5 Tdo 429/2002-1
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 31. července 2002 dovolání, které podal obviněný P. V., proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1
T 61/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v
Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v
Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný P. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13.
7. 2001, sp. zn. 1 T 61/2001, uznán vinným trestným činem nedovoleného
ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., který spáchal jednáním
popsaným pod bodem 14. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně,
tedy tím, že „v době od 29. 2. 2000 ve F. p. R., okr. N. J., v bytě na ulici F.
H. neoprávněně přechovával 4 ks 200 g náložek průmyslové trhaviny Danubit 2, 12
ks elektrických průmyslových rozbušek, pistoli v. z. ČZ vzor 52 v. č. J 05345
RLD, pistoli v. z. ČZ vzor 27 v. č. 88086, plynovou pistoli zn. Bereta v. č.
397770 model 343-C.1866 upravenou na palnou zbraň a 7 ks pistolových nábojů“.
Tímto rozhodnutím byl současně obviněný uznán vinným trestným činem
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem
porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., které spáchal
jednáním popsaným pod body 4., 9. a 10. výroku o vině, a trestným činem
podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal jednáním
popsaným pod bodem 15. výroku o vině. Za všechny zmíněné trestné činy byl
obviněný P. V. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v
trvání 2 roky se zařazením k jeho výkonu do věznice s dozorem a k trestu zákazu
činnosti spočívajícímu ve výkonu živnostenské činnosti v oblasti nákupu a
prodeje všech věcí na dobu 5 let. Společně a nerozdílně se spoluobviněnými L.
K. a P. P. byl obviněný P. V. zavázán k povinnosti nahradit poškozené M. B.
škodu ve výši 20 790,- Kč.
Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 1 T
61/2001, napadl obviněný P. V. a státní zástupce odvoláním. Odvolací soud,
kterým byl Krajský soud v Ostravě, rozhodl rozsudkem dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4
To 523/2001, tím způsobem, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr.
řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 4., 9., 10. a 15., v
celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody poškozené M. B. a sám v
tomto rozsahu rozhodl.
Obviněný P. V. tak byl kromě bodu 14. výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně, který nebyl zrušen odvolacím soudem, uznán vinným návodem k trestnému
činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák.
a návodem k trestnému činu porušování domovní svobody podle § 10 odst. 1
písm. b) k § 238 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal jednáním popsaným pod bodem
1. výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn.
4 To 523/2001, tedy tím že „dne 29. 1. 2000 v době od 9.00 hod. do 18.30 hod.
ve F. p. R., okr. N. J., na ul. Z. odsouzení L. K. a P. P. pomocí tzv.
planžety překonali zámek vstupních dveří bytu M. B. a po vniknutí do bytu
odcizili videopřehrávač tov. zn. Samsung nezjištěného v. č., hi-fi věž tov. zn.
Grundig nezjištěného v. č. a šperky ze žlutého kovu, přičemž poškozené M. B.,
způsobili škodu ve výši 22 690,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustili po
návodu obžalovaného P. V. ze dne 5. 1. 2000 v 19.14 hod., který odsouzeného L.
K. navedl k tomu, aby provedl vloupání do bytu poškozené M. B. a odcizil
nalezené věci, přičemž mu sdělil informace o umístění bytu, sousedech a době,
kdy se v bytě nebude nikdo zdržovat, a poté převzal odcizené věci“.
Současně byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §
251 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal jednáním popsaným pod bodem 2.
výroku o vině uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, tedy tím, že „v
blíže nezjištěné době od 20. 10. 1999 do 14. 2. 2000 ve F. p. R., okr. N. J., a
dalších blíže nezjištěných místech převzal od odsouzeného L. K. a P. P. věci
pocházející z trestných činů, spáchaných skutky ad 5, 6, 7 rozsudku Okresního
soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001 č. j. 1 T 61/2001-1140“.
Za to byl obviněný P. V. odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě
podle § 238 odst. 2 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání 2 roky, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a)
a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání
5 let. Současně byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající ve
výkonu živnostenské činnosti ve věci nákupu a prodeje věcí na dobu 5 roků a
dále podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 70 000,- Kč. Pro
případ, že by uložený peněžitý trest nebyl vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr.
zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 228
odst. 1 tr. řádu byl obviněný uznán povinným zaplatit společně a nerozdílně s
obviněným L. K. a P. P. poškozené M. B. škodu ve výši 20 790,- Kč. Jinak
zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Opis rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To
523/2001, byl obviněnému doručen dne 3. 4. 2002, jeho obhájci dne 26. 3. 2002.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 1
T 61/2001, byli současně uznáni vinnými obvinění L. K. a P. P. a byl jim
uložen trest. Z podnětu jejich odvolání bylo rozhodnuto Krajským soudem v
Ostravě jako soudem odvolacím dne 23. 11. 2001 pod sp. zn. 4 To 389/2001 tím
způsobem, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl částečně zrušen ve
výroku o vině a zcela ve výroku o trestu a o povinnosti k náhradě škody a bylo
znovu ve věci rozhodnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4
To 523/2001, podal obviněný P. V. dne 29. 5. 2002 dovolání, a to s poukazem na
důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
spatřuje obviněný v neúplnosti výroku napadeného rozsudku. Podle jeho názoru v
popisu skutku pod bodem 2. výroku o vině Krajský soud v Ostravě nedostál
podmínkám podle § 120 odst. 3 tr. řádu, neboť namísto požadovaného
strukturovaného popisu skutku odkazuje na rozsudek jiného soudu, přičemž v
důsledku této neúplnosti je popis celého trestného činu nepřesný. Ačkoli
skutky, na které tak je odkázáno, byly spáchány dne 1. 2. 2000, 3. 2. 2000 a
14. 2. 2000, podílnictví měl obviněný páchat již od 20. 10. 1999 do 14. 2.
2000. Obvinění L. K. a P. P. měli dále tímto svým jednáním odcizit celou řadu
věcí včetně peněz v hotovosti a podle obviněného v napadeném výroku rozsudku
Krajského soudu v Ostravě není konkrétní údaj, které z těchto věcí měl obviněný
převzít. Obviněný P. V. zároveň popírá, že by jakýkoli takový trestný čin
spáchal.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný ho
opírá o názor, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací přes novelu
trestního řádu účinnou od 1. 1. 2002 vycházel v odvolacím řízení z revizního
principu při rozhodování o odvolání. Odvolání státního zástupce, jak dovozuje
obviněný z jeho obsahu, namítalo správnost právní kvalifikace trestného činu
podílnictví a výměru trestu odnětí svobody. Obviněný P. V. má za to, že po
novele trestního řádu účinné od 1. 1. 2002 měl Krajský soud v Ostravě vyzvat
státního zástupce, aby specifikoval vytýkané vady. Odvolací soud však tak
nepostupoval, a pokud jde o uložení peněžitého trestu, rozhodl značně nad rámec
vytýkaných vad. Podle obviněného tím překročil svoji vázanost obsahem podaného
odvolání, které ve svém důsledku znamená jiné nesprávné hmotně právní
posouzení. Otázku, zda má být aplikováno ustanovení § 53 a násl. tr. zák., bylo
totiž možné v odvolacím řízení řešit toliko tehdy, pokud by byla státním
zástupcem v odvolání vytknuta vada, že takový trest nebyl uložen.
Závěrem obviněný P. V. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky
(dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodl ve smyslu § 265k odst. 1 tr. řádu tak, že se
zrušuje napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc se přikazuje tomuto
soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud po zrušení
napadeného rozsudku sám ve věci rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství se do rozhodnutí Nejvyššího soudu k
podanému dovolání obviněného P. V. nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal,
zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno
včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání
napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom
Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek
odvolacího soudu, kterým byl obviněný P. V. uznán vinným a uložen mu trest [§
265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání
obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. M.,
bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr.
řádu. K podání dovolání došlo u Nejvyššího soudu dne 29. 5. 2002, tj. v místě a
ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí
napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l)
nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr.
řádu). Obviněný opírá své dovolání o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a
l) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), tedy že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. resp. že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je
neúplný.
Pokud jde o důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), jeho naplnění obviněný spatřuje v
tom, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě je v bodu 2. výroku o vině
vzhledem k ustanovení § 120 odst. 3 tr. řádu neúplný.
Neúplnost některého z výroků napadeného rozsudku může být úspěšně namítána
prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve
znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), jak správně učinil
obviněný P. V. v podaném dovolání. V této části dovolání obviněného proto není
dán žádný z důvodů odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal
zákonnost a odůvodněnost napadeného výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě,
a to v rozsahu a ze zmíněného důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení
předcházející napadené části rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k
závěru, že v tomto rozsahu je podané dovolání důvodné, a protože bylo důvodně
podáno dovolání proti výroku o vině, Nejvyšší soud podle § 256i odst. 4 tr.
řádu přezkoumal v návaznosti na vytýkané vady i výrok o trestu. K uvedenému
závěru o částečné důvodnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud na podkladě
následujících skutečností:
Jak již bylo uvedeno výše, podle bodu 2. výroku o vině rozsudku Krajského soudu
v Ostravě se obviněný P. V. dopustil jednání, kterým „v blíže nezjištěné době
od 20. 10. 1999 do 14. 2. 2000 ve F. p. R., okr. N. J., a dalších blíže
nezjištěných místech převzal od odsouzeného L. K. a P. P. věci pocházející z
trestných činů, spáchaných skutky ad 5, 6, 7 rozsudku Okresního soudu v Novém
Jičíně ze dne 13. 7. 2001 č. j. 1 T 61/2001-1140“. Popsané jednání bylo
následně právně kvalifikováno jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1
písm. a) tr. zák.
Podle prvního z výroků rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2001,
sp. zn. 4 To 389/2001, vydaného v téže trestní věci z podnětu odvolání
spoluobviněného L. K., tento soud rozhodl, že se odvoláním napadený rozsudek
Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 1 T 61/2001, zrušuje
ve věci obviněného L. K. ve výroku o vině pod body 2. až 11., dále v celém
výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, který byl ve vztahu k obviněnému
L. K. učiněn ohledně poškozené M. B. a T. O.
Podle § 120 odst. 3 tr. řádu výrok rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným,
musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným
pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením
místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž
je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i zákonných znaků
včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
V rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který obviněný napadl dovoláním, ve
výroku o vině pod bodem 2. ve skutkové větě vyjadřující jednání, jímž měl být
naplněn trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., odvolací
soud ohledně označení věcí, které se staly předmětem útoku, odkázal na výše
citovaný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně, konkrétně na jeho výrok o
vině pod bodem 5., 6. a 7. Uvedenou částí výroku byli obvinění L. K. a P. P.
uznáni vinnými třemi útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247
odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a třemi útoky pokračujícího
trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. (ve
vztahu k obviněnému L. K. byly oba trestné činy kvalifikovány jako dílem
dokonané, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.). Ve věci
obviněného L. K. byla tato část výroku o vině rozsudkem odvolacího soudu, tj.
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 4 To 389/2001, zrušena a
bylo znovu rozhodnuto. Při zmíněných útocích měla být odcizena řada věcí, např.
dvě sportovní tašky, tři mobilní telefony, videokamera, fotoaparát, přenosný
počítač, psací souprava, lyžařské brýle, peněžní hotovost, kosmetika, dálkový
ovladač k televiznímu přijímači apod.
Soud, který rozhodl v trestní věci rozsudkem, jímž obviněného uznal vinným, je
povinen splnit všechny obsahové náležitosti stanovené pro výrok takového
rozhodnutí v citovaném § 120 odst. 3 tr. řádu. Mimo jiné je proto povinen do
rozsudku pojmout takovou skutkovou větu, jež poskytuje úplný popis skutečností
rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým
byl obžalovaný uznán vinným. Cizí věc, která byla získána trestným činem
spáchaným jinou osobou a kterou na sebe nebo jiného převede anebo užívá
pachatel trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., je
předmětem tohoto útoku a je tedy součástí souboru skutečností, jež musí tvořit
kompletní slovní popis předmětného protiprávního jednání tak, aby mohlo být
náležitě právně kvalifikováno.
Krajský soud v Ostravě přitom této své povinnosti nedostál, neboť v napadeném
výroku o vině neuvedl požadovaný popis věcí, ale omezil se zde pouze na odkaz
na jiné rozhodnutí, což nelze považovat za dostatečnou konkretizaci předmětu
útoku. Pokud jde o úplnost výrokové části, odsuzující rozsudek musí být schopen
obstát sám o sobě. K přehlednosti a spolehlivosti popisu skutku pak nepřispívá
ani skutečnost, že část výroku, na kterou je napadeným rozsudkem odkazováno,
byla následně ve věci jednoho z obviněných zrušena a bylo o ní znovu rozhodnuto
odvolacím soudem jiným rozsudkem. Neúplnost a z toho vyplývající nepřesnost
výroku o vině pod bodem 2. napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě
spočívá i v nedostatečném určení rozsahu věcí, které byly předmětem trestného
činu podílnictví, jak správně v dovolání namítá obviněný. Není totiž zřejmé,
zda z odcizeného souboru těchto věcí nakládal obviněný P. V. ve smyslu
trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se všemi
věcmi, tedy např. i s hotovými penězi, nebo zda pouze s některými.
Nejvyšší soud doplňuje, že přesná identifikace věcí, které se staly předmětem
určitého trestného činu, ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku má význam
zejména pro přezkoumatelnost rozhodnutí a pro případné další trestní stíhání
téhož obviněného. Pokud by byl totiž trestně stíhán jako obviněný ze spáchání
trestného činu stejné skutkové podstaty, musí být zřejmé, zda byl útok veden
proti stejným věcem jako v předchozím případě či nikoli a zda je tak dána
nepřípustnost trestního stíhání z důvodu věci rozsouzené ve smyslu § 11 odst. 1
písm. f) tr. řádu (viz citace § 120 odst. 3 tr. řádu „…aby skutek nemohl být
zaměněn s jiným…“), což by v případě obviněného P. V. zcela patrné nebylo.
V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) uvádí obviněný
dále námitku, která se týká časového vymezení jednání popsaného ve skutkové
větě pod bodem 2. výroku o vině napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě,
a zároveň tvrdí, že zmíněný trestný čin vůbec nespáchal. Takové vady však
nenaplňují zvolený dovolací důvod, tedy nezpůsobují absenci některého z výroků
ani jeho neúplnost. Jejich podstatou je nesouhlas obviněného se skutkovým
zjištěním, učiněným ve věci dříve činnými soudy. Jak ovšem vyplývá z § 265b
odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné
skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Nejvyšší soud proto
konstatuje, že v tomto rozsahu bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než jaký
činí dovolání přípustným.
Pokud jde o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho naplnění
obviněný spatřuje v nesprávném rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání státního
zástupce, když Krajský soud v Ostravě podle názoru obviněného nepostupoval v
souladu s trestním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2002.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že postup odvolacího soudu při přezkumu a
rozhodnutí o odvolání státního zástupce je procesním úkonem (resp. souborem
procesních úkonů) odvolacího soudu a případná vada, vzniklá při této činnosti
na základě rozporu s pravidly určenými trestním řádem, je vadou procesní.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naopak důvodem, který
je možné opřít pouze o vady hmotně právního charakteru a v daném případě je
proto neaplikovatelný. Obviněný totiž v podstatě namítá porušení tzv. zákazu
reformationis in peius (zákazu změny k horšímu), k níž mohlo dojít jen na
podkladě odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného. Uvedené
pravidlo má ovšem procesní povahu a není součástí hmotně právního posuzování.
Navíc byl obviněnému P. V. napadeným rozhodnutím odvolacího soudu sice uložen
peněžitý trest, který neobsahoval rozsudek soudu prvního stupně, ale zároveň u
byl podstatně zmírněn jiný druh trestu, neboť odvolací soud obviněnému uložil
namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvou let trest odnětí
svobody sice ve stejné výměře, ale s podmíněným odkladem jeho výkonu na
zkušební dobu 5 let. Nejde tedy o zpřísnění celkově uloženého trestu (srov.
přiměřeně rozhodnutí pod č. 42/1994-III. Sb. rozh. tr.).
Při existenci procesních vad mohou být dány pouze dovolací důvody
uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. řádu, důvody uvedené
pod písm. k) a l) téhož ustanovení mohou být úspěšně uplatněny při vzniku vad
procesních i hmotně právních. Naopak dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1
písm. g), h), i), j) tr. řádu jsou naplněny jen vadami hmotně právními.
V uvedeném směru tedy považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že pokud
byl v posuzovaném dovolání citován jeden ze zákonných důvodů podmiňujících
podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu, konkrétní argumenty obsažené v dovolání ve vztahu k němu vycházejí
z důvodu jiného. Přitom obsah uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o
něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující
některý z dovolacích důvodů. V rozsahu tohoto dovolacího důvodu bylo proto
dovolání obviněného P. V. podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání
přípustným.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že
rozsudek Krajského soudu v Ostravě skutečně trpí vadou spočívající v neúplnosti
jednoho z výroků, jak mu oprávněně vytýká dovolání obviněného na podkladě
dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.). Proto po zjištění, že dovolání je
v tomto směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To
523/2001, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na
zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud
přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl.
