5 Tdo 347/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. dubna 2004
o dovolání obviněné J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v
Olomouci ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 2 To 749/2003, který rozhodoval jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T
82/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 3 T 82/2002,
byla obviněná J. P. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst.
1, 2 tr. zák. a byla odsouzena podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí
svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. jí
byl výkon trestu podmíněně odložen a byla jí stanovena zkušební doba v trvání
dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená J. P. odkázána se svým
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestného činu
se obviněná dopustila tím, že dne 31. 12. 1996 v prodejně potravin v R., okres
Š., převzala od J. P. částku 30.000,- Kč se závazkem téhož dne ji uložit na
účet poškozené v K. b., a. s., pobočce v Z. a z tohoto účtu provést dohodnuté
platby, přičemž v rozporu s tímto ujednáním si obviněná celou hotovost
ponechala pro vlastní potřebu.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti výroku o vině i výroku o
trestu. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 10.
2003, sp. zn. 2 To 749/2003, zamítl podle § 256 tr. řádu odvolání obviněné jako
nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 21. 10.
2003, sp. zn. 2 To 749/2003, podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. M.
S. dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l)
tr. řádu. Obviněná namítla, že v řízení před soudem druhého stupně byly splněny
podmínky pro postup podle § 307 odst. 1 tr. řádu a soud měl podle jejího názoru
podmíněně zastavit trestní stíhání. Poukázala na své prohlášení, že se cítí
vinna podle obžaloby, i když k ní má určité výhrady. Podle obviněné je takové
prohlášení dostačující pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
Obviněná je přesvědčena, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je
možno v odvolacím řízení rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání a
rozhodl o zamítnutí jejího odvolání, aniž by pro toto rozhodnutí byly splněny
zákonné podmínky. Obviněná dodala, že se neztotožňuje ani s názorem odvolacího
soudu ohledně zkušební doby, která je podle jejího názoru nepřiměřeně přísná.
Soud druhého stupně měl proto napadené rozhodnutí z tohoto důvodu zrušit a ve
věci znovu rozhodnout.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení
Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 2
To 749/2003 a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná
se prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu
domáhá aplikace ustanovení § 307 odst. 1 tr. řádu. Podle nejvyšší státní
zástupkyně se však nejedná o rozhodnutí, na které by měl obviněný i po splnění
zákonných podmínek nárok. Jestliže tedy soud po provedeném dokazování učinil
správné rozhodnutí o vině (což nezpochybňuje ani dovolatelka), nelze mu podle
ní v žádném případě vytýkat, že měl postupovat podle § 307 odst. 1 tr. řádu.
Přitom nejvyšší státní zástupkyně přisvědčila argumentaci odvolacího soudu, že
se obviněná ke spáchání trestné činnosti nedoznala a nebyly tak splněny všechny
zákonné podmínky stanovené v § 307 odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o námitky
obviněné proti nepřiměřeně přísnému trestu, který jí byl uložen, nejvyšší
státní zástupkyně poukázala na to, že ve vztahu k výroku o trestu přichází v
úvahu pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Námitky
obviněné však podle ní tento dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší státní
zástupkyně je přesvědčena, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou
by bylo nutno odstranit cestou dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo
podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. řádu. Zároveň vyjádřila
souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací
(§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze
dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud
rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je
přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním
stupni a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno
proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a má obligatorní
obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l)
tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že
dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních
vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení
skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska
procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně
vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného
v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový
stav může zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu
nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je
určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr.
řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí
přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do
postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak
nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu
druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými
zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná sice uplatnila dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, v odůvodnění však namítala údajně nesprávný
postup soudu druhého stupně, který měl podle jejího názoru rozhodnout podle
ustanovení § 307 odst. 1 tr. řádu a dále napadla výrok o trestu rozsudku soudu
prvního stupně, protože zkušební dobu, považuje za nepřiměřeně přísnou. Tyto
námitky však nelze uplatnit v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1
písm. g), l) tr. řádu.
Podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu je
fakultativním způsobem vyřízení věci. To znamená, že se soud nemusí obligatorně
zabývat splněním podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání. Pokud jde
o doznání obviněného podle § 307 odst. 1 tr. řádu, je třeba připomenout, že
doznání obviněného musí být obsaženo v jeho výpovědi podle § 90 a násl. tr.
řádu. Doznáním, a to i pokud jde o zavinění, se přitom rozumí doznání
skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestním řízení dovodit
naplnění zákonných znaků trestného činu (srov. č. 6/1996 Sb. rozh. tr.).
Doznání s výhradami nelze považovat za doznání v uvedeném smyslu. V odůvodnění
napadeného rozhodnutí soud druhého stupně vyložil, proč nepovažoval za splněnou
podmínku doznání obviněné ve smyslu § 307 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud
závěrem zdůrazňuje, že obviněný má ze zákona právo na řádný proces, nikoliv
však právo na to, aby věc byla vyřízena odklonem od takového procesu, jímž je
mimo jiné podmíněné zastavení trestního stíhání. V rámci dovolacího důvodu
podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto nelze s úspěchem namítat, že soud
nepostupoval podle § 307 odst. 1 tr. řádu, byť by k takovému postupu byly
skutečně splněny všechny zákonné podmínky.
Ve vztahu k výroku o trestu zákon výslovně stanoví dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. řádu, který spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový
druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Tento dovolací důvod však nelze naplnit námitkou, že uložený trest je
nepřiměřeně přísný.
Přestože obviněná formálně uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. g), l) tr. řádu, její konkrétní námitky uvedené dovolací důvody
nenaplňují a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání podle § 265b tr.
řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. O
dovolání obviněné rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek