5 Tdo 331/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 4.
2007 o dovolání obviněného Ing. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7 To 404/2006, který rozhodl jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 38/2006, t a k t
o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. B. o d m í
t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 5 T 38/2006, byl
obviněný Ing. J. B. uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle § 174
odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 19. 8. 2004 a dne 31. 1. 2005 na
Krajském státním zastupitelství podal trestní oznámení na Ing. Z. Š., pro
spáchání trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 tr. zák. a
trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák., kterých se měl jmenovaný
dopustit při společném podnikání s obviněným ve společnosti M., spol. s r. o.,
když v trestních oznámeních a následně podaných vysvětleních uvedl vědomě
nepravdu o působnosti jmenovaného týkající se technologie zpracování
ostropestřce mariánského uvedenou firmou v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. J. B. odsouzen podle § 174 odst. 1 tr.
zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.
Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného
Ing. J. B. podaném proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne
6. 6. 2006, sp. zn. 5 T 38/2006, rozhodl usnesením ze dne 14. 12. 2006, sp. zn.
7 To 404/2006, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné
zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7
To 404/2006, ve spojení s citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6.
6. 2006, sp. zn. 5 T 38/2006, podal obviněný Ing. J. B. prostřednictvím svých
obhájců JUDr. A. N. a Mgr. M. B. dovolání, opřené o dovolací důvody uvedené v §
265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného
prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a posléze uvedl, že
dovozuje nesprávné právní posouzení skutku a jiné hmotně právní posouzení z
nezvykle vysokého množství nesprávností, dezinformací, reinterpretací svědků a
věcných vad, obsažených v rozhodnutí soudu prvního stupně. Výrok o vině pak byl
potvrzen i soudem odvolacím. Jestliže soud učinil takto nesprávná skutková
zjištění, nemohl ani věc po právní stránce řádně a správně posoudit a
rozhodnout. Níže podrobněji rozvedené vady pak lze stěží považovat za pouhé
písařské chyby, když například v rozsudku je dovolatel označen jako Ing. J. B.,
čímž je evidentně zpochybněna již sama totožnost odsouzeného s dovolatelem. Z
důvodu absentujícího řádného označení odsouzeného v souladu s trestním řádem je
třeba konstatovat, že ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v napadeném
rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Rozsudek se dále opírá také o
výpovědi osob, které nikdy u soudu nebyly slyšeny, dále o zcela evidentně
nesprávné časové údaje (letopočty), týkající se vývoje technického řešení
(zpracování ostropestřce mariánského), jehož původcovství je právě předmětem
sporů mezi dovolatelem a poškozeným Ing. Z. Š.
V podrobnostech dovolatel dále rozvedl, že rozsudek nesplňuje náležitosti podle
§ 120 tr. ř., neboť obžalovaný musí být označen tak, aby nedošlo k záměně s
jinou osobou, což se ovšem nestalo, a proto je výrok neúplný.
Následně dovolatel rozvedl vady, týkající se výpovědi neexistujících osob.
Konkrétně uvedl osobu jménem R. na straně 9 rozsudku, která ve skutečnosti
vůbec nebyla jako svědek slyšena, K. K., který je uveden na straně 11 rozsudku,
když rovněž osoba tohoto jména v předmětné věci před soudem slyšena jako svědek
nebyla, v odůvodnění na straně 3 dále obviněný poukazuje na osobu jménem U. a
dovozuje, že se patrně mělo jednat o osobu jménem Ing. P. U., který byl ve věci
vyslechnut v hlavním líčení dne 9. 5. 2006. Poté dovolatel zmínil, že rozsudek
se opírá o výpověď svědka J. P., který podle rozsudku měl uvést, že k
samovznícení drogy ostropestřce mariánského došlo v roce 1933, nicméně v
protokolaci svědecké výpovědi z hlavního líčení ze dne 9. 5. 2006 je přitom
uveden letopočet 1993. V odůvodnění rozsudku je též uvedeno, že výpověď
poškozeného je podepřena výpovědí svědka Ing. B., který uvedl, že to byl
poškozený, kdo přinesl myšlenku na zpracování shora uvedené drogy do
společnosti M., ale ve skutečnosti svědek Ing. J. B. naopak u výslechu v
hlavním líčení dne 18. 4. 2006 řekl, že to, co je napsáno v obžalobě, není
pravda a on nikdy netvrdil, že by se Ing. Š. zabýval lisováním. Svědek Ing. J.
