5 Tdo 248/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. dubna 2003
o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 3 To 559/2002, který rozhodoval jako
soud odvolací v trestní věci obviněného M. Š., vedené u Okresního soudu v
Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 252/2002, t a k t o :
Z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně s e podle § 265k odst. l tr. řádu
z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11.
2002, sp. zn. 3 To 559/2002, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze
dne 18. 6. 2002, sp. zn. 1 T 252/2002.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e současně z r u š u j í také další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. l tr. řádu s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v
Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 1 T
252/2002, byl obviněný M. Š. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby
pro skutek posouzený jako trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1 tr. zák.,
kterého se měl dopustit tím, že dne 7. 3. 2000 v J. H. zapůjčil 100.000,- Kč
poškozenému K. H. a dne 23. 4. 2000 mu tamtéž zapůjčil dalších 100.000,- Kč,
ačkoliv věděl, že poškozený K. H. se ocitl ve vážných finančních problémech a
jeho firmě hrozí ukončení činnosti, přičemž peníze mu půjčil s tím, že mu
jmenovaný bude měsíčně až do zaplacení celé částky platit měsíční úrok ve výši
11.000,- Kč, což také poškozený činil, a takto obviněný získal na úrocích za
období od března 2000 do července 2001 částku 191.000,? Kč, neboť v žalobním
návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. řádu byl
poškozený K. H. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Odvolání státní zástupkyně proti uvedenému rozsudku bylo usnesením Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 3 To 559/2002, podle
§ 256 tr. řádu zamítnuto. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 12. 12.
2002, jeho obhájci JUDr. J. H. dne 10. 12. 2002 a příslušnému státnímu
zastupitelství dne 9. 12. 2002.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 3
To 559/2002, napadla dne 24. 1. 2003 nejvyšší státní zástupkyně dovoláním
podaným v neprospěch obviněného M. Š., a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný
skutek není pro nedostatek subjektivní stránky trestným činem. Připouští sice,
že v době sjednání smluv o půjčce nebyl obviněný M. Š. informován poškozeným K.
H. o jeho skutečné finanční situaci, avšak došlo k tomu koncem roku 2000 nebo
počátkem roku 2001. Obviněný na toto sdělení reagoval tak, že setrval na
požadavku na doplacení celé zbývající dlužné částky včetně smluvených úroků,
jakož i sdělením, že svůj nárok uplatní občanskoprávní cestou, což také
následně učinil. Dovolatelka nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně,
že sjednaný měsíční úrok ve výši 5,5 % není úrokem lichvářským, neboť podle
názoru soudu prvního stupně je výrazně nižší než úroky poskytované v
souvislosti s krátkodobými půjčkami např. zastavárnami nebo jinými subjekty.
Dovolatelka dále uvedla, že odvolací soud se sice ztotožnil s názorem, že
sjednané úroky v roční úrokové sazbě ve výši celkem 66 % je nutno považovat za
lichvářský úrok, avšak odvolací soud poté dospěl k nesprávnému závěru, že
trestní odpovědnost obviněného nelze dovodit ani z jeho dalšího jednání,
protože v době, kdy si obviněný nechal slíbit lichvářské plnění, nevěděl, že je
poškozený v tísni, a když byl o tomto stavu informován, neposkytoval mu
vzájemné plnění, ale pouze přijímal úroky, jejichž zaplacení mu podle
odvolacího soudu mohl poškozený bez jakéhokoliv vážného následku odmítnout.
Dovolatelka poukázala na to, že na jedné straně je nezpochybnitelným faktem, že
obviněný nebyl informován o tísnivé hospodářské situaci poškozeného v době
uzavření obou půjček, s čímž je spojen nedostatek subjektivní stránky trestného
činu v této době, na druhé straně však soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že
na přelomu roku 2000 a 2001 se již obviněný od poškozeného dozvěděl o jeho
špatné hospodářské situaci, kterou poškozený odůvodňoval svojí neschopností
platit zbytek dlužné částky včetně úroků, které měly podle dovolatelky
evidentně lichvářský charakter. Poškozený v té době již na úrocích zaplatil
191.000,- Kč a polovinu zapůjčené jistiny. Dovolatelka zdůraznila, že špatná
ekonomická stiuace poškozeného, o které byl obviněný informován, neumožňovala
poškozenému zaplacení zbytku dluhu ani pokračování v placení vysokých úroků.
Odmítla názor odvolacího soudu, že hrozba uplatnění nároku občanskoprávní
žalobou nepředstavovala pro poškozeného žádné vážné ohrožení. Dovolatelka
uvedla, že obviněný při vědomí mimořádně tíživé situace poškozeného, která mu
nedovolovala platit ani sjednané měsíční úroky a bez ohledu na hrubý nepoměr
částky zaplacené na úrocích v porovnání s celkovou výší obou půjček, přesto
uplatnil zbývající část sjednaného plnění v řízení občanskoprávním, a činil
tak s vědomím krajně nevýhodného postavení poškozeného. Podle dovolatelky šlo
tedy o uplatnění lichvářské pohledávky ve smyslu § 253 odst. 1 věty druhé tr.
zák. za splnění všech podmínek skutkové podstaty trestného činu lichvy.
Zdůraznila, že u této alternativní formy trestného jednání (tzv. palichvy) byla
splněna podmínka vědomosti obviněného o existenci tísně poškozeného, přičemž
bylo třeba takovou vědomost zkoumat až v době uplatnění lichvářské pohledávky u
soudu. Podle názoru dovolatelky je totiž nutno na tzv. palichvu nahlížet jako
na samostatnou skutkovou podstatu trestného činu lichvy podle § 253 tr. zák.,
kterého se lze touto formou jednání dopustit i tam, kde původní lichvářská
smlouva nebyla sjednávána při vědomí dlužníkovy tísně tak, jak tomu bylo i v
projednávaném případě.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst.
1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1.
2002, sp. zn. 3 To 559/2002, jakož i rozsudek Okresního soudu v Jindřichově
Hradci ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 1 T 252/2002, a dále postupoval podle § 265l
odst. 1 tr. řádu a přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby toto
rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Obviněný M. Š. se k podanému dovolání do dne rozhodování Nejvyššího soudu České
republiky nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací
zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné
lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z
důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není
dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1
tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na
zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2
tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupkyně odkazuje na
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené
usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší soud se nejprve zaměřil na posouzení důvodnosti uplatněného dovolacího
důvodu. Vada rozhodnutí, která spočívá v nesprávném právním posouzení skutku,
může být namítána prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu. Protože v tomto směru Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů k
odmítnutí dovolání nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu § 265i odst. 1 tr.
řádu, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost
napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to v rozsahu a
z důvodů uvedených v podaném dovolání, jakož i řízení předcházející napadenému
rozhodnutí. Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání
nejvyšší státní zástupkyně je důvodné. Tento závěr učinil Nejvyšší soud na
podkladě následujících skutečností:
Soudy obou stupňů vycházely z toho, že obviněný M. Š. nevěděl dne 7. 3. 2000
při zapůjčení částky 100.000,- Kč ani dne 23. 4. 2000 při zapůjčení další
částky 100.000,- Kč o vážných problémech poškozeného K. H., přitom však vzaly
za prokázáno, že obviněný věděl nejpozději v jarních měsících roku 2001 o
špatné hospodářské situaci poškozeného vyvolaného neúspěchy v podnikatelských
aktivitách. Poškozený proto žádal obviněného o prominutí úroků ve výši celkem
11.000,- Kč měsíčně, které byly sjednány při uzavírání obou půjček.
Za situace, že poškozený zaplatil obviněnému na úrocích částku 191.000,- Kč a
polovinu celkové jistiny ve výši 100.000,- Kč, celkem tedy částku 291.000,- Kč,
a obviněný poté uplatnil vůči poškozenému v občanskoprávním řízení pohledávku z
úroků ve výši 117.000,- Kč, která mu byla soudem přiznána, měly se soudy
náležitě zabývat otázkou, zda obviněný tím, že uplatil pohledávku
občanskoprávní žalobou, nenaplnil zákonné znaky trestného činu lichvy podle §
253 odst. 1 věty druhé tr. zák. (tzv. palichvy), který spáchá ten, kdo takovou
pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede. Trestného činu
lichvy podle citovaného ustanovení trestního zákona se lze dopustit touto
formou jednání i tam, kde původní lichvářská pohledávka nebyla sjednávána při
vědomí dlužníkovy tísně, je však třeba zkoumat existenci takové vědomosti
obviněného v době uplatnění lichvářské pohledávky v občanskoprávním řízení.
Lichvářskou povahu ve smyslu § 253 odst. 1 věty druhé tr. zák. nemá totiž
vypůjčená jistina, kterou měl poškozený vrátit, ale právě sjednaný lichvářský
úrok ve výši 66 % ročně, tvořící příslušenství původní půjčky. Úrok je úplatou
za užívání jistiny. Při posuzování naplnění znaků trestného činu lichvy podle §
253 odst. 1 věty druhé tr. zák. soudy obou stupňů ani nezvažovaly, že od 24. 3.
2000 do 26. 7. 2001 každý měsíc poškozený K. H. s manželkou Y. H. písemně
potvrzovali obviněnému M. Š. zapůjčení částky 211.000,- Kč, kterou měli v plné
výši obviněnému zaplatit do jednoho měsíce od zapůjčení. Obviněný M. Š.
těmito potvrzeními disponoval a měl možnost uplatňovat nárok na tyto částky v
občanskoprávním řízení. Je naprosto zřejmé, že uplatněním takové pohledávky
najednou by se poškozený ocitl v mimořádně tíživé situaci (srov. rozhodnutí pod
č. 5/2001 Sb. rozh. tr.). K trestní odpovědnosti se u trestného činu lichvy
podle § 253 tr. zák. vyžaduje, aby mezi zneužitím tísně poškozeného a hrubým
nepoměrem vzájemného plnění byla příčinná souvislost. Trestný čin lichvy podle
§ 253 odst. 1 alinea 2 tr. zák. je dokonán uplatněním lichvářské pohledávky,
tj. vymáháním plnění od dlužníka (poškozeného) např. žalobou. Z těchto důvodů
je Nejvyšší soud přesvědčen, že z učiněných skutkových zjištění nelze vyslovit
závěr, že skutek spáchaný obviněným M. Š. není trestným činem lichvy podle §
253 odst. 1 tr. zák.
Dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu shledal opodstatněným, a proto
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 3 To 559/2002, jakož i
rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 1 T
252/2002. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujícící, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu
přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Jindřichově Hradci opětovně projedná podanou obžalobu, přičemž
ve smyslu § 265s odst. 1 tr. řádu je soud prvního stupně, popřípadě i soud
odvolací, v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v
tomto rozhodnutí. Vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné
Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o
dovolání, a proto Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil
toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek