5 Tdo 266/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2006 o dovolání, které podal obviněný P. B. , ve V. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 55 To 337/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 41/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný P. B. byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 2 T 41/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 55 To 337/2005, uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil společně se spoluobviněným J. K. jednáním popsaným pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Za to byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu ve vztahu ke spoluobviněnému J. K. a postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu rovněž o nároku poškozeného na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci byl vydán z podnětu odvolání obviněného P. B. a spoluobviněného J. K. podaných proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud tento rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému P. B. doručen dne 4. 11. 2005, jeho obhájci také dne 4. 11. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství rovněž dne 4. 11. 2005.
Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce dne 9. 1. 2006 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako dovolací soud (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro podání dovolání a pro jeho projednání podle § 265a až § 265f tr. řádu, a shledal, že tomu tak není.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští (§ 265a odst. 1 tr. řádu). Podle § 265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. řádu jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována mimo jiné také tehdy, je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 265e odst. 4 tr. řádu navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Jak vyplývá z doručenek zařazených na č. l. 592 a 593 trestního spisu Okresního soudu v České Lípě vedeného pod sp. zn. 2 T 41/2005, obviněný P. B. a rovněž i jeho obhájce převzali opis napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dne 4. 11. 2005. Lhůta k podání dovolání tedy obviněnému uplynula ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. řádu za užití § 60 odst. 2 tr. řádu dne 4. 1. 2006, což znamená, že tento den byl posledním dnem, kdy mohl obviněný podat dovolání buď přímo u Okresního soudu v České Lípě, nebo alespoň předat k poštovní přepravě zásilku obsahující dovolání a adresovanou příslušnému soudu. Obviněný, resp. jeho obhájce však podal zásilku s dovoláním na poštu, jak je zřejmé z otisku razítka pošty na č. l. 620 trestního spisu, až dne 6. 1. 2006, tedy po uplynutí zákonem stanovené dovolací lhůty.
Není tedy pochyb o tom, že dovolání obviněného P. B. bylo podáno po marném uplynutí dovolací lhůty uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. řádu, přičemž nenastala žádná z okolností předpokládaných v ustanovení § 265e odst. 3 tr. řádu, které by mohly svědčit o zachování této lhůty.
Protože v projednávané věci podal obviněný P. B. dovolání opožděně, Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 7. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y