B. tak potvrdil pravý opak toho, co z jeho tvrzení vyvodil soud první instance,
a rozvedl, že autorem zpracování je Ing. B.
Rozsudek soudu prvního stupně též v odůvodnění odkazuje na neexistující
dokumenty, respektive na listiny, které nebyly předmětem dokazování. Konkrétně
na straně 11 odkazuje na „usnesení Policie ČR SJMKSDKOHK Brno ze dne 13. 6.
2005, kterým bylo odloženo podle § 159a odst. 1 tr. ř. trestní oznámení ze
strany společnosti M. ...“, přičemž se dovolatel může jen domnívat, zda se nemá
jednat o usnesení Policie ČR ČTS: PJM-197/OHK-21-2005. V následujícím textu pak
odůvodnění rozsudku odkazuje na usnesení Krajského státního zastupitelství v
Brně ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 Kzm 1691/2005, přičemž usnesení s uvedenou
spisovou značkou nebylo v rámci dokazování vůbec čteno. Dovolatel ovšem
nevylučuje záměnu s usnesením sp. zn. 4 KZN 1691/2005-40 ze dne 8. 8. 2005,
případně s usnesením sp. zn. 4 KZN 1691/2005-90 ze dne 30. 11. 2005, která
obsahově s projednávanou věci souvisí.
V neposlední řadě dovolatel namítl, že obsah některých dokumentů, o něž se soud
ve svém rozhodnutí opřel, je v rozporu s tím, co se z nich v odůvodnění
rozsudku uvádí. Takto například v prohlášení K. K., doručeného soudu v písemné
formě dne 22. 5. 2006 má být dle rozsudku uvedeno, že zkušební lisování ve
spolupráci s Ing. Š. proběhlo na počátku roku 2002, nicméně v uvedeném písemném
prohlášení je uveden časový údaj rok 1992. Kromě toho obsahuje rozsudek celou
řadu pravopisných chyb i nesrozumitelných sdělení, jejichž obsah je podle
názoru dovolatele nepřijatelný a rozhodnutí je z tohoto důvodu
nepřezkoumatelné. Konkrétně například dovolatel poukázal na stranu 7 rozsudku,
kde je uvedeno: „Užité vzory – jedná se o zaregistrování obecné jevu, klasická
lisovna, byly využity další zkušenosti, které získal, patent – jedná se o
lisovnu, jedná se o ošetření semene, vychlazení pokrutiny, kvalifikace
personálu, dosahují nejkvalitnějších výsledků“. Na straně 8 rozsudku soud
uvedl, že „ ... V rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 6. 2005
uvedl, že jim bylo poskytnuto z P., kdy se zastavuje řízení o určení původu
užitných vzorků, iniciátorem tohoto řízení byl obžalovaný“. Ze strany 9
rozsudku nalézacího soudu dovolatel citoval, že „ ... Pokud u ostropestřce
mariánského snížíte olej, tak co se týká té hověziny, pro které to AKD1 a AKD2
bylo určeno, nedochází ke slučování jater u tohoto dobytka, a je tam lepší
tento OM využitelný pro ně, to bylo v souvislosti odlisovaných materiálů ve
firmě v D., kde se současně dělaly dodávky do G., konkrétně neví, kdy již k
tomu došlo. Podle něj došlo k postupu od šrotování k lisování, snížením oleje a
lepší využitelnosti těchto záležitostí.“
Dovolatel na konci svého mimořádného opravného prostředku shrnul, že z přístupu
soudkyně Městského soudu v Brně JUDr. B. S., jehož hmatatelným výsledkem, jako
její nekvalitní činnosti ve věci, je právě rozsudek ze dne 6. 6. 2006, je
zřejmé, že tato soudkyně se věcí nedostatečně zabývala a nevyhodnotila svědecké
výpovědi zcela nezaujatě. Soudkyně rovněž neumožnila dovolateli uplatnit plně
svá práva podle § 2 odst. 13 tr. ř., protože odmítla provedení některých jím
navrhovaných důkazů, a to svědeckých výpovědí pana F. S. a J. C. Tím nemohl být
skutkový stav zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a dále tak, aby o tom
nebyly důvodné pochybnosti. Soudkyně postupovala v této věci podjatě. Nad rámec
uvedených námitek dovolatel připojil k dovolání čestné prohlášení pana J. C. ze
dne 14. 2. 2007, z něhož vyplynuly závažné pochybnosti o pravdivosti svědeckých
výpovědí K. K. a Ing. Z. Š. Z uvedených důvodů dovolatel žádá, aby po vrácení
věci soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o přidělení této věci jinému senátu k
rozhodnutí.
V závěru dovolání obviněný s ohledem na shora uvedené zdůraznil, že má za to,
že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, č. j. (správně sp. zn.)
7 To 404/2006, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně
právním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a že v
předcházejícím rozsudku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. některý výrok
chybí nebo je neúplný. Stejnou vadou je podle dovolatele postiženo i rozhodnutí
soudu prvního stupně, a proto dovolatel navrhl aby Nejvyšší soud v Brně rozhodl
tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7 To
404/2006, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 5 T
38/2006, se podle § 265k tr. ř. zrušují a věc se podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř.
přikazuje Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí v jiném
složení senátu.
V doplnění dovolání, podaném obviněným prostřednictvím obhájkyně Mgr. M. B.
dovolatel rozvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
spatřuje naplněn i v tom, že nikde není uvedeno, v čem konkrétně Ing. J. B.
lhal, když se zmiňoval o působnosti jmenovaného týkající se zpracování
ostropestřce mariánského, protože nikde nebylo prokázáno, že by skutečně šlo o
lež. Argument o vědomém lhaní obviněného ohledně jeho působnosti týkající se
technologie zpracování ostropestřce mariánského je sám o sobě nejasný a
rozhodně se netýká žádného faktu, o kterém by bylo možno konstatovat, že je
nepravdivý či lživý. Jde na první pohled o hodnotící soud týkající se
působnosti nějaké osoby, kde je důkaz pravdivosti z principu vyloučen, neboť
jde o názor, za který nemůže být nikdo trestán. Vzhledem k uvedenému obviněný
prostřednictvím této své obhájkyně požádal, aby dovolací soud napadené
rozhodnutí v plném rozsahu zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. a přikázal věc
soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu § 265l odst. 1,
3 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §
265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného Ing. J. B., se k němu vyjádřil
v tom smyslu, že dovolání neobsahuje jedinou námitku, která by se týkala právní
kvalifikace jednání obviněného podle § 174 odst. 1 tr. zák. Podatel své
dovolání sice formálně správně zaměřil proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7 To 404/2006, fakticky však pouze brojí proti obsahu
odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu. Státní zástupce připustil četné chyby v
psaní obsažené v odůvodnění rozsudku soudu první instance a též to, že v
odůvodnění byly nadměrně obsáhle citovány výpovědi svědků včetně některých
neobratných formulací, nicméně tyto citace nejsou přímo zjištěními nalézacího
soudu, jak se snaží prezentovat dovolatel a nemohou v žádném případě založit
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnému dovolacímu
důvodu neodpovídají ani námitky směřující k podjatosti soudkyně Městského soudu
JUDr. B. S. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní
zástupce jen konstatoval, že dovolatel zřejmě nezaregistroval opravné usnesení,
které napravilo zjevnou písařskou chybu ve jméně obviněného, neboť při
vyhlášení rozsudku bylo jméno obviněného uvedeno správně. Námitky obviněného
Ing. J. B. tak obsahově neodpovídají formálně deklarovaným důvodům dovolání.
Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
rozhodl § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil v souladu s ustanovením
§ 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i jiným než navrženým
způsobem.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i
odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo
podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání
učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý
důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod
dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na
doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné
vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp.
odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný Ing. J.
B. této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody
dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., tedy, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení, případně že v rozhodnutí chybí či je neúplný některý jeho
výrok. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V
mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem,
byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde
nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto
vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné
hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá
přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové
okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto
dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat
úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., což ovšem právě obviněný ve svém dovolání
požaduje, neboť napadá prakticky pouze rozhodnutí soudu nalézacího jen z toho
důvodu, že oba soudy neakceptovaly jeho obhajobu, a dále namítá v drtivé
většině vady, které však ve skutečnosti mají charakter pouhých písařských chyb,
a i když dovolací soud připouští, že jejich množství je velké, nemají při
porovnání s obsahem spisu a identifikací osob či listin v tomto spisu vliv na
přezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Vzhledem k jejich množství však
Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že chyby měly skutečně
povahu písařských chyb a nepřesností plynoucích z fonetického znění jmen ve
zvukovém záznamu, a netýkaly se tak merita věci, uložil současně s rozhodnutím
o dovolání obviněného v souladu s ustanovením § 131 tr. ř. Městskému soudu v
Brně vydání opravného usnesení, ve kterém budou tyto chyby napraveny.
Jen pro úplnost se Nejvyšší soud ve stručnosti vyjádřil k dovolatelem zmíněným
písařským chybám. Ve všech namítaných pochybeních písařského rázu je třeba dát
obviněnému za pravdu, že skutečně tyto chyby jsou v rozsudku soudu prvního
stupně přítomny, ba dokonce zde dovolací soud shledal velké množství chyb
pravopisné povahy, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku
konkrétně ani nezmiňoval. Nicméně, jak bude uvedeno níže, tyto nesprávnosti
jsou pouhými písařskými chybami či jinými zřejmými nesprávnostmi, neboť zjevně
vznikly při přepisu jména ze zvukového záznamu z důvodu nepozornosti osoby,
která přepis prováděla a zřejmě dostatečně nepracovala s trestním spisem. Tato
pochybení nemohou mít vliv na správnost a přezkoumatelnost rozsudku Městského
soudu v Brně ani usnesení Krajského soudu v Brně, neboť z obsahu výpovědí osob,
které jsou v odůvodnění rozsudku uvedeny zkomoleným jménem a jejichž výpovědi
jsou zde shrnuty, lze zjistit, které osoby skutečně ve věci vypovídaly (u
některých to uvádí i odvolatel, např. namísto Ing. U. má být správně Ing. U.),
případně lze zjistit i totožnost listiny, u které dovolatel zmiňuje nesprávnou
spisovou značku, a Nejvyšší soud proto konstatuje, jak již výše uvedl, že tato
pochybení jsou pouze písařské povahy a nelze je proto podřadit pod dovolatelem
zmiňovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc dovolatel v
tomto směru napadá jen důvody rozhodnutí, což však ve smyslu § 265a odst. 4 tr.
ř. není přípustné. Nicméně dovolací soud přikázal přípisem podle § 131 tr. ř.
Městskému soudu v Brně, aby vydal opravné usnesení a opravil všechny písařské
chyby a jiné zřejmé nesprávnosti ve svém rozsudku ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 5
T 38/2006, a aby opravil i četné pravopisné a stylistické chyby, které původní
rozsudek obsahuje a které ani dovolatel pro jejich množství nenamítal, leč je
nelze v rozsudku soudu prvního stupně přehlédnout.
Nejvyšší soud tedy konkrétně konstatuje, že pokud dovolatel poukázal na to, že
v řízení nebyla vyslechnuta žádná osoba jménem R., a přesto to nalézací soud na
straně 9 rozsudku uvádí, pak z obsahu výpovědi této osoby a jejího shrnutí v
odůvodnění rozsudku je patrno, že se jedná o svědka H., v prvním pádu zní jeho
jméno H., jehož výpověď je ve spise založena na č. l. 219. Chyba je pouze
písařská. Dále, pokud na straně 11 odkazuje nalézací soud na čestné prohlášení
podepsané K. K., pak z obsahu tohoto prohlášení v odůvodnění rozsudku shrnutého
vyplynulo, že se jedná o svědka jménem K. K. a prohlášení je založeno na č. l. 118 ve spise. V odůvodnění rozsudku na straně 3 soud poukazuje na svědka jménem
Ing. U., ohledně něhož sám dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku
dovozuje, že se patrně jedná o osobu jménem Ing. P. U. Dovolací soud
konstatuje, že z obsahu výpovědi této osoby, v odůvodnění napadeného rozhodnutí
citované, je zřejmé, že se jedná o další písařskou chybu a osoba je skutečně
Ing. P. U., který byl vyslechnut při hlavním líčení dne 9. 5. 2006. Dále
dovolatel poukázal na to, že v odůvodnění napadeného rozsudku soud uvádí, že k
samovznícení ostropestřce došlo v roce 1933, avšak v protokolaci svědecké
výpovědi svědka J. P. z hlavního líčení dne 9. 5. 2006 je uveden rok 1993. Nejvyšší soud s tímto souhlasí, ve spise je protokol o výpovědi zmiňovaného
svědka založen na č. l. 215, ale opět jde pouze o písařskou chybu, která nemá
vliv na správnost či úplnost rozhodnutí. Dále dovolatel poukázal na údajné
neexistující listiny či dokumenty, ze kterých vycházel nalézací soud. Konkrétně
uvedl odkaz soudu prvního stupně na „usnesení Policie ČR SJMKSDKOHK Brno ze dne
13. 6. 2005, kterým bylo odloženo podle § 159a odst. 1 tr. ř. trestní oznámení
ze strany společnosti M. ...“. Sám si ovšem odpověděl, když uvedl, že opět jde
o písařskou chybu a správně se má jednat o usnesení Policie ČR ČTS:
PJM-197/OHK-21-2005, přičemž Nejvyšší soud rovněž shledal toto pochybení
písařskou chybou, když na č. l. 52 ve spise je právě usnesení Policie ČR ČTS:
PJM-197/OHK-21-2005 a z jeho obsahu je zřejmé, že se jedná o totéž rozhodnutí
orgánu činného v trestním řízení, jako je zmíněno v odůvodnění napadeného
rozhodnutí nalézacího soudu s uvedenou zkomolenou spisovou značkou – toto
usnesení se shodně týká odložení trestního stíhání pro podezření z trestného
činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. Totéž lze konstatovat v případě
dalšího usnesení, na něž poukazuje obviněný, a to usnesení Krajského státního
zastupitelství v Brně ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 Kzm 1691/2005, přičemž je
zřejmé, jak ostatně dovozuje i sám obviněný, že se jedná o usnesení sp. zn. 4
KZN 1691/2005 ze dne 30. 11. 2005, které je obsahově shodné s usnesením
citovaným nalézacím soudem v odůvodnění svého rozhodnutí a je založeno na č. l. 62 spisu. Dalšího písařského pochybení se týká pak to, že v prohlášení K. K. má
být podle rozsudku uvedeno, že zkušební lisování ve spolupráci s Ing. Š. proběhlo na počátku roku 2002, nicméně v uvedeném písemném prohlášení je uveden
časový údaj rok 1992 (viz č. l.
V poslední části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na
to, že rozsudek soudu první instance obsahuje řadu nesrozumitelných sdělení,
které i citoval a z jejichž rozsahu obviněný dovodil nepřezkoumatelnost daného
rozhodnutí, nicméně i v tomto případě musí Nejvyšší soud konstatovat, že ani
tyto námitky nejsou způsobilé naplnit dovolatelem tvrzený dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to přesto, že je nutno s ohledem na výše
uvedené konstatovat, že soud ve větší míře v odůvodnění svého rozhodnutí použil
doslovných citací svědeckých výpovědí a tím přejal i některé nepřesnosti. Z
tohoto hlediska nelze totiž konstatovat, že by rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné
a nesrozumitelné, neboť soud kromě citací svědeckých výpovědí, ze kterých
vycházel, dále tyto výpovědi zhodnotil a toto jeho hodnocení v zásadě obsahově
odpovídá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a je v souladu s právním závěrem, který
je zcela správný.
V neposlední řadě Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že pokud dovolatel
namítl, že nalézací soud nesprávně interpretoval obsah výpovědi svědka Ing. J.
B., pak je třeba zdůraznit, že v tomto vyjádření soudu prvního stupně jde opět
o zcela zjevnou záměnu s jiným svědkem, neboť oproti hodnocení výpovědi svědka
Ing. J. B. na str. 13 rozsudku uvádí v témže rozsudku na str. 3 správně obsah
výpovědi Ing. J. B. s tím, že Ing. Š. se zabýval jen pěstováním, zatímco Ing.
