USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný Ing. Jiří Zacharda, trvale bytem Akátová č. 578, Klatovy, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 9 To 383/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 24/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tř. ř. se dovolání obviněného Ing. Jiřího Zachardy odmítá.
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 2 T 24/2021, byl obviněný Ing. Jiří Zacharda uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podstata tohoto trestného činu spočívala ve stručnosti v tom, že dne 14. 11. 2013 obviněný jako tehdejší jednatel obchodní společnosti BETONOVÉ STAVBY – GROUP, s. r. o., IČ 64834131 (dále jen obchodní společnost „BSG“), porušil zákonem mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek, když podepsal v advokátní kanceláři Mgr. Ing. Ladislavy Jindřichové (dále jen „advokátka“) listinu označenou jako „záznam“, týkající se vymáhání částky ve výši 2 650 000 Kč vyplývající z nezaplacené směnky. Na základě této listiny se obviněný zavázal za uvedenou společnost, že zaplatí advokátce za právní služby odměnu ve výši získaného výtěžku, tj. veškerého advokátkou vymoženého plnění. Obchodní společnost BSG přitom v letech 2016 a 2018 postupně uhradila advokátce náklady ve výši 117 387 Kč související s jejím zastupováním před soudem v této věci. Advokátce tak připadla po následně vyhraném soudním sporu konečná částka ve výši 3 761 755 Kč, kterou obdržela dne 15. 11. 2018 na svůj bankovní účet č. XY. Tímto jednáním obviněný způsobil obchodní společnosti BSG značnou škodu, když nevykonával funkci jednatele společnosti s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 věty první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění.
2. Za uvedený trestný čin byl obviněnému uložen podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Poškozená obchodní společnost BETONOVÉ STAVBY – GROUP, s. r. o., IČ 64834131, byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku podali obviněný a poškozená obchodní společnost odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 9 To 383/2023, tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl obě odvolání jako nedůvodná. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný Ing. Jiří Zacharda podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného soudy nižších stupňů porušily jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, protože jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez důvodu odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu a hodnocení všech pro rozhodnutí relevantních skutečností. Provedené důkazy navíc soudy výrazně deformovaly s cílem uznat obviněného vinným, takže byly splněny zákonné požadavky podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
5. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily důkazy, v důsledku čehož existuje mezi nimi a rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, zjevný rozpor. Za vadné považuje i dovození příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem trestného činu. V této souvislosti upozornil na jednotlivé skutkové okolnosti, které byly podle obviněného nesprávně vyhodnoceny. Mimo jiné uvedl, že mu nelze přičítat jednání advokátky spočívající v tom, že měla zmíněnou částku ve své dispozici v době od 15. 11. 2018 do svého úmrtí dne 9. 6. 2019, kdy během této doby neučinila žádný úkon, aby vymoženou částku poukázala na účet obchodní společnosti BSG. Jak dále obviněný zdůraznil, ke dni 15. 11. 2018 již delší dobu nebyl jednatelem obchodní společnosti BSG a současně byl povinen na základě usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2018, č. j. 46 Nc 2003/2018-26, zdržet se jakéhokoli právního jednání za obchodní společnost BSG. Obviněný tedy objektivně nemohl jakýmkoli způsobem aktivně konat za účelem závěrečného vyúčtování, jak to bylo mezi ním a advokátkou po dobu 25 let obvyklé.
6. Dále obviněný ve svém dovolání namítl, že soudy nižších stupňů rozhodovaly na základě procesně nepoužitelných důkazů, a tím porušily jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný přitom poukázal na bod 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který vytkl soudu prvního stupně, že nereagoval na to, že svědek M. B. bez dovolení opustil jednací síň, a tudíž obhájce ani obviněný neměli možnost položit tomuto svědkovi dotazy. Tato skutečnost zakládá procesní nepoužitelnost jeho výpovědi, protože odvolací soud se spokojil s tím, že ve vztahu k tomuto svědkovi vycházel z listinných důkazů a uzavřel, že pro skutková zjištění soudu prvního stupně není výslech zmíněného svědka natolik zásadní. Ke správným skutkovým zjištěním lze podle soudu dojít i bez skutečností, které ve své výpovědi uvedl svědek M. B. Dále odvolací soud odkázal na lékařskou zprávu, podle níž je tento svědek chronicky nemocný a vzhledem k jeho stavu nelze předpokládat zlepšení, ale žádnou lékařskou zprávou neprovedl v řízení k důkazu. Tento postup odvolacího soudu obviněný vnímá jako účelový, neboť vedl v podstatě k odepření přístupu obviněného k soudu.
7. Právo obviněného na spravedlivý proces bylo podle jeho názoru porušeno i postupem soudů nižších stupňů, které nedůvodně neprovedly obhajobou navrhované podstatné důkazy. Šlo konkrétně o výpovědi svědků A. A. G., N. K. a L. G., dále vyžádání všech faktur souvisejících s vymáháním, které byly vystaveny N. K. a L. G., eventuálně i příslušné části účetnictví obchodní společnosti BSG a znalecké zkoumání listiny nazvané „uznání závazku“. Tyto důkazy obviněný označil jako opomenuté, jejichž neprovedením bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. V uvedené souvislosti obviněný poukázal i na část odůvodnění usnesení odvolacího soudu, kde je zmíněno, že ohledně finančních prostředků, které měla advokátka ve své dispoziční sféře, nebyla v té době v účetnictví obchodní společnosti BSG vedena žádná pohledávka ve vztahu ke jmenované advokátce. Z důkazů, které obviněný navrhoval provést, však vyplývá, že o těchto finančních prostředcích bylo účtováno. Dále obviněný z důvodu, aby se neopakoval, odkázal na své podání ze dne 31. 1. 2022 označené jako „vyjádření obžalovaného k proběhlému dokazování, návrhy na doplnění dokazování“.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou dovolací námitky obviněného, pokud je lze vůbec podřadit pod formálně deklarované dovolací důvody, zjevně nedůvodné. Námitku extrémního rozporu skutkových zjištění s provedeným dokazováním založil obviněný pouze na své vlastní verzi skutkového stavu, podle níž podepsal záznam v jiném znění, než jak je uvedeno v obžalobě a ve skutkové větě výroku o vině. Těmito opakovaně vznesenými námitkami se navíc zabýval i odvolací soud, který je označil jako účelové a podrobně vyložil, na základě jakých důkazů a úvah dospěl k tomuto závěru. Pokud obviněný v dovolání zpochybňuje zjištění, že v účetnictví obchodní společnosti BSG nebyla vedena žádná pohledávka ve vztahu k advokátce Mgr. Ing. Ladislavě Jindřichové, nejde podle názoru státního zástupce o rozhodné skutkové zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. Pro naplnění znaků tohoto trestného činu byla – velmi stručně řečeno – podstatná skutečnost, že obviněný v postavení jednatele obchodní společnosti BSG podepsal listinu, na jejímž základě se zavázal za tuto společnost, že zaplatí advokátce za právní služby odměnu ve výši veškerého plnění vymoženého advokátkou, a že takto sjednaná odměna byla advokátce skutečně zaplacena. Tato dohoda o odměně advokátky byla navíc shledána neplatnou i v civilním řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 279/2019. Není podstatné, zda za advokátkou byla v účetnictví obchodní společnosti BSG formálně vedena nějaká pohledávka.
10. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce obviněného o vadě spočívající v opomenutých důkazech. Odvolací soud v dostatečném rozsahu vyložil, proč nevyhověl návrhům obviněného na doplnění dokazování. U řady důkazů uvedených v dovolání obviněný ani nespecifikoval, jaké okolnosti určující pro naplnění znaků projednávaného trestného činu by jimi měly být objasněny.
11. Námitka obviněného o nepoužitelnosti výpovědi svědka M. B. je podle státního zástupce mimoběžná, neboť odvolací soud výslovně konstatoval, že výpověď tohoto svědka je procesně nepoužitelná a ve svých skutkových hodnoceních k ní nepřihlížel. Podle státního zástupce by tuto námitku bylo možné podřadit pod kategorii tzv. opomenutých důkazů, pokud obviněný vytýká, že výslech svědka nebyl zopakován v procesně bezvadné podobě. Nicméně odhlédne-li se od problematické proveditelnosti důkazu s ohledem na zdravotní stav svědka, nelze tuto výpověď považovat za podstatný důkaz vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Svědek totiž uvedl, že se o směnce a o odměně slíbené advokátce za její vymožení dozvěděl až dodatečně (viz bod 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a k okolnostem sepsání zmíněného záznamu se nijak nevyjadřoval.
12. Podle státního zástupce je bezpředmětná také námitka obviněného, že v době, kdy měla advokátka uvedenou finančních částku ve své dispozici, on nebyl jednatelem obchodní společnosti BSG a měl se zdržet jakéhokoli právního jednání za tuto společnost. Obviněný totiž pominul skutečnost, že advokátka, pokud danou částku přijala a ponechala si ji, jednala v souladu s listinou podepsanou obviněným, podle které jí částka příslušela jako odměna za právní služby. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vznikem škody na straně obchodní společnosti BSG tedy byla nepochybně dána. K tomu státní zástupce dodal, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a trestněprávně relevantním následkem se nepřerušuje, pokud k jednání pachatele přistoupí jednání dalších osob nebo jiné skutečnosti, které spolupůsobí při vzniku následku. Obsah listiny podepsané obviněným byl zcela jednoznačný, advokátce měla být vyplacena odměna za právní služby ve výši získaného výtěžku a nebyla zde žádná zmínka o tom, že by výše odměny měla být korigována nějakým závěrečným vyúčtováním (viz bod 20. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Vyjádření poškozené osoby
14. K dovolání obviněného se vyjádřila rovněž poškozená obchodní společnost BSG, která je označila za zjevně neopodstatněné, jelikož v něm obviněný v podstatě jen polemizuje se skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Dovolací argumentace, postavená z velké části na skutkových námitkách a subjektivním vnímání reality, však nezakládá důvodnost dovolání, obzvláště jsou-li pouze opakovány argumenty, s nimiž se již soudy nižších stupňů precizně vypořádaly. Poškozená obchodní společnost považuje rozhodnutí napadená dovoláním za zcela správná a dostatečně odůvodněná. Soudy správně vyhodnotily provedené důkazy, zjistily skutkový stav věci, správně ho kvalifikovaly a dospěly k jednoznačnému závěru o tom, že se obviněný dopustil skutku, který mu byl v obžalobě kladen za vinu.
15. Obviněný sice zpochybnil listinu týkající se vymáhání pohledávky ve výši 2 650 000 Kč, avšak k ní uvedl, že takový záznam podepsal, ale není si jist, zda šlo právě o záznam uvedený v obžalobě. Z výpovědi obviněného se tedy podává, že věděl a chtěl darovat advokátce jakoukoli částku vymoženého plnění, tedy chtěl způsobit škodlivý následek ve formě finanční újmy obchodní společnosti BSG v řádu několika milionů Kč, ale není si jist, zda konkrétní kopie listiny ve spise je kopií listiny, jejímž prostřednictvím chtěl tento následek způsobit. Obviněný se zjevně mýlí v tom, že zpochybňování zmíněné kopie listiny zakládá důvodnost dovolacího přezkumu. Podstatné v trestním řízení bylo prokázání jednání, následku a příčinného vztahu, to celé bylo pokryto úmyslným zaviněním obviněného. Otázka zpochybňování prostředku, který pouze posloužil k vyvolání následku, který chtěl obviněný způsobit, nedosahuje intenzity dovolacího přezkumu.
16. Argumentuje-li obviněný tím, že odvolací soud vycházel z lékařské zprávy, kterou blíže nespecifikoval a neprovedl k důkazu, tak je nutno upozornit, že odvolací soud jasně odkazoval na lékařskou zprávu ze dne 8. 9. 2023, z níž i citoval (viz bod 9. usnesení odvolacího soudu). Nešlo ovšem o listinu týkající se viny obviněného, kterou nebylo třeba provádět k důkazu, ale toliko o listinu administrativního charakteru relevantní pro postup soudu, a to zvážení reálné možnosti vyslechnout znovu svědka M. B. před soudem.
17. Z uvedených důvodů má poškozená obchodní společnost za to, že by mělo být dovolání obviněného odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
V. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů stanovených v § 265b tr. ř., přičemž dovolání podané z jiného důvodu je vyloučeno. Nestačí přitom, aby byl zákonný dovolací důvod jen formálně deklarován, ale námitky dovolatele zároveň musí svým obsahem odpovídat takovému důvodu. Obviněný Ing. Jiří Zacharda opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
19. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
20. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) K uplatněným námitkám obviněného
21. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného Ing. Jiřího Zachardy nelze podřadit pod žádný z jím uplatněných dovolacích důvodů, ani pod žádné jiné dovolací důvody vymezené v § 265b tr. ř. Obviněný sice v dovolání formálně označil dovolací důvody, neuvedl k nim však žádné konkrétní argumenty, které by jim obsahově odpovídaly. To platí i pro jeho námitky jinak podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tyto zůstaly pouze v obecné rovině, nejsou způsobilé věcně ho naplnit a nemohou tak založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
22. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by bylo možné podřadit námitky tzv. opomenutých důkazů, tedy důkazů, o nichž v trestním řízení nebylo soudem rozhodnuto, či důkazů, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval (k opomenutým důkazům v trestním řízení viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09). Podle názoru obviněného nebyl v trestním řízení správně zjištěn skutkový stav, neboť nebyly provedeny obviněným opakovaně navrhované důkazy v podobě výpovědí svědků A. A. G., N. K. a L. G., dále nebyly vyžádány všechny faktury související s vymáháním, které vystavil N. K. a L. G., ani příslušné části účetnictví obchodní společnosti BSG. Obviněný rovněž navrhoval znalecké zkoumání listiny nazvané jako „uznání závazku“. K tomu Nejvyšší soud dodává, že v projednávané věci nejde o případ opomenutých důkazů, jimiž by se soudy nižších stupňů bez náležitého odůvodnění nezabývaly a v důsledku toho by nesprávně rozhodly. Jak soud prvního stupně (v bodě 32. odůvodnění svého rozsudku), tak i odvolací soud (v bodě 15. odůvodnění svého usnesení) vyčerpávajícím způsobem vyložily, proč neprovedly obhajobou navrhované důkazy, a rozhodnutí, k němuž dospěly, by se nezměnilo ani po provedení uvedených důkazů.
23. Za určitých okolností by mohla dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídat námitka procesně nepoužitelného důkazu. Obviněný totiž vytkl, že soudy rozhodly mimo jiné na základě svědecké výpovědi svědka M. B., jenž u hlavního líčení bez dovolení opustil jednací síň, a obhajoba tak neměla možnost položit tomuto svědkovi otázky. Odvolací soud se podle tvrzení obviněného následně spokojil s tím, že ve vztahu k tomuto svědkovi vycházel z listinných důkazů. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů však jasně vyplývá, že si byly při rozhodování trestní věci obviněného vědomy procesního pochybení týkajícího se svědecké výpovědi uvedeného svědka, a k této výpovědi tudíž při hodnocení ostatních řádně provedených důkazů nepřihlížely. Po zohlednění všech okolností nakonec uzavřely, že výslech svědka M. B. není možné opakovat (viz bod 32. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nicméně vzhledem k dalším důkazům dospěly soudy k závěru, že tato svědecká výpověď není natolik podstatná, aby mohla mít vliv na správnost skutkových zjištění a následnou právní kvalifikaci jednání obviněného. Soudy nižších stupňů postupovaly při rozhodování v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 24. Námitky obviněného o údajném zjevném rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním jsou vystavěny toliko na jiné verzi skutkového stavu, než k jaké se přiklonily soudy nižších stupňů při projednávání dané trestní věci. Své skutkové námitky totiž obviněný formuluje tak, aby odpovídaly jeho verzi. Podstatná totiž byla v tomto případě skutečnost, že směnka č. 2 byla vystavena na řad obchodní společnosti BSG, která jako jediná byla z této směnky oprávněna, a jí měla být zaplacena směnečná suma. Není tedy relevantní ani námitka, že obviněný neměl v dané době oprávnění jednat za obchodní společnost BSG. Nicméně jen v důsledku jednání obviněného, spočívajícího v podepsání shora zmíněného záznamu, se vymožená částka nedostala do majetku oprávněné obchodní společnosti, nýbrž do dispozice Mgr. Ing. Ladislavy Jindřichové, která tím, že si ponechala vymožený finanční obnos, jednala jen v souladu se záznamem ze dne 14. 11. 2013.
25. Také ostatní námitky obviněného Ing. Jiřího Zachardy vyhodnotil Nejvyšší soud tak, že věcně neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, jelikož jsou založeny jen na zpochybnění skutkových zjištění a výsledků provedeného dokazování před soudy nižších stupňů nebo jsou procesního charakteru. Navíc ve svém dovolání obviněný v podstatě jen zopakoval argumentaci uplatněnou již v předchozím řízení, s níž se soudy nižších stupňů správně a beze zbytku vypořádaly.
VI. Závěrečné shrnutí
26. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. Jiří Zacharda i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. ř.
27. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 6. 2024
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu