5 Tdo 355/2022-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný T. H., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 14 To 340/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 99/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného T. H. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 8. 2021, sp. zn. 3 T 99/2021, byl obviněný T. H. uznán vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 225 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, spočívá ve stručnosti v tom, že v XY ani jinde od 20. 2. 2020 do současnosti v rámci insolvenčního řízení, které je proti němu vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. XY, ani přes opakované výzvy insolvenčního správce nevydal do majetkové podstaty finanční částku ve výši 357 604 Kč, která mu byla vrácena dne 20. 2. 2020 na základě usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 2 T 135/2018, tyto peněžní prostředky ani nepoužil na uhrazení pohledávek svých věřitelů, ačkoli věděl, že jako dlužník, kterému bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, je povinen použít získané prostředky na úhradu pohledávek svých věřitelů nad rámec splátkového kalendáře, o čemž byl výslovně poučen v usnesení výše uvedeného insolvenčního soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. XY. Tyto finanční prostředky, které mu byly vráceny, obviněný použil pro svoji potřebu, případně pro potřeby jiných osob, a insolvenčnímu správci nepravdivě tvrdil, že zmíněné peněžní prostředky nejsou jeho majetkem, následně mu odmítl sdělit, kde se nacházejí, čímž podstatně ztížil výkon funkce insolvenčního správce, který musel vynaložit další úsilí k případnému získání jiného majetku dlužníka, a ohrozil tak co nejvyšší možné uspokojení pohledávek svých věřitelů, proto došlo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. XY, ke zrušení schválení oddlužení obviněného pro nepoctivý záměr a k prohlášení konkurzu na jeho majetek. Tímto jednáním obviněný vědomě zkrátil své věřitele o částku ve výši 357 604 Kč a způsobil jím škodu Komerční bance, a. s., ve výši 212 881,66 Kč, obchodní společnosti A D E L, s. r. o., ve výši 75 454,45 Kč, Raiffeisen stavební spořitelně, a. s., ve výši 30 646,66 Kč, obchodní společnosti Laub AMC 1, s. r. o., ve výši 17 021,95 Kč, Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj, územnímu pracovišti v Žamberku ve výši 15 198,17 Kč, soudním exekutorům Mgr. Andree Říhové, LL.M., ve výši 3 039,63 Kč, M. Z. ve výši 2 896,59 Kč a M. S. ve výši 464,89 Kč.
3. Proti výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích svým usnesením ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 14 To 340/2021, tak, že je zamítl podle § 256 tr. řádu.
II. Dovolání obviněného
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný T. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, v jeho druhé alternativě s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Podle názoru obviněného nebyly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro rozhodnutí, které odvolací soud učinil.
5. Obviněný sice formálně zaměřil své dovolání proti výroku o trestu, aniž by ovšem proti tomuto výroku reálně uplatnil nějaké námitky. Obviněný v dovolání namítl, že ve vztahu k výroku o vině došlo k nesprávnému hodnocení otázky jeho zavinění. Podle názoru obviněného došlo k vydání odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a na něj navazujícího usnesení odvolacího soudu v důsledku odepření jeho procesních práv, především práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Dále obviněný vytkl tzv. extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými skutkovými okolnostmi. Podle obviněného soudy nižších stupňů neposuzovaly jeho trestní věc nestranně, hodnotily nesprávně provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly závěry navrhované obhajobou, které mohly přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech pro rozhodnutí relevantních skutečností.
6. Podle názoru obviněného pro vznik jeho trestní odpovědnosti nebyla splněna podmínka úmyslného zavinění, bylo mu prokázáno pouze nedbalostní zavinění, neboť nejednal náležitě pozorně a opatrně, přičemž měl a mohl předvídat možnost vzniku škody jeho věřitelům. Obviněný znovu zopakoval svoji obhajobu, že vrácené peněžní prostředky mu nepatřily, a když zjistil, že názor insolvenčního správce je odlišný, opakovaně jej vyzýval ke sdělení platebních údajů a uzavření splátkového kalendáře, aby mohl částku splácet. Podle přesvědčení dovolatele nenastala situace tvrzená v rozhodnutí soudu prvního stupně. Jak dále zdůraznil, bylo mu odepřeno právo na spravedlivý proces a došlo k extrémnímu porušení jeho procesních práv, které ovlivnilo hmotněprávní závěry soudů nižších stupňů z hlediska jejich správnosti.
7. Z výše uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby ho zprostil obžaloby.
III. Vyjádření k dovolání
8. K dovolání obviněného T. H. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovoláním lze napadat usnesení odvolacího soudu pouze v rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný podal odvolání pouze proti výroku o trestu, ostatně s ohledem na ustanovení § 206c odst. 7 větu druhou tr. řádu ani nemohl proti výroku o vině odvolání podat. Dovoláním je proto možno napadat pouze odvolacím soudem přezkoumávaný výrok o trestu.
9. Jak dále státní zástupce zdůraznil, obviněný sice deklaruje, že napadá výrok o trestu, avšak jím uplatněné námitky fakticky směřují pouze proti výroku o vině, přitom proti tomuto výroku není dovolání přípustné a uplatněnými námitkami (neexistence úmyslného zavinění, nekonkrétní skutkové námitky, které jen formálně odpovídají dovolacím důvodům) se nelze meritorně zabývat.
10. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný fakticky neuplatnil žádné věcné námitky, které by odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Podle názoru státního zástupce by tomuto dovolacímu důvodu odpovídaly pouze výhrady týkající se nesprávnosti hmotněprávního posouzení výroku o trestu, např. zda byly, či nebyly splněny podmínky pro ukládání souhrnného nebo společného trestu. Takové námitky obviněný neuplatnil, ostatně ani nevytkl uložení nesprávného druhu nebo výměry trestu. Ani k námitkám obviněného, které uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, nelze podle názoru státního zástupce přihlížet, neboť odvolací soud nezamítl odvolání obviněného z procesních důvodů, nýbrž proto, že po přezkoumání výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně dospěl k závěru, že podané odvolání je nedůvodné.
11. Z výše uvedených důvodů státní zástupce vyslovil pochybnost, zda dovolání podané obviněným je vůbec přípustné, a pouze s ohledem na skutečnost, že obviněný formálně označil za napadenou část rozhodnutí i výrok o trestu, proti němuž byl oprávněn podat dovolání, navrhl státní zástupce, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
IV. Posouzení přípustnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou, zda je v dané věci vůbec dovolání přípustné jak s ohledem na napadené výroky, tak ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům.
13. Obviněný T. H. opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. První z nich je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo
nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, však nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů, pokud v jeho důsledku nedošlo k vadám při použití hmotněprávních norem, případně nejde o pochybení, k jehož nápravě jsou určeny jiné dovolací důvody [např. podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e) a f) tr. řádu]. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy prvního a druhého stupně a které vyplývá z výsledků provedeného dokazování. Provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvozování skutkových zjištění z nich neupravují ustanovení hmotného práva, nýbrž procesní předpisy, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu.
15. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání v uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obviněný uplatnil druhou z uvedených variant, když podle jeho názoru napadeným usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který trpí vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
b) K uplatněným námitkám obviněného
16. S ohledem na výše uvedené je nutno zdůraznit, že dovolání je nepřípustné za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumávat ve druhém stupni odvolací nebo stížnostní soud. Pokud bylo odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle § 254 odst. 2 tr. řádu i výrok o vině, nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině, a jestliže by tak dovolatel učinil, Nejvyšší soud by jeho dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Pouze kdyby odvolací soud z podnětu odvolání obviněného nesprávně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně výroku o trestu, ačkoli odvolací námitky obviněného směřovaly rovněž proti výroku o vině, nebyl by Nejvyšší soud tímto postupem odvolacího soudu vázán a dovolání obviněného směřující i proti výroku o vině by bylo přípustné (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 38/2007-I. Sb. rozh. tr.). O takovýto případ však ve věci obviněného T. H. nejde.
17. Jak je ze shora uvedeného zřejmé, dovolatel může uspět se svým dovoláním pouze za předpokladu, jestliže je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Existence takovéto vady je přitom podmíněna tím, že soud druhého stupně svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných v § 265b odst. 1 a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, nebo že rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Dovolání je proto přípustné jen za předpokladu, pokud lze soudu druhého stupně vytýkat, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v odvolacím či stížnostním řízení neodstranil, ačkoli tak měl a mohl učinit.
18. V projednávané trestní věci obviněný T. H. v hlavním líčení dne 19. 8. 2021 v souladu s ustanovením § 206c odst. 1 tr. řádu prohlásil, že je vinný spácháním skutku uvedeného v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací skutku uvedenou v podané obžalobě. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl podle § 206c odst. 4, 6 tr. řádu, že toto prohlášení viny obviněného přijímá a upustil od dokazování skutkového stavu v rozsahu skutkové věty uvedené v podané obžalobě. Následně po provedeném dokazování k upřesnění skutkového stavu ohledně insolvenčního řízení vedeného proti obviněnému soud prvního stupně vyhlásil rozsudek, jak je výše uvedeno. V souladu s ustanovením § 206c odst. 7 věty druhé tr. řádu, podle něhož skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, obviněný podal odvolání pouze proti výroku o trestu uloženého mu rozsudkem soudu prvního stupně a v něm požadoval zmírnění uloženého úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody, jeho nahrazení trestem podmíněně odloženým nebo trestem domácího vězení či obecně prospěšných prací. Takto podané odvolání zaměřené výlučně proti výroku o trestu zamítl podle § 256 tr. řádu Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích svým usnesením ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 14 To 340/2021. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením § 254 odst. 1 tr. řádu a neměl žádný důvod k postupu předpokládanému v ustanovení § 254 odst. 2 tr. řádu, a tedy k přezkoumání jiného výroku v napadeném rozsudku než jen výroku o trestu.
19. Obviněný v podaném dovolání neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uloženém trestu; ostatně ani neměl důvod tak učinit, protože mu byl uložen přípustný druh trestu a ve výměře odpovídající zákonem stanovené trestní sazbě. Obviněný pak opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a jeho námitky jsou výlučně zaměřeny proti údajné nesprávnosti skutkových zjištění ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupě, který nebyl a ani nemohl být předmětem přezkumu odvolacího soudu, jak je uvedeno výše.
20. Jestliže obviněný uplatnil ve svém dovolání výhradně námitky směřující proti výroku o vině, shledal Nejvyšší soud jeho dovolání z důvodů již rozvedených nepřípustným.
V. Závěrečné shrnutí
21. Nejvyšší soud tedy vzhledem ke shora uvedenému uzavírá, že dovolání
podané obviněným T. H. proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Jde totiž o závěr, který lze učinit jen na podkladě trestního spisu a obsahu dovolání.
22. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Bohuslav Horký