5 Tdo 441/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2003 o dovolání obviněného G. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 5 To 398/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 195/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 2 T 195/2001, byl obviněný G. D. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 1. 2. 2001 kolem 14.45 hodin poblíž kostela sv. M. v P., v prostoru M. ulice, přinutil pod pohrůžkou násilí poškozeného A. Č., aby mu vydal částku ve výši 1.200,? Kč a mobilní telefon zn. Nokia 3110 v časové hodnotě 1.500,- Kč stanovené znalcem z oboru ekonomiky, a poškozenou S. S., aby mu vydala finanční hotovost v částce 500,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 2 T 195/2001, podal obviněný odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 5 To 398/2002, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 5 To 398/2002, napadl obviněný G. D. dovoláním podaným obhájcem Mgr. M. S., a to z důvodů §
265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Dovolatel namítl, že napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku prvního stupně, aniž byly splněny, procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, kterým je mimo jiné i důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že neprovedly všechny důkazy navrhované obhajobou, nesprávně zhodnotily provedené důkazy, zejména výpovědi poškozených, a dospěly tak k nesprávnému skutkovému zjištění a právnímu posouzení skutku. Podle názoru obviněného je třeba neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou považovat za vadu řízení, která mohla poškodit jeho právo na obhajobu a vést k nesprávnému rozhodnutí soudu. Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 5 To 398/2002, zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného G. D. uvedla, že ačkoliv formálně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a g) tr. řádu, konkrétní námitky však proti právnímu posouzení skutku nesměřují, ale obviněný namítá toliko nesprávné hodnocení důkazů a neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou a napadá tak výlučně správnost zjištěného skutkového stavu. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod nenaplňují, a proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, a aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v době rozhodování odvolacího soudu o řádném opravném prostředku, jehož existenci dovolatel uvedl jako základ pro dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Námitky dovolatele týkající se způsobu hodnocení důkazů a neprovedení navrhovaných důkazů výslechem svědků směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Námitka je nedůvodná, neboť soud prvního i druhého stupně svědkyně M. D. a Ž. H. k hlavním líčením řádně předvolal, avšak ty se bez omluvy nedostavily. Odvolací soud také náležitě odůvodnil, proč po výslechu obviněného upustil od výslechu zmíněných svědkyň.
S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a v neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou, a tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu, a nemůže být tudíž ani důvodem pro aplikaci § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu jako jednoho ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného G. D. podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 5 To 398/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když nebyl shledán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek