5 Tdo 310/2002 – I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu dne 24. 7. 2002 v řízení o dovolání obviněného M. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, t a k t o:
Podle § 138 tr. řádu za použití § 131 odst. 1 tr. řádu se ve vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 310/2002, jímž bylo rozhodnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o odmítnutí dovolání obviněného M. J., opravuje písařská chyba, která se stala v první větě odůvodnění usnesení, kde bylo nesprávně uvedeno jméno a příjmení obviněného „I. P.“ namísto správného jména a příjmení obviněného „M. J.“.
Z protokolu o neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2002 k rozhodnutí o dovolání obviněného M. J., jakož i z výrokové části předmětného rozhodnutí, je zcela zřejmé, že v daném případě bylo rozhodováno o dovolání tohoto obviněného. Ve vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 310/2002, však došlo k písařské chybě, neboť v první větě jeho odůvodnění je namísto správného jména a příjmení obviněného „M. J.“ uvedeno nesprávné jméno a příjmení „I. P.“.
Tuto písařskou chybu bylo proto podle § 138 tr. řádu za použití § 131 odst. 1 tr. řádu nezbytné opravit tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s tím, jak bylo usnesení po obsahové stránce v neveřejném zasedání dne 10. 7. 2002 projednáno a vyhlášeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. července 2002
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal
O d ů v o d n ě n í :
Poučení:
V Brně dne 25. červenec 2002
Předseda senátu:
Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu doručeno dovolání obviněného M. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. J. podle § 265j tr. řádu zamítl jako nedůvodné a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. c) učinil v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že skutková zjištění soudu považuje ve vztahu k osobě obviněného M. J. za správná a odpovídající provedeným důkazům. Za zcela přiléhavou považuje i použitou právní kvalifikaci skutku jako trestných činů poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona a loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona spáchaných ve spolupachatelství s obviněným M. L. Za přiměřený považuje i uložený trest. K dovolatelem uplatněným výhradám stručně uvádí, že krevní stopa byla z místa činu zajištěna standardním postupem. Úvaha o tom, že jde o akt pomsty orgánů Policie ČR za dřívější stížnost matky obviněného je spekulativní a nic v její prospěch nesvědčí. Pokud jde o výpověď obviněného L., tento vypovídal o formě účasti obviněného J. na přepadení kamionu bez výraznějších změn od samého počátku. Úvaha dovolatele, že tímto způsobem chtěl obviněný Lukeš pro sebe dosáhnout polehčujících okolností i za cenu křivého obvinění se z tohoto pohledu jeví jako zcela neodůvodněná.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho citace shora, se týká jen údajných nesprávných skutkových zjištění, zpochybnění způsobu provedení důkazů a jejich věrohodnosti.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové
zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. J. podané proti rozsudku Vrchního soudu Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. července 2002
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.