5 Tdo 492/2024-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 5 To 277/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 61/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 9 T 61/2023, byl obviněný P. V. uznán vinným pod bodem 2. výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněného M. V.
2. Podstata trestné činnosti obviněného P. V., konkretizované pod bodem 2. výroku o vině, spočívala ve stručnosti v tom, že v přesně nezjištěných dnech v období od října 2021 do svého zadržení dne 14. 4. 2022 záměrně na různých místech v XY, okr. XY, a jinde, vědom si protiprávnosti svého jednání, když nevlastnil povolení k nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle platné právní úpravy, za úplatu poskytoval dalším osobám psychotropní látku metamfetamin (pervitin), který je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. Takto přitom poskytl - V. V. nejméně ve dvou případech vždy za částku 200 Kč nezjištěné množství pervitinu za celkem 400 Kč, - L. R. nejméně ve třech případech za částky 500 Kč a 1 000 Kč celkem nejméně 2 g pervitinu za 2 000 Kč, - E. N. nejméně ve dvou případech, vždy za částku nejméně 100 Kč, nezjištěné množství pervitinu za celkem 200 Kč, - R. P. nejméně ve 2 případech, vždy za částku 500 Kč, celkem nejméně 1 g pervitinu za celkem 1 000 Kč, a dále někdy přede dnem 11. 3. 2022 nejméně v jednom případě opatřil pro související jednání již pravomocně odsouzenému M. V. nezjištěné množství jódu k nedovolené výrobě nezjištěného množství metamfetaminu. K této výrobě následně došlo pravděpodobně v půdních prostorách domu č. p. XY v XY ulici v XY za účasti M. V., případně dalších osob, přičemž minimálně v jednom případě přede dnem 27. 1. 2022 byl obviněný přítomen takové výrobě pervitinu. Tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že dne 20. 12. 2020 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 5 let uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 5 T 91/2013, za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
3. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění P. V. a M. V. a také státní zástupce v neprospěch obou obviněných, přičemž ohledně obviněného P. V. proti výroku o vině i trestu. Odvolací Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 5 To 277/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného M. V. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obviněné shledal vinnými – v případě obviněného P. V. překvalifikoval jím spáchaný skutek na zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, za který mu podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl tento obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. ř. zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného P. V. pak Krajský soud v Ostravě podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
4. K tomu je třeba dodat, že u Okresního soudu v Karviné byla původně pod sp. zn. 9 T 39/2023 podána obžaloba na obviněné M. V., M. B., Z. H., R. H., M. M. a P. V., v jejímž bodě 4. bylo všem kladeno za vinu jednání spočívající v nedovolené výrobě a distribuci pervitinu v období od počátku roku 2018 do 14. 4. 2022 v XY a v XY i jinde s tím, že obviněnému M. V. bylo mimo jiné vytýkáno, že v rámci jednání popsaných pod body 1., 2., 3., 6. a 7. obžaloby inicioval nebo se pokusil iniciovat dvakrát v XY, dvakrát v XY a jednou v XY, okres XY, explozi výbušnin. U hlavního líčení konaného v uvedené věci dne 22. 5. 2023 obvinění M. B., Z. H., R. H. a M. M. prohlásili vinu v celém rozsahu podané obžaloby a obviněný M. V. ve vztahu ke všem skutkům obžaloby s výjimkou bodu 3., který je předmětem tohoto trestního řízení. Obviněný P. V. neprohlásil vinu, přičemž následně byla trestní věc obviněných M. V. (stíhaného pro skutek popsaný pod bodem 3. obžaloby, nyní pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně) a P. V. vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný P. V. podal prostřednictvím své obhájkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 5 To 277/2023, dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. Podle názoru obviněného odvolací soud nehodnotil důkazy provedené soudem prvního stupně v souladu se skutečností, ale účelově; trestnou činnost, kterou byl uznán vinným, nespáchal, a proto nemůže nést trestněprávní důsledky. Obviněný nesouhlasí se změnou právní kvalifikace jím spáchaného skutku, když odvolací soud uzavřel, že spáchal čin jako člen organizované skupiny, protože v souvislosti s posuzovanou trestnou činností nikdy nebyl členem organizované skupiny, pro tuto okolnost neexistují žádné důkazy a jde o uměle vytvořenou konstrukci odvolacího soudu. V návaznosti na zmíněnou, podle přesvědčení obviněného neodůvodněnou a nezákonnou změnu právní kvalifikace, pak odvolací soud chybně uložil vyšší, a tedy nespravedlivý trest odnětí svobody. Odvolací soud tak měl svým postupem hrubě porušit zásady trestního práva ohledně hodnocení důkazů v trestním řízení.
7. Obviněný dále vytkl, že odvolací soud v rozporu se zjištěními učiněnými v přípravném řízení účelově spojil jednotlivá jednání do jednoho skutku tak, aby prokazovaly jeho členství v organizované skupině. Konkrétně uvedl, že bydlel v domě v XY v ulici XY, protože po rozchodu se svou přítelkyní neměl kde bydlet, a také se nikdy nepodílel na výrobě pervitinu v tomto domě. Odmítl, že by byl veden společným a jednotným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z prodeje pervitinu, protože ho používal pouze pro svou vlastní potřebu a se svou tehdejší přítelkyní. Jak rovněž zdůraznil, žádná z výpovědí spoluobviněných, kteří u soudu prohlásili svou vinu či uzavřeli dohodu o vině a trestu, nemůže sloužit jako důkaz o tom, že byl členem organizované skupiny. V této souvislosti se obviněný nedomáhal sjednání dohody o vině a trestu a ani neprohlásil svou vinu, neboť by se podle zákona musel doznat v plném rozsahu ke všem skutkům, které mu byly kladeny za vinu. To však nemohl učinit, jelikož se nemohl doznat k trestné činnosti, kterou podle svého tvrzení nespáchal.
8. Podle obviněného odvolací soud zcela zkresleně hodnotil účel použití chemických prostředků, které sloužily k údržbě domu, v němž bydlel. Tyto chemické prostředky jsou běžně dostupné ke koupi a je všeobecně známo, že slouží k údržbě a ošetření zařízení v domácnosti. Obviněný tvrdí, že nikdy nepoužil žádný z těchto prostředků k jinému účelu a ani je nekoupil pro nikoho jiného. Pochybení odvolacího soudu spatřuje obviněný i v tom, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně počtu osob, kterým měl obviněný prodávat pervitin, včetně jeho množství. V zájmu spravedlivého rozhodnutí měl odvolací soud všechny skutkové okolnosti ve věci prodeje pervitinu jiným osobám prověřit a teprve poté rozhodnout. Odvolací soud podle názoru obviněného nehodnotil důkazy tak, jak vyžaduje trestní řád, čímž došlo k porušení ústavního principu nezávislosti soudu.
9. Obviněný v dovolání odkázal na své odvolací námitky, za kterými si stále plně stojí, a vyjádřil nesouhlas jak s odvoláním státního zástupce, tak i se závěry odvolacího soudu, který zcela bezdůvodně ignoroval námitky obviněného. V průběhu trestního řízení obviněný vždy uváděl pravdu a vyjádřil přesvědčení, že mu soudy neuvěřily, protože jej považují za nedůvěryhodnou osobu, když byl v minulosti již soudně trestán. V této souvislosti rovněž navrhl, aby v případě, že ani Nejvyšší soud neuvěří jeho tvrzením, byl vyslechnut na detektoru lži.
10. Jak dále obviněný zdůraznil, odvolací soud nestandardně negativně hodnotil všechny okolnosti mající vliv na ukládaný trest, zejména přitěžující okolnosti, a vyjádřil nesouhlas se závěrem, že mu ohledně ukládaného trestu nesvědčí žádné polehčující okolnosti. Ty obviněný spatřuje například v tom, že litoval svého činu, a v jeho příslibu, že nebude páchat další trestnou činnost a bude se poctivě živit prací. Pokud jde o uložený trest odnětí svobody, obviněný má za to, že odvolací soud neměl zvyšovat jeho výměru, neboť tak učinil na základě uměle vykonstruovaných skutečností.
11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů nižších stupňů a sám uznal obviněného vinným stejným trestným činem jako soud prvního stupně a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 4 roků vykonávaný ve věznici s ostrahou. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu. Současně obviněný navrhl, aby byl přerušen výkon trestu do rozhodnutí o dovolání a aby „byl osvobozen od soudního poplatku za podání dovolání, bude-li vyměřen“.
III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
12. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten pokládá námitky stran zákonného znaku spočívajícího ve spáchání činu členem organizované skupiny, s jehož naplněním obviněný nesouhlasí, za ryze procesní povahy a obecně je nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Ústavní soud však opakovaně judikoval, že dovolací důvody nemohou být vykládány restriktivně způsobem, který by směřoval k odmítnutí zabývat se námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu. Z tohoto pohledu je tedy zapotřebí vyhodnotit, zda odvolací soud neporušil závažným způsobem procesní ustanovení, na něž poukazuje obviněný, ovšem podle státního zástupce k tomu nedošlo. Odvolací soud totiž způsobem odpovídajícím zákonu reagoval na vadné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně a doplnil dokazování. Jím provedené podstatné důkazy ho pak opravňovaly k přehodnocení závěrů soudu prvního stupně a k úpravě skutkových zjištění, což našlo svůj odraz také v přísnějších výrocích o vině a trestu. Podle přesvědčení státního zástupce tak odvolací soud jednal způsobem souladným s pravidly vyplývajícími z ustanovení § 259 odst. 3 a § 263 odst. 7 tr. ř. a jeho odsuzující rozsudek rozhodně nemůže mít povahu tzv. překvapivého rozhodnutí.
13. Jak dále státní zástupce uvedl, pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani žádnou z dalších dovolacích námitek. Obviněný totiž vystavěl svou argumentaci na prostém popření skutkových zjištění soudů a na přesvědčení, že odvolací krajský soud vyhodnotil všechny důkazy účelově, a tedy nesprávně. Nelze přitom přehlédnout, že obviněný v podstatě ani nerozvedl, v čem konkrétně má spočívat onen zjevný rozpor skutkových zjištění a provedených důkazů a jakým důkazům odporují učiněná skutková zjištění soudů. Jeho námitky se tudíž rozchází se shora zmíněným dovolacím důvodem. Zjevný rozpor by mohl podle státního zástupce být úspěšně vytknut jen v případě, kdyby skutková zjištění soudů vůbec neměla obsahový podklad v provedených důkazech, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo jestliže by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Žádným z takových nedostatků však není zatížen rozsudek odvolacího soudu, jímž byla doplněna skutková zjištění soudu prvního stupně, neboť jím prezentované závěry je možné nepochybně dovodit z provedených důkazů, a to po jejich vyhodnocení v souladu s principy elementární logiky.
14. Státní zástupce dále konstatoval, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit pouze námitku, kterou obviněný zpochybnil naplnění znaku uvedeného v § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a spočívajícího ve spáchání činu členem organizované skupiny. Tato námitka je však podle státního zástupce neopodstatněná. Odvolací soud totiž správně uzavřel, že po vyhodnocení provedených důkazů lze spolehlivě dovodit, že obviněný v rámci popisu vlastní účasti na jednání lhal a účelově zastíral realitu, neboť ve skutečnosti byl taktéž on členem organizované skupiny a kromě jódu zajistil přímo k výrobě metamfetaminu i louh. V této souvislosti státní zástupce akcentoval nejen stopu zajištěnou na gumových rukavicích nacházejících se v místě výroby pervitinu, ale také okolnosti bydlení obviněného v místě výroby pervitinu. Za naprosto scestnou přitom označil jeho obhajobu ohledně jím prezentovaného využití gumové rukavice a důvodů, proč se v místě výroby drog vyskytoval. Odvolací soud pak v reakci na doplnění dokazování správně a v souladu se zásadami elementární logiky uzavřel, že v komplexu provedených důkazů lze dovodit, že obviněný se podílel na aktivitách organizované skupiny vyrábějící a distribuující pervitin rovněž jako její člen, přičemž ačkoli v porovnání s ostatními spoluobviněnými šlo o kratší období a menší intenzitu, rozhodně nebyly tyto aktivity náhodné či ojedinělé. Tomu nasvědčuje také osobnostní profil obviněného, jeho pobyt přímo v místě výroby pervitinu, zajištění některých surovin potřebných pro jeho výrobu a účast přinejmenším na jednom případu výroby, stejně jako následná distribuce drog. Odvolací soud vzal tedy důvodně za prokázané, že obviněný společně s dalšími spoluobviněnými vzájemně kooperovali při nedovolené výrobě a následné distribuci pervitinu, přičemž charakter jejich aktivit naplňoval kritéria organizované skupiny, do níž byl začleněn také dovolatel.
15. Pokud jde o výhrady obviněného proti uloženému trestu odnětí svobody, státní zástupce připomněl, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu úspěšně uplatnit v dovolání především v rámci zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., což však obviněný neučinil. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se ovšem reaguje jen na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jde o trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. To rozhodně není případ obviněného. Státní zástupce současně uvedl, že výrok o trestu lze za jistých okolností napadnout také s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud jsou namítány jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Žádnou z takto naznačených možností však obviněný rovněž nevytkl.
16. Státní zástupce shrnul, že námitky obviněného dílem nelze podřadit pod žádný dovolací důvod a dílem jsou neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl podané dovolání jako zjevně neopodstatněné. Současně neshledal žádné zákonné důvody, pro které by mělo dojít k přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
17. Obviněný využil svého práva a Nejvyššímu soudu zaslal svou repliku k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V ní uvedl, že se neztotožňuje s jeho tvrzením, podle něhož je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné, ačkoli považuje uplatněné dovolací důvody za projednatelné a nezakládající důvod pro odmítnutí dovolání. Dále obviněný zopakoval argumenty uvedené již ve svém dovolání, přičemž zdůraznil, že členem organizované skupiny podle popisu, který byl uveden ve vyjádření nejvyššího státního zástupce, nebyl a ani nemohl být již proto, že o žádné dělbě úkolů mezi spoluobviněnými mu není nic známo, přičemž ani další charakteristika pojmu organizované skupiny se k němu nevztahuje. Obviněný má rovněž za to, že Nejvyšší soud je ze zákona oprávněn zabývat se druhem a výší uloženého trestu odnětí svobody.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání, a dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Přitom je třeba zdůraznit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů stanovených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., přičemž dovolání podané z jiného důvodu je vyloučeno. Nestačí přitom, aby byl dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu i námitky dovolatele obsahově odpovídaly. Obviněný P. V. opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Citovanému dovolacímu důvod však neodpovídají námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by dovolatel uvedl konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
20. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného
činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) K uplatněným námitkám obviněného
21. Pokud jde o dovolací námitky obviněného P. V., tyto nejsou podřaditelné jak pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., uplatněné obviněným, tak ani pod ostatní zákonné důvody dovolání.
22. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spočívá ve specifických vadách procesu dokazování, jak bylo shora uvedeno, námitky obviněného neodpovídají, protože v nich obviněný neuvedl žádné konkrétní argumenty, z nichž by vyplývalo, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ani soudům nevytkl jiné relevantní vady, které by bylo možno podřadit pod tento dovolací důvod. Obviněný svými výhradami totiž ve skutečnosti vyjadřuje toliko nesouhlas s vyhodnocením jednotlivých důkazů odvolacím soudem a s tím, jaká skutková zjištění, zejména stran jeho jednání jako člena organizované skupiny, učinil tento soud a soud prvního stupně z provedených důkazů. Citovaný dovolací důvod však nemůže být naplněn jen tím, že se soud nižšího stupně nepřiklonil k verzi skutkového děje popisované obviněným, ale rozhodl ve shodě s provedenými důkazy, které byly spolu ve vzájemném souladu a o jejichž pravdivosti neměl soud žádné důvodné pochybnosti.
23. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud není v řízení o dovolání další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování spočívá v trestním řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat pouze odvolací soud způsobem stanoveným zákonem (viz zejména § 263 odst. 6 a 7 tr. ř.). Nejvyšší soud je pak oprávněn v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze ve specifických případech flagrantního porušení pravidel dokazování obsažených v jednotlivých alternativách ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem v nyní projednávaném případě obviněný nenamítl žádné konkrétní vady, které by naplňovaly tato kritéria, a z příslušného spisu ani takové vady nevyplývají. Obviněný zde nijak blíže nespecifikoval (a ani k tomu neměl důvod), které rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků spáchaného trestného činu je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, o jaký takový důkaz jde, v čem spočívá zmíněný rozpor a proč ho obviněný považuje za zjevný. Stejně tak nevytkl a ani nemohl vytknout procesní nepoužitelnost konkrétního důkazu nebo existenci tzv. opomenutých důkazů. Proto jeho obecná polemika se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a s jejich hodnocením provedených důkazů neodpovídá citovanému (ani jinému) dovolacímu důvodu.
24. Přestože obviněný v dovolání tvrdil, že byl dán i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když zpochybnil naplnění znaku uvedeného v § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a spočívajícího ve spáchání činu obviněným jako členem organizované skupiny, jeho námitky spadají pod tento dovolací důvod jen zdánlivě. Obviněný totiž ve skutečnosti vyjadřuje toliko nesouhlas s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními učiněnými na jejich základě, zejména pokud jde o podíl obviněného na prokázané trestné činnosti. Tím obviněný zpochybnil výsledky dokazování a shledal existenci hmotněprávního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v údajně chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Námitky uvedeného charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a za který byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotněprávního posouzení. Přitom soudy nižších stupňů (viz body 16. a násl na s. 11 rozsudku Okresního soudu v Karviné a body 49. a násl. na s. 27 rozsudku Krajského soudu v Ostravě) se podrobně zabývaly hodnocením všech důkazů a těmi skutečnostmi, z nichž dovodily spáchání posuzovaného skutku; odvolací soud pak zvlášť těmi skutečnostmi, z nichž vyplývá, že obviněný jednal jako člen organizované skupiny. V podrobnostech tedy Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry.
25. V souvislosti s obsahem některých námitek obviněného je pak v obecné rovině nutno zdůraznit, že odvolací soud podle § 259 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. ř. může sám rozhodnout ve věci rozsudkem, přičemž se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé důkazy podstatné pro skutkové zjištění, provedené již v hlavním líčení; v neprospěch obviněného přitom může změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. Taková situace nastala v projednávané věci, když odvolací soud zopakoval výslechy obviněných P. V. a M. V. a některé významné listinné důkazy (viz bod 17. na s. 19 rozsudku odvolacího soudu). Na rozhodnutí odvolacího soudu se přitom nevztahovalo pravidlo uvedené v § 259 odst. 5 písm. b) tr. ř., podle kterého odvolací soud nemůže sám uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně. Jak v případě právní kvalifikace skutku provedené soudem prvního stupně, tak i v důsledku právního posouzení skutku odvolacím soudem, byl obviněný ohrožen stejnou sazbou trestu odnětí svobody, která podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku činí 2 roky až 10 let (případně je možné též uložit trest propadnutí majetku). Postup odvolacího soudu tedy byl zcela v souladu s trestním řádem a nedošlo žádným způsobem k porušení zásad trestního práva týkajících se hodnocení důkazů.
26. K návrhu obviněného, aby v případě, kdyby Nejvyšší soud neuvěřil jeho tvrzením, byl podroben výslechu na tzv. detektoru lži, je třeba uvést, že podle ustálené judikatury nemůže soud výsledky vyšetření na tzv. detektoru lži použít při rozhodování trestní věci jako důkaz (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 8/1993 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95). Fyziodetekční vyšetření polygrafem (tzv. detektorem lži) je jako důkaz v trestním řízení nepoužitelné, přičemž má charakter pouze operativně pátracího prostředku, a výsledky tohoto vyšetření tedy nemohou sloužit jako procesně relevantní důkaz (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 3651/13). Návrh obviněného je proto z těchto důvodů bezpředmětný.
27. Konečně pokud jde o námitky obviněného směřující proti trestu uloženému odvolacím soudem, Nejvyšší soud připomíná, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu, apod. K nápravě vad výroku o trestu je předně určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který však obviněný ve svém dovolání neuplatnil), jenž je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající např. v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho v uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a ani s poukazem na jiný dovolací důvod (viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Proto námitky obviněného, kterými zpochybňoval právě vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností pro účely stanovení trestu, nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
V. Závěrečné shrnutí
28. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný P. V. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. O dovolání obviněného mohlo být rozhodnuto tímto způsobem v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
29. Ohledně žádosti obviněného, aby bylo rozhodnuto o jeho osvobození od placení soudního poplatku za podání dovolání, má Nejvyšší soud za to, že obviněný měl patrně na mysli osvobození od náhrady nákladů řízení státu ve smyslu § 153 odst. 1 tr. ř. v případě podání zcela bezvýsledného dovolání. Tato žádost obviněného však není důvodná, neboť rozhodování o případné povinnosti obviněného podle uvedeného ustanovení trestního řádu nespadá do kompetence Nejvyššího soudu, ale soudu prvního stupně (§ 156 tr. ř.).
30. K podnětu obviněného, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř., přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 8. 2024
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu