5 Tdo 460/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2003 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 14 To 118/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 10 T 56/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný Ing. R. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 10 T 56/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusem trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 208 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 28. 7. 2001 ve 22.00 hod. v obci B., okr. T., po místní komunikaci ve směru od centra obce na obec H. řídil motorové vozidlo tov. zn. ISUZU CAMPO, přičemž se plně nevěnoval řízení vozidla a v důsledku nepřiměřené rychlosti vjel na chodník vpravo v jeho směru jízdy, kde pravou přední částí vozidla srazil chodkyni K. Š., která utrpěla četná těžká zranění, na následky kterých na místě zemřela, po střetu s chodkyní nezastavil a z místa nehody úmyslně ujel, aniž by se přesvědčil, v jakém stavu se poškozená nachází.
Za to byl obviněný Ing. R. M. odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 7 let. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného Ing. M. Š. na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Táboře napadl obviněný Ing. R. M. odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 14 To 118/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 30. 10. 2002, jeho obhájci dne 24. 10. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 22. 10. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře podal obviněný Ing. R. M. dne 16. 12. 2002 dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Obviněný tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, protože nebyly především pečlivě objasňovány okolnosti svědčící v jeho prospěch. Obviněný je zejména toho názoru, že nebyla ověřena svědecká výpověď jeho otce E. M., a to ve vztahu k časovým údajům a k tvrzenému nárazu předmětného vozidla do sloupu, nebyl změřen betonový kvádr na místě nehody, nebylo přihlédnuto k některým údajům ve výpovědích svědků dopravní nehody a nebyla brána v potaz identifikace zajištěných stop a následná manipulace s nimi. Obviněný se současně domnívá, že protokol o nehodě, případně související odborná vyjádření obsahují určité nesrovnalosti.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný Ing. R. M. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře zrušil.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného Ing. R. M. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že mimořádný opravný prostředek je podán s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak ve skutečnosti jsou namítána toliko nesprávná skutková zjištění. Protože takové námitky nemohou uplatněný dovolací důvod naplnit, státní zástupce se domnívá, že podané dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. řádu a navrhuje je podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného Ing. R. M. podané proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. V. V., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Táboře dne 16. 12. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který je (ve znění účinném od 24. 5. 2002) naplněn tehdy, když v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný Ing. R. M. v dovolání především uvedl, že v předcházejícím řízení nebyly objasňovány okolnosti svědčící v jeho prospěch, které dále popisuje, přičemž současně se domnívá, že určité nesrovnalosti obsahuje protokol o předmětné nehodě, případně související odborná vyjádření. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný shledává v jím tvrzených nesprávných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy, případně v jimi provedeném hodnocení důkazů.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je – jak je zřejmé z citace textu zákona – dán, když některý z výroků napadeného rozhodnutí chybí nebo je alespoň neúplný. Obviněný Ing. R. M. však ve svém dovolání neuvádí žádnou konkrétní námitku, kterou by bylo možné o zmíněné ustanovení opřít. Dovolání obsahuje pouze argumenty směřující proti skutkovým zjištěním ve věci dříve činných soudů a proti jimi provedenému hodnocení důkazů, nikoli však námitky spočívající v tvrzení o neúplnosti či dokonce absenci některého výroku. Citovaný názor obviněného přitom zjevně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu naplnit nemůže.
Nejvyšší soud se však dále zaměřil na zjištění, zda argumenty uplatněné obviněným nenaplňují některý dovolací důvod jiný. Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacích důvodů je dovolací soud vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. R. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného proto nenaplňuje ani žádný jiný dovolací důvod.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Ing. R. M. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 24. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y