5 Tdo 253/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. března 2004
o dovolání obviněného A. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.
10. 2003, sp. zn. 9 To 505/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní
věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 52/2003, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 3 T
52/2003, byl obviněný A. B. uznán vinným pod bodem ad 1) pokusem trestného činu
krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., pod
body ad 2), 3), 5), 6) dílem sám [ad 6)], dílem jako spolupachatel podle § 9
odst. 2 tr. zák. [ad 2), 3), 5)], dílem dokonaným [ad 2), 3), 5)], dílem
nedokonaným [ad 6)] trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr.
zák., § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a pod bodem ad 4)
trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl
odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 39a
odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí
věci – makety krátké střelné zbraně z černého plastu. Podle § 229 odst. 1 tr.
řádu byli poškození společnost D. C., a. s., se sídlem Č. 3/5, B., společnost
B., a. s., se sídlem T. 13a, P. a L. D., odkázáni se svými nároky na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 8. 2003, sp. zn.
3 T 52/2003, podal odvolání obviněný proti výroku o vině pod bodem ad 4)
rozsudku a okresní státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného, jímž
napadl rovněž výrok o vině pod bodem ad 4) uvedeného rozsudku. Krajský soud v
Brně rozsudkem ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 9 To 505/2003, podle 258 odst. 1
písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině obviněného
A. B. trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a ve výrocích o
trestech. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že
obviněného A. B. uznal vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zák. a za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. [body ad 1), 2), 3), 5), 6)
výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] ho podle § 235 odst. 2 tr. zák.
za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání dvaceti osmi měsíců. Podle § 39a pdst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný
pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr.
zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci – makety krátké střelné zbraně z
černého plastu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. řádu
zamítl odvolání obviněného.
Trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. spáchal
obviněný tím, že dne 19. 5. 2003 kolem 09:33 hod. u benzinové čerpací stanice
S., na ulici K. ve V. M., okres Ž. n. S. poté, co byl přistižen náhodným
zákazníkem Z. P. při krádeži peněz - drobných mincí ze stojanového vysavače,
který vypáčil, a volně odloženého plastového kbelíku, stěrky na okno a
plastového kanystru ke škodě společnosti P., s. r. o., V. M., který se ho
bezprostředně poté pokusil zadržet tím, že mu zablokoval výjezd jeho vozidla
svým vlastním osobním automobilem. Obviněný se svým společníkem obviněným O. S.
nastoupili do auta a snažili se z místa ujet tím, že řidič obviněný A. B.
nacouval do vozidla poškozeného a následně přejel přes vyvýšený obrubník, načež
Z. P. přes otevřené okénko uchopil obviněného za oděv a vyzval jej, aby vyčkal
příjezdu policie, na což obviněný A. B. reagoval tak, že na něho namířil maketu
krátké střelné zbraně na vzdálenost asi 50 cm a nutil jej, ať ho pustí a nechá
je odjet, přičemž křičel, „že to do něj napálí“, čímž Z. P. z obavy o svůj
život obviněného A. B. pustil, odstoupil od vozidla a oběma obviněným se tak
podařilo z místa ujet.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 9 To
505/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. F. L. dovolání opírající
se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá,
že rozsudek soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení
okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 88 odst. 1 tr.
zák. Podle názoru obviněného Krajský soud v Brně nesprávně vyložil ustanovení §
89 odst. 5 tr. zák., když považoval dětskou hračku – plastovou napodobeninu
pistole černé barvy za zbraň podle § 89 odst. 5 tr. zák. Dovolatel zpochybnil,
že by šlo o maketu zbraně, jak uvádí soud druhého stupně, ale jde podle něj jen
o dětskou hračku – napodobeninu krátké střelné zbraně, kterou nelze považovat
za zbraň, neboť jí nelze učinit útok proti tělu důraznějším. Obviněný je
přesvědčen, že soud druhého stupně nesprávně z podnětu odvolání státního
zástupce změnil právní kvalifikaci stanovenou soudem prvního stupně a má za to,
že mu nepřiměřeně zvýšil trest.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 9 To 505/2003 a podle §
265m tr. řádu ve věci sám rozhodl nebo aby přikázal soudu druhého stupně, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného A. B.
uvedla, že uplatněná právní námitka sice naplňuje dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale je podle jejího názoru neopodstatněná. Obviněný
v dovolání poukazoval na údajnou nezpůsobilost napodobeniny zbraně – dětské
hračky k útoku proti tělu, avšak podle nejvyšší státní zástupkyně je takový
předmět způsobilý vyvolat v poškozeném zamýšlený účinek. Podle ní byl poškozený
přesvědčen o reálnosti hrozby použití zbraně a nebylo tedy rozhodující, že ve
skutečnosti šlo pouze o dětskou hračku. Proto je nejvyšší státní zástupkyně
přesvědčena o správnosti právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného
činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a plastová
napodobenina pistole byla soudem druhého stupně správně posouzena jako zbraň
podle § 89 odst. 5 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně
neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném
zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především
zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u
příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě
podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti
uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil v dovolání dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tímto dovolacím
důvodem je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku jen tehdy,
jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o
trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán
vinným. Hodnocení dovolacího soudu, zda byl skutek nesprávně právně posouzen
nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě
rozsudku a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní
větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy vytýkat výhradně vady
hmotně právní. Nelze namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů
nebo neúplnost dokazování.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil právní námitku týkající se
údajného nesprávného právního posouzení jeho jednání jako trestného činu
vydírání spáchaného se zbraní podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.
Podle obviněného soud druhého stupně nesprávně vyložil ustanovení § 89 odst. 5
tr. zák., když posoudil plastovou napodobeninu zbraně – dětskou hračku jako
zbraň, pomocí níž je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
Podle § 89 odst. 5 tr. zák. je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel
nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k
překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe. Zbraní
se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli,
čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Okolnost, že trestný čin byl
spáchán se zbraní, může být okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby.
Ve vztahu k této okolnosti je třeba úmyslu, neboť pachatel pomocí zbraně
ovlivňuje chování poškozeného nebo má zbraň za tím účelem u sebe. Okolnost, že
byl trestný čin spáchán se zbraní, může být jinak i okolností přitěžující,
která není výslovně uvedena v § 34 tr. zák. Užití zbraně k útoku nebo k
překonání či zamezení odporu je nejen užití zbraně k fyzickému násilí, ale i
její užití k působení na psychiku poškozeného jako hrozby k dosažení pachatelem
předpokládaného záměru (srov. č. 25/1983–II. Sb. rozh. tr.). Judikatura se
zabývala posuzováním znaku ,,se zbraní‘‘ u trestného činu vydírání podle § 235
odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a dospěla k právnímu názoru, že trestný čin
vydírání podle tohoto ustanovení trestního zákona je spáchán se zbraní,
jestliže pachatel doručí poškozenému balíček obsahující rozebraný ruční granát
na zdůraznění svého požadavku na zaplacení požadované peněžní částky (srov. č.
19/1999 Sb. rozh. tr.).
Z legální definice zbraně v § 89 odst. 5 tr. zák. vyplývá, že zbraní jsou
jednak zbraně v technickém smyslu, jako např. zbraně palné, sečné a bodné, dále
jiné prostředky, jimiž lze učinit útok proti tělu důraznějším (např. pracovní
prostředky, kámen, kus železa), ale i prostředky, jimiž lze dosáhnout ovlivnění
psychiky poškozeného natolik, aby jednal podle vůle pachatele trestného činu.
Lze proto dovodit, že za zbraň je třeba považovat i takový předmět, který
pachatel použije v úmyslu vyvolat v poškozeném obavu z hrozícího fyzického
násilí, je-li užit za takových okolností, kdy se poškozený může důvodně
domnívat, že hrozba zbraní je reálná a že se násilí uskuteční, jestliže se
poškozený nepodřídí vůli pachatele.
Nejvyšší soud shledal, že se soud druhého stupně v odůvodnění svého rozsudku
náležitě vypořádal s námitkami odvolání okresního státního zástupce ohledně
právní kvalifikace skutku pod bodem ad 4) výroku rozsudku soudu prvního stupně
a přesvědčivě odůvodnil právní kvalifikaci jednání obviněného jako trestného
činu vydírání podle § 235 ost. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Z rozsudku soudu
druhého stupně vyplývá, že se odvolací soud neztotožnil s právní kvalifikací
rozsudku soudu prvního stupně a za splnění podmínek stanovených zákonem ve věci
sám nově rozhodl. Na podporu argumentů soudu druhého stupně Nejvyšší soud
uvádí, že obviněný použil napodobeninu zbraně v úmyslu vyvolat u poškozeného
intenzivní pocit ohrožení a dosáhnout tak snadněji účelu svého jednání, tedy
toho, aby poškozený obviněného pustil a nechal z místa činu odjet.
Napodobeninou střelné zbraně skutečně nelze učinit útok proti tělu důraznějším
ve smyslu usmrcení či poranění napadené osoby výstřelem. Použití napodobeniny
zbraně však mělo tytéž účinky na psychiku poškozeného jako pohrůžka zbraní
skutečnou a zesílilo důraznost výhrůžky pronesené za účelem snazšího dosažení
trestného cíle. Proto také tato okolnost podstatným způsobem zvýšila stupeň
nebezpečnosti činu pro společnost, čímž byla splněna materiální podmínka ve
smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Soud druhého stupně tedy nepochybil, když dospěl k
závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného
činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.
Dovolateli Nejvyšší soud přisvědčil v tom, že v napadeném rozhodnutí byl
nesprávně použit jak ve výroku, tak v odůvodnění rozhodnutí výraz „maketa“,
který je používán pro označení modelu nebo prostorového návrhu v přesném poměru
k předpokládanému skutečnému stavu, popř. ve výtvarném umění se jím označuje
předběžný model plastiky. V tomto případě se však ve skutečnosti jednalo o
napodobeninu funkční zbraně, jak je patrno z dokumentace ve spisu. Tato
nepřesnost v tzv. skutkové větě rozsudku, ve výroku o uložení trestu propadnutí
věci podle § 55 odst. 1 tr. zák. i v odůvodnění napadeného rozhodnutí však nemá
vliv na věcnou správnost rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými
vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za
splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek