Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal,
zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno
včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání
napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom
Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného I. D. podané proti
rozsudku, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr.
řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání
podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. M. V., bylo proto podáno osobou
oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání
došlo u Okresního soudu v Přerově dne 7. 5. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle
§ 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí
napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l)
nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr.
řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný I. D. v dovolání
zejména uvedl, že odvolací soud nepostupoval důsledně podle § 254 odst. 1 tr.
řádu, nenapravil pochybení Okresního soudu v Přerově a nedoplnil dokazování o
navržené důkazy. Podle názoru obviněného skutkové zjištění zůstalo neúplné a v
provedených důkazech existují rozpory, takže nebylo prokázáno, že by se
dopustil jednání popsaného ve výroku rozsudku. Existenci uplatněného dovolacího
důvodu tak obviněný spatřuje ve skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve
činnými soudy, která považuje za neúplná a rozporná, případně neprokazující, že
se dopustil předmětného jednání.
Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o
sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání
je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených
procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu).
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán
konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého
stupně. V trestní věci obviněného I. D. to pak znamená, že pro dovolací soud
je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak
je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jeho skutkové závěry
potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní
závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu porušování domovní
svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu loupeže podle § 234
odst. 1 tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného I. D. tedy nespočívá na nesprávném
právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není
dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí,
ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových
zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp.
brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná nebo úplná. Domáhá
se tím i jiného hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít
vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ani
hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě
byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení
přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován
zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v
dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem
dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních
soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných
námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence
určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální
poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný I. D. i přes svůj odkaz na
konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí
dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 31. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y