Nejvyšší soud v otázce rozsahu zrušení napadeného rozhodnutí rovněž posuzoval
důvodnost postupu podle § 265k odst. 2 věty prvé před středníkem tr. řádu, tedy
zda je či není vadná jen část napadeného rozhodnutí, kterou lze oddělit od
ostatních. V případě vadné jen oddělitelné části by byl Nejvyšší soud povinen
podle tohoto ustanovení zrušit rozhodnutí jen v této části.
Podstatou celé trestní věci je deset útoků obviněných L. K. a P. P., kteří
jimi různě sami nebo jako spolupachatelé spáchali pokračující trestný čin
krádeže a trestný čin porušování domovní svobody. Trestná činnost obviněného P.
V. potom s protiprávním počínáním spoluobviněných úzce souvisela, neboť podle
napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě v případě jednoho útoku obvinění
L. K. a P. P. jednali podle návodu obviněného P. V. a v případě dalších tří
útoků měl obviněný P. V. převzít věci z nich pocházející. Nejvyšší soud proto
dospěl k závěru, že byť se v případě obviněného P. V. jedná o více skutků,
nelze je pro přesné a správné posouzení z důvodu významné vnitřní provázanosti
oddělit. Proto Nejvyšší soud zrušil celý napadený rozsudek Krajského soudu v
Ostravě, přestože je dovolání důvodné jen ohledně jeho výroku o vině pod bodem
2.
K tomu Nejvyšší soud dodává, že až do rozhodnutí o dovolání obviněného P. V.
byl výrok o vině a trestu všech tří obviněných v předmětné trestní věci
vysloven ve třech rozhodnutích, konkrétně jednom rozsudku soudu prvního stupně
a ve dvou rozsudcích soudu odvolacího. Částečné zrušení napadeného rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě a jeho následné doplnění dalším rozhodnutím by zcela
jistě nepřispělo k přehlednosti v celé věci.
Vzhledem k nutnosti řádně specifikovat a popsat věci, které se staly předmětem
útoku obviněného P. V. a jejichž převzetím či užíváním měly být naplněny znaky
trestného činu podílnictví, a vzhledem k úplné absenci popisu těchto věcí v
napadeném rozsudku dospěl současně Nejvyšší soud k závěru, že by dostatečná
náprava nebyla zaručena postupem ve smyslu § 265l odst. 2 tr. řádu, tedy
doplněním chybějící části výroku v řízení o dovolání, a rozhodl proto tak, jak
je shora uvedeno. Při opětovné formulaci skutkových vět, zrušených tímto
usnesením, musí Krajský soud v Ostravě věnovat větší pozornost jak jejich již
vytknuté úplnosti, tak i jejich správnému obsahu. Skutková věta má obsahovat
obecný popis skutku, tj. všech rozhodných skutkových okolností, a nikoli
zároveň jeho popis právní, tudíž má být prosta pojmů, užívaných zákonem a
následně použitých v právní větě či v právní kvalifikaci (to se týká i skutku
pod bodem 1., kde se mluví o „návodu obžalovaného“). Větší pozornost by měla
být také věnována časovému vymezení spáchání skutku uvedeného pod bodem 2.
napadeného rozsudku, neboť ve vztahu k výše zmíněné dovolací námitce obviněného
si nelze nepovšimnout, že pokud došlo k odcizení určitých věcí v době od 1. 2.
2000 do 14. 2. 2000, nemohl být navazující trestný čin podílnictví spáchán před
tímto obdobím.
Odvolací soud podle pokynu Nejvyššího soudu a z důvodů zmíněných v tomto
rozhodnutí, věc znovu projedná za účelem řádné specifikace věcí, s nimiž
obviněný nakládal ve smyslu § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Jejich popis potom
doplní do příslušné skutkové věty výroku o vině a věc znovu rozhodne.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším
soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání,
Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 31. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 5 Tdo 429/2002
Datum rozhodnutí: 31.07.2002
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
5 Tdo 429/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31.
července 2002 o dovolání, které podal obviněný L. K., proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 4 To 389/2001, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod
sp. zn. 1 T 61/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný L. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001,
sp. zn. 1 T 61/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne
23. 11. 2001, sp. zn. 4 To 389/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle
§ 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem
nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., který spáchal útoky,
uvedenými pod bodem 1. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně a
pod bodem 1. až 7. výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Dále byl
uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2
tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1
tr. zák., který spáchal útoky uvedenými pod bodem 1. až 6. výroku o vině
rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Za to byl obviněný podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr.
zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, k jehož výkonu
byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle
§ 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný L. K. společně a nerozdílně se
spoluobviněným P. P. uznán povinným zaplatit poškozené M. B. náhradu škody ve
výši 20 790,- Kč, poškozený T. O. byl podle § 229 odst. 1 tr. řádu se svým
nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydaný z podnětu odvolání
obviněného L. K., spoluobviněného P. P. a státního zástupce, přičemž ve vztahu
k obviněnému L. K. odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně
částečně zrušil ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a ve výroku o
náhradě škody a následně v tomto rozsahu znovu sám rozhodl. Toto rozhodnutí
bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 27. 2. 2002.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2001, sp. zn.
4 To 389/2001 podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. F. Š. dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako dovolací soud (§
265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání
podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že v posuzované věci není dovolání
přípustné.
Dovolání bylo do trestního řádu zavedeno jako mimořádný opravný prostředek
novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., a to s účinností od 1. 1. 2002. Pro
časovou působnost trestního řádu obecně platí, že procesní úkony se v průběhu
trestního řízení provádějí podle znění zákona účinného v tom okamžiku, kdy má
být určitý procesní úkon učiněn. Výjimku z uvedeného pravidla mohou v případě
novelizace stanovit zejména příslušná přechodná zákonná ustanovení. Citovaná
novelizace trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. ovšem neobsahuje
žádná přechodná ustanovení, která by se týkala dovolání, ač v jiných směrech
zde přechodná ustanovení existují, proto je nutné aplikovat zmíněnou obecnou
zásadu o provádění úkonů trestního řízení. Z ní vyplývají následující
skutečnosti:
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. je dovoláním možné napadnout pouze pravomocná
rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jestliže to zákon připouští.
Zmíněné ustanovení je ve smyslu výše uvedené zásady účinné do budoucna, to
znamená, že druhostupňová rozhodnutí soudu ve věci samé, proti nimž zákon
podání dovolání připouští, jsou pouze ta, která jsou nebo budou vydána a
nabývají právní moci po účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č.
265/2001 Sb., tj. po dni 1. 1. 2002. Ze závěrečných a přechodných ustanovení
podle čl. II zákona č. 265/2001 Sb. totiž vyplývá, že zde není obsažena žádná
výjimka, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný
prostředek uplatnit i v případech, kdy rozhodnutí, jež jsou uvedena v nynějším
ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř., nabyla právní moci za účinnosti
dřívějšího trestního řádu (tj. přede dnem 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že
by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací
lhůta (§ 265e tr. ř.). Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, proti
němuž dovolání obviněného L. K. směřuje, přitom byl učiněn a nabyl právní moci
dne 23. 11. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.
Nemožnost dosažení revize dřívějších meritorních rozhodnutí soudů druhého
stupně prostřednictvím dovolání má význam mimo jiné i z důvodu garance právní
jistoty obviněných. Je třeba totiž vycházet ze skutečnosti, že pravomocná
rozhodnutí učiněná přede dnem 1. 1. 2002 byla vzhledem k předchozí úpravě
zásadně nezměnitelná a napadnutelná jen omezeným okruhem mimořádných opravných
prostředků. To zaručovalo obviněnému, že nebude-li výjimečně takový opravný
prostředek důvodně podán, nemůže již dojít k dodatečné změně pravomocného
rozhodnutí v jeho neprospěch. Institutem dovolání se však možnosti uvedené
nepříznivé změny rozhodnutí dále rozšířily, protože dovolání může podat v
neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce [§ 265d odst. 1 písm. a) tr.
ř.], což by znamenalo zhoršení postavení obviněného novou právní úpravou.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek přitom na rozdíl od stížnosti pro
porušení zákona důsledně respektuje rovnost stran, proto nelze novou právní
úpravu vykládat tak, že proti rozhodnutím, která nabyla právní moci přede dnem
1. 1. 2002, má právo podat dovolání jen obviněný. Vzhledem k naznačeným
nepříznivým dopadům opačného výkladu přípustnosti dovolání tedy dospěl Nejvyšší
soud k závěru, že dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci do 31.
12. 2001, není přípustné (viz k tomu rozhodnutí pod č. 31/2002 Sb. rozh. tr.).
Protože v projednávané věci bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, proti kterému z
výše uvedených důvodů není tento opravný prostředek podle § 265a odst. 1 tr. ř.
přípustný, Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. podle § 265i odst. 1 písm.
a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y