde o jeden souvislý skutek (nikoli o pokračování v trestném činu), by zde nepřicházely v úvahu i zprošťující výroky.
IV. Závěrečné shrnutí
19. Na podkladě všech výše popsaných skutečností Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně neopodstatněné, proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. ř.
20. Nejvyšší soud mohl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnout tímto způsobem o dovolání v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu