5 Tdo 426/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6.
dubna 2005 o dovolání obviněné J. T., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 24. 11. 2004, sp. zn. 9 To 438/2004, který rozhodl jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 74/2003, t a k
t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. T. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 1 T 74/2003,
byla obviněná J. T. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst.
1, 2 tr. zák. a trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění
podle § 125 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustila tím, že v přesně nezjištěné
době, nejméně od jara 2002 do 16. 12. 2002 v K. v I., v provozovně v obchodním
domě K. jako zaměstnankyně – kadeřnice účtovala na své jméno do pokladny
provozovny korunové částky za úkony, které se týkaly zejména barvení,
melírování a trvalé, s tím, že dámské kadeřnické úkony měly minimální průměrnou
cenu ve výši nejméně 311,-- Kč a pánské kadeřnické úkony ve výši nejméně 216,--
Kč. Zákazníkům buď nevydala účtenku vůbec nebo na nižší cenu a rozdíly ve
finančních částkách si ponechávala pro osobní potřebu. Činila tak přesto, že
věděla, že nakládá s majetkem společnosti v rozporu s účelem, pro který jí byl
svěřen. Způsobila tak škodu ve výši nejméně 83.603,-- Kč společnosti F. K.
správní s. r. o. se sídlem v P., K. V souvislosti s touto činností v přesně
nezjištěné době, nejméně však od jara 2002 do 16. 12. 2002 v K. I., v
provozovně v obchodním domě K. jako zaměstnankyně – kadeřnice úmyslně uváděla
nepravdivé a hrubě zkreslující údaje v evidencích, aby její výsledky
nevykazovaly schodek v hospodaření provozovny, a účtovala do pokladny částky,
které neodpovídaly řádnému sazebníku společnosti, a činila tak přesto, že
věděla, že je to v rozporu s jejími povinnostmi.
Za tyto trestné činy byla obviněná J. T. odsouzena podle § 248 odst. 2 tr. zák.
za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6
měsíců, který jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložen na zkušební dobu 1 roku.
Krajský soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněné
J. T., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Kladně,
rozsudkem ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 9 To 438/2004, podle § 256 tr. ř. toto
odvolání zamítl.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 9 To 438/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v
Kladně ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 1 T 74/2003, podala obviněná J. T. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. H. dovolání, opřené o důvod uvedený v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného
prostředku dovolatelka namítla v podstatě jen tu skutečnost, že v celém řízení
nebyly provedeny žádné důkazy, které by jednoznačně prokazovaly, že se
dopustila jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako zpronevěru podle § 248
odst. 1, 2 tr. zák. Takto podle obviněné nebylo prokázáno, zda a případně kolik
si měla dovolatelka přisvojit z peněžních prostředků, náležejících jejímu
zaměstnavateli, a tedy jaká měla vzniknout škoda. Proto, pokud byla za uvedený
trestný čin přesto odsouzena, došlo k nerespektování zásady trestního práva – v
pochybnostech ve prospěch obviněné, neboť pochybnosti jí naopak byly přičítány
v její neprospěch. Tento svůj závěr odůvodnila tím, že pouze na základě
skutečnosti, že obviněná vícekrát otvírala registrační pokladnu namarkováním
částky 1,-- Kč nelze učinit závěr, že by tak činila proto, aby si ponechala
peníze za provedenou službu, jelikož svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že
všichni zaměstnanci salonu znali navzájem své kódy pro markování pokladny,
tudíž tak mohl učinit kterýkoli z nich. Dále obviněná poukázala na to, že
závěry znaleckého posudku, který určil výši škody obviněnou způsobené, jsou
pouze spekulativní a značně nepřesvědčivé, bez ohledu na metodu, která byla
znalcem ke zjištění výše způsobené škody použita. V té souvislosti obviněná
zdůraznila, že i když ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky, jednalo se
podle dovolatelky pouze o statistický výpočet, nikoli o exaktní zjištění a
takové posudky proto nemohly být důkazem vedoucím k prokázání jednání,
kladeného dovolatelce za vinu. Dále obviněná namítla, že soudy obou stupňů
pouze konstatovaly, že závěr o jednání obviněné, spočívajícím v přisvojování si
tržeb, má oporu v provedeném dokazování, aniž specifikovaly jakýkoli důkaz,
avšak podle názoru obviněné samotné záznamy z pokladny o tom, že byla markována
na kód obviněné částka 1,-- Kč, nebyly důkazem, svědčícím o tom, že by si
dovolatelka přisvojila peněžní prostředky náležející jejímu zaměstnavateli. Tímto důkazem nebyla podle dovolatelky ani nejasná výpověď svědkyně S. Obviněná
pak obsah svého dovolání shrnula a navíc ještě uvedla, že jejím jednáním nebyla
naplněna ani skutková podstata trestného činu zkreslování údajů o stavu
hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., protože neprováděla inventuru
hospodaření provozovny ani nikdy nevedla žádné účetní knihy, nikdy
nezaznamenávala do modrého sešitu s označením banka ani do oranžového sešitu
určeného k zaznamenávání tržeb žádné nepravdivé údaje.
Pokud jde o záznamy z
pokladny, obviněná uzavřela, že je sice pravdou, že zde v několika případech
nesprávně z již uvedených důvodů účtovala 1,-- Kč, ale tyto údaje podle jejích
slov nebyly v žádném případě způsobilé hrubým způsobem zkreslit údaje o stavu
hospodaření.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen
Nejvyšší soud) napadený rozsudek ve výroku o vině i trestu zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupkyně, které bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.
doručeno dne 15. 3. 2005 dovolání obviněné J. T. se k němu do doby, kdy bylo o
dovolání rozhodnuto, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou
dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal,
že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě,
oprávněnou osobou, a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1
tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až
l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř.
(uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr.
ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b
odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněná této
povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť v něm uvádí důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že
ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn
soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též
„jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky,
která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné
skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto
dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat
úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Celé dovolání obviněné se však týká
nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich nesprávného
hodnocení soudem. Obviněná v něm polemizuje s posouzením té které skutečnosti
jako důkazu prokazujícího vinu dovolatelky provedeným soudem prvního, potažmo i
druhého stupně a poukazuje i na zásadu „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve
prospěch obviněného), která se týká pouze skutkových otázek. Z argumentace
dovolatelky obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází
převážně ze svědeckých výpovědí a ze znaleckých posudků, vypracovaných ke
zjištění výše škody způsobené jednáním dovolatelky, a v souvislosti s tím pak
předkládá své hodnocení výše zmíněných důkazů a na základě toho vyvozuje
nesprávné právní posouzení jejího jednání soudy obou stupňů. Jedinou námitkou,
která by mohla být považována za hmotně právní námitku, by mohlo být tvrzení o
nedostatku materiální stránky trestného činu, tedy potřebného stupně
nebezpečnosti činu pro společnost. Ani v tomto směru se však o takovou hmotně
právní námitku nejedná, neboť je v dovolání obviněné vymezena jen zcela obecně
a navíc se opírá o skutkové námitky, aniž by v té souvislosti byl učiněn
jakýkoli právní závěr. Obviněná tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových
zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v
předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto její námitky, které ve svém
mimořádném opravném prostředku formulovala a o něž opřela dovolací důvod
vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že
důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové
zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní
posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na
skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného
rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze
tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §
265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že
Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního
stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na
tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění
soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na
základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení
v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší
soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který
je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §
265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role
soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení
soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu
věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný
opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu
určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně
např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS
732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také
zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další
mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr.
ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze
znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů
vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné
ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a
odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky
obviněné v podaném dovolání, nebyl obviněnou materiálně, tedy ve skutečnosti,
uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění,
který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto
je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněné J. T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo
podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své
rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou
obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. dubna 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.