5 Tdo 393/2024-3781
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 5 To 183/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 39/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 9 T 39/2023, byl obviněný R. H. uznán vinným pod bodem 3. výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod body 5. a 6. výroku o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků za současného vyslovení dohledu. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to peněžních prostředků ve výši 11 000 Kč a mobilního telefonu zn. Huawei, blíže specifikovaných v rozsudku. Podle § 71 tr. zákoníku bylo obviněnému rovněž uloženo propadnutí náhradní hodnoty, a to motocyklu zn. SUZUKI INTRUDER VZR 1800 UF, 1 ks originálního klíče, osvědčení o registraci vozidla a technického průkazu k tomuto motocyklu.
2. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněných M. V., M. B., Z. H. a M. M. a také o nároku na náhradu škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovny, která byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podstata trestné činnosti obviněného R. H., konkretizovaná pod body 3., 5. a 6. výroku o vině, spočívala ve stručnosti v tom, že jako člen organizované skupiny osob, z nichž se každá svou dílčí úlohou koordinovaně podílela na procesu opakované, pravidelné a nelegální výroby psychotropní látky metamfetaminu a na její následné distribuci, spolufinancoval tuto výrobu a po jejím skončení společně s obviněnými M. V. a M. M. likvidoval řízenými výbuchy na místech veřejnosti přístupných nádoby od použitých chemikálií, další použité předměty a odpadní materiál.
4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění R. H., M. V. a M. B. s tím, že obviněný R. H. jej zaměřil toliko vůči výroku o trestu, jelikož u hlavního líčení učinil prohlášení viny ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu podané obžaloby a soud toto prohlášení přijal podle § 206c odst. 4, 6 tr. ř. Odvolání podal také státní zástupce v neprospěch obviněných M. V., M. B., R. H. a M. M., a to rovněž výlučně proti výrokům o trestech jim uložených. Odvolací Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 5 To 183/2023, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech obviněných M. V. a R. H. Podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl o trestech těchto obviněných, konkrétně obviněnému R. H. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) a § 71 tr. zákoníku pak byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty, a to shodně s rozsudkem soudu prvního stupně. Odvolání obviněných M. V., M. B., R. H. a státního zástupce ve vztahu k obviněným M. B. a M. M. Krajský soud v Ostravě podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Obviněný R. H. podal prostřednictvím své obhájkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 5 To 183/2023, dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř. [z obsahu dovolacích námitek však vyplývá, že obviněný namísto formálně zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. patrně zamýšlel uvést dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
6. Obviněný s odkazem na uplatněné dovolací důvody namítl, že mu odvolací soud uložil takový druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. uložil jej ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem, když porušil obecné zásady pro ukládání a přiměřenost trestních sankcí. Zároveň podle něj došlo k porušení ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť obviněný zde shledal extrémní rozpor ve skutkových zjištěních týkajících se okolností důležitých pro ukládání trestu, v důsledku čehož je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně totiž zcela správně vyhodnotil rozsah a formu účasti obviněného na trestné činnosti, když mu ukládal trest za situace, kdy bylo prokázáno financování výroby pervitinu toliko v jednom případě. Odvolací soud však výši ukládaného trestu odůvodňuje pácháním trestné činnosti v dlouhodobém časovém horizontu, aniž by k tomuto závěru provedl jediný důkaz a svůj závěr řádně odůvodnil. S ohledem na to, že bylo jednoznačně vyvráceno, že by obviněný byl řídícím článkem organizované skupiny, a na jeho následný postoj k protiprávnímu jednání, má za to, že mu odvolací soud uložil nepřiměřeně přísný trest.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby podle § 265m tr. ř. sám zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce proti výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 9 T 39/2023.
8. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu uvedla, že otázka přiměřenosti trestu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů, a Nejvyšší soud se tedy nemůže zabývat přiměřeností uloženého trestu. Státní zástupkyně pak poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, v němž se sice připouští možnost zrušení konkrétního nepřiměřeného trestu v dovolacím řízení, avšak jen výjimečně a mimo dovolací důvody, pokud je napadeným rozhodnutím uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. V daném případě však nejde o takovou situaci, neboť trest uložený odvolacím soudem obviněnému považuje státní zástupkyně za zcela přiměřený všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu. Obviněný byl totiž významnou financující postavou skupiny při páchání velmi závažné trestné činnosti spočívající v nedovolené výrobě a distribuci drog, a to po dlouhou dobu, nejméně od roku 2018 do roku 2022. V souvislosti s nedovolenou výrobou a distribucí pervitinu realizoval na nezajištěných místech přístupných veřejnosti výbuchy za účelem likvidace stop takové výroby, což lze považovat za jednání krajně nezodpovědné a bezohledné vůči jiným osobám, které vykazuje vysoký stupeň společenské škodlivosti. Je možno souhlasit s názorem odvolacího soudu, že v této souvislosti lze pozitivně přihlédnout k prohlášení viny obviněného, avšak v rámci celkového hodnocení není možné přecenit tuto skutečnost a nedůvodně ji nadřadit popsaným závažným okolnostem opačného charakteru.
9. Státní zástupkyně má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž uplatněné důvody dovolání nebyly naplněny. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to jako dovolání zjevně neopodstatněné.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Jde např. o pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu apod.
13. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen s poukazem na zákonný důvod obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů speciálním vůči důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak vyměřený mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
b) K uplatněným námitkám obviněného
15. Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky obviněného R. H. svým obsahem směřovaly výlučně proti uloženému trestu, který obviněný považuje za nepřiměřeně přísný. Takové námitky však nelze podřadit pod uplatněné, ale ani jiné důvody dovolání.
16. Předně je třeba uvést, že pokud obviněný ve svém dovolání namítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, je z obsahu dovolacích námitek zřejmé, že obviněný v tomto směru s přihlédnutím ke shora uvedenému výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neuplatňuje žádnou právně relevantní argumentaci. Obviněný totiž toliko namítá, že odvolací soud při úvaze o trestu nepřihlédl k polehčujícím okolnostem. I kdyby k tomu snad došlo, nejde o takovou vadu výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva, která je předpokladem pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu ovšem odvolací soud v napadeném rozhodnutí nepřehlédl žádnou polehčující okolnost.
17. Jak již bylo shora zmíněno, k nápravě vad výroku o trestu je určen především dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu – pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení spočívající např. v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ale ani s poukazem na jiný dovolací důvod. Proto námitky obviněného opřené o údajnou nepřiměřenou přísnost uloženého trestu nenaplňují žádný dovolací důvod.
18. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že výrok o trestu, resp. výrok o trestu odnětí svobody obviněného R. H., odvolací soud řádným a zákonným způsobem odůvodnil, když zejména zdůraznil, proč považoval trest odnětí svobody uložený soudem prvního stupně za nepřiměřeně mírný. Odvolací soud náležitě zohlednil, že obviněný byl významnou financující postavou organizované skupiny při páchání velmi závažné trestné činnosti spočívající v nedovolené výrobě a distribuci drog, a to po relativně dlouhou dobu. V souvislosti s touto výrobou a distribucí pak obviněný realizoval na místech veřejnosti přístupných výbuchy za účelem likvidace stop trestné činnosti, což lze považovat za jednání vykazující vysoký stupeň společenské škodlivosti, stejně jako v případě hromadění zakázaných zbraní, střeliva a pyrotechnických prvků. Po důsledném vyhodnocení všech relevantních skutečností a s přihlédnutím k individualizaci trestu podle § 39 odst. 7 písm. a) tr. zákoníku dospěl odvolací soud k závěru, že u obviněného je možno považovat za přiměřený nepodmíněný trest odnětí svobody ukládaný ve čtvrtině zákonné trestní sazby (blíže viz body 47. a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). S těmito závěry stran trestu odnětí svobody uloženého obviněnému se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje a dodává, že výrok o trestu obsahuje všechny zákonné náležitosti, je zcela přezkoumatelný, a tudíž nemohlo být porušeno právo obviněného na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, jak namítal ve svém dovolání.
IV. Závěrečné shrnutí
19. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný R. H. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. O dovolání obviněného mohlo být rozhodnuto tímto způsobem v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2024
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu