5 Tdo 312/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2003 o dovolání, které podal obviněný D. M. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 8 To 235/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 153/2000,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný D. M. D. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 1 T 153/2000, uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 13. 7. 2000 kolem poledne v tržnici společnosti S. v P. v T. ulici u stánku č. G 9 nájemce T. T. V. nabízel k prodeji zboží, a to výrobky označené zn. ADIDAS – 32 ks souprav, 14 ks tepláků, 379 ks trik, 709 párů ponožek, 175 ks tašek, 73 párů bot, 135 ks slipů, 110 ks krátkých kalhot, 7 ks mikin, 3 ks bund a 12 ks ledvinek, dále výrobky označené zn. NIKE – 287 ks trik, 2 ks tepláků, 162 ks tašek, 77 párů bot, 17 ks krátkých kalhot, 17 ks souprav, 2 ks mikin, 7 ks top kompletů, 168 ks slipů a 1033 párů ponožek, dále 101 párů ponožek označených zn. FILA, 1 ks batohu označeného zn. O˘NEILL a 1 ks batohu označeného zn. CAT, tyto výrobky nabízel k prodeji za nápadně nízké ceny a nebyla k těmto výrobkům poskytnuta licenční práva k užívání předmětných ochranných známek.
Za to byl obviněný podle § 150 odst. 1 tr. zák. za užití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 50 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíce. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo současně vysloveno ochranné opatření v podobě zabrání věcí uvedených ve výroku tohoto rozsudku.
Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 napadl obviněný D. M. D. odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 8 To 235/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen podle otisku razítka vydávající pošty dne 12. 10. 2002, jeho obhájkyni a příslušnému státnímu zastupitelství dne 8. 10. 2002.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný D. M. D. dne 2. 12. 2002 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného nebyly v dosavadním průběhu trestního řízení jednoznačně prokázány rozhodné okolnosti a naopak byly potvrzeny skutečnosti, které on sám uváděl. Tak bylo potvrzeno, že předmětný prodejní stánek neměl obviněný v nájmu a že ani zboží ve stánku mu nepatřilo. Jak se obviněný dále domnívá, svědecká výpověď, kterou soudy považovaly za stěžejní, nic neprokazuje. Obviněný také tvrdí, že se skutku nedopustil a jeho vina nebyla prokázána.
Závěrem podaného dovolání obviněný D. M. D. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10. Současně obviněný navrhl, aby ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného D. M. D. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného D. M. D. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. S., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Městského soudu v Praze dne 2. 12. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný D. M. D. v dovolání uvedl, že se předmětného skutku nedopustil, jeho vina nebyla prokázána, nebyly dostatečně objasněny všechny rozhodné okolnosti a současně byla nesprávně hodnocena rozhodující svědecká výpověď. Existenci zmíněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v nesprávných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy a v jimi provedeném hodnocení důkazů.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného D. M. D. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného D. M. D. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nijak nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti
skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání obviněného D. M. D. vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný D. M. D. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
O odložení výkonu napadeného rozhodnutí, jak se toho obviněný D. M. D. v dovolání domáhal, Nejvyšší soud nerozhodoval. Jednak totiž předseda senátu soudu prvního stupně neučinil v tomto směru návrh podle § 265h odst. 3 tr. řádu a jednak skutečnost, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b tr. řádu, pak vedla k závěru, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k odložení výkonu napadeného rozhodnutí ani postupem podle § 265o odst. 1 tr. řádu. Ostatně obviněný tento svůj návrh ani nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné okolnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem uloženého peněžitého trestu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y