B. se zabýval výrobou toho premixu a on se zabýval další obchodní činností,
přičemž na myšlenku lisovat ostropestřec mariánský je přivedl Ing. B., neboť v
tom bylo hodně oleje, a tak to čas od času zahořelo, a proto došli k tomu, že
je potřeba ten olej z toho odstranit. Z tohoto důvodu je opět věcí soudu
prvního stupně, aby i tuto zřejmou nesprávnost postupem podle § 131 odst. 1 tr.
ř. napravil.
Nejvyšší soud se také zabýval i námitkou obviněného Ing. J. B. obsaženou v
dalším dovolání zpracovaným Mgr. M. B., že nebylo prokázáno, v čem konkrétně
obviněný Ing. J. B. lhal. Skutková zjištění, která učinil soud první instance,
vypovídají jasně o tom, že uváděl nepravdu ohledně účasti Ing. Z. Š. na
zpracování – lisování ostropestřce mariánského a dále autorství postupu při
zpracování ostropestřce mariánského, a to několikrát v situaci, kdy z důvodu
toho, že poškozený Ing. Z. Š., který si nechal zapsat u Úřadu průmyslového
vlastnictví užitné vzory, měl tuto technologii „ukrást“ obviněnému Ing. J. B.,
resp. společnosti M., spol. s r. o., obviněný podal řadu trestních oznámení pro
podezření z různých trestných činů. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně
vyplývá, že uvedená nepravdivá tvrzení se měla týkat také skutečnosti, že Ing.
Z. Š. se vůbec nepodílel na zpracování – lisování ostropestřce mariánského, což
nakonec obviněný uváděl i v průběhu celého tohoto trestního řízení s tím, že se
Ing. Z. Š. zabýval jen pěstováním (srov. č. l. 203 spisu). V tomto směru je
tedy jasné, z čeho nalézací soud vycházel a na čem založil své právní závěry, a
Nejvyšší soud se s ním ztotožňuje, zvláště když mimo zmíněných užitných vzorů
mu byl udělen Úřadem průmyslového vlastnictví i patent na vynález nazvaný
„Způsob zpracování plodu ostropestřce mariánského“ patentovou listinou ze dne
7. 9. 2005. Proto nevznikají ani pochybnosti o tom, v čem spočívala
nepravdivost tvrzení obviněného Ing. J. B. v trestních oznámeních a následně
podaných vysvětleních, pokud jde o „působnost jmenovaného Ing. Z. Š. týkající
se technologie zpracování ostropestřce mariánského“.
Za tohoto stavu věcí tedy dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného
prostředku buď poukazuje na zjevné písařské chyby či jen polemizuje se
skutkovými závěry soudů prvního stupně, a proto nezbývá než zdůraznit, že z
vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem
dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být jen samotné nesprávné skutkové
zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní
posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na
skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného
rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze
tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §
265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Navíc v ustanovení §
265a odst. 4 tr. ř. je výslovně stanoveno, že dovolání jen proti důvodům
rozhodnutí není přípustné. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen
vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo
pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje
hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp.
odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování
dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení
provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení
o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem
určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr.
ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního
stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem
určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §
2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný
prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými
zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí
Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III.
ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Stejně tak nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr.
ř., neboť vada dovolatelem namítaná ohledně jména uvedeného ve výroku rozsudku
soudu prvního stupně byla jednak již odstraněna jako písařská chyba opravným
usnesením z popudu odvolacího soudu, a jednak nelze přehlédnout, že při
vyhlášení rozsudku bylo uvedeno jméno obviněného správně. Nejvyšší soud pak
považuje za nutné k tomu ještě dodat, že ani v případě neodstranění této zřejmé
nesprávnosti by nešlo o chybějící výrok nebo jeho neúplnost, když se jednalo
jen o písařskou chybu nebo jinou zřejmou nesprávnost ve vyhotovení rozsudku
odstranitelnou postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř., a proto nebyl důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uplatněn v souladu se zákonem.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněného Ing. J. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.,
neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř.
Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.