5 Tdo 396/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6.
května 2003 o dovolání obviněného P. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 1 To 15/02, který rozhodoval jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 20/2001, t a k t
o :
Podle § 265i odst. l písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 49 T 20/2001 byl
obviněný P. L. uznán vinným v bodě l. výroku o vině trestným činem krádeže
podle § 247 odst. l písm. b) tr. zák. a v bodě 2. výroku o vině trestným činem
vraždy podle § 219 odst. l tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. l tr. zák.
a byl odsouzen podle § 219 odst. l tr. zák. za použití § 35 odst. l tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle
§ 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. l tr.
řádu byl zavázán zaplatit poškozenému Ing. T. Š. náhradu škody ve výši
2.631,50 Kč.
Uvedené trestné činy spáchal obviněný P. L. tak, že:
l)dne 14. 10. 2000 kolem 04.00 hod. před obchodním domem B. ve V. ulici v P.,
rozbil skleněnou výplň dveří stánku s květinami \"K. N.\" a ze stánku odcizil
umělé květiny v hodnotě 815,- Kč ke škodě majitele stánku Ing. T. Š.,
2)dne 14. 10. 2000 kolem 04:00 hod. krátce poté, co se dopustil výše popsaného
jednání a odešel na stanici autobusů MHD L., kde hlídka P. m. j. S. h. m. P.,
Policie České republiky, složená z pprap. A. B. a nstržm. O. Š., přistoupila
ke kontrole jeho totožnosti, začal hlídce utíkat, byl však dostižen a došlo k
fyzické potyčce mezi ním a nstržm. O. Š., kterému přiběhla na pomoc jeho
kolegyně, jíž při zákroku vypadla z pouzdra služební zbraň tov. zn. BERETTA, 9
mm Luger, výrobní číslo 82162?Z, které se obviněný zmocnil, přestože není
držitelem zbrojního průkazu, a namířil nejprve zbraň na pprap. A. B. a přitom
křičel na nstržm. O. Š., \"ať si lehne na zem, nebo jeho kolegyni zabije\", v
následujícím okamžiku, poté, když pprap. A. B. přepadla přes svodidlo a
nehrozilo jí bezprostřední ohrožení, vytáhl služební zbraň nstržm. O. Š. a
namířil ji na obviněného s tím, aby zbraň odhodil, na což obviněný reagoval
tak, že zbraň namířil na nstržm. O. Š. a opakovaně zmáčkl spoušť v úmyslu
vystřelit na zakročujícího policistu a usmrtit ho, avšak k výstřelu nedošlo,
protože zbraň nebyla natažena, přičemž po výstřelu ze služební pistole nstržm.
O. Š. obviněný znovu z místa utíkal, byl však dopaden.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2002 podal obviněný
odvolání, z jehož podnětu byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9.
2002, sp. zn. 1 To 15/02 rozsudek Městského soudu v Praze podle § 258 odst. l
písm. e) odst. 2 tr. řádu zrušen ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a
obviněný P. L. byl nově odsouzen podle § 219 odst. l tr. zák. za použití § 35
odst. l tr. zák. a § 40 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání pěti roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák.
zařazen do věznice s dozorem. Tento rozsudek Vrchního soudu v Praze byl
obviněnému doručen dne 8. 1. 2003, jeho obhájci Mgr. M. B. dne 12. 11. 2002 a
příslušnému státnímu zastupitelství dne 6. 11. 2002.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 1 To 15/02, napadl
obviněný P. L. dovoláním podaným dne 13. 1. 2003 prostřednictvím obhájce Mgr.
M. B., a to z důvodu § 265b odst. l písm. g) tr. řádu. Výrok o vině pod bodem
l. považuje dovolatel za nesprávný, neboť provedenými důkazy nebylo bezpečně
prokázáno, že právě on rozbil výlohu květinového stánku, a protože hodnota
květin, které u něj byly zajištěny, dosáhla částky 815,- Kč nelze jeho jednání
kvalifikovat jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. l písm. b) tr. zák. a
domnívá se, že soudy obou stupňů skutek v tomto bodě nesprávně právně
posoudily. Další výhrady má dovolatel k právnímu posouzení skutku v bodě 2.
výroku o vině. Zdůrazňuje, že soudy obou stupňů opřely skutková zjištění o
výpověď svědka O. Š., avšak nebylo přihlédnuto k rozporům mezi touto výpovědí a
výpovědí svědkyně A. B. Dále poukázal na výpověď svědka D. Z. a na další
provedené důkazy, které podle jeho názoru zpochybňují správnost skutkových
zjištění soudů obou stupňů. Namítl, že nebylo vůbec prokázáno, zda držel zbraň
pprap. A. B., neboť na zbrani nebyly zjištěny jeho daktyloskopické stopy.
Další námitky obviněný směřoval při použité právní kvalifikaci neboť je
přesvědčen, že mu nebyl prokázán úmysl \"jiného usmrtit\", protože ze samotného
míření na jinou osobu, pokud by mu bylo prokázáno, ještě nelze takový úmysl
dovodit. Podle dovolatele by bylo přiléhavější posoudit jeho jednání jako
trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 tr. zák.
Další námitky ohledně nesprávného hmotně právního posouzení uplatnil dovolatel
proti výroku o trestu a v této souvislosti poukázal na závěry znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, jakož i na
hodnocení z pracoviště a z místa bydliště a dovodil, že s ohledem na jeho osobu
by bylo vhodnější uložení trestu nespojeného s omezením osobní svobody.
Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený
rozsudek Vrchního soudu ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 1 To 15/02 a jeho jednání
sám kvalifikoval jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 tr.
zák. a uložil mu podmíněný trest, případně podmíněný trest s dohledem.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že ve vztahu
k výroku o vině pod bodem l. je použitá právní kvalifikace podle § 247 odst. l
písm. b) tr. zák. zcela správná a s ohledem na učiněná skutková zjištění jsou
úvahy dovolatele bezpředmětné. Taktéž ve vztahu k výroku o vině pod bodem 2)
nejsou podle nejvyšší státní zástupkyně dovolací námitky opodstatněné, neboť
podle popisu skutku, je zřejmé, že se dovolatel pokusil úmyslně usmrtit
poškozeného a realizoval tak svůj záměr odstranit svým jednáním kohokoliv, kdo
by mu stál v cestě. Podle jejího názoru nemůže ovlivnit trestní odpovědnost
obviněného ani to, že se dopustil jednání zbraní nedostatečně připravenou ke
střelbě, tedy nezpůsobilým prostředkem. Zdůrazňuje též, že byl prokázán úmysl
obviněného způsobit poškozenému smrtelný následek ve smyslu § 219 odst. l,
odst. 2 písm. f) tr. zák., což vylučuje možnost posoudit jeho jednání jako
trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 tr. zák. Za opodstatněnou
nepovažuje nejvyšší státní zástupkyně ani námitku obviněného týkající se
rozsahu aplikace ustanovení § 40 odst. 2 tr. zák., neboť vyměřený trest
odpovídá závažnosti jednání obviněného i nutnosti zajištění generální
prevence trestního postihu v případech tohoto druhu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání obviněného P. L. podle § 265i odst. l písm. e) tr. řádu jako zjevně
neopodstatněné odmítl a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání ve
smyslu § 265r odst. l písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací
zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné
lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z
důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení tr. řádu, pokud není dán
důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr.
řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na
zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2
tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný P. L. podal dovolání z
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Uplatněný dovolací důvod obviněný konkretizoval tak, že byl
uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák.,
ačkoliv jeho jednání nenaplňuje zákonné znaky tohoto trestného činu a jednání
posouzené jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1 tr.
zák. mělo být správně posouzeno jako trestný čin útoku na veřejného činitele
podle § 155 tr. zák. Současně obviněný namítal, že nebylo správně aplikováno
ustanovení § 40 odst. 2 tr. zák. a měl mu být uložen podmíněný trest odnětí
svobody.
Nejvyšší soud především považuje za nutné vyjádřit se k námitkám obviněného P.
L., jež spočívají v pochybnostech o provedeném hodnocení důkazů, tedy v
námitkách ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci. Dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné dikce vyplývá, že dovolání
je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutkových okolností podle
norem hmotného práva. Proto lze skutkový stav při rozhodování o dovolání
posuzovat jen z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně kvalifikovány v souladu s normami hmotného práva. Na
základě dovolání podaného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ani
úplnost provedeného dokazování ani správnost hodnocení jednotlivých důkazů
provedených nižšími soudy. S poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze
domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené
rozhodnutí ani přezkoumání výroku o trestu.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkových
zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti
na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. V trestní
věci obviněného P. L. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující
skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutky tak, jak je uvedeno ve
výroku rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i
odvolací soud. Skutkovému stavu popsanému v bodě 1. výroku o vině odpovídá
právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §
247 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Ze stejných důvodů pak nemohla obstát ani námitka obviněného ohledně nesprávné
aplikace ustanovení § 40 odst. 2 tr. zák., v důsledku čehož mu údajně nebyl
uložen podmíněný trest odnětí svobody. Nejvyšší soud totiž na podkladě výše
uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný P. L. podal v této části z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud se dále zaměřil na námitku obviněného, že jeho jednání nemělo být
právně posouzeno jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák.,
§ 219 odst. 1 tr. zák., ale jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle
§ 155 tr. zák. Zmíněná námitka směřuje proti správnosti právního posouzení
skutku, a lze ji tedy opřít o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu.
Pokud jde o úmysl obviněného P. L. zastřelit poškozeného nstržm. O. Š., vyplývá
tato skutečnost ze skutkových zjištění vyjádřených především ve skutkové větě
výroku o vině pod bodem 2. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2002,
sp. zn. 49 T 20/2001, a v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Podle nich obviněný P.
L. poté, co se zmocnil pistole pprap. A. B. \"… zbraň namířil na nstržm. Š. a
opakovaně zmáčkl spoušť v úmyslu vystřelit na zakročujícího policistu a usmrtit
ho, avšak k výstřelu nedošlo, protože zbraň nebyla natažena …\" Jde o
formulaci, která spolu s ostatními okolnostmi popsanými ve skutkových
zjištěních soudu prvního stupně i odvolacího soudu dostatečně vyjadřují úmysl
obviněného jiného úmyslně usmrtit a nedovolují v něm spatřovat jiný trestný čin
než pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr.
zák., jak zcela správně soudy obou stupňů skutek posoudily.
Z výše uvedených důvodů proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené
rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami a
dovolání obviněného P. L. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť
jde